Když v roce 2008 Francouzi čínského původu i Číňané žijící ve Francii protestovali proti „zkreslující mediální kampani proti Tibetu“, hleděla na ně většina veřejnosti s nepochopením. Hesla: „Nejsme řízeni čínskou vládou, jde o spontánní hnutí vlastenců“ nezabrala stejně jako paralela: „Copak Čína vyzývá Francouze, aby dali svobodu Korsice?“ Jen francouzští vinaři si dál zoufají; jejich chlouba. které dávají přednost i před ženami, slavné vinice v Burgundsku, co pamatují ještě Napoleona, už vlastní čínští obchodníci. Duše Francie je mrtvá, rvou si vlasy Francouuzi…

(První záznamy o osídlení ostrova pocházejí z dob antického Řecka, kdy byl ostrov osídlen Řeky, Ertusky a Kartaginci. V roce 227připadl ostrov do sféry vlivu Římské říše. Ve válce nad Itálií získala ostrov v 16. století Francie, ale po uzavření mírové smlouvy byl ostrov navrácen opět městu Janov. V krátkém nejistém období se o samostatnost Korsiky zasazoval význačný rodák Pasquale Paoli. Korsika definitivně připadla do područí Francie roku 1768, kde zůstala až do roku 1942, kdy byla obsazena a krátce okupována italskými vojsky. Od roku 1982 má v rámci Francie autonomii s vlastní vládou a regionálním parlamentem. Oficiálním jazykem je francouzština, hovoří se tu ale často italsky a také korsicky. Tento původní jazyk byl dlouhá léta zakázán, ale dnes se běžně vyučuje na středních a vysokých školách. Jazyk se řadí do italského nářečí, patří do skupiny toskánských dialektů, z latiny…)

O to větší rozruch teď vyvolal dokumentární film Jeana – Michela Carrého: „Čína. Nové impérium – od ponížení po dominanci.“ Autor mj. zdokumentoval pomocí audiovizuálních archivů neznámá fakta. Když Maova armáda přišla do Tibetu, našla tam jen středověkou teokracii s typickými prvky otrokářství. Navíc před zásahem CIA byly vztahy mezi Tibeťany a ústřední čínskou vládou zcela bez nepřátelství. Carré se vrátil i k výrokům tibetského dalajlámy, jenž v roce 1954 přijal místo místopředsedy čínského Národního shromáždění, k

de se ve svém hábitu vyjímal mezi strohými uniformami maoistů.  Na Maovu počest dokonce napsal báseň „Je kultivovaný a zdvořilý“…

Peking mě fascinoval, i když o něm ČT vysílá jen to nejhorší. Třeba o smogu a exhalátech, které jsou ve skutečnosti jen písečné větrné poryvy. Nažloutlá mlha je pouze smůla; už jen sedmdesát kilometrů od čínské metropole je největší poušť světa – poušť Gobi. Stačí silný závan větru a nažloutlá oblaka ponoří Peking do vybledlé kanárkové mlhy, která však nemůže zahalit ducha Říše středu, jemuž kraluje Zakázané město a Konfucius se svými chrámy. Ovšem i přesto byl na Olympiádě překonán rekord v maratonu, byť mnozí  varovali před jejím krachem. Prý smog je smog. Vítězem se stal keňský běžec Samuel Kamau Wanjiru. Když se ho novináři ptali, co říkal na pekingský smog, řekl, že o ničem takovém neví, ale když běžel maraton v
New Yorku nebo v Londýně, že tam se smogem málem udusil…

V přívětivém prostředí se nachází také české velvyslanectví, v němž nyní vládne ing. Libor Sečka, pro něhož je Čína říše divotvorných obrazů…

“Říše středu, jak se s oblibou říká, je zemí symbolů a obrazů. I písmo má obrázkové. Zažijete tady spoustu symbolů a musíte se v nich vyznat. Třeba u příležitosti rautu na počest založení ČLR jsme dostali stůl č. 93. Další výmluvný obraz diplomacie. Hned vás musí napadnout, že když loni to bylo stůl č. 130, je to významný posun v charakteristice vztahu k Česku. Nikdo o tom nemluví, ale výpovědní hodnota tohoto faktu je zřejmá…“ pochvaluje si velvyslanec ing. Libor Sečka.

Francouzský dokument otevřeně představuje historii ČLR. Když Čína v roce 1950 obsadila Tibet, bylo ovšem dalajlámovi pouhých 16 let. V roce 2000 v rozhovoru pro deník Libération přiznal: „Byl to pro mě velmi obtížný moment, neměl jsem žádnou zkušenost v diplomacii a v jednání s velmocí. V komunismu viděl větší duchovní inspiraci, než v kapitalismu, sám se několikrát prohlásil za marxistického buddhistu. Věřil, že Mao nebude v Tibetu prosazovat násilím. Dnes připouští ohromné zlepšení životní úrovně v Číně a také cílené kroky USA, jež zhoršily vztahy Číny a Tibetu.

V tibetském muzeu je Dalajlámův vstřícný telegram Mao Ce-tungovi: „Předsedo Mao Ústřední lidové vlády. Tento rok koncem dubna 1951 vyslala místní vláda v Tibetu pět delegátů vybavených plnou mocí vedených Kaloon Ngapoi do Pekingu, aby vedli mírové rozhovory s delegáty jmenovanými Ústřední lidovou vládou. Na bázi přátelství uzavřeli delegáti obou stran 23. května 1951 smlouvu Ústřední lidové vlády a místní vlády v Tibetu o opatřeních k mírovému osvobození Tibetu. Tibetská místní vláda, jakož i církevní a sekulární představitelé jednomyslně podporují tuto smlouvu a pod vedením předsedy Maa a Ústřední lidové vlády budou aktivně podporovat Lidovou osvobozeneckou armádu v Tibetu, aby konsolidovala národní obranu, vyhnala imperialistické vlivy z Tibetu a zabezpečila sjednocení teritoria a suverenitu vlasti. Tímto telegramem Vás o tom informuji. Dalajláma Tibetské místní vlády, 24. října 1951, 24ho 8. měsíce roku zajíce tibetského kalendáře.

V rozhovoru pro New Yorku Times dalajláma potvrdil, že jeho bratr s odbojáři dostali peníze i výcvik od CIA, jež se v roce 1956 rozhodla udělat z Tiberu baštu proti komunismu v Asii. Mao byl v roce 1950 pod tlakem Moskvy a souhlasil s účastí Číny v korejské válce, i když to zablokuje jednání o Tchaj-wanu. Čína v Koreji ztratila na 200 tisíc vojáků, padl i nejstarší Maův syn.  Válka ale ukázala, že Čína je schopná USA vzdorovat a USA se proto rozhodly Čínu destabilizovat.

“Toužime po mírovém spolužití s našimi čínskými bratry a sestrami,” zopakoval alibisticky nedávno v Česku to, co řekl na tiskové konferenci v německé Bochumi. Zároveň dodal, že namísto nezávislosti by byl rád, aby tibetská provincie získala v rámci Číny větší autonomii a respekt pro kulturní a náboženské otázky. Na placené přednášce v New Yorku nedávno šokoval ještě víc, v Praze svá slova zopakoval: “Pořád jsem marxista. Marxismus má morální etiku, zatímco kapitalismus je pouze honbou za ziskem… Komunistický režim v Číně přinesl jejím obyvatelům neslýchaný blahobyt… Milionům lidí se životní úroveň zlepšila … ovšem je nutné najít východisko mezi životní úrovní a svobodou. Až dosud se většinou spoléhá na násilí…“

Násilí? Dalajláma měl patrně na mysli fakt, že už v 8. století tibetský král Langdarma nechal bořit buddhistické chrámy a kláštery, ničit jejich sochy, pálit knihy a mnichy nutil vykonávat práci řezníků… A privilegovaní lámové otročili tibetské chudáky, z nichž dělali buddhistické fanatiky… Po povstání z roku 1959, organizovaného prominentními lámy, držícími negramotné poddané ve feudálním otroctví, které Říše středu potlačila, emigroval tibetský duchovní vůdce dalajláma do Indie. Loni v březnu vyrukoval s tím, že po 369 letech zruší systém, který z dalajlamy činí duchovního i politického vůdce Tibetu. Konec s převtělováním…? Splaskla bublina dalšího náboženského mýtu? V dubnu 2012 bylo jasné, že se ve funkci premiéra ujme politických úkolů Tibetu dvaačtyřicetiletý právník z Harvardu v USA Lozang Sanggjä a v srpnu on i jeho šestičlenný kabinet složil přísahu.

Skoro sto deset let od jednoho ze zásadních dějinných posunů. Britsko-indická vojska totiž vstoupila v roce 1903 do Tibetu a Britové donutili zástupce tibetské vlády (dalajláma z města uprchl do Vnějšího Mongolska) podepsat anglo-tibetskou smlouvu. Nikdo ale proti Britům neprotestuje. Když v prosinci 1903 překročila tato moderně vyzbrojená expedice o síle 3 000 vojáků a 7 000 šerpů tibetské hranice, uvědomili si tibetští generálové britskou vojenskou převahu a usilovali o dohodu o neútočení, s níž britský plukovník Younghusband předběžně souhlasil. Přesto si tato „malá válka“ vyžádala život několika tisíc Tibeťanů, vojáků i civilistů. K jednomu z největších masakrů došlo 31. března roku 1904 v horském průsmyku u osady Guru, kdy Britové stříleli – podle svědectví vlastních vojáků – ze svých kulometů do zad prchajících Tibeťanů. Younghusband telegrafoval svým nadřízeným do Indie: „Věřím, že tento obrovský trest bude prevencí pro budoucnost a přiměje je podrobit se.“ Poté byla v 23. září 1904 byla ve Lhase podepsána násilím vynucená dohoda mezi britskými silami, světskými a církevními reprezentanty této vlády a zástupci klášterů. Tibet se zavázal k otevření hranic pro volný obchod mezi britskými a tibetskými subjekty (otevřeny 3 trhy) a k vyplacení odškodnění britské vládě za výlohy, které jí vznikly vysláním vojenských sil do Lhasy.

Dnes je čas na obraz situace z dob temného feudalismu, kdy tibetští nevolníci a otroci představovali 95 procent populace, přirozeně neměli žádnou osobní svobodu a zacházelo se s nimi jako s věcmi. Vlastnili je buď vládní úředníci, aristokraté nebo vysocí lámové. Po generace byli připoutáni k půdě patřící feudálním pánům. Čím více měl pán nevolníků, tím byl bohatší. Mohl je půjčovat, dávat jako vklad do hry, zastavovat na hypotéku, darovat je či prodat. V případě, že nastávající manželé patřili různým pánům, musel být jejich sňatek schválen oběma pány. Někdy si nevolník musel svou manželku od pána koupit. Jakmile se nevolníkovi narodilo dítě, stalo se majetkem pána. Lichva, robota a vysoké daně tvořily pilíře režimu. Většina nevolníků byla zadlužena či zatížena dědičným dluhem.

Čínský vliv v Tibetu výrazně zesílil zvláště po roce 1959, kdy vznikly nepochybné pozitivní aspekty; zrušení feudalismu, který do té doby v Tibetu přežíval a udržoval mnoho lidí, zvláště na venkově, v područí, bídě a nevzdělanosti (některé dokonce v otroctví). Zrovnoprávnění žen, jež byly dříve nejutlačovanější skupinou Tibeťanů. Pozemková reforma dosavadního feudálního vlastnictví půdy, která byla dána k dispozici rolníkům k obdělávání. Zřízení veřejného školství, místo jednostranného a zaostalého klášterního školství. Klášterní školství zůstalo zachováno jen pro náboženské vzdělávání, především mnichy…

Tvůrce dokumentu Jeana–Michel Carré vytvořil přemýšlivý film. Je v něm zcela očividné, že motorem renesance Asie coby nastávajícího politického centra světa je především renesance čínské moci. Čína jako stát existuje nejméně 2 500 let. Ve své historii díky své rozloze, obrovským zdrojům a rozsáhlé populaci aspirovala na úlohu ekonomického, politického či kulturního centra světa mnohokrát. Ještě na počátku 19. století její impérium „vládlo“ nejen území dnešní Čínské lidové republiky, ale i Koreji, Indočíně, Siamu, Barmě a Nepálu. Přičemž ekonomika Říše středu představovala k roku 1820 přibližně celou třetinu ekonomiky světa.

Není též možné zapomínat na „opiové války“ 1839 – 42, 1856 – 60, kdy Evropané nutili Čínu obchodovat s drogou, byť v Číně byl za drogy trest smrti. Mnohým na filmovém dokumentu vadí, že Mao v něm není jako „největší tyran 20. Století“. Jenže mladá generace Číny dnes pohlíží na Maa, asi jako Francouzi na Napoleona. Maa, který se nebál čelit Američanům i Rusům a z Číny vytvořil mocnost… To je pro mladé Číňany klíčové.   Všichni, ať chudí nebo bohatí, si přejí, aby z Číny byla opět Říše středu, resp. Střed světa, jak se o tom hovoří v Zakázaném městě v Pekingu, kde si lze dokonce stoupnout na vyvýšeninu, co má tvořit střed světa…

Peking a Šanghaj jsou dvě čínská města, každé z nich skoro lidnatějších než dvě celá Česka, Wuhan, Šen-čen, Hongkong a Tianjin mají každé počet obyvatel téměř jako ČR a dalších 50 měst má více než dva miliony občanů, tedy padesát metropolí větších než Praha. Česko nestačí zvládnout deset milionů, resp. asi sto tisíc cikánů, a drze se pozastavuje nad tím, že čínská miliarda a čtyři sta milionů má občas nějaký problém. Měli bychom si zamést před vlastním prahem, než začneme kritizovat lidská práva cizích… Zkusme si jen představit čtyři stovky cikánských ghett na 10 milionů obyvatel. Kdyby nějaký Číňan přišel do Chánova, ostravského Přednádraží či do Janova a na Šluknovsko, otřásl by se odporem z těch vybydlených zbořenin a odpadků, přičemž by si své pomyslel o české vládě a ne o tom, že Romové si ten binec dělají úplně sami…

A Čína k tomu ještě produkuje nejvíce všeho možného na světě, včetně 221 milion internetových připojení, ve všech hotelích údajná ”cenzura” zvaná Wi-Fi, které jsem si se svým Sony notebookem užil až až. Oficiální statistické údaje mezi tím vyčíslily hodnotu čínského hrubého domácího produktu na 5,88 bilionu dolarů. V Číně dnes žije asi sto třicet miliardářů a přes 900 tisíc milionářů… Číňané se realizují i ve skupování budov na newyorské Wall Street. Kdypak vlétnout na finanční burzu New York Stock Exchange? Bylo to vůbec poprvé, kdy prezident USA nepřijal v Oválné pracovně dalajlámu, ale jednoho z nejvyšších komunistů Číny. Spojené státy přitom dlouhodobě z Číny dovážejí víc zboží, než ho do Číny vyvážejí. Dokonce na oblecích a kostýmcích pro londýnskou Olympiádu mělo družstvo USA jmenovky Made in China.

Si Ťin-pching stojí v čele vládnoucí pouze sedmdesátimilonové Komunistické strany Číny, aby vystřídal v čele nejlidnatějšího státu světa Chu Ťin-tchaa. Od března 2013 je čínským prezidentem, od listopadu 2012 generálním tajemníkem Ústředního výboru Komunistické strany Číny a předsedou Ústřední vojenské komise. Z titulu své funkce je členem stálého výboru politbyra Ústředního výboru Komunistické strany Číny. Holt, ty komunista, já kapitalista. Zločiny komunismu? Genocida v Tibetu…? Nevím, neslyšel jsem… Chcete od Číny peníze, zapomeňte na dalajlámu, píše se v pravidlech pro evropské firmy, obchodujícími s ČLR… A co šestnáct premiérů EU, kteří stáli v řadě nedávno ve Varšavě ve frontě na 20minutové slyšení u komunistického šéfa Číny Si Ťin-pchinga? Nečas nechyběl. Jejich pokorné supliky také nemluvily o porušování lidských práv, ani o genocidě v Tibetu.

Čína vládne světu. Po téměř sto letech vyroste mezi Atlantikem a Pacifikem nová spojnice. Panamskému průplavu bude již za několik let konkurovat nový lodní koridor, který povede přes území Nikaraguy. Průplav mezi Tichým a Atlantickým oceánem, jehož výstavba vyjde na 40 miliard dolarů (v přepočtu asi 785 miliard korun), postaví čínská firma, sídlící v Hongkongu. Nikaragujská vláda čínské společnosti udělí koncesi na stoletý pronájem kanálu. Podle návrhu předloženého nikaragujským zákonodárcům má být nový průplav 22 metrů hluboký a 286 kilometrů dlouhý. Co do velikosti tak tato megalomanská stavba předčí jak Panamský, tak Suezský průplav. http://www.guardian.co.uk/world/2013/jun/06/nicaragua-china-panama-canal

Imu, premiér Nečas se ohradil vůči „dalajlámismu“ a člen jeho vlády – ministr zahraničí a kariérní adoptovaný šlechtic Karel Schwarzenberg o něm řekl přesně dle aristokratické etikety, že má „plná kaťata“ také proto, že se nemusí omlouvat zemi, z níž k nám dovážíme ropu…

Snímky Břetislav Olšer

Izraelské osudy – Tisíc a jedna pravda ve Svaté zemi jako eKniha v elektronickém vydání na eReading.cz: (http://www.ereading.cz/cs/detail-knihy/izraelske-osudy?eid=1135