Výrok zachytil štáb, který natáčí Český žurnál, dokumentární sérii České televize. A hned s ním na veřejnost. Xenofóbie, rasismus, anticikánismus na pokračování…? Veřejnou besedu uspořádalo vedení Duchcova s policií minulý týden, aby zklidnilo emoce vyvolané útokem skupiny Romů na manželský pár. Akce. Napětí po brutálním útoku na manžele vracející se v pozdní noci domů z diskotéky, vyústilo v demonstraci, která se zvrhla v protiromský pochod a střet s policií…

„Bylo to v rozčilení a bohužel to teď už nemůžu vzít zpět,“ poznamenal ke svému výroku Dufek. Reakce. Koho měl na mysli, když mluvil o vyvražďování, neupřesnil. „Já už nevím, kdybych neviděl ten záznam, nepamatoval bych si, co jsem tehdy říkal,“ dodal. A já dodávám, že je to možná lump, ale aby někoho zavraždil, na to zřejmě nemá… Eichmann neřekl ani slovo o vyvražďování, stačilo mu „konečné řešení židovské otázky“ a vyvraždil přes plynové komory na šest milionů Židů. Mengele v Osvětimi zakázal matce dítě krmit. Zavázal ji prsa, aby dcerku nemohla kojit. Chtěl prý vyzkoumat, jak dlouho vydrží miminko bez jídla. Matka dcerku injekcí usmrtila. Když ráno přišel Mengele pro dítě, ukázali mu, že je mrtvé. Bezcitně tento zločinec ještě nazval zoufalstvím šílenou matku bestií, že byla schopná zabit vlastní dítě…

Když Mengele v květnu 1943 vstoupil do hrůzného světa Osvětimi, napřed se stal vedoucím doktorem v úseku BIIe – cikánského tábora, poté byl jmenován šéflékařem v ženském táboře v Březince. Svou reputaci bezcitného cynika získal při selekcích na železničních rampách, kde nově příchozí vystupovali z dobytčích vagonů, aby se setkali se svým osudem. V železničních transportech pátral po dvojčatech. „Zwillinge, Zwillinge, Zwillinge, dvojčata, dvojčata, dvojčata,“ vykřikoval. Jak měl při své zrůdné falši ve zvyku, nasadil konejšivější tón: „Dejte pozor, madam, dítě vám nastydne. Madam, jste nemocná a unavená po dlouhé cestě; předejte dítě téhle paní a později ho najdete v jeslích.“ Mengele byl milý, pohledný, usměvavý a vždy se choval zdvořile, resp není podstatné, co člověk říká, ale co posléze koná… Povídání s “parazitickým černým hajzlem, co okrádá stát”…?

Emoce jsou mrcha věc; někdo se prostě mnohý z nás neovládne, když se snaží dělat pro nepřizpůsobivé Romy první poslední a oni na oplátku dál vybydlují své obcí přidělené byty i ulice a město, z něhož mizí kanalizační poklopy, dráty elektrického vedení, kovové tabulky a urny na popel nebožtíků ze hřbitovů, zkrátka vše, co je z kovu a není to přivařeno. A pak někomu z gadžů z toho bordelu rupnou nervy, bouchnou v něm saze a je zle. Pomáhal jsem matce s kočárkem do tramvaje, přiběhl Rom a matce, o které věděl, že kočárek s dítětem nepustí, uřízl kabelku, co měla přes ruku. Řval jsem: „Šmejde, zabiju tě…“ Nezabil jsem ho, protože utekl v davu. Měsíc před tím jeden Rom ukradl mé paní z kabelky v tlačenici v tramvaji obálku s deseti tisíci a firemním razítkem. Připomeňme si pár jiných úletů, které otřásly romským světem…

Emoce jsou mrcha věc; někdo se prostě mnohý z nás neovládne, když se snaží dělat pro nepřizpůsobivé Romy první poslední a oni na oplátku dál vybydlují své obcí přidělené byty i ulice a město, z něhož mizí kanalizační poklopy, dráty elektrického vedení, kovové tabulky a urny na popel nebožtíků ze hřbitovů, zkrátka vše, co je z kovu a není to přivařeno. A pak někomu z gadžů z toho bordelu rupnou nervy, bouchnou v něm saze a je zle. Připomeňme si pár takových úletů, které otřásly romským světem…

Do bydlení „pro Romy“ ostravského obvodu Mariánské hory a Hulváky investovala radnice během posledních let na 20 milionů Kč, neboť devastace bytového fondu některými z nich je nekonečná. Přesto před každým přidělením bytu jej znovu a znovu opravuje. Na vlastní náklady si nově přidělované byty opravují většinou „Neromové“. Práce „pro Romy“ tvoří cca 80 procent činnosti na radnici, přičemž romské populace je zcela jistě pod 10 procent celkového počtu obyvatel našeho městského obvodu a to je síla, která hýbá žlučí nejednomu spořádanému občanovi. Akce…

Anna Siváková, matka popálené Natalky… Snímek Břetislav Ošer

Poslouchat můžu, hlásit musím! Takové je zřejmě motto pana indického Kumara Vishwanathana. Poprvé ho využil v roce 2007, kdy se mu dostala do rukou nelegální nahrávka mariánskohorské schůze. Probírala se problematika kolonie Bedřiška, jež je z velké části obývána Romy a nepřizpůsobivými občany, kteří většinou nechtějí pracovat, jelikož jim asi víc vyhovuje pobírání sociálních dávek. Ve vyhrocené atmosféře tenkrát řekla starostka Mariánských Hor a Hulvák ing. arch. Liana Janáčková emotivní slova:

„Bohužel, jsem rasistka. Nesouhlasím s jakoukoli integrací cikánů, aby plošně byli po obvodu. Bohužel, vybrali jsme Bedřišku, takže tam budou, klidně s vysokým plotem, elektrikou, mně je to jedno…Já už ty Cikány opravdu nemám kam dávat, já bych prostě musela mít ten dynamit a odstřelit je,” prohlásila bezradná Janáčková. “Klidně to budu křičet do celého světa..!“ Reakce…

„Paní Janáčková je pracovitá žena a žádná rasistka. Už několik let podporuje náš fotbalový turnaj proti drogám a rasismu,“ řekl na adresu senátorky zástupce Unie olašských Romů Josef Stojka, který se sám přihlásil na policii, že chce k tomu něco říct. Senát Janáčkovou za její výroky o dynamitu a elektrickém plotu nezbavil imunity a nevydal k trestnímu stíhání, i když o to sama požádala…

„…Vystavte mi potvrzení, že mohu mít střelnou zbraň a že mi dáváte svolení, abych to vystřílel, a já to půjdu udělat…“ řekl do morku kosti rozezlený ing. Jiří Jezerský.

Kukláči v soudní síni… Snímek Břetislav Olšer

A byl oheň na střeše, zvláště že za zveřejněním této nahrávky byl zhrzený straník ODS Michniak, jehož Janáčková sesadila z postu starosty. Soud jednal asi sedm hodin pouze v kauze Jiřího Jezerského, radního a dnes opět místostarosty ostravského obvodu Mariánské Hory a Hulváky, ale vzhledem k tomu, že ústřednímu důkazu – velmi nekvalitní inkriminované nahrávce – bylo špatně rozumět a hlavně že v ní nezaznělo, koho to vlastně chtěl rozčílený obžalovaný ve zjevném afektu postřílet, vyřkl soud zprošťujcí rozsudek… Múza spravedlnosti, řečeno pohádkovým žargonem, se nažrala a Jezerský zůstal celý. V opačném případě by celé jednání zřejmě připomínalo dávný proslulý “opičí proces” z jednoho bigotního amerického státu. Nutno dodat, že „militant“ Jezerský, jak mi to osobně potvrdil, nikdy na vojně nesloužil u jednotky se zbraní a jeho verbální

A jedeme dál; olomoucký soud nedávno projednával žalobu dvaadvaceti Romů proti městu Vsetín. Tu radnici pod tehdejším vedením Jiřího Čunka žalují za porušení lidských práv, když je nechala vystěhovat za hranici Zlínského kraje. Tvrdí, že to nebylo žádné stěhování, ale přímo deportace. Přijely autobusy a prostě si nasedněte a pojedeme. Romské rodiny žádají pro každého 100 tisíc korun a písemnou omluvu v médiích a na stránkách Vsetína. Jiří Čunek reagoval, že si stále stojí za tím, že město Romům vyšlo vstříc. “Nemuseli jsme jim nabízet vůbec nic, mohli jsme je nechat na ulici,” vyjádřil se a vyhrál.

Ten Jiří Čunek, jenž jako bývalý starosta Vsetína učinil to nejzásadnější rozhodnutí v československé historii, když po více než čtyřicetileté diskriminaci valašských gadžů místními Romy nechal vystěhovat dům hrůzy proslulý jako “pavlačový činžák” uprostřed města. Pavlačák byla akce nepřizpůsobivých Romů. Své jednání tehdy zhodnotil slovy, která pak musel často vysvětlovat: „Já čistím jenom od vředů. To dělají lékaři taky.“ Reakce. Další výrok, kterým se zapsal do romsko-gadžovské histo(é)rie, byla odpověď na otázku, zda budou stejně jako Romové dotovaní i ostatní lidé. „To se budete muset jet někam opálit, začít dělat s rodinou binec, na náměstí dělat ohně a potom se vás teprve někteří politici zastanou a řeknou – on je chudák,“ řekl Čunek.

Hanlivá slova na adresu Romů nedávno zazněla a prošla bez větších emocí také na jednání zastupitelstva v Břeclavi. V jeho průběhu komunální politik Tomáš Nepraš označil Romy za “černé ludry”, když se mluvilo o krádežích květin na veřejných prostranstvích. Akce… “Co jsem řekl, to jsem řekl. A nebudu to dál komentovat. Píše se jen o tom, co jsem kde řekl, ale o Cikánech, kteří kradou poklopy z kanálů, to už nikdo nenapíše…” Reakce…

Akce a reakce. Akce jsou Romové, reakce gadžové. Není to zvláštní, že vždycky přijde napřed akce a teprve po ní následuje reakce? Logicky, kdyby totiž nebyla akce, nemohla by se konat ani reakce… Jasné? Kdo s čím zachází, tím také schází…

Zůstává jen otázkou, o čem všem se v této republice nesmí mluvit, co všechno je tabu: – nesmí se mluvit o kůži…? – nesmí se říct cigán…? – nesmí se mluvit o dlužnících…? – nesmí se mluvit o sociálních dávkách…? A hlavně senátorka Janáčková z Ostravy nesmí zpívat: “Chodím po Brodwaji, černou kůži mám…”

Inu, ještě že máme fyziku a její zákony; komu není rady, tomu není pomoci a emoce jsou sviňa, v Ostravě, Břeclavi, Vsetíně nebo v Duchcově, ale kdo za to může, aneb Když cikáni neustále svými bitkami provokují a pak někdy nepatřičné výrazy jen tak vyletí gadžům z úst… Co na srdci, to na jazyku…? Nic než akce a poté reakce… https://www.youtube.com/watch?v=K7mstYChK14

Izraelské osudy – Tisíc a jedna pravda ve Svaté zemi jako eKniha v elektronickém vydání na eReading.cz: (http://www.ereading.cz/cs/detail-knihy/izraelske-osudy?eid=1135