Příčina výbuchu není známa, mluví se o technické závadě, při které explodovaly látky používané při výrobě hnojiv – jako například dusičnan amonný. Plameny údajně zachvátily asi deset budov včetně místní školy. Následně přišla exploze. Je třeba si bez obalu říct, že dusičnan amonný je důležitá trhavina, v lepším též běžně dostupné hnojivo. Stačí k prý němu přidat směs cukru a něco dusičnanu draselného…

Jen namátkou atentáty, při nichž bylo hnojivo – dusičnan amonný –  použito jako silná výbušnina. Duchovní vůdce teroristické organizace Jemaah Islamiah Abu Bakar Bashir dostal v Indonésii 15 let vězení za financování polovojenského výcvikového tábora teroristů. Organizace provedla několik útoků včetně atentátu na Bali, kde v roce 2002 zemřelo 202 lidí.

A přišel konec dubna 2007, kdy Královský soudní dvůr usvědčil zadržené muže z plánování bombových útoků, které měly po celé zemi zabít stovky lidí. Gang nakoupil 600 kg dusíkatého hnojiva, které chtěl použít na výrobu pum. Atentáty měly být pomstou za britskou podporu Spojeným státům po teroristických útocích na USA z 11. září 2001. U soudu bylo odhaleno, že se dva z obžalovaných Britů sešli se spiklenci spojenými s londýnskými sebevražednými útoky ze 7. července 2005, kteří tehdy při útoku na londýnskou hromadnou dopravu zabili kromě sebe dalších 52 lidí a na 700 jich zranili. Skupina zakoupila od jednoho obchodníka se zemědělskými potřebami 600 kilogramů dusičnanu amonného, který schovali ve skladu v západním Londýně. Dusičnan amonný je zkrátka nejen hnojivo, ale též zatraceně ničivá trhavina…

To moc dobře věděl i bývalý voják McVeigh. Devatenáctého dubna 1995 zajel s vypůjčeným nákladním vozem k budově, v níž v Oklahoma City sídlily nejen federální úřady, ale v přízemí byla třeba i mateřská školka. Na korbě vezl přes 2400 kilogramů výbušniny, k jejíž výrobě použil průmyslová hnojiva, a nálož odpálil. Byl přesvědčen, že jednal na obranu Ústavy, Sílu výbuchu bylo možné přirovnat k explozi dvou tun trhaviny. Tlaková vlna budovu rozpárala, strhla několik poschodí a v troskách pohřbila stovky obětí. Záchranáři po šest dní prohledávali sutiny, aby vysvobodili uvězněné přeživší lidi. Výbuch zabil 169 osob, dalších více než 500 bylo zraněno. Zděšení z útoku bylo ještě větší, když se ukázalo, že mnohými oběťmi se staly děti ve školce na druhém patře.Ilustrační fotografie; aneb když zklame lidský faktor,,, Foto: Břetislav Olšer

Přibližně od září 1994 začal McVeigh studovat nejrůznější příručky na výrobu výbušnin. Pod smyšleným jménem Mike Bavena nakoupil McVeigh potřebný materiál, rozbušky a tekutý nitrometan v kansaském McPhersonu, poté se převlékl za motorkáře a na jednom texaském automobilovém závodišti nakoupil za 2775 dolarů nitrometan, což je palivo užívané u závodních aut. A pak si osvojil návod na vytvoření účinné bomby z běžných surovin, jichž se povaluje na venkově tuny.

Dusičnan močoviny neboli nitrát močoviny je velmi snadno vyrobitelnou a také velmi účinnou trhavinou. Vyrobitelný na každé vesnici, kde je močovina sama jako hnojivo, kterého se všude válejí pytle. Kyselinu dusičnou a sírovou sehnal také. Velmi často bývá nitrát močoviny použit jako improvizovaná vesnická výbušnina pro trhání zdiva, trhání stromů, lov kaprů v rybníce či jen tak pro zábavu. Timothy si rovněž našel zábavu… teroristické akce. Explosivní síla dusičnanu je rovna 90procentnímu trinitrotoluenu TNT. Ve spojení nitrátu močoviny s dusičnanem amonným a naftou dostal směs, použitou k atentátu v Oklahoma City.

Dusičnan amonný byl po mnoho let oblíbenou výbušninou irské teroristické skupiny IRA. V roce 2009 zadržela Izraelská armáda a Hlavní bezpečnostní služba (Šabak) dodávku 6,5 tuny dusičnanu draselného, ukrytého v pytlích, označených jako humanitární pomoc Evropské unie. Bezpečnostní síly skrýš objevily na palestinském nákladním voze na kontrolním stanovišti v Judeji. Podle armádních informací měla být látka, maskované jako pytle s cukrem, dodána teroristům do Pásma Gazy. Dusičnan draselný je v Pásmu Gazy, v Judeji a Samaří zakázanou látkou kvůli tomu, že je teroristy využíván k výrobě výbušnin a raket Kassám…

Je to paradox; kdo s čím zachází, tím také schází. Čech krásné, Čechy mé, byly také nazývány Československá socialistická teroristická republika. Nejefektivnější zbraní české produkce se totiž ukázal semtínsko-pardubický, ne však perník, nýbrž semtex. Nedávný výbuch v areálu společnosti Explosia a.s., dceřina společnost Synthesia a.s. v Semtíně u Pardubic, si zřejmě 20. dubna 2011 vyžádal čtyři mrtvé a nejméně devět zraněných. Společnost označila explozi nitroglycerinu za provozní nehodu.

Záchranáři se psy nakonec vzdali prohledávání semtínských trosek. V místě výbuchu byla totiž vyšší koncentrace nitroglycerinu a psi se této látky nadýchali a nebyli schopni dalšího vyhledávání. Objekty navažovny a mísírny, kde byla prováděna výroba klasické důlní skalní trhaviny Perunit dynamitového typu, byly srovnány se zemí. Nitroglycerin je v současné době surovinou pro výrobu různých plastických trhavin.

Podobné havárie se v Semtíně staly i v letech 1929, 1944, kdy došlo k 367 lehčím, 61 těžkým a 13 smrtelným úrazům, pak ještě v roce 1964 a v květnu roku 1984. Celkem zahynulo při explozích, mj. skladu střelného prachu, (tření železné hrany vozíku o nákladovou rampu způsobilo jiskry, které způsobily vznícení převáženého nákladu a následně i výbuch celého skladu, po kterém zbyl jen kráter) na třicet osob a dalších 450 bylo zraněno. Na pomoc v roce 1984 přijely mimo jiné krajský štáb Lidových milicí i jednotka sovětských vojsk, dočasně u nás pobývajících.

Firma ze Semtína dlouhodobě zaměstnává stovky lidí, život bez práce je krušný, proto není důležité, o jakou práci jde. Třeba ve zbrojařském podniku. Je nutné uživit rodinu a děti. Hlavně, že parametry nezaměstnanosti jsou v mezích volebních slibů. Zbrojní výroba prostě snižuje nezaměstnanost a basta. Výroba tanků, granátů, samopalů či automatických pušek je zkrátka stejné zlo jako výbušniny, o nichž už dávno neplatí “očistné” klišé, že jsou používány jen pro trhací práce v lomech, v lesích či v dolech, kde pomáhají plnit plán. Co na to odbory? Nejefektivnější zbraní české produkce se nicméně ukázal semtínsko-pardubický, ne však perník, nýbrž semtex.

A vynálezce semtexu Stanislav Brebera nebyl Nobel, ani neměl jeho miliony, takže Breberova cena se nekoná. Český chemik prostě vyvinul plastickou trhavinu SEMTEX. V polovině 60. let byla zahájena sériová výroba. Neblahou celosvětovou proslulost získal Semtex po teroristických útocích. Dnes je pan Brebera důchodcem a též autorem skript pro Vysokou školu chemicko-technologickou v Pardubicích. Jmenuje se “Vojenské trhaviny a technologie výroby trhavinových náloží”. Sebevražední atentátníci mají odkud tahat rozumy. Jinak je to určitě hodný člověk, co by mouše neublížil. On přece nedal svůj semtex do letadla…

Název velmi účinné trhaviny vznikl kombinací slov SEMTín a EXplosive. Původně byl Semtex určen především pro odminovací prostředky, postupně se však jeho použití rozšiřovalo i pro civilní trhací práce, především jako trhavina určená pro speciální destrukční práce. Možná i proto šlo o trhavinu nedetektovatelnou, tedy nezjistitelnou, a bylo ji možné pronést bez potíží také do letadel. A tak byla nálož semtexu o váze 450g vložena 21. prosince 1988 libyjskými teroristy do magnetofonu, který skončil v trupu Boeingu 747.

Letadlo letící ve výšce 9 400 metrů rychlostí 804 km/hod se během několika vteřin změnilo v ohnivou kouli a rozprsklo se jako rachejtle. Trosky dopadaly na skotské město Lockerbie, v němž zůstalo jedenáct mrtvých včetně celé čtyřčlenné rodiny Jacka a Rosalindy Somerville a jejich dětí Paula a Lynsey, když jejich domy rozbořilo křídlo s palivem. V letadle zahynulo 259 pasažérů a členů posádky… Libye zaplatila pozůstalým celkem 2,7 miliardy dolarů odškodného… Desítky dalších atentátů s pomocí semtexu se odehrávají každou chvíli.

Kolik ale stojí lidský život? Lze ho vůbec něčím vyvážit? “Omlouváme se, že jsme vám zabili manžela, otce čtyř dětí a živitele rodiny, tady máme pár milionů, abychom vám hrdinskou smrt vašeho otce vynahradili…” Perverzní a amorální fráze. Dělníci ze zbrojařských firem za smrt způsobenou jejich výrobkem nemůžou, ale přece jen mají zodpovědnost a musí si uvědomit, že Boží mlýny melou pomalu, ale jistě. Kdo s čím zachází, tím také schází… Je ovšem vyrobce automobilů, cigaret či alkoholu snad zodpovědný za smrt tisíců řidičů, chodců, dětí i dospělých…?

Odborníci z Výzkumného ústavu průmyslové chemie, který je součástí Explosie, přispěli po teroristickém atentátu nad Lockerbie k zastavení výroby semtexu a k uzavření “Konvence o značkování plastických trhavin pro účely detekce”. V roce 1991 však export značkované trhaviny Semtex opět povolili. Zákaz její výroby trval jen dva roky. Peníze a sociální potřebnost sehráli svoji roli. Když je stát slabý a neumí nebo nechce dát lidem jinou práci, nese největší díl tohoto smrtelného hříchu on sám.

Krapet trapnosti na Bostonské tragédii však zanechala nevzdělanost místních obyvatel, co nařkli z atentátu místo zajištěných Čečenců zcela nevinné Čechy. Přítel, co před vysokou školou v Česku absolvoval Střední průmyslovou školu a poté emigroval do USA, mi v New Yorku řekl: „Mnozí inženýři ve Státech nevědí to, co u nás zná každý průmyslovák, tedy co je to nárys, bokorys a půdorys. Od těchto „znalostí“ se pak odvíjejí i jejich ostatní vědomosti…“ Čechoameričané ve městě West jistě neměli válečné spády, přesto si ale byli vědomi, co dokáže za hrůzy jimi produkované hnojivo, zejména dusičnan amonný… Kdoví, kolik McVeighů a dalších atentátníků si nakoupilo právě v texaském městě West tuny vražedného hnojiva…?

Inu, věřme, že šlo pouze o tragickou souhru náhod a ne o teroristický čin… To by pak definitivně přestalo být bezpečno nejen při Bostonských maratonech, ale také v zemědělských skladech, kde se to pytli s potencionálními výbušninami jen hemží…

Snímek Břetislav Olšer

Izraelské osudy – Tisíc a jedna pravda ve Svaté zemi jako eKniha v elektronickém vydání na eReading.cz: (http://www.ereading.cz/cs/detail-knihy/izraelske-osudy?eid=1135