Všechno začalo koncem devadesátých let, kdy pouhý rok vydržel bezvízový styk s Kanadou a překotný příliv českých Romů zejména do Toronta, přinutil tehdejší kanadské úřady k jeho znovuzavedení. A nyní je tu další varování.

Od 1. listopadu 2007, kdy Kanada znovu víza pro české občany zrušila, do poloviny letošního listopadu odcestovalo za oceán již skoro 600 Čechů, když tři měsíce předtím jich bylo jen 470. Převážná většina českých žadatelů o azyl je romského původu.

Je tedy možné, že rostoucí celkový počet českých žadatelů může vyústit ve stav znovuzavedení víz, jelikož kanadské ministerstvo občanství a přistěhovalectví zodpovědné za kanadskou vízovou politiku uzná situaci za nadále neúnosnou a průšvihovou…

Jak mezi řádky už několikrát naznačil ministr vnitra Ivan Langer…

Zkrátka než pohár kanadské trpělivosti zase přeteče, a pokud ho ještě nedolije nějaká další televizní reportáž o tom, jak si u Niagarských vodopádů pořádají romští imigranti pikniky, s kapsou plnou kanadských dolarů “na přilepšenou” v zemi, kde létají pečení holubi do huby…

Faktem je, že problém musí řešit spíše Kanada, která české občany láká na svůj velkorysý a notně prodělečný sociální systém.

Pokud někdo “sečtělý” říká, že si máme udělat v Česku pořádek, nabídl bych mu k přemýšlení tato fakta: čeští Romové dostávali v Kanadě zhruba sedm dolarů na den a osobu jako přilepšení, přičemž jim zdejší radnice platila ubytování a stravu.

Pětičlenná romská rodina tak měla bez práce denně skoro 35 dolarů. Kdo měl jídlo třikrát denně a na pokoji sprchu, dostal ,jen´ pět dolarů na den, na koho zbyla skromnější ubytovna, tomu přidali.

“Co všechno se dá za pětatřicet kanadských dolarů nakoupit?” zeptal jsem se v torontské samoobsluze. 

“Dohromady čtyři kila vepřového masa, dvě kila kuřecích párků, čtyři litry stolního oleje, bochník chleba, deset housek, třicet buchtiček a kostka margarinu,” dostal jsem šokující odpověď.

Takže, kdo by si měl udělat doma pořádek a zamést před vlastním prahem; Kanada, nebo Česko, moudrý člověče…?

Má Kanada vůbec nárok někomu rušit víza, když ona sama dává azylantům něco za nic a ročně bere světu až 200 tisíc vysoce kvalifikovaných pracovníků…?

Paradoxně tento systém pomáhal spustit v letech 1986-87 Čechokanaďan Jiří Corn, předseda zdejšího Českého a slovenského sdružení v Kanadě.

Zasloužil se o prosazení legislativní změny - Zákona č. 93 na ochranu kulturního pluralismu, o tzv. multikulturalismus. Ten dodnes zajišťuje pohodlný azyl, a mnohdy i celoživotní bezpracnou pohodu, všem utečencům, které jejich vlády neuměly, nebo nechtěly ochránit před rasovým či domácím násilím a diskriminací.

“Kanada má přistěhovaleckým zákonem schválený seznam několika stovek profesí, které má zájem obsadit odborníky ze zahraničí,” dodává torontský právník slovenského původu G. J. Kubes.

“Kdo z cizinců splní stanovené podmínky, hodnocené určitým počtem bodů, jde před imigrační soud. Když projde, dostane ihned práci a do tří let kanadské občanství. Za tuto službu platí klient právníkovi 4000 USD. Když neuspěje, polovina z tohoto vkladu je mu vrácena.”

V rámci zmíněného bodového systému je nutné dosáhnout alespoň sedmdesáti bodů v deseti podmínkách, k nimž patří mimo jiné vzdělání, druh absolvované školy, znalost angličtiny, zdravotní stav, profese a věk. Za diplom inženýra je pět bodů, za výuční list kuchaře nebo svářeče je deset, což napovídá, jak jsou zde jednotlivé obory ceněny.

Boduje se i stáří uchazeče - věk mezi 21 a 44 lety je ohodnocen deseti body. Za každý rok nad nebo pod tuto vymezenou věkovou hranici jsou mínus dva body. Za univerzitu je až patnáct bodů, za střední školu třináct, za základní pět, za dokonalou znalost angličtiny se počítá deset bodů, začátečník získá tři…

V Kanadě je rovněž zákon, který říká, že není možné vpustit do země nikoho, kdo se ve svém bývalém státu dopustil trestného činu, za který je v Kanadě trest ve výši deseti a více let vězení. Kanadské imigrační soudy zajímá posledních pět let každého žadatele o status uprchlíka.

Pokud tento člověk spáchal zločin před více než pěti lety a trest absolvoval, nebo byl rehabilitovaný, je šance, že soud rozhodne v jeho prospěch. Pokud se ale dopustil kriminálního činu během posledních pěti let, je zbytečné o azyl žádat…

Jestli je to fakt, potom nezbývá, než si s kanadskými deseti provinciemi a třemi teritorii v rámci Commonwealth of Nations vzdychnout: God save the Queen!

Ale co nejdříve, než nám dají Kanaďané zase červenou kartu a zákaz nejmíň na dalších deset utkání za totální drzost a nevychovanost…

PS: Doufám, že můj recyklovaný výkřik ze tmy uslyší některý z potenciálních romských exulantů, kteří si už za poctivou prací vydělané peníze koupili jednostrannou letenku do Toronta, k ní si přibalili čistý výpis z trestního rejstříku a několik výučních listů, aby si v Kanadě hledali svoje nové štěstí.

Zabrzděte! Vraťte letenky! Copak vám to srdce dá, abyste mohli odvrhnout českou pohostinnost, lukrativní příjem ze sběrných surovin a jednu ze svých indicko-středoevropských domovin…?