„Hodnoty radiace nejsou nízké, ale zamoření oblasti po havárii před dvěma lety to nijak razantně nezhorší.,“ řekla na únik radioaktivní vody šéfka Státního úřadu pro jadernou bezpečnost Dana Drábová, která nedávno prohlásila, že Černobyl byl asi 10krát horší. Zapomněla ale dodat, že po dvou letech už byl reaktor pod sarkofágem a neunikla žádná radioaktivita. Pro změnu kompetentnější člověk, mluvčí společnosti TEPCO Naoki Cunoda řekl, že u základů ventilační věže v blocích reaktorů 1 a 2 bylo naměřeno 10 000 milisievertů za hodinu. To zapříčinilo tavení jaderného paliva, které trvá dodnes. Řadu dlouhých měsíců a bez sarkofágu. Marné byly pokusy reaktory chladit. Podle japonských médií se jedná o 20násobně vyšší hodnotu, než byla ta před dvěma roky.

Ve vodě v budově turbogenerátoru druhého bloku reaktoru bylo naměřeno desetimilionkrát víc radiace, než kolik se obvykle v chladící vodě naměří. Záření pochází z radioaktivního isotopu jódu 134. Naměřeno ale bylo i záření z jódu 131, cesia 134 a cesia 137.. Společnost TEPCO přiznává, že celková kontrola elektrických rozvodů ovládajících ventily termoregulace reaktorů nebyla za posledních jedenáct let vůbec provedena! Inspektoři kontrolu prováděli jen zběžně a data o údržbě do zprávy falšovali. Kontrolní úřad dva dny po obdržení tohoto hlášení – asi týden před zemětřesením – vydal prohlášení, že považuje „dlouhodobou kontrolu a údržbu za neadekvátní a rozsah pravidelných kontrol za nedostatečný“…  http://www.rozhlas.cz/radio_cesko/exkluzivne/_zprava/radioaktivita-ve-fukusime-desetimilionkrat-prekracuje normy–870314

Byla to hektická doba; byl jsem nesmrtelný a znal Kyjev lépe než Ostravu. Pět roků po havárii AE V. I. Lenina v Černobylu jsem šel v kyjevském prvomájovém průvodu se skupinou protestujících Greenpeace, setkal jsem se s náčelníkem kyjevské policie, s ministrem zahraničí Kučmovy vlády i s ministrem životního prostředí Ukrajiny MUDr. Jurijem Ščerbakem. Byl to rozšafný sympaťák, který mi hned kromě rozhovoru nabídl za sedmdesát dolarů přelet vrtulníkem nad “kukaččím hnízdem” sarkofágu na černobylském reaktoru č. 4. “Kdysi jsem byl odhodlaným aktivistou Strany zelených a bojoval za zrušení Černobylu. Byl jsem dokonce jako lékař při zásahu přímo v elektrárně po havárii 26. dubna 1986. No a pak jsem se stal ministrem a brzy mi došlo, že být aktivistou je jedna věc a být ministrem věc druhá,” smál ten bodrý brýlatý chlapík, co napsal knihu Černobyl, v ukrajinské vládě to brzy prozíravě vzdal a stal se velvyslancem v Izraeli…

Starý sarkofág je dnes časovaná bomba: kdyby se zřítil, vytlačil by Fukušimu z vrcholku žebříčku jaderných katastrof. Když roku 1986 černobylský mrak táhl Evropou, tvořilo jej jen sotva pět procent materiálu havarovaného reaktoru. Od zbylých pětadevadesáti procent nás nyní dělí právě jen přesluhující sarkofág. Proto zástupci Ukrajiny a francouzského sdružení Novarka v roce 2007 podepsali v Kyjevě i jinou smlouvu – o stavbě nového sarkofágu nad havarovaným reaktorem v černobylské jaderné elektrárně, kterou nyní zakryje plášť z oceli. Peníze poskytli dárci a Evropská banka pro rekonstrukci a rozvoj.

Jde o společný projekt Evropské unie, USA a Ukrajiny, který má za úkol „stabilizovat radiační situaci v okolí Černobylu na následujících 100 let“. Nejvíc peněz pochází od EU (zatím se počítá s částkou 110 milionů eur), kromě USA ale přispějí i Kanada, Japonsko a další země. Celkem účast na projektu přislíbilo 29 vlád. Vedle ocelového pláště tak bude vybudováno také úložiště radioaktivního odpadu. Stavba už je v plném proudu, aby za několik let nejmíň na dalších sto roků neprodyšně ukryla na 160 tun radioaktivního odpadu. Plášťová plocha bude 190 metrů široká a 200 metrů dlouhá, aby zakryla reaktor a radioaktivní palivo. Výroba nového pláště o velikosti dvou fotbalových hřiští bude stát 1,4 miliardy dolarů. Za dva roky má být sarkofág hotov…http://olser.cz/wp-content/uploads/kopie-20042009-006-e28093-kopie.jpg

Jak napsal server Běloruské listy, od roku 1989 vynaložila běloruská vláda skoro 18 mld. dolarů na projekty spojené s odstraněním následků havárie. Pro asi 160 tisíc přestěhovaných obyvatel bylo postaveno 66 000 bytů a domů a vybudováno 239 osad v nezasažených oblastech republiky. Jaká tedy je pravda o Černobylu, co je politická hra a co radiofóbie? Hledal jsem na tyto otázky odpovědi a byl pro ně několikrát v Kyjevě i černobylské “zóně smrti”, hovořil jsem s lidmi z okolí Černobylu, s expertem Agentury pro atomovou energii se sídlem ve Vídni ing. Jiřím Beránkem, jenž vedl v běloruském Gomelu odborníky zkoumající vliv této atomové katastrofy na zdejší životní prostředí. Setkal jsem se s fyzikem Vladimírem Tichým, šéfem ukrajinských Greenpeace…

Černobylská elektrárna, která se nachází pouhých sedm kilometrů od běloruské hranice a 100 km od ukrajinského hlavního města Kyjev, byla uvedena do provozu v roce 1978 jako ukázková jaderná elektrárna v tehdejším Sovětském svazu. Osudový čtvrtý blok byl otevřen tři roky před havárií, v roce 1983. V běloruském Gomelu mi řekl ing. Jiří Beránek spoustu zajímavých faktů:Chladicí věže AE Dukovany...  Foto: Břetislav Olšer

“Tragédie v černobylské atomové elektrárně zabila 26. dubna 1986 v 1 hodinu 23 minut a 40 vteřin na místě 31 lidí, z toho 28 zemřelo na následky silného ozáření, dalších 130 bylo zraněno a 134 vlivem radiace onemocnělo…” Z okruhu „zóny smrti“ – asi 30 kilometrů kolem Černobylu – bylo během následujícího dne evakuováno přes 120 tisíc obyvatel, z nichž zhruba dva tisíce zemřely v průběhu příštích let na následky radioaktivního ozáření. Celkem zemřelo 3940 lidí z 600 tisíc zasažených nějakým způsobem radiací. Hlavní inženýr Fomin a jeho zástupce Djatlov byli za nedodržení bezpečnostních předpisů odsouzeni k deseti letům vězení. Reaktory byly později zakonzervovány.

“Pokud je řeč o kontaminaci území v černobylské „zóně smrti“, většinou to znamená zamoření cesiem (Cs-137) – radioaktivní složkou o poločasu rozpadu 30 let, radioaktivním jódem -131 s poločasem rozpadu 8 dnů, stronciem Sr-90 (29 let) a plutoniem, jehož některé složky mají poločas až 20 000 let,” tvrdil ing. Beránek.

“Okamžitě po výbuchu se k elektrárně začaly sjíždět požární sbory z celé Kyjevské oblasti, v pohotovosti byly i vozy Čerkaské, Poltavské i Dněpropetrovské oblasti. Postupná evakuace města Pripjať, v němž žili zaměstnanci elektrárny, začala už pár hodin po explozi RBMK. Pravdou je, že se Moskva v prvních dnech snažila hrozivé údaje utajit, nicméně stejně se chovali i Američané v případu Three Mile Island. Informovali o výbuchu až za dva dny, kdy teprve vláda nařídila evakuaci více než 200 tisíc obyvatel,” vysvětloval mi poté Jurij Ščerbak. Kyjev se 1. května 1986 změnil k nepoznání. Všem bylo jasné, co se děje. Ulice byly čisté jako nikdy, vymyté kropicími vozy, u vchodů do paneláků, úřadů a kostelů ležely mokré hadry, každý si poctivě čistil podrážky bot. A nikde žádné děti. Rodiče je odvezli mimo město, k příbuzným, do pionýrských táborů. Rostly fronty u Aeroflotu, na nádraží.Černobyl

Desetirublová jízdenka do Moskvy stála na černém trhu desetkrát víc a v jednom kupé pro čtyři se tísnilo deset pasažérů. Už nešly na dračku finské pánské obleky a jugoslávské kožíšky, ale kufry, batohy a tašky, byl přísný zákaz prodeje mléka a mléčných výrobků, šťovíku, špenátu a salátu, kontrolou dozimetrů procházely mrkve, ředkvičky a brambory. To vše ze strachu z ozáření, i když radiace v Kyjevě nikdy nepřesáhla přípustnou normu. Ing. Beránek nazval psychózu kolem černobylského neštěstí radiofóbií…

“Od šedesátých let dvacátého století, kdy začaly hromadné jaderné pokusy, stoupla radiace v zemské atmosféře na hodnoty srovnatelné s hodnotami některých zamořených oblastí v bezprostřední blízkosti Černobylu. Pro tento karcinogen naší planety se však dodnes nedělají žádná mimořádná opatření. V některých místech černobylské “zóny smrti” byla radiace od jednoho do 40 curie na kilometr čtvereční. Zdraví škodí dlouhodobá radiace od 1,5 curie…”

V jaderné elektrárně Černobyl došlo k selhání lidského faktoru, stejně tak se stalo na ostrově Three Mile Island. Stavitelé RBMK spěchali, aby splnili své socialistické závazky, jejich kolegové z USA také spěchali, ne však pro americký socialismus, ale aby si vydělali. Provozovatel elektrárny MetEd nechal reaktor zkolaudovat už po třech měsících zkušebního provozu, přestože se během něho objevilo několik závad. Hlavní bylo ušetřit na daních přes sto milionů dolarů.http://olser.cz/wp-content/uploads/243.jpg

“Tak se přihodilo, že se zablokoval pojistný ventil, přestaly fungovat chladící čerpadla a reaktor se roztavil. Poté se ucpaly filtry ve větracích komínech a k nebi nekontrolovatelně unikaly radioaktivní plyny. A jelikož se společnosti MetEd “záhadně ztratily” záznamy z měřících zařízení o průběhu havárie, nelze dodnes přesně vyhodnotit, kolik radioaktivních látek uniklo,” tvrdí Dr. Ernest Sternglass, profesor radiologie na Pittsburgské univerzitě. Lidé byli vystaveni mnohem vyšším dávkám, než je oficiálně uváděno,” říká Dr. Bernd Franke, ředitel Institutu pro výzkum energie a životního prostředí, který prováděl rekonstrukci úniku radioizotopů. “Podle našich studií zde počet úmrtí na rakovinu stoupl mnohonásobně proti federálnímu průměru…”

Napadá mě, proč novináři jezdí jen do Černobylu a ne též na břehy řeky Susquehanna u Harrisbergu, aby se zeptali potomků desítek farmářů, kteří zemřeli na leukémii či rakovinu ze zánětu štítné žlázy, jaké to tenkrát bylo, když umírali lidé a hynula stohlavá stáda dobytka. Aby si zjistili, kolik Pensylvánců trpí příčinami selhání Three Mile Island. Černobylská exploze vymrštila do ovzduší množství radioaktivních izotopů a rozvála je po celé Evropě, mnozí členové Greenpeace tvrdí, že to bylo až padesát tun smrtících škodlivin…

“Podle měření a průzkumů expertů Agentury pro atomovou energii se jedná o stovky kilogramů a ne o tuny! Nad Moravou, nejvíc nad Jesenickem, byl rozptýlen radioaktivní jód 131, jehož poločas rozpadu je pouhých osm dnů. Podle našich výpočtů se jednalo o množství asi třinácti gramů,” konstatoval ing. Jiří Beránek.

Mluvilo se také o značném množství úmrtí v Bělorusku a Ukrajině následkem radioaktivního zamoření…?

“Pokud se výrazně zvýšil počet vážných onemocnění, bylo to víc ze stresu, než z ozáření. Šlo o nemoci vysokého tlaku a infarkty. Nejhorší chorobou z radiace je leukémie, jejíž výskyt se povážlivě rozšířil. Také záněty štítné žlázy ovlivnil černobylský únik radioaktivních izotopů, hlavně jódu. Mnozí pacienti ale trpěli těmito příznaky už před havárií, teď se jejich stav sice zhoršil, ne však vlivem zamoření, ale proto, že dřív jezdili do lázní každý rok, nyní jednou za pět let…”

V čem byl hlavní problém reaktoru RBMK 1000?

“Jeho technický nedostatek byl v tzv. teplotním koeficientu reaktivity. Zjednodušeně řečeno, v určitém momentu místo toho, aby reaktor se vzrůstající teplotou zhasínal a jeho výkon klesal, naopak stoupal, což bylo provázeno silným nárůstem tlaku a následnou explozí. Po roztržení hlavního potrubí byl mnohatunový poklop hermetického prostoru tlakovou vlnou nadzvednut a tím došlo k úniku radioaktivity.”

Na tuto potíž se přišlo až po havárii?

“Právě že ne, vědělo se o ní už od začátku, a proto byl zavedený mimořádný režim. Ten trval příliš dlouho, až se v myslích pracovníků velínu SKALA zažil jako běžný režim, čímž jejich ostražitost ochabla a chybovali. Organizační opatření nikdy nevyřeší technický problém!”

Je technicky možné, aby se o havárii Černobylu vůbec nevědělo?

“O havárii v AE Černobyl se dnes ví každá podrobnost, o příčinách roztavení reaktoru na ostrově Three Mile Island a následném úniku radiace najdeme jen málo autentických záznamů,” říká Jurij Ščerbak. “Okamžitě po výbuchu 26. dubna 1986 se k elektrárně začaly sjíždět požární sbory z celé Kyjevské oblasti, v pohotovosti byly i vozy Čerkaské, Poltavské i Dněpropetrovské oblasti. Postupná evakuace města Pripjať, v němž žili zaměstnanci elektrárny, začala už pár hodin po explozi RBMK.“

Ve své knize dává Jurij Ščerbak také slovo staršímu leteckému inspektoru Nikolaji Andrejeviči Volkozubovi (54), kteří popisuje situaci zapojení vrtulníků MI-8:

…„Pripjať byla 27. dubna 1986 už úplně prázdná. Zvláštní pohled. Rozběhl jsem se na štáb, za generálmajorem Antoškinem. Další dva vrtulníky už shazovaly na reaktor pytle plné písku, dolomitického vápence, olova a oxidu bornatého… Kdy se doletělo nad reaktor, otevřely se dveře a pytle se prostě vystrčily ven. Vyhazovali jsme je až do tmy, Ohlásili jsme shození asi osmdesáti pytlů. Předseda komise Ščerbin řekl, že je to jako plivnutí do moře… Potřebných bylo přes čtyři tisíce tun… Celou noc ze sedmadvacátého na osmadvacátý jsme si s tím lámali hlavu. Už proto, že MI-8 dokáže na venkovních závěsech uzvednout až dva a půl tuny nákladu. Někdo tento nápad vylepšil o provizorní nosné zařízení, které se snadno dalo přizpůsobit z brzdících padáků pro reaktivní letouny… Když jsme propracovali metodiku „náletů“, vyšlo najevo, že posádka musí držet mašinu nejméně dvě stě metrů nad zemí. Níž se rozhodně nedalo, za prvé kvůli radiaci a za druhé tam byl ventilační stopadesátimetrový komín. Takže těch 200 metrů bylo jako o fous. Ale ten komín se nám dobře hodil jako orientační bod…“

Jurij Ščerbak o tom píše: „Fakt, že radiace nemá ani barvu, ani vůni, ani chuť, otupoval zpočátku pocit nebezpečí. Lidé ji prostě nebrali na vědomí – nevšímali si prachu, větru, prostě ničeho. Jen dřeli ze všech sil. Respirátory měli všichni, jen celé vojenské jednotky, všichni chlapci v nich, kteří nakládali písek do pytlů, měli respirátory posunuté na čele jako motoristické brýle…“

A jak černobylská tragédie zasáhla Moravu a Slezsko…?

“Na Ostravsku je radiace dlouhodobě dokonce vyšší, než třeba v okolí Temelína a Dukovan, ne však kvůli Černobylu, ale ze zdejší průmyslové a těžební činnosti,” potvrdili mi ostravští znalci, s nimiž jsem se setkal v AE Dukovany, a kteří mají na starost zabezpečovací zařízení v našich atomových elektrárnách. “Na nemoci z kouření zemřou ve světě v průměru dva tisíce lidí na jeden milión obyvatel za rok, radiace z atomových elektráren usmrtí za toto období v průměru jen desetinu člověka na milión obyvatel. Výroba elektrické energie z atomu patří k nejbezpečnějším činnostem…”

O explozi RBMK před sedmadvaceti roky se také dlouho pořádně nevědělo, co se vlastně stalo a čím to hrozí. Tovaryšť Gorbačov v rámci “glasnosti” mlčel jako hrob. Po třech týdnech pronesl 14. května 1986 srdceryvný proslov: “Potkala nás tragédie, nehoda na jaderné elektrárně Černobyl. Způsobilo to bolest mnoha sovětským lidem a vyvolalo paniku v zahraničí…”

Inu, kdyby Gorbačovovi nešlo o jeho osobní „glasnost“ a rodinnou „perestrojku“, mohly být tragické dopady černobylské katastrofy možná mnohem menší…

Snímky Břetislav Olšer

Rok po zemětřesení zaznělo v Tokiu Largo z Dvořákovy Novosvětské…

http://www.email.cz/web-office/msmC7cyBXTr9NXJ5zrnakwmV7w_YbtNFuISah_LyeDzildqis83K0e5dMGf66TzzN3VIO-

http://www.youtube.com/watch?v=YPsHUlBp4PI

http://www.lidovky.cz/ln-infografika.asp?grafika=tsunami-rok-pote

http://blog.aktualne.centrum.cz/blogy/jan-beranek.php?itemid=19114

http://www.youtube.com/watch?v=BdbitRlbLDc

http://www.novinky.cz/zahranicni/svet/230498-havarii-ve-fukusime-zaradili-na-stupnici-po-bok-cernobylu.html

Izraelské osudy – Tisíc a jedna pravda ve Svaté zemi jako eKniha v elektronickém vydání na eReading.cz: (http://www.ereading.cz/cs/detail-knihy/izraelske-osudy?eid=1135