Napřed Konrad Henlein pracoval jako bankovní úředník v jablonecké České obchodní bance, odkud však brzy přešel do Kreditanstalt der Deutschen. Poté byli umučeni, zlynčováni a zastřeleni první čtyři četníci v bitvě o Habartov, v prvním ozbrojeném střetu 2. světové války. Dnes jeho žezlo převzal Bernd Posselt, co byl v letech 2000 až 2008 spolkovým předsedou Sudetoněmeckého krajanského sdružení, jehož je nyní mluvčím. V této funkci je jeho nejvyšším představitelem v Německu. A byl to právě Posselt, který včera Vondráčkovi cenu předal za to, že učinil z nacistů nevinné ovečky…

Jak to bylo možné, že se televizní nýmand nechal dotlačit svojí ješitností až na úroveň kolaborace, za kterou by ho možná ještě dnes v Lidicích nebo Ležácích s chutí zlynčovali. To vše proto, že si vycucal z prstu, jaká to byla „česká ohavná masová vražda nevinných Sudetských Němců“, jak uváděl ve svém veledíle „Vraždění po česku” tento jistě jen z tragického nedorozumění redaktor ČT David Vondráček. A učinil tak ještě dřív, než znal výsledky antropologů a DNA, aniž věděl, zda vůbec jde o Němce na odsunu. Prostě senzace za každou cenu. Navíc tento bulvární pseudonovinář jaksi “opomenul”, že mezi místními Němci a Čechy vypukla řada konfliktů, jeden hned po 15. březnu 1939, kdy německy mluvící obyvatelé napadli českou základní školu v Dobroníně, vytloukli okna, vyrazili dveře, zničili zařízení a snažili se zlynčovat českého učitele. Jeho smrti zabránili až místní čeští sedláci.

Odplatou po tomto útoku bylo zavření této české školy… Německý spolek „Deutscher Turnverein“, ve kterém byl sdružen každý dvacátý sudetský Němec, měl ve svých stanovách tzv. „Árijský paragraf“,  ve kterém stálo, že žádný žid nemůže být jeho členem. Též budoucí sudetoněmecká elita vyrůstala v tomto duchu, netolerantnosti a nenávisti vůči Čechům a židům… Ale stačila spisovatelka Hermy Kennel, která napsala knihu „Bergesdorf” na základě subjektivního vyprávění pamětníků, a jeden snaživý televizní redaktor Vondráček, jeho patologická posedlost po zviditelnění a dílo “pravdy, spravedlnosti a lásky” bylo hotovo. „Zabíjení po česku…“ A což tak vraždění a mučení po německu…? A nebo akce a reakce…?

Tak prý též Česko konečně dostihl válečný zločin, reagoval na“investigativní” zprávu údajného novináře Mareše rakouský deník Die Presse. Mezi obcemi Dobronín a Kamenná byly totiž v lokalitě Budínka odhaleny ostatky lidských těl. Údajně jde o masový hrob šesti až patnácti obětí nelidské vraždy německých starousedlíků, určených před 65 lety k odsunu. V souvislosti s nálezem se okamžitě vyrojily spekulace, jak vlastně tito lidé zemřeli. Mluvilo se o masakru, místní Češi prý měli odsunuté Němce v aktu pomsty ubít lopatami. Nic takového ale antropologové neprokázali. Smrt ubitím se nepotvrdila…

„Na kostech byla pozorována zhojená zranění, ke kterým došlo v průběhu života jedinců. Ostatní pozorovaná poškození kostí vznikla s největší pravděpodobnosti až po smrti jedinců. Na kostech nebyly pozorovány známky násilí, které by s jistotou odkazovaly na příčinu nebo okolnosti smrti jedinců. Tento závěr může být důsledkem nízké zachovalosti a fragmentárnosti nálezu,“ vysvětlila antropoložka Přírodovědecké fakulty Masarykovy univerzity Petra Urbanová. Jednalo se o více než 250 fragmentů dlouhých kostí, dále zlomky sedmi lebek, dvě dolní čelisti, 16 zubů, jedna snímatelná zubní protéza a dvě samostatné umělé zubní náhrady, nejméně 13 jedinců. Je pravděpodobné, že se ve všech případech jedná o muže ve věku 30 až 60 let. Zatím se neví, jsou-li to vůbec Němci z odsunu…

Tak, jak to bylo, Vondráčkova pohádko? Kde jsou ty roztříštěné lebky Němců po ranách lopatami zrůdných českých zločinců? Není to náhodou tak, že ves Bergersdorf, dnes obec Kamenná, získala v roce 1943 titul Vzorová vesnice SS jako vůbec jediná obec nacistické říše. Z této poměrně malé vsi vstoupilo z 246 obyvatel do jednotek SS 46 osob a ty se zúčastnily mj. zvěrstev na Slovensku. První začal o Budince psát již před lety sudetský Němec Fritz Hawelka. Údajně bratr Hawelky z Begersdorfu, člena SS, vyznamenaného Rytířským křížem.

Z práce pana Hawelky – “Dokumentation eines Massenmordes in der nördlichen Iglauer Sprachinsel am 19. Mai 1945 – Recherchiert und zusammengestellt durch: Fritz Hawelka” lze citovat informace o tom, kdo měl zabíjet v Budínce. Že to patrně vůbec nebyli zvlčilí Češi, ale pár Rakušanů a sudetských Němců. http://home.arcor.de/harald.hoefer/budinka.htm Podle Hawelky byl hlavním strůjcem vraždy jistý Robert Kautzinger senior. Podle dochovaných údajů to však nebyl Čech, jak píše pohádkář pan Christian Andersen-Vondráček z ČT, ale německý Rakušan. Pracoval ve Schutzendorfu jako sklář a vzal si za ženu Sudetskou Němku z Dobronína. Dalšími spolupachateli měli být jejich synové Robert a Rudolf. Po otci Rakušané, po matce Sudetští Němci. K nim se měl přidat Polreich, sedlák z Dobronína. Jiří Dejnožka sice byl Čechem, kterého ale donutil Kautzingerem seniorem pod pohrůžkou zastřelení zahrabat špatně pohřbené mrtvoly. Tak taková byla „česká ohavná masová vraždy nevinných Sudetských Němců“, jak uváděl televizní redaktor David Vondráček.

A což tak Lidice, pane televizní řediteli světa; říká vám to něco? Muži starší 15 let byli shromažďováni ve sklepě a chlévě Horákova statku. Všechny cennější věci, koně, dobytek, zemědělské stroje apod., byly shromažďovány a odváženy do sousedního Buštěhradu. Ráno 10. června 1942 se na místo osobně dostavil K. H. Frank, aby dohlížel na likvidaci obce. Ženy s dětmi byly nejprve nahnány do místní školy, za úsvitu pak autobusy převezeny do tělocvičny gymnázia. Mezitím byly zdi stodoly v sousedství Horákova statku obloženy slamníky a matracemi (proti odraženým střelám) a přichystána popravčí četa. Lidičtí muži byli posléze vyváděni ve skupinách (zprvu po pěti, pak po deseti) na přilehlou zahradu a tam stříleni. Celkem přišlo o život 340 lidických obyvatel (192 mužů, 60 žen a 88 dětí). Nejstaršímu bylo 84, nejmladšímu 14 let. Všechny domy včetně školy, kostela a fary byly polity benzínem a podpáleny…

A pak přišlo časné odpoledne 24. června, kdy obklíčilo Ležáky 150 mužů pardubické roty 20. záložního policejního pluku „Böhmen“ pod vedením gestapa. Němci shromáždili obyvatele Ležáků i z okolí, kde se právě zdržovali, a odvezli je do pardubické vily Zámeček, kde policejní pluk sídlil a za heydrichiády popravoval. Následně domy vyrabovali, a kolem páté zapálili; všech 33 obyvatel starších 15 let bylo po deváté hodině večer zastřeleno u Zámečku. Vypálení Ležáků, podobně jako Lidic, v roce 1942 přišlo jako trest za atentát na říšského protektora Reinharda Heydricha. Všichni obyvatelé osady Ležáky byli popraveni, přežily jen dvě dívky, které nacisté poslali do Německa na převýchovu. Nacisté ztrestali vesnici proto, že podle zjištění gestapa měli parašutisté odtud udržovat vysílačkou spojení mezi domácím a zahraničním odbojem. Všechny naložili a odvezli je do Pardubic. V Pardubicích je postříleli a v krematoriu pak spálili. V Pardubicích v Zámečku se najdou sloupy, jak k nim byli uvazováni a jak je tam stříleli. Pět lidí střílelo do každého jednotlivce…

Co vedlo pár dnů po 2. světové válce k násilnostem Čechů na Němcích? Bylo to opodstatněné násilí? Bylo snad více než 40 milionů mrtvých málo? Vzpomeňme nyní na oběti nacistického teroru u nás, jimiž byli též obyvatelé vesnic, jež nacisté vypálili. Mezi nejznámější patří již zmíněné Lidice a Ležáky, k nim přibylo Javoříčko. Ještě na jaře 1945, kdy už bylo o výsledku války rozhodnuto, popravovali nacisté civilní obyvatelstvo už pouze při podezření z nějaké protiněmecké činnosti. Věšelo se ihned na stromech či telefonních sloupech, nebo se lidé postavili ke zdi a zastřelili. Lidé byli stříleni a věšeni i za to, že projevovali radost nad blížícím se koncem války. Bezbranné civilní osoby byly brány jako „rukojmí“ při potlačování povstání, mj. v Ploštině, Prlově, Německém Brodu, Třešti, Přerově, Zlatníkách, Dolních Břežanech, Psárech u Jílového a na mnoha dalších místech.

Masakry probíhaly rovněž v rámci tzv. Heydrichiády na Hradčanech, v Kobylisech, na Pankráci, na Masarykově nádraží, na Dejvickém nádraží a na mnohých dalších místech. Mezi nejbrutálnější zločiny patří masakr v Úsobské ulici ze dne 6. května, kde příslušníci SS ve sklepě domu č. 253 postříleli 35 českých civilistů a na zahradě domu č. 254 dalších 16 neozbrojených osob. Jednalo se o starce, ženy (z toho 2 těhotné) a děti ve věku několik měsíců až tři roky. Kromě toho se nacisté dopouštěli dalších ohavných brutalit (např. rozpáraná břicha, vypíchané oči, rozdrcené lebky). Pak to bylo zákeřné střílení civilních osob ze zálohy, používání civilistů jako živých štítů při dobývání barikád, ostřelování sanitních vozů označených červeným křížem, vraždy parlamentářů apod. Podle posledních bádání historiků Vojenského ústředního archívu v Praze činí počet obětí německého nacismu zhruba 343 tisíc osob. http://cs.wikipedia.org/wiki/Ob%C4%9Bti_heydrichi%C3%A1dy

Je to kolektivní vina, když každý třetí muž Rakouska ve věku od 17 do 45 let šel s nadšením bojovat za Hitlera a jeho Třetí říši? Máme snad být „uměřenější“ také vůči těm, co chtěli skoncovat s duševně chorými židovskými dětmi a dětmi Svědků Jehovových. Přišli na to, že na každého dětského mrzáka, říkali jim „zatěžující existence“ či „nežádoucí životy“, doplácejí denně skoro pět marek. S přispěním morfio-hydro-chloralu a totálního vyhladovění je usmrcovali a potom naložili přes osm tisíc těchto dětských mozků do formalinu, aby posloužily vědě a oni ušetřili tisíce. A co čert nechtěl, jak na potvoru, se dělníci loni při výstavbě nové části areálu psychiatrické kliniky v rakouském Hallu notně vyděsili, když odkopali zbytky 220 těl. Ne pěti či deseti…

…“Jsem zneklidněn z toho, že s odstupem pouhých dvou či tří generací začíná být zamlžován kontext a že se začíná hovořit převážně jen o jednotlivostech vytržených ze souvislostí… Tyto individuální zločiny je sice třeba pojmenovat, odsoudit a také připomínat, nesmí se ale zakrývat jejich širší souvislosti… Genocidu židů a nacistické plány na likvidaci českého národa nelze relativizovat….“ řekl ještě prezident Václav Klaus v rámci piety v Terezíně. Ihned zareagoval Rudolf Reimann, předseda sdružení Němců, kteří byli po válce vysídleni ze zemí střední a východní Evropy a nyní žijí v Rakousku, jenž obvinil Klause z údajného překrucování dějin.

V poděkování Vondráček odmítl princip kolektivní viny a vysídlování na jeho základě, a to nejen v případě poválečného odsunu Němců, ale i v dalších konfliktech moderní doby. „Neexistuje kolektivní vina. To zlé i to dobré pochází vždy od jednotlivce,“ zdůraznil laureát, padesátiletý rodák z Mariánských Lázní, kterému se za jeho slova dostalo hlasitého aplausu nepříliš zaplněné haly augsburského výstaviště. Že je to vše demagogie? Ihned ji zruším, vážení níže podepsaní chudí duchem; kdyby si nacisté nezačali, nebylo by ani odsunu, natož vyhnání. Jak řekl Švejk: „Zabili jste mi strejčka, tady máte přes držku!“

Inu, aby té tragikomedie nebylo málo, Vondráček byl označen za „skutečného velvyslance humanity“… Ano, přes 340 tisíc nacisty umučených Čechů mu to nikdy nezapomene… Kdypak si jiný hrdina ČT Petr Zavadil převezme cenu za humanitu od šéfa Hamasu Ismajla Haníje…?

Izraelské osudy – Tisíc a jedna pravda ve Svaté zemi jako eKniha v elektronickém vydání na eReading.cz: (http://www.ereading.cz/cs/detail-knihy/izraelske-osudy?eid=1135