Nicméně existuje Ústav pro studium totalitních režimů a jeho nová ředitelka Pavla Foglová uspořádala brífink k aktuální situaci v ÚSTR. Mluvila dnes na ČT 24 o velmi zajímavých věcech. Z celkové odměny 903 tisíc Kč si rozdělilo pouhých sedm osob polovinu. Jsou to členové bývalého vedení a někteří ředitelé odborů. O zbytek se „šáblo“ padesát  pracovníků… Daniel Herman podle ní také před odchodem zvýšil mzdy 29 pracovníkům, aniž by v rozpočtu úřadu pro to byl dostatek peněz. Učinil tak i přes to, že ho rada ústavu vyzvala, aby nečinil žádné personální kroky. Zvýšení platů tak zatíží ÚSTR o 52 tisíc měsíčně, ročně o téměř půl milionu korun.

Mnozí pracovníci si žili nebývale; přestože měli pracovní smlouvu na plný úvazek, činili se v rámci tzv. práce z domova. Byli prostě na telefonu. Další měli skvělé trafiky, viz třeba čtvrtinu roku, během níž vykazovali až 92 dnů zahraničních cest… Nyní trochu čísel, aby bylo jasné, kdo co prošustroval. Roku 2012 bylo Ústavu pro studium totalitních režimů a Archivu bezpečnostních složek vyhrazeno 154,7 milionu korun (86,3 mil. pro ÚSTR, 67,4 mil. pro ABS). V roce 2011 Ústav operoval s přidělenou částkou 151 milionů korun, v roce 2010 s částkou 164 milionů, v roce 2009 s částkou 176 milionů a v roce 2008 s částkou 163 milionů korun. Pětiletý provoz tedy dohromady stál 808 milionů Kč, tedy zhruba 81 korun na každého obyvatele ČR. Přesto premiér Petr Nečas rozkol v ÚSTR charakterizuje jako komunistický puč. Jak to tedy je s komunistickou minulostí ředitelky Foglové a předsedkyně Rady Šustrové?

„Já nebyla nikdy v žádné straně. Můj bývalý manžel byl členem ODS. Mne nazvat levičákem, to bych se zasmála,“ řekla k tomu Foglová.  A kdo je předsedkyně Rady ÚSTR Petruška Šustrová? Toto že je šéfka politického puče komunistů? Ta žena, která byla komunisty zatčena a poté odsouzena ke dvěma rokům vězení v Opavě a Všehrdech za opoziční aktivity v Hnutí revoluční mládeže… Po propuštění v roce 1971 pracovala šest let jako poštovní úřednice, po odchodu z pošty jako uklízečka. Od srpna 1982 do listopadu 1989 nezískala žádné zaměstnání. V roce 1976 podepsala Prohlášení Charty 77  a o tři roky později se stala členkou Výboru na obranu nespravedlivě stíhaných. V roce 1985 byla jednou ze tří mluvčích Charty 77.

V letech 1990-1992 působila jako náměstkyně federálního ministra vnitra a podílela se na prověrkách pracovníků vnitra, rozvědky i justice a spolupracovala s mým spolužákem Petrem Cibulkou na přípravě lustračního zákona. Po odchodu ze státní správy na konci ledna 1992 se stala novinářkou. V říjnu 2008 byla Senátem Parlamentu ČR zvolena členkou Rady Ústavu pro studium totalitních režimů, od února 2013 je její předsedkyní. Za rok 2009 získala novinářskou Cenu Ferdinanda Peroutky…

A nyní ještě pozornost Monice MacDonagh-Pajerové, exčlence poradního kolegia odvolaného ředitele Hermana, jejíž mladší sestrou je politička Strany zelených Kateřina Jacques, naše expertka na biomasu. Monika MacDonagh-Pajerová je také předsedkyni organizace Ano pro Evropu“ a nově i „moderátorkou“ pořadu „Evropský manuál“. Svůj pořad sama charakterizuje jako zprostředkovatele objektivních informací z různých názorových proudů a pólů. Stejně jako trvá na tom, že dostala od Zaorálka „esemesku“ s pro ni šokujícím zněním; má prý ale starý telefon, a tak si ji přepsala do kalendáře.

Nyní ji každému na počkání čte. „ÚSTR je žalostná instituce. Lidé, kteří ho reprezentují, jsou úděsní, štvavá ideologie novodobých komsomolců, kteří se navíc žerou mezi sebou. Je to špinavá hnusná instituce, do rady by měli jít ti, kteří to vymetou,“ citovala pro iDNES.cz údajnou Zaorálkovu „esemesku“. Jenže její ruční přepis objektivně nezvratným důkazem není. Navíc není košer ani zveřejňování soukromé pošty… Spíš biomasové chucpe…

A ještě další shrnutí; Ústav pro studium totalitních režimů má 130 pracovních míst. Ve vědecké sekci ÚSTR pracuje 35 osob a jeden ředitel, včetně polovičních a kratších úvazků. Nic jiného, co by v ÚSTR dělalo „vědu“, neexistuje, z čehož vyplývá, že něco přes 27 procent zaměstnanců ÚSTR jsou vědečtí pracovníci. Z nich se může vykázat titulem Ph.D. 10 lidi, (V České republice tyto podmínky Ph.D. představuje 3–4leté vysokoškolské doktorské studium podle individuálního studijního plánu.) habilitací jeden člověk, profesurou žádný.

Zbytek jsou magistři a bakaláři, diplomovaní specialisté, dokonce i lidé bez jakéhokoli akademického vzdělání. Navíc v rámci „reorganizací“ v době, kdy ředitelem ústavu byl Daniel Herman, byl mj. propuštěn jeden z mála absolventů doktorského studia Vítězslav Sommer. Do oblasti „věda“ můžeme ještě zahrnout čtyřčlennou Skupinu lidí, jež pro ministerstvo obrany připravuje posudky, zda ten či onen žadatel získá status účastníka odboje a odporu proti komunismu podle zmíněného zákona. V této skupině není ani jeden absolvent doktorského studia…

Inu, kdo chce „komunistický“ puč na ÚSTR mít, ten si ho vždycky vydupe ze země, i kdyby se čerti ženili v Nečase a Slotě…

Izraelské osudy – Tisíc a jedna pravda ve Svaté zemi jako eKniha v elektronickém vydání na eReading.cz: (http://www.ereading.cz/cs/detail-knihy/izraelske-osudy?eid=1135