Ako chutí moc, vodka, whisky, becherovka a slivovice…?

22. Květen, 2013 – 9:18

Když napsal Ladislav Mňačko svůj román „Ako chutí moc“, jistě netušil jak bude nadčasový. Válečná a poválečná situace přála hrdinům a charakterově správným činům. Prominentní novinář na pohřbu svého kamaráda, předsedy vlády. Nebylo těžké rozlišit dobré a špatné. Zde můžeme sledovat nástup a praktiky komunistického režimu a proměnu hrdiny v papaláše a pohlavára. Umírá všemi oslavován, nicméně již v den svého pohřbu zapomenut…Stalo se před více než půl století, ale jako by to bylo dnes. Už víme, jak chutná moc, ale také moc vodky, becherovky, slivovice, whisky… Patří to k politice. Jen se to vždycky jinak nazývá. Nejnovější terminus technicus pro opilectví je „viróza“, kterou se Miloš Zeman zřejmě „infikoval“ na ruské ambasádě, kde den před „otevřením“ korunovačních klenotů pro národ oslavoval vítězství nad nacismem. Pan nejnovější prezident si v ničem nezadá s prezidentem Václavem Havlem. Kolikrát jeho tiskové oddělení oznámilo, že uklouzl v koupelně, a proto má nohu v gipsu. Nejvíc ho odhalit Jiří Wolf, disident, devět roků za mřížemi, chartista a antikomunista… Narodil se 15. ledna 1980 v Rychnově nad Kněžnou do učitelské rodiny. Po absolvování Biskupského gymnázia v Hradci Králové (kde byl jediným protestantem) studoval teologicky zaměřenou misijní školu při sboru Jednoty bratrské v Liberci. Netrvalo dlouho a jako signatář harty 77 začal být brutálně pronásledován komunisty. Roku 1990 byl pozván do Spojených států amerických, kde svůj případ předváděl jako příklad života zachráněného činností Amnesty International… V roce 1994 vyšla životopisná a dokumentární kniha „Good Soldier Wolf“, kterou spolu s ním napsal kalifornský novinář Stuart Rawlings. K tvorbě knihy se váže i historka, jak Rawlings navštívil Prahu, aby Wolfa vyfotografoval spolu s Havlem, a prezident Václav Havel se za přítomnosti kancléře a dalších osobností opil vodkou tajně dodávanou kuchařem do zmrzlinových pohárů. Wolf o tom napsal: „Setkání s bývalým panem prezidentem se uskutečnilo ve velmi krátké době v Rybárně. Jak ješita zjistil, že se bude fotit do USA, schůzku značně urychlil. Rybárna je, čtenáři, malá restaurace přímo pod okny domu Václava Havla hned u břehu královského vodotoče Vltavského. V restauraci, která byla vyhrazena jen pro pana prezidenta, sedělo u stolu několik přátel pana Havla a pár goril z jeho doprovodu… Václav se u stolu líbezně usmíval a decentně lžičkou ujídal ze zmrzlinového poháru. Bylo na něm vidět, že mu chutná. Mr. Stuart udělal rychle pár snímků a objednal si kávu. Já peníze neměl a proto jsem vedle Havla seděl na suchu. Přítomná Olga, tedy jeho manželka, byla nadmíru spokojená, že manžílek není zase ožratý jako dělo a tudíž mají v rodině velký svátek. Václav si objednal už třetí zmrzku a opět na něm bylo vidět, že mu pohár s jahůdkou chutná. “No vidíš, Václave, že to jde i bez toho chlastu”, chválila svého abstinujícího manžílka Oluška… …Václav se mezi tím zvedl ze židle a něco breptal, že musí někam nutně jít, potom udělal krok kupředu, však náhle přepadl přes židli, která stála před ním. Válel se tam pan prezident na zemi jako pytel ovsa! Paní Olga vyskočila ze židle a hnala se k ležícímu manžílkovi. Přičichla k jeho ústům, potom běžela k tomu zmrzlinovému poháru, také ho očuchala a už věděla, která bije! “Kdo mu do toho poháru nalil vodku!? Kdo to byl!? Dala jsem výslovný zákaz nedávat mu chlast!” zaječela paní prezidentová, poté běžela do kuchyně a tam vlastnoručně profackovala chudáka číšníka, jenž opilému Vaškovi nosil ty dobré “zmrzlinové poháry”… “ Měl jsem možnost sledovat Václava Havla při jeho návštěvě Ostravska v roce 1990 z bezprostřední blízkosti na VŠB-TU, kdy kouřil jednu cigaretu za druhou. Vlastně než jednu dokouřil, už ji típal a zapaloval si druhou marlborku. Za ten den vybafal minimálně šest krabiček. Kuřák byl vydatný, skoro jako Miloš Zeman, co jednou ze sebe dělal hrdinu, když prohlásil, že přestal kouřit cigarety, ale že bude bafat pouze dýmku. Tím padl jeho bonmot: „Kouřím, protože miluji svoji vlast; tím, že kupuji cigarety, podporuji naši ekonomiku. Tím, že kouřím, ničím si své zdraví a nedožiji se důchodu a ušetřím státu peníze…“ Pak jsme se setkali při našem rozhovoru a zapaloval si jako Havel jednu cigaretu od druhé. Asi zase miloval svoji vlast… až do fáze virózy… Expert na „tajné“ nápoje s vodkou byl i slavný americký spisovatel Ernest Hemingway, který měl čtyři manželky, z nichž žurnalistka Mary Welshová ho přísně, jako Havlova Olga, hlídala, aby nepil alkohol. Proto v Paříži vymyslel BLOODY MARY – krvavá Mary. Absolutním základem byla dobrá tomatová šťáva, pak něco citrónová šťáv, worcester, vodka, soda, mletý pepř, sůl, na ozdobu stonek řapíkatého celeru… A jen bystrá čtvrtá žena Mary odhalila, že v tomto rajském protlaku je ukryta vodka… Hemingway hodně pil, každý den se ze své finky na okraji Havany vypravil do baru Floridita, kde si dal pár daiquiry. Původně se sice koktejl nazýval Papa Doble, ale postupně se ujal po Bloody Mary i název dalšího alkoholu – Hemingway daiquiry. Potom se přesunul do baru la Bodeguita del Medio, kde holdoval mojitu. Následně se vydal domů, kde měl spoustu koček. V opilosti ho zcela ignoroval kocour Nero… Jednou Mary vyvedl Ernest skandální kousek. Jiná žena na místě Mary by za to Ernestovi dala vale a rozvedla se s ním. Při jedné safari v Keni zůstal Ernest v domorodé vesnici, zatímco Mary odjela za nákupy do hlavního města Nairobi. A než se vrátila, oženil se Ernest s osmnáctiletou černošskou dívkou z kmene Wakamba podle zdejšího obřadu a spal s ní a její sedmnáctiletou sestrou na loži z kozích kůží… Ernest Hemingway, nositel Nobelovy ceny za literaturu za román Stařec a moře, zemřel 2. července 1961 ve svém srubu u Ketchumu v Idaho. Někdy je jeho smrt vysvětlována jako nehoda při čistění hlavně, jeho přátelé se však shodli na tom, že spáchal sebevraždu, neboť trpěl depresemi a rakovinou jater. Zhubl skoro třicet kilo… Připomínat Borise Jelcina a jeho intoxikované tance je zbytečné. Zná je každý, kde sleduje politické popíjení osobností tohoto světa… V roce 1995 se Abramovič spojil s magnátem Borisem Berezovským, s nímž využili bankrotu Borise Jelcina před volbami a poskytli mu půjčku na slušné úroky. Šlo o tak slušné úroky, že mohli za 100 milionů dolarů koupit miliardovou státní ropnou společnost Sibněft. Díky Jelcinově insolvenci se poté dostali až do Kremlu, kde získávali nedocenitelné kontakty. Berezovský se poté ale zapletl s Čečenci a musel vzít nohy na ramena. Zastavil se až v Londýně, kde se stal jedním z nejbohatších Britů, než nedávno spáchal sebevraždu…. Inu, sajme, sajme, než nás někdo zajme… man-u-klenotu-vravoral-muze-za-to-viroza-vysvetluje-hrad-p4q-/zpravy-domov.aspx?c=A130510_111639_ln_domov_spa http://www.youtube.com/watch?v=xMThTEA4M0o http://www.youtube.com/watch?v=bW4rjcJsNdg&NR=1&feature=fvwp Izraelské osudy – Tisíc a jedna pravda ve Svaté zemi jako eKniha v elektronickém vydání na eReading.cz: (http://www.ereading.cz/cs/detail-knihy/izraelske-osudy?eid=1135

Reklama:

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *