Nepůjčil jsem si ani cent a azyl v Kanadě…? Nedejte se vysmát? Emigrovat do země, kde mají tak vysoký státní dluh, že denní úroky z něho převyšují denní výběr daní… A kde ročně přibude přes 50 tisíc přistěhovalců ze zemí „třetího koše“, včetně českých cikánů. Vše začalo docela prozaicky. V polovině roku 1993 jsem v Ostravě uskutečnil rozhovor s panem Jiřím Krejčím, Čechokanaďanem z Toronta. Ve svém povídání se mi zmínil také o tom, že bývalý politický vězeň totality Miloslav Komínek, dnes již Kanaďan, dluží jemu a dalším lidem v Kanadě spousty peněz… Pan Komínek, „politický vězeň“ v exilu a údajný akrobat zavěšený pod letadlem, za můj rozhovor s Jiřím Krejčím původně žádal odškodnění čtyři miliony a všem svým věřitelům v Torontu sliboval, že jenom co peníze u soudu vyhraje, hned všem splatí své dluhy. Krejčí totiž v rozhovoru mj. prohlásil, že mu Komínek ještě z Kanady dluží 15 tisíc dolarů. Ten to odmítl a redakci dal k soudu za pomluvu, přestože jsem rozhovor s Krejčím autorizoval a navíc jsem volal do Frýdku přímo Komínkovi ve snaze mu rozhovor přečíst.

Komínek se jen zasmál a řekl, ať si to klidně zveřejním, že Krejčí je duševně zaostalý. Tak jsem to učinil a spadla klec. Naletěl jsem. Přitom ještě před podáním žaloby jsem se s Komínkem osobně sešel, vše jsme probrali, jak kdysi přepadli hájovnu a s ukradenými zbraněmi stříleli po esenbácích. Za loupežné přepadení pak byl odsouzen natvrdo do Jáchymova. Když ho propustili, emigroval do Kanady. Tvrdil, že doplatil na zradu komplice, ale spíš chtěl zamluvit svůj absolutní amatérismus odbojáře. Během naší schůzky mi dokonce věnoval svoji knížku „I pod oblohou je peklo“ a napsal věnování. A vzápětí jsem podepisoval své vlastní trestní stíhání pro pomluvu. Kde byli všichni ochránci demokracie a svobody slova, že mě nechali obvinit z trestného činu pomluvy, i když jsem v ničem z novinářské etiky nepochybil a vedl pouze běžný rozhovor…?http://olser.cz/wp-content/uploads/indiani-300.jpg

S Jiřím Heřmanem u indiánského totemu…

Přestože po tzv. sametu byl navrátilec z exilu Milo Komínek v občanských komisích, které jako „neposkvrnění“ rozhodovali, kdo přežije v dosavadní funkci a kdo ne, dostal místo požadovaných a věřitelům slíbených čtyř milionů, pouhých 150 tisíc Kč, v podstatě něco jako úplatek. Jen pro nic za nic přece sílili ve třetím patře ostravského Krajského ředitelství policie. Většina redaktorů MSD byla totiž exkomunisty s osmašedesátého roku a stejně jako bývalí prokurátoři i policisté v Ostravě měli na kahánku, a proto se submisivně předháněli, jak se zavděčit „politickému vězni“ s absolutním rozhodovacím právem nové „demokracie“. Do týdne po mém návratu z Kanady a po předložení mé dvacetistránkové zprávy, bylo však ukončeno trestní stíhání mé osoby a obhájce Milo Komínka se po jejím přečtení vzdal obhajoby svého klienta – čestného občana Pržna…

Co sám o sobě Komínek napsal…? Narodil se 20. června 1926 v rodině hutního mistra ve Frýdku-Místku. Po absolvování základní školy, se vyučil řemeslu strojní zámečník a kinooperatér (promítač filmů). Během 2. světové války, kdy mu bylo 14 až 19 let, se z něho stal parašutista, pilot, akrobat… Je s podivem, co všechno mu nacisté dovolili, když od 1. října 1945 až do konce roku 1947 už působil po „intenzivním výcviku“ jako vzdušný akrobat ČSR, měl reprezentoval na 121 mezinárodních leteckých dnech v Evropě, Asii, Austrálii a Africe. Absolvoval 1 280 hodin pilotního řízení, 382 seskoků padákem. Během Heidrichiády skoro čtyři sta parašutistických seskoků…? Úžasné, kdy nesměl normální občan na letedlo ani pomyslet… A ti, co byli piloty nebo parašutisty, šli bojovat do britského Royal Air Force (RAF) nebo seskočili padáky, aby pomohli Slovenskému národnímu povstání. Co tedy konkrétně dělal během války Milo Komínek…?

V červnu 1948 založil v Moravskoslezských Beskydách v Jablunkovském průsmyku odbojovou skupinu „Portáš“, v níž působil pod krycím jménem „Miko“. Avšak  6. srpna 1948 byl zrazen, v horách obklíčen, zraněn, zatčen a převezen do Krajské nemocnice v Ostravě, aby byl 6. října 1948 odsouzen v Ostravě Státním soudem na 20 let těžkého žaláře, pak byl eskortován do věznice Bory v Plzni. Vězněm komunistického režimu byl nepřetržitě 17 let a 26. května 1965 byl propuštěn (16 týdnů po vyhlášení amnestie). Proč dvacet roků vězení? Za zločin, který byl trestný v té době ve všech civilizovaných zemích, za ozbrojenou loupež hájenky, o jehož hajném Slívovi si myslel, že je komunista…

Kromě toho, že jsem natáčel toto povídání s vědomím Krejčího, že jde o článek pro MSD a natočil si ho na magnetofon, dal mi Jiří Krejčí i faxy z Toronta, v nichž potvrzovali i jiní lidé, že jim Milo Komínek dluží nemalé částky. Pro mne jako novináře to byly zcela dostačující informace k tomu, abych rozhovor připravil, s Jiřím Krejčím autorizoval a dal ho svým nadřízeným, kteří jej vydali. Na základě otištění tohoto článku jsem však byl tři roky trestně stíhán pro pomluvu, i když jsem pouze kladl otázky, což činí každodenně statisíce novinářů. Jak mohu odpovídat za obsah odpovědí někoho jiného? Jakou odpovědnost mají nést třeba ti redaktoři, kteří denně dělají rozhovory tzv. na živo? Copak mohou tušit, jak se jejich „intervjuk“ ve vteřině rozhodne a koho urazí?

Vzhledem k tomu, že i přes mnou předložené důkazy o mé nevině se policie nadále snažila svým stíháním o moji profesionální i osobní kompromitaci, rozhodl jsem se odletět na dva týdny přímo do Toronta, abych se na místě přesvědčil, jak dalece je Miloslav Komínek, čestný občan Pržna, kandidát na poslance českého Parlamentu i Senátu bezúhonným člověkem. Odcestoval jsem do Kanady zcela na své vlastní náklady. Cesta za pravdou se však nedá vyčíslit žádnou sumou. Měl jsem v úmyslu vše prozkoumat naprosto objektivně – tedy zeptat se na Komínka jeho přátel i nepřátel. Byl však pro mne šok, když jsem v Torontu marně hledal člověka, který by se za Miloslava Komínka byl schopen postavit. Hned první hodiny v Torontu mne zavalila spousta informací. Kamínek po kamínku jsem skládal mozaiku pravdy. Zda je věrohodná, to jistě posoudí odpovědné policejní a justiční orgány, jimž jsem po návratu své argumenty předložil. Ale po pořádku.http://olser.cz/wp-content/uploads/053200123.jpg

Niagara… Snímek Břetislav Olšer

„Jsem ochoten přijet do České republiky jen proto, abych svědčil u soudu proti panu Komínkovi. Je to podle mne nečestný člověk…“ Takto mne oslovil 73letý profesor v důchodu dr. Josef Kalvoda z města Avon v USA, který mi poskytl svoji korespondenci s Miloslavem Komínkem, včetně smluv, jež s ním podepsal a potvrzení o převzetí peněz pro firmu pana Komínka, která tiskla dr. Kalvodovi jeho knížku „Z bojů o zítřek“. Pan Komínek si od něho vzal peníze za všechny výtisky, přitom však prokazatelně vytiskl jen jejich část. Dodnes zbytek peněz dr. Kalvodovi nevrátil, takže mu dluží celkem 5 860 US dolarů a 4 tisíce Kč. Proto mu dr. Kalvoda v jednom z posledních dopisů z 15. ledna 1997 mimo jiné píše:

„Pravdu nazýváte hanobením. Zhanobil jste sám sebe, když jste lhal, podváděl, vydíral a okrádal! Protože někdo byl zavřen, to mu nedává právo lhát, podvádět, vydírat a krást. Nejsem sám, kdo o vás změnil názor o 180 stupňů. Např. pan Tomáš Heřman, od kterého jste si vypůjčil peníze a nevrátil mu je, je jedním z nich. Pan Jerry Polovnuk, kterého jste si před lety na zasedání vaší „společnosti“ zvolili ,,Treasure Secretary“, pomáhal vám materiálně a finančně, zatímco Vy jste ho podváděl a okrádal. Píše o Vás, že jste „samolibý, ješitný a marnivý, jak nějaká bardáma. Že je mstivý a zkorumpovaný až hnus! Pan Polovnuk je rovněž ochoten přijet do České republiky svědčit u soudu proti Vám a předložit důkazy o svých zkušenostech s vámi…“

Druhým svědkem byl Tomáš Heřman z Toronta, narozený ve Zlíně. Bývalý politický vězeň, který byl ve vězení v Československu za to, že vykřikoval hanlivá hesla proti komunistickému režimu. Je zapřisáhlým bojovníkem proti komunistickým režimům, v Kanadě se zúčastňoval demonstrací proti režimu v Československu po boku M. Komínka. Na základě toho půjčil manželům Komínkových 1 650 kanadských dolarů, který si vybral ze svých úspor. Jak mi pan Heřman řekl, tvrdili mu, že je vydírá italská mafie. Za řadu let už má tento dluh činit asi 4 000 dolarů. Ve svém prohlášení, které mám natočený na magnetofonu i v písemném provedení s jeho podpisem, mimo jiné říká:http://olser.cz/wp-content/uploads/053200141.jpg

Mennonité… Snímek Břetislav Olšer

„Nakonec bych chtěl poznamenat, že podvodné chování pana Miloslava Komínka a jeho ženy Marie Komínkové žádným způsobem nemění nic na mém vztahu k organizaci politických vězňů. Ve své, téměř stoprocentní většině jsou to lidé vysoké mravní hodnoty, k nimž jsem vždy vzhlížel s úctou. I vůči této organizaci se pan Komínek choval způsobem, který vytvářel konflikty a rozbroje. Proto se s ním většina politických vězňů nakonec rozešla…“

Před čtvrt stoletím se přistěhoval do Toronta ze Švédska Miloš Janek, který ve svých osmnácti letech emigroval z Kopřivnice. Také tento majitel autoškoly v Torontu, kde žije se svojí manželkou a dvěma dětmi, má s manžely Komínkovými své špatné zkušenosti. Tento věřící mladý muž, angažující se také při organizováni pobožností v jednom z českých kostelů v Torontu, nemá žádné důvody lhát ani v kauze Komínek. Proto napsal, podepsal a na magnetofon mi řekl o svérázném jednání manželů Komínových vůči němu. Vyjádřil se takto: „Celkem jsem Komínkům půjčil asi 1 600 kanadských dolarů. Upomínal jsem je naposled vloni kolem Vánoc: Paní Komínková, jak je to s tím dluhem, kdy mi jej už splatíte? A ona říkala, že až dostanou peníze od soudu, tak mi to vrátí. Že sice dostali jen sto tisíc, ale odvolali se, jelikož se soudili v Česku o čtyři milióny. Podle mne byla filozofie pana Komínka taková, že všichni přijeli do Kanady se obohatit, zatímco on, chudáček sem přijel jako jediný z nás bojovat proti komunismu: Takže mne podporujte! Když bych do tohoto dluhu, který je už přes deset let, připočetl inflaci a úroky kolem osmi procent, byly by částka, kterou mi manželé Komínkovi dluží, mnohem vyšší…“

K mladým emigrantům, jenž se nechal nachytat „dobročinností“ manželů Komínových, byl Vladislav Křenek. Narodil se v Uherském Brodě a při svém příchodu do Toronta pracoval také pro Miloslava Komínka. Měl za svoji práci slíbenou odměnu. Dodnes však podle jeho slov nedostal ani dolar, takže dluh, který u něj manželé Komínkovi mají, činí přes 1 600 kanadských dolarů. Mimo jiné mi řekl: „Pan Komínek se mi jevil jako nevyrovnaný člověk, toužící po pomstě, po odvetě, po zničení svých nepřátel, kteří se však často rodili jen v jeho představách. Říkal: však my se s tebou vyrovnáme. Neboj se. Bohužel, nebral jsem v té době vážně varování svých přátel, kteří mne upozorňovali na dlužnické praktiky pana Komínka…“

S Josefem Škvoreckým a Lumírem Salivarem v Torontu…

Při mém pátrání jsem se setkal i s pracovníkem torontského úřadu Ministry of Community and Social Servieces, který prošetřuje vážné podezření, podle něhož se měl Miloslav Komínek opětovně dopustit podvodů s nezákonným pobíráním sociálních dávek, starobního důchodu, včetně padělání veřejné listiny. Pan Thomas Steenson – Eligibility Review Officer – byl sice vázán služebním tajemstvím, přesto mi potvrdil, že do uzavření případu byly jakékoliv příjmy v Kanadě manželům Komínkovým zastaveny. Svědecké materiály v této kauze předal policii v Torontu i tamnímu ministerstvu práce a sociálních věcí i bývalý spolupracovník Miloslava Komínka, redaktor jeho časopisu „Naše hlasy“ a spisovatel, který vydal v Moravia Publishing dvě své knížky – Jiří Peterka.

Největší šok jsem zažil, když se mi do rukou dostal dopis od Milo Komínka pracovníkům jeho tiskárny. Je jím podepsán, jeho vlastní rukou jsou na něm vepsány poznámky. Byl psán 4. června 1992 z Frýdku-Místku do Toronta. Je v něm přesný návod, jak se mají zhotovit falešné živnostenské listy pro Milo Komínka a jeho syna Petra. V ČR si chtěl totiž založit novou tiskařskou firmu a k tomu potřeboval výuční list tiskaře. Ten si zřejmě nechal padělat, takže je pravděpodobné, že jeho současná firma na Moravě je nelegální z hlediska českých i kanadských zákonů.

Ve zmíněném dopise se mimo jiné píše: „Byl jsem s Jirkou Otipkou na živnostenském referátu. Pro tiskárnu musím mít výuční list. Proto ať mi ho Dana udělá. Bude v angličtině a na kopírce se text nakopíruje na potištěný diplomový papír (barevné kreslené rámečky). Dostane se koupit v Paper Shops atd. Já jsem na to udělal diplomy pro Járu Meců, Vlastu Dobnera atd. Dana udělá separátně text a na kopírce několik kopií z barevného diplomu (pro napasování na prosvětlovacím stole) a potom, jak to bude perfektně sedět, u Hlobílka to nakopírujeme na sebe. Místo čistého papíru dá do kopírky diplomový…“ Následuje předepsaný text navrženého výučního listu. Dále se pak mimo jiné praví: „Toho nebožtíka Hlubůčka nech někdo podepíše.“ Z vět, psaných rukou po bocích tohoto dopisu, lze přečíst upozornění, že výuční list se má udělat i pro syna Péťu a že má být změněn slovosled, aby to nebylo stejné… ¨ Trestný čin padělání a pozměňování úřední listiny…http://olser.cz/wp-content/uploads/053200022.jpg

Toronto… Snímek Břetislav Olšer

Jedno však dnes již ale vím určitě – v něčem jsem se opravdu mýlil – onen čestný občan nedlužil 15 tisíc dolarů, jak jsem napsal, ale patrně nejmíň dvakrát tolik, což jsem doložil šesti svědky z Toronta a jednoho Čechoameričana z USA. A nejsou jediní. Myslím si, že málokterý novinář měl svůj rozhovor podložený důkazy tak, jako já. Včetně místopřísežného prohlášení Lumíra Salivara, švagra Josefa Škvoreckého…

PS.: Generál Rudolf Pernický (1915), politický vězeň, vyznamenaný prezidentem republiky V. Havlem za svůj boj proti fašismu, byl dalším člověkem, který se ohradil proti pomluvám, jež byly zveřejněny v Komínkově časopise Svědomí. Pernický odešel do zahraničí bojovat za samostatné Československo v roce 1939. O pět let později se účastnil výsadkové operace v protektorátu, nedopatřením však byl se svým druhem místo u Nového Města na Moravě vysazen u Kutné Hory. Kvůli této chybě je čekal osmdesátikilometrový pochod, při kterém se museli neustále skrývat. Do určeného místa dorazili zcela vyčerpaní a s četnými omrzlinami. Po únoru 1948 strávil Pernický několik let v táborech nucených prací, včetně uranových dolů, rehabilitace se dočkal až po roce 1989.

V soudním řízení, v němž generál Pernický žaloval M. Komínka pro urážku na cti, byl Milo Komínek v roce 2002 odsouzen Městským soudem v Praze k peněžitému trestu 70 tisíc korun. Nepomohlo mu ani odvolání ke Krajskému soudu, ani dovolání k Nejvyššímu soudu. Všechny tyto soudní instance potvrdily jeho vinu. Okresní soud ve Frýdku-Místku poté M. Komínkovi zablokoval bankovní konta… Že by také válečný britský hrdina a politický vězeň československé totality generál Rudolf Pernický byl součástí „protikomínkovské konspirace“, jak celou kauzu nazval v Britských listech plagiátor Gajda…? Generál Pernický zemřel v prosinci 2005… O pět let později odešel navždy i Milo Komínek… Mohl byste mi, pane Sisko, dát odkaz na článek o mém dluhu/pujckach/podvodech, jež byly opakovane uverejneny v krajanskem tisku spolu s rozhodnutim torontskeho soudu…? Plácat zlovolné nesmysly a kardinální lži dokáže každý zbabělý hňup… O jaké krajanské noviny jde? Pravidelně píši do Nového domova…

Inu. lež má sice krátké nohy, ale je stonožka a Boží mlýny melou pomalu, ale jistě…

Izraelské osudy – Tisíc a jedna pravda ve Svaté zemi jako eKniha v elektronickém vydání na eReading.cz: (http://www.ereading.cz/cs/detail-knihy/izraelske-osudy?eid=1135