Půda nestačila následný vysoký úhrn srážek pojmout a řeky se rozvodnily. Odborníci například spočítali, že poslední tři velké lužní lesy na Moravě zadržely při záplavách v roce 1997 třikrát více vody než všechny přehrady v povodí Moravy a Odry dohromady. Právě proměna krajiny a změna hospodaření v ní je jednou z příčin devastujících dopadů novodobých povodní. Někdo též možná podcenil povodňovou připravenost a miliardy, určené pro řešení tohoto problému, nepatřičně „investoval“ do svých účtů a kont. Délka českých řek a potoků se navíc vinou lukrativního betonování jejich koryt během dvacátého století zmenšila o třetinu, takže voda rychleji a s větší silou nyní stéká do měst a vesnic v nížinách.

Prvními „moderními“ záplavami byla katastrofa na Moravě a Ohři z roku 1997, kdy  byla zcela poničena například ves Troubky a Ostrava se na některých místech nořila do tuctu metrů kalné vody, jelikož nikdo nesáhl do koryta mj. Odry, kde byly divoké nánosy. Od té doby zahynulo kvůli velké vodě v Česku přes sto lidí. Včetně těch deseti nešťastníků při povodních roku 2013, z toho dva byli opilí vodáci… Je to neúnavný kolotoč; strašák povodní a záplav se opakuje při každých větších deštích. Mnoho obcí v Čechách i na Moravě bylo vyplaveno v posledních letech více než jednou a v živé paměti jsou povodně z let 1997, 2002 a 2010 i ve velkých městech, kde velká voda prakticky paralyzovala život na několik týdnů.http://olser.cz/wp-content/uploads/troubky-povoden-1997_300.jpg

Pokud jde o ztráty lidských životů a materiální škody, právě léta 1997 a 2002 byla zatím nejničivější. V roce 1997, kdy byla zasažena především Morava a část východních Čech, bylo postiženo 536 obcí. Během těchto povodní zahynulo celkem 50 osob a celkové škody přesáhly 63 miliard korun. V roce 2002 byly nejvíce postiženy jižní, střední a severní Čechy. Celkem na to doplatilo více než 800 obcí, o život přišlo 17 lidí a celkové škody byly vyčísleny na 73 miliard korun.

Současnému šéfovi Úřadu pro ochranu osobních údajů Igoru Němcovi třeba vadí, že média neustále vytahují větu, kterou pronesl 13. srpna 2002 v sedm večer, kdy chybělo jen několik hodin do zaplavení pražského metra nebo čtvrti Karlín. Ona „nevinná“ inkriminovaná věta přesně zněla: „Já bych řekl, že Praha není ohrožena. Situace je, bych řekl, nadmíru výtečná. Všechny orgány pracují, jak mají…“ Je otázka, stěží přezkoumatelná se svojí odpovědí; našel by někdo v současném stavu politika, co by si vyhrnul rukávy a šel s lopatou pytloval, stavěl hráze, oháněl se koštětem, roznášel jídlo či pití hasičům, poptával se, kde se dá, po vysoušečích a čisticích prostředcích, natož aby evakuoval ohrožené svým vlastním autem…? Igora Němce nevyjímaje… Nic. A to mnozí „vytopení“ byii těmi, jež hlasovali pro tyto své komunální politiky. Holt, za dobrotu na žebrotu, aneb zrob susedovi dobře, os.re ti plot..http://olser.cz/wp-content/uploads/povodne-001-e28093-650.jpg

Kdyby české vlády investovaly mimo jiné do čistění koryt řek a říček i protipovodňových zábran a dalších opatření, bylo by nám hej. Pojišťovny by ušetřily peníze, lidé zbytečné starosti. Stačilo vyčistit dna řek. Ne až na poslední chvíli, kdy už bylo pozdě. Jak to? Protože prý byla přece krize, a přesto si mnozí politici raději postavili za desítky milionů své vily na Floridě, v Toskánsku či Dubaji… Povodně a přívalové deště („průtrže mračen“) doprovázejí lidi po celou jejich existenci. Z historických údajů je nicméně patrné, že povodně a přívalové deště trápily obyvatele Čech už v minulosti.

Katastrofální povodně například postihly Prahu v letech 1501, 1784, 1845, 1872 až 1890. Není tomu tak dávno, co jsem si projížděl na internetu místa, kam vyrazit za reportáží. Až jsem narazil na Troubky u Přerova. Asi 2022 obyvatel a rozloha 2114 hektarů na soutoku řek Moravy a Bečvy. Lákaly mě ze zvědavosti hlavně proto, že jsem v nich zažil jako novinář děsivý horor. Před šestnácti roky…

Než jsem se rozhoupal k plánované návštěvě, začalo pršet a přišly prokleté povodně 2010. A zase také v Troubkách. Vzpomněl jsem si na počátek července 1997. Voda už opadla a odhalila děsivou skutečnost. Živel zabil devět jejích obyvatel a srovnal se zemí více než polovinu domů. Zbourat se nakonec muselo 335 stavení a o střechu nad hlavou přišla polovina obyvatel. Škody se vyšplhaly na 700 miliónů korun.http://olser.cz/wp-content/uploads/troubky-1997_30052.jpg

„Byl u nás ze Zlína na návštěvě kamarád našeho invalidního syna. Seděli v podkrovním pokoji, když to přišlo. Voda strhla schody z přízemí a oni se nemohli dostat dolů. Dovedete si to představit, sundávat po žebříku člověka na invalidním vozíku…“ Vzdychla paní Marie, která v gumákách a s lopatou v ruce odklízela děsivou spoušť. Oči měla zarudlé a vyplakané. Připadalo mi to jako marnost nad marnost. Většina z domků byla totiž postavena z nepálených cihel zvaných vepřovice. Voda je doslova spláchla. Čtvrť Loučky tvořilo pět ulic; všechny dopadly úplně stejně. Z pěti ulic nezůstal jediný dům…

“Byla to tragédie pro celou naši rodinu. Máma žila sama ve starém domě, který spadl. Našli ji tam až za tři dny, zasypalo ji tam, nemohli jsme se k ní dostat. V nemocnici zemřela,” řekl mi jeden z troubeckých obyvatel pan Alois. Jako materiál pro výrobu nepálených cihel zvaných vepřovice se zde z velké části používala jílovitá hlína. Dalšími přísadami byly vápno, sláma a plevy. Dodnes se jim říká zkomoleně „kotovice“ z německého slova Kotziegel – cihla z bláta.http://olser.cz/wp-content/uploads/troubky-1997_300.jpg

Nevím, co by dnes řekli obyvatelé Troubek na tvrzení zelených, že vepřovice mají též poměrně dobré akumulační vlastnosti, lepší než pálená cihla, stejně tak mají větší schopnost pohlcovat ze vzduchu vodní páry, pachy. Proto jsou dnes nepálené cihly údajně opět velmi vyhledávaným artiklem pro vytváření moderních ekologických interiérů domů. Dokonce existují firmy, které za tímto účelem původní vepřovice vykupují. Nevím, v Troubkách jsem tyto obchodníky s deštěm neviděl. Zřejmě se vyskytují pouze na pouštích a v místech, kde nikdy povodně nebyly a ani nebudou. Že by obyvatelé Troubek daly spíš na ekologické pohlcování vodní páry a pachů, než na ničící účiněk vodního živlu…?

Když jsem přišel do kostela sv. Markéty, utíraly tam místní ženy podlahu. Troubky sice lehly pod náporem vody, kostel však vydržel, jen pár centimetrů vody v něm zbylo pro vysoušecí mechanismy. Odehrály se v něm i zádušní mše za zemřelé spoluobčany. Devět pohřbů… Procházel jsem tou spouští, z většiny domků zbyly jen neforemné hromady sutin, rozmočených nepálených cihel, z nichž se jak žalem lomící ruce vzpínaly k nebi polámané trámy a desky. Jedno zbořeniště vedle druhého…http://olser.cz/wp-content/uploads/troubky-povoden-1997_a3002.jpg

Domy z opravdových cihel měly stržené jen boční stěny a bylo vidět do obývacích pokojů, v nichž chyběly venkovní zdi, ale na těch vnitřních pořád ještě visely obrazy, kříž s Kristem, na konferenčním stolku byla ještě váza s uvadlými květinami. Tak vypadala čtvrt Loučky a její ulice. A na nich stály cisterny s nápisy: Pitná voda!

„Půjčili jsme si 850 tisíc se splatností dvacet roků na obnovu svých poničených domků. Teď si je už postavíme z opravdových cihel, žádné vepřovice,“ tvrdila paní Marie a co řekla, to také splnila. Netušila, že o třináct roků později bude mít svůj zbrusu nový a pořád zadlužený dům znovu zatopený. Už podruhé…“http://olser.cz/wp-content/uploads/povodne-002-e28093-6501.jpg

Ranou pod pás byl pro občany Troubek i bankrot pojišťovny Morava, kteří byli jejími klienty. Do roku 2006 přesto v obci vyrostlo na 200 nových domů. Dodnes však navzdory katastrofálním povodním nebyla v Troubkách vybudována protipovodňová ochrana. Rovněž proto muselo být přes 90 procent obyvatel Troubek byla během povodní koncem května 2010 opět evakuováno, zbytek tvrdošíjně přežívá ve vyšších patrech. Strach z rabování jim nedal, aby své nové bydlení, postavené v krvi a potu, opustili. Neštěstí zkrátka nechodí po horách, ale po lidech z Troubek, z vesnice na rovině široko daleko…

Voda dosahovala na některých místech výšky až půl druhého metru, naštěstí včas kulminovala a klesla. Začala do Troubek pronikat asi o půl čtvrté ráno průrvou o délce asi 250 metrů v opravené hrázi, prakticky na stejném místě jako při katastrofálních záplavách v roce 1997. Noční boj hasičů o utěsnění průrvy byl marný. Škody byly opět závratné, hlavně pro ty, co ještě nesplatili 850tisícové půjčky. Znovu je na tři sta domů pod vodou. I ten, v němž jedna moc šikovná paní vyšívá a zdobí moravské kroje… Někdo asi zaspal s protipovodňovými opatřeními… Ještě že záplavy 2013 Troubky naštěstí minuly…http://olser.cz/wp-content/uploads/povodne-003-e28093-650.jpg

A co na to všechno hydrogeolog? Troubky mají zajímavou polohu – leží na soutoku našich dvou největších “horských” řek Moravy a Bečvy (Bečvy jsou vlastně dvě) na krátkém úseku s velkým hydraulickým spádem (cca 500 m) vydatně prší, vsakování vody v karpatském flyši je při takových srážkách nepatrné a prakticky veškerý odtok je povrchový, dále pod horami, kde leží Troubky se voda rozlije do roviny (nivy, inundace) a na cestě dlouhé několik tisíc km do Černého moře má spád jen 300 m… Podoba naší krajiny je silně ovlivněna řekami a dnešní nivy jsou vytvořeny neustálým usazováním materiálu transportovaným řekami během tisíců opakujících se “povodní” (v širším slova smyslu, neboť povodeň dnes nastává tehdy vyhlásí-li ji úřad) – jedná se tedy v našich podmínkách o ÚPLNĚ standardní krajinotvorný prvek. Jen je třeba se při těchto jevech zdržovat v uctivé vzdálenosti a s respektem sledovat přírodní děje…

Na podzim roku 1997 jsem letěl do Toronta s výstavou fotografií, které jsem pořídil během záplav na severní Moravě a ve Slezsku. Krajané projevili svoji účast, ale na můj vkus dosti vlahou, až netečnou formou. Navíc poměrně udiveně reagovali na můj plán uspořádat mezi nimi finanční sbírku pro postižené české obyvatele.

“My jsme měli nedávno obrovské povodně na západě Kanady, kde byly zaplaveny desetitisíce hektarů území a evakuováno na 200 tisíc lidí. Škody na lidských životech a majetku sahají do miliard kanadských dolarů,” řekl mi kamarád Bohuš Máca z Nového divadla v Torontu, požehnaná vzpomínka. “Nediv se, že ty záplavy u vás jsou sice tragické, ale proti těm kanadským nesrovnatelně malé…” Přesto mi v sídle Česko-slovenského sdružení v Kanadě v Torontu fotografie ochotně převzali a uspořádali z nich výstavu v jednom ze sálů, kde měli Čechokanaďané svůj ples na počest 28. října.http://olser.cz/wp-content/uploads/troubky-19975.jpg

Nakonec bylo z Toronta do České republiky odesláno na patřičné povodňové konto několik desítek tisíc dolarů, když hlavní sumy byly pochopitelně věnovány povodním ve Vancouveru. Po návratu domů jsem se z Toronta dozvěděl, že peníze byly u nás přijaty, ale díků se za ně Čechokanaďané, pokud mám správné informace, dodnes nedočkali… Zato my jsme se dočkali vděku „vytopených“ Romů, jejichž situaci po záplavách v roce 1997 jsem popsal pro ontarijský deník Globe and Mail.

Příběh první:

V době záplav byli lidé, jimž voda zničila nebo zaplavila domy a byty, dočasně ubytováni také na studentských kolejích Vysoké školy báňské – Technické univerzity v Ostravě. Pokoje zde na přechodnou dobu obývalo na tři tisíce povodněmi postižených osob, z nichž asi dvě třetiny byli Romové. Místo vděku se však tito nájemníci, jimž ubytování, teplou vodu, televizi a jídlo třikrát denně platil ostravský Magistrát, začali chovat značně neurvale.

Dělali si ohýnky, slovně napadali pracovníky Červeného kříže, vodili si na stravu i ubytování své příbuzné ze Slovenska, kteří nepatřili mezi poškozené, ale rádi přijeli se zadarmo najíst. Společně pak ničili zařízení pokojů, kradli prostěradla, deky, příbory, skleničky a další vybavení, až musela zasáhnout policie, aby část Romů přestěhovala. To už se ukradené věci z kolejí objevily na černých burzách, které nabízely i oděvy a jídlo, jež Romové odcizili ze zásob, dodaných postiženým občanům jako humanitární pomoc.

Takto způsobené škody jsou odhadovány na statisíce korun. Zaplatit je musí Školský úřad, který byl postižen i zdevastováním interiéru další z ostravských škol, sloužící jako dočasná ubytovací kapacita pro povodní zasažené Romy. Jednalo se o základní školu, v níž Romové rozbili lavice a tabule, poničili stěny a na chodbách, i když zde měli k dispozici záchody, vykonávali do různých koutů budovy své lidské potřeby.

Za ústřední topení pak nacpali zbytky jídla či pokálené ručníky, čímž se škola změnila v zapáchající hnojiště. Po vystěhování Romů museli nastoupit deratizátoři, aby vše za nemalé peníze daňových poplatníků vydezinfikovali a speciálními vysavači odstranili blechy, vši a další parazity. Zahájení školního roku muselo být v této škole odloženo o měsíc.

Příběh druhý:

Také asi sto dvacet obyvatel Ostravy – Hrušova bylo nuceno se během povodní vystěhovat ze svých zaplavených domovů. Když začal školní rok a tito azylanté museli opustit ubytovací kapacity ve studentských kolejích, přidělilo jim město Ostrava provizorní dům, který vznikl složením dvaceti tzv. unimobuněk. Každou z nich tvořil obytný prostor o rozměrech 2,3 krát 6 metrů a WC. Koupelny s teplou vodou byly společné na chodbách.

Z dvaadvaceti rodin si vzalo tento dočasný domov jako svůj osm bílých a čtrnáct romských rodin, z nichž se však několik odmítlo nastěhovat a své přechodné ubytování nazvaly “psími boudami”. Stát jim tedy nabídl místo tohoto ubytování finanční výpomoc ve výši 30 tisíc korun, které však mnozí Romové nevyužili pro určený účel, ale zakoupili si za ně letenky do Kanady, kde se prý dá krušná zima zadarmo přežít mnohem snadněji než v Česku…

Vzpomněl jsem si na tuto epizodku znovu, když jsem sledoval letošní bleskové záplavy. Nedokázal jsem si představit, že by ke mně pronikla kalná a studená voda až do obýváku a zničila by mi nejen byt, ale vše, co mi je v něm nejdražší… Svět je prostě jedna velká katastrofa, pouze Česká republika zatím odolává zemětřesením, výbuchům sopek, děsivým tsunami i katastrofálním hurikánům. Samozřejmě, že přírodní vrtochy o sobě dávají vědět také u nás, ale ve srovnání s jinými hrůzami jsme na tom pořád ještě dobře. I když se někdy rozparádí řeky Morava, Odra, Bečva, Labe či Vltava a pro tuneláře nastanou žně. Vaše neštěstí, naše peníze…

Následky povodní 2013 zatím zaznamenaly 10 mrtvých a čtyři pohřešované, zaplavených 700 obcí, 19 tisíc evakuovaných, přes 24 tisíc lidí je bez přístupu k pitné vodě… A probíhá typický český zlozvyk – rabuje se o sto šest. Jen zatím nikdo nenapsal nesmysl, že rabovači se rekrutují z Klausem amnestovaných gaunerů…

Inu, prší, prší, jen se leje, aneb Chčije a chčije, čí pak potopa, čí pak to dnes je… výtečně…?

Snímky Břetislav Olšer

Izraelské osudy – Tisíc a jedna pravda ve Svaté zemi jako eKniha v elektronickém vydání na eReading.cz: (http://www.ereading.cz/cs/detail-knihy/izraelske-osudy?eid=1135