Na prvním místě tohoto řízení bylo v podstatě odstranění z funkce prezidenta, který poškozuje zájmy právního státu, což však neplatí v případě, kdy uplynulo jeho funkční období. Senátor Dienstbier ml. krutě prohrál. Dali mu to poznat v ČSSD i na ÚS… Bezhlavý kariérista, co zradil lidskou důstojnost jen pro svůj osobní populismus…

Osmatřicítka senátorů, kteří odhlasovali podání žaloby na exprezidenta Václava Klause, by měli odstoupit ze všech politických funkcí. Zhrzený člověk dělá pomatené činy. Ideálním prototypem tohoto rčení je Jiří Dienstbier mladší z ČSSD. Aniž to na sobě nechává znát, je na politickém dně. Neunesl svoji ostudnou prohru už v prvním kole prezidentských voleb, v nichž skončil až čtvrtý za Janem Fischerem.

Každý slušný kandidát ví, jak se čestně smířit s prohrou. Místo toho sociopat Dienstbier, jako zhýčkaný fracek, jen zneužil charisma svého otce a neunesl svoji veřejnou politickou dehonestaci, odmítl dát své hlasy v druhém kole Zemanovi a prohlásil, že Miloš Zeman má velmi problematické vazby na kmotry. A někteří si dokonce nebrali servítky, když o Dienstbierovi ml. řekli, že je to zakomplexovaný hurvínek, trouba a hňup, jenž pošlapal veškeré principy demokracie a ústavnosti…

Rovněž znalci měli jasno; velezradu Ústava definuje jako jednání prezidenta republiky směřující proti svrchovanosti a celistvosti republiky, jakož i proti jejímu demokratickému řádu. Z velezrady byl obviněn prezident Hácha, jenž kolaboroval s nacisty jako prezident Protektorátu Böhmen und Mähren. Zemřel ve vězení na Pankráci 27. června 1945. Podobná paralela s Klausem je jen hnutí psychopatické mysli osmatřicítky českých nýmandů.

Prý v průběhu svého prezidentování nerozhodl ve věci jmenování jednoho z čekatelů na soudce, ač mu to nařídil soud. Paradox: Prezident navrhl soudce a Senát mu jej neschválil, což se opakovalo několikrát, tak začal některé negovat. Nebo že přes souhlas parlamentu odmítl podepsat unijní smlouvu o evropském stabilizačním mechanismu. To prezident Miloš Zeman je poslušný na slovo. Také jako Dienstbier ml. před deseti roky ostudně prohrál prezdentské volby…

V horlivé snaze neopakovat „chyby“ Klause si ale hned šplhl, když řekl, že jak přiletí exkomunista Barroso, vyvěsí na Pražském hradě unijní vlajku a podepíše euroval, doplněk Lisabonské smlouvy, který se týká nového záchranného fondu eurozóny – Evropského stabilizačního mechanismu (ESM). Je to ten samý doplněk, co ho měl Klaus za zrůdnou a absurdní věc a odmítl ho podepsat přesto, že byl schválen parlamentem a k podpisu jej vyzval Senát. Též proto, že nechtěl platit za někoho jiného, navíc když zatím Česko nemá euro. A Zeman ještě dodal, že nikdy nevyhlásí žádnou amnestii…

Horní komora parlamentu ČR se tak má čím nyní „pochlubit“. Všechna světová média píší o této psychické úchylce houfu vyčůránků. Kdo chce Klause bít, vždycky si velezradu najde. Mladému Dienstbierovi nic nepomohlo, že v roce 1997 jako „právdoláskovec“ nastoupil na místo koncipienta do advokátní kanceláře proslulého komunistického expremiéra Mariána Čalfy v Havlově první vládě – „Čalfa, Bartošík a partneři“, jejímž partnerem se později sám stal.

Jakýpak je to ale právník, když neví, že Klause měli žalovat před osmi či sedmi roky a ne tři dny před skončením jeho prezidentského mandátu. Proč tak po zviditelněnší prahnoucí senátoři neučinili dřív, když věděli, že žalovat někoho pro zbavení jeho prezidentské funkce v době, kdy už prezidentem není, je čirá pitomost…?

Nejsem ale ras, třeba rozveselím našeho prohraného Jirku anekdotovou odrhovačkou o tom, co by se mohlo stát, kdyby se nějakým fatálním nedorozuměním přece jen stal prezidentem ČR. Odletěl by na státní návštěvu Velké Británie a byl by přijat královnou Alžbětou II. A jelikož by záviděl Britům, jak jim Commonwelt pod královským dohledem efektivně funguje, zeptal by se královny, jaký na to má recept? Královna odpoví: “Já se vždy snažím obklopit moudrými a inteligentními lidmi – sama nemůžu všemu rozumět.” Dienstbier na to: “Tomu rozumím, Vaše Veličenstvo, ale jak zjistit, kdo je inteligentní?”

Královna se usměje: “Uděláme si malý test.” Nechá si vytočit číslo Davida Camerona, premiéra Spojeného království Velké Británie a Severního Irska, a říká mu: “Davide, odpověz rychle na otázku – je to syn tvého otce a není to tvůj bratr – kdo je to?” Cameron pohotově odpoví: “No přece já!” Dienstbierovi se to moc líbí a hned po návratu se rozhodne přezkoušet své lidi. Jako první mu padne do ruky Kalousek. “Mirku, odpověz rychle na otázku – je to syn tvého otce a není to tvůj bratr – kdo je to?” Kalousek si nechá otázku zopakovat; pak se vymlouvá, že se nejprve musí zeptat své druhé ženy a svého asistenta, ale že na ně vyvine tlak a do 24 hodin bude znát odpověď. Celou noc nespí, převaluje se v posteli a pořád nic. Ráno potká v parlamentu na chodbě Zemana. “Ty, odpověz mi rychle na otázku – je to syn tvého otce a není to tvůj bratr – kdo je to?”

“No přece já!”, odpoví překvapený Zeman. Kalousek přiběhne celý rozradostněný za prezidentem Dienstbierem a hlasitě volá: “Už vím, je to Zeman!” Dienstbier ho popadne pod krkem a řve ještě hlasitěji: “Ty jsi ale debil, je to přece David Cameron!!!”

Inu, kolik už bylo takových rychlokvašných právníků nejen v Česku; Dienstbier ml., co byl s ostudou jedna ruka, hrdina, jenž ani na funkci v ČSSD nedosáhl. Dali mu to sežrat i ti jeho; spadl prostě z lopatky. Ovšem při mentalitě Čechů, u nichž jsou nejčtenějším bulvár a nejsledovanější jihoamerické telenovely, není vyloučeno, že bude jednou prezidentem. Jako Zeman… u snědeného českého krámu…

Izraelské osudy – Tisíc a jedna pravda ve Svaté zemi jako eKniha v elektronickém vydání na eReading.cz: (http://www.ereading.cz/cs/detail-knihy/izraelske-osudy?eid=1135