Bohemisté a překladatelé z osmi zemí se s domácími literáty zúčastnili v Lipnici nad Sázavou konference na téma „Švejk: Ano či ne?“ Uskutečnila se od 26. do 28. dubna 2013 ke 130. výročí narození Jaroslava Haška. (30. dubna 1883). Součástí byl i 27. duben, kdy byla ve volné krajině poblíž křižovatky silnic Lipnice nad Sázavou – Dolní Město a Světlá – Humpolec slavnostně odhalena unikátní osmnáctitunová žulová socha Radomíra Dvořáka – stylizovaný portrét Jaroslava Haška, na němž bude vytesán citát ze Švejka v deseti jazycích (česky, německy, maďarsky, polsky, rusky, anglicky, arabsky, hebrejsky, čínsky a v esperantu).

Kdyby se toho Jaroslav Hašek dožil, asi by zajásal, jak se mu jeho vnuk ing. Richard Hašek stará o neklesající proslulost. Ing. Richard Hašek, spolupředseda Strany mírného pokroku v mezích zákona dnes vzorně pečuje o odkaz autora nejpřekládanější české knihy “Osudy dobrého vojáka Švejka”. S humorem sobě vlastním a po dědovi poděděném mi řekl: “Jsem mezidomovec při neustálém přejíždění mezi pražskou vilou na Hanspaulce a Lipnicí, kde moje rodina provozuje „Hostinec U České koruny“ s ubytováním. Je to jeden ze způsobů, jak opečovávat slávu proslulého spisovatele. Být jeho vnukem je také odpovědnost…” dodává s úsměvem podsaditý třiašedesátník s haškovsky zvídavýma očima.

Richard Hašek se v Lipnici, které jsou prý u nás čtyři, ale jen jedna je nad Sázavou, nejprve stal dělníkem a teprve až pak hoteliérem. O provoz hospody se ale stará manželka Zdeňka a syn Martin… Děda Jaroslav Hašek domek pod lipnickým hradem koupil v roce 1922. Stavení ve svahu bylo zajímavé i tím, že mělo pět vchodů. Údajně proto, aby měl kudy zdrhat. Ale realizoval si sen, že po celoživotním vandru někde zakotví. Že konečně bude bydlet v hospodě.http://olser.cz/wp-content/uploads/14102009-054-a1.jpg

Jeho vnuk už měl lepší možnosti. Penzion na náměstí, který se rozhodl koupit, i když to bylo opuštěné a vlhké stavení, jelikož právě v něm napsal Jaroslav Hašek podstatnou část osudů dobrého vojáka Švejka. Na dům, v němž se spisovatel usadil po návratu z Ruska a kde vzniklo jeho muzeum, je možné se dívat z posezení v „Hostinci U České koruny”. Na jeho hrob je zase vidět z podkrovního pokoje pro hosty. Naopak řadová rodná vilka Richarda Haška je až v pražské čtvrti Hanspaulka. Chloubou interiéru malé pracovny v podkroví je nábytek po slavném autorovi; pracovní stůl prosklená knihovna a křesílko.

“Jestliže byl Švejk přeložen do osmapadesáti jazyků, tak tam mám většinu vydání. To zatím poslední je belgické, je tam ale i arabské, hebrejské, turecké… Nejnovější vydání je v katalánštině. První Švejk přeložený do americké angličtiny je z roku 1930…“ Nakladatel Petr Kovařík vydal v roce 2006 druhou knihu neznámých povídek Jaroslava Haška nazvanou “Nešťastný policejní ředitel”, které mimo jiné jeho vnuk objevil v časopisu “Karikatury”, kde k nim kreslil obrázky Josef Lada.

“Když už jsou knihy vydány, není tolik patrné, jaká spousta času a kolik trpělivého vyhledávání a pátrání se za nimi skrývá. Já jsem už dlouho procházel časopisy, do nichž Hašek přispíval nebo mohl přispívat. A to nejen v knihovnách a archívech, protože nikde nejsou tyto dávné časopisy v úplnosti, ale už před desetiletími, kdy jsem je také kupoval v antikvariátech…” vzpomíná Richard Hašek a hrdlo si svlažuje bílým vínem.

“A vlastně je kupuji dodnes. Zrovna asi tak před rokem jsem sehnal ročník Světa zvířat, jehož právě Hašek redigoval, a který z velké části vyplnil svými texty. Důležitějším zdrojem jsou nejrůznější pozůstalosti, ať už jsou uloženy v Památníku národního písemnictví, nebo v soukromých rukou. Takhle se mi podařilo objevit i tři neznámé rukopisy nikdy nevydaných povídek.” O tomto vztahu bylo vše podstatné napsáno už Josefem Ladou samotným a pak například v knihách Radko Pytlíka. Neměl v úmyslu odhalovat něco nového o nich dvou, ale spolupráce Lady a Haška byla vodítkem při novém průzkumu ročníků “Karikatur”.

Znalci Haškova díla mají jasno; byl to spisovatel, básník, filosof, publicista a novinář, autor světoznámého díla “Osudy dobrého vojáka Švejka”. Anarchista, buřič, revolucionář, bohém a ohleduplný mystifikátor. Humorista s geniálním citem pro grotesku jménem život. Jaroslav Hašek dosáhl na literární piedestal renesančních mistrů pera, jakými byli Rabelaise či Cervantes. O popularitu se nemusí obávat ani „Haškova Lipnice“ – pravidelné kulturní programy pořádané od roku 1959 v přírodním amfiteátru pod hradem. Nezapomíná se ani na pietní místa – hrob spisovatele na starém hřbitově a na sochu u památníku pod hradním schodištěm.

Pamětní desku, věnovanou Jaroslavu Haškovi, jsem objevil na hotelu Melodia v Kyjevě, kde spisovatel určitou dobu bydlel, ale též v Irkutsku a jihopolském Krakově, ve kterém byl v červenci 1903 zatčen, vězněn a vyslýchán. “Svůj pobyt v Krakově dědeček částečně popsal v Osudech dobrého vojáka Švejka. Krakov se tak mimo jiné i díky tomu dostal do světové historie, protože příběh byl přeložen do téměř šesti desítek jazyků,” říká vnuk Richard. Velkou slávu zažilo 2. června 2005 Prokopovo náměstí na pražském Žižkově. Desítky zvědavých lidí přitáhl křest jezdecké sochy Jaroslava Haška. Dílo je posledním projektem výtvarníka Karla Nepraše.

Bronzový kůň, jehož tělo má tvar barového pultu s dírou, kterou prochází kamenný sokl se spisovatelovou bustou, stojí na třech nohách. Kůň je natočený stejným směrem jako kůň Jana Žižky. Nepraš těsně před dokončením sochy v roce 2002 zemřel. Hlavu tedy doplnila jeho dcera Karolína, která ji také připravila pro odlití z bronzu. “Dědova Jarmilka někdy za něj tajně měnila pointy jeho povídek. Hašek to poznal, ale nic neříkal, prý stejně povídky vycházely pod jeho jménem. Když se to nakonec Jarmila dozvěděla, jak se chlubil cizím peřím, moc se rozzlobila, že i honorář dostává Hašek…” směje se Richard Hašek.

“Stejně ho pak propil…” podotýkám netaktně. “Neříká se propil, ale investoval do dalších tvůrčích poznání…” opravil mě kulantně Richard Hašek a hned dodává další epizodku ze života svého dědy. “Hele, také musel diktovat, jelikož si opatřil ruku, když nedočkavě lovil někde na zabíjačce z kotlíku vařící se vepřové koleno… Jo, a jeho Švejk nikdy neřekl: To chcde klid…”

Naskytla se mi možnost popovídat si s Ondřejem Duksou, ředitelem firmy Excellens paper s. r. o., kde vznikla bibliofilie na ručním papíru „Jaroslav Hašek POVÍDKY“ – Šest povídek vybral výtvarník Adolf Born. Bibliofilské vydání je realizováno v limitovaném nákladu 100 číslovaných brožovaných výtisků na velkolosinském ručně čerpaném grafickém papíru LOSIN.

Odhalení sochy Jaroslava Haška na louce u Lipnice nad Sázavou – Foto: Lucie Maxová

Jak dosvědčil Arnošt Lustig, Joseph Heller mu osobně před lety řekl, že „by bez četby Dobrého vojáka Švejka svůj román Hlava XXII. (Catch-22), nenapsal“. Je proto nadmíru vhodné si připomínat 130. výročí narození J. Haška a 90. výročí narození Josepha Hellera, autora románu Hlava XXII. Do Lipnice se proto sjedou účastníci mezinárodní konference z mnoha zemí světa! Také v atriu Všeruské státní knihovny zahraniční literatury v Moskvě odhalili bronzovou bustu oblíbeného spisovatele Jaroslava Haška.

Inu, Dobrý voják Švejk je zkrátka nesmrtelný; lidská nesmrtelnost je totiž přímo úměrná lidské paměti a ta se v příběhu Josefa Švejka alias Jaroslava Haška zdá se být nekonečná a věčná…

Izraelské osudy – Tisíc a jedna pravda ve Svaté zemi jako eKniha v elektronickém vydání na eReading.cz: (http://www.ereading.cz/cs/detail-knihy/izraelske-osudy?eid=1135