Poprvé jsem zjistil, že mé spalování je na úrovni spalování místního náčelníka milice, který výše popsanou slavící proceduru doplnil vášnivým objetím. Bylo to báječné, jen to mělo jednu drobnou chybičku. V Mnichově jsem prožil oktoberfest, kdy se do sebe zase obracely tupláky piva.

Místní borci už dle svých zkušeností měli postavený velikánský stan, v němž se suplovala záchytná stanice i možnost se dosyta vyspat i vyzvracet. To v Charkově neměli, byli to zřejmě vyzkoušení jako jedničkoví spalovači alkoholu.

Vzbudil jsem se s urputnou bolestí hlavy a pravou valašskou motolicí. Podle místního náčelníka jsem měl na „vyzdravení“ do sebe hodit to, čím jsem se zkazil. Nabízený stakančik vodky jsem ale prozíravě odmítl. I tak jsem měl se sebou co dělat… O to víc jsem myslel na tragický osud a utrpení padlých vojáků, kteří si též zkusili svoje.

Vodka je prostě součástí ruské kultury, proto byl Gorbačev vypískán Rusy za svůj „suchý zákon“. To už car Petr Veliký měl snahu vzdělat mužiky, když je lákal v Petrohradě do muzeí. Bez vstupného, naopak každý dostal stakan vodky a hrst kaviáru. A když nechal pozlatit na špičce věže chrámu sv. Pavla kříž, jako odměnu dal vykonavateli tohoto zadání výsadu, že může pít vodku zadarmo ve všech hospodách velké Rusi. Pak se ztratil a nikdo ho už nikdy nespatřil…

Pak jsem poslouchal skvělou ruštinu prezidenta Miloše Zemana na ruské ambasádě. Oslava vítězství jistě měla své grády, ale bylo třeba myslet na to, že další den ho čekala další státnická povinnost. Měl přece jeden ze sedmi klíčů k českým korunovačním klenotům. Úcta a důstojnost byly na místě.

Kouzlo se nepovedlo, prezidentovo spalování patrně nebylo na odpovídající úrovni, ostatně, na odpovídající úrovni nebyly ani další Zemanovy úkony. A český národ je dost háklivý na ty, co neprojevují klenotům patřičnou úctu. Možná ho též napadlo, že je to odveta, když pár dnů předtím zesměšňoval Karla Schwarzenberga, který usnul při jeho sněmovním projevu…

Inu, Češi jsiu hákliví na neúctu ke korunovačním klenotům, proto nečiň jinému to, co tobě nemilo, aneb Tak dlouho se do sebe stakany obracejí, až se z toho mnozí pozvracejí. A pak se diví, že novináři, co jen čekají na jeho zaváhání, jsou pak idioti, hnůj a póvl…

Izraelské osudy – Tisíc a jedna pravda ve Svaté zemi jako eKniha v elektronickém vydání na eReading.cz: (http://www.ereading.cz/cs/detail-knihy/izraelske-osudy?eid=1135