Jeruzalém, New York, Washington, Toronto i Larnaka za půl hodiny

2. Listopad, 2008 – 8:40

Dřív jsem zvládl pět i více zemí za zhruba tři roky, dnes se s přáteli v půlce světa dokáži naživo pobavit během jedné hodiny a zavzpomínat si na naše společné prožitky v cizích krajích. 

Žádný kouzelný koberec, ani sci-fi časový stroj. Samozřejmě mluvím o našem společně využívaném zázraku zvaném internet, familiérně nazývaný „net“…

Když už nemůžu, co dřív, tak mi helfne od splínu všehoschopná počítačová skříňka. Už všichni dávno vědí, že lidi, tedy i emigranty, dělím na vnímavé, submisivní a ty, kteří jsou více či méně mimo mísu. Povídám si zásadně pouze s těmi prvními.

Ráno mám e-mail z půlnočních USA. To mi píše výtvarník Tibor, který před čtyřiceti roky emigroval za oceán ze Slovenska, že právě je ve Woodstocku, kde má výstavu svých obrazů a pak se pobalí a letí do Izraele k Mrtvému moři. A také mi připomene, co nového v New Yorku…

Pak se mi ozve právník Josef z Toronta, aby mi opravil překlepy v mém textu o Kanadě, které jsem ani během, mých několika návštěv ontarijské metropole a Montrealu nestačil pořádně vstřebat.

Zároveň mi sdělil, že u nich je zakázáno jmenovat při kriminalistických statistikách, kolik zločinů spáchali černoši, kolik indiáni, Romové nebo Číňané. Pouze nepřizpůsobiví občané.

To už mám i zprávy od Tomiho z Tel Avivu, že se chystá do Lázní Lipová, a od veterinářky Ráchel z Jeruzaléma, která mě upozorňuje na nejnovější výskyt ptačí chřipky a píše mi, jak jezdí do arabských vesnic zachraňovat hejna slepic.

V Izraeli mám nejvíc kamarádů. Fredy z kibucu Hachotrim u Haify si stěžuje, že musí na operaci a že museli zrušit společnou jídelnu a snížit si kapesné, co mají místo výplat, protože se jejich komuna moc zadlužila. Na zdravíčko si stěžuje i osmdesátiletá Chana, jež přežila holocaust zásluhou Schindlerova seznamu.

Skypem mi volá z Jeruzaléma Petr – Rafael, český sklenář, který konvertoval k judaismu, aby mi sdělil, jak proběhla jeho obřízka a první den v novém zaměstnání.

Petra – Oranit mi zase posílá jako Pražačka provdaná do izraelského města Beer Sheva judaistický popis svátku Nového roku Roš-hašana, který je už rokem 5769…

Když se vrátím z nedělní procházky, otevřu svůj internet a hned se mi objeví další e-mail, tentokrát z Kypru, kde žije už skoro dva roky Lubomír. Reaguje na moje texty o právě skončených komunálních volbách.

Spokojeně mi hlásí, že je rád, když se naše názory na české politiky skoro vůbec neliší. Právě se vrátil z Madridu, kde konal svoji práci, kterou je doprovázení významného invalidního politika na vozíčku.

To už mám další zprávu, jejímž autorem je z Bratislavy můj dávný přítel Jožka, bývalý tiskový mluvčí slovenského prezidenta, aby mě pozval na další setkání autorů literatury faktu.

A ještě mi přijde zdvořilá žádost od Dimitrije z internetového týdeníku Obozrevatel z Ukrajiny, jestli bych mu mohl něco napsat o dění na české politické scéně.

Zároveň odešlu do amerického města Newportu jachtaři Richardovi svůj internetový text o jeho českých lapáliích. Je dnes držitelem mnoha světových rekordů v plavbách přes Atlantik a kolem světa i majitelem a producentem multimediálního studia Seven Oceans Video & Multimedia.

Nakonec narychlo sháním překladatele do polštiny, abych poslal Otilii do Kurieru slíbený komentář a ještě mám vzkaz, že jsem zvaný na kafe Miou ze Stuttgartu, která přijede příští týden do Ostravy…

A přečtu si pozdrav od Jarka z Washingtonu, kde je na svém měsíčním zahraničním turné On the Road 2008. V deseti městech v Británii, Irsku, Kanadě a Spojených státech hráje a zpívá především Čechům a Slovákům žijícím v zahraničí.

Poslední vzkaz mám od Elen z Kréty. Narodila se v Krnově, žila v něm dvacet roků, a když se nedostala na vysokou školu, rozhodla se vrátil ke svým kořenům do Řecka, kde má dnes cestovní kancelář. Děkovala mi za kontakt se zastupitelstvem Krnova…

A na dobrou noc mi poslal dvě sice známé, ale dobré židovské anekdoty Peter z Haify, který bojoval v SNP a pěti izraelsko-arabských válkách.

Přišla Sára k rabínovi a říká: „Rabi, každé ráno stojím nahá před zrcadlem a říkám si nahlas: Jsi krásná, úžasná, jsi přitažlivá, jsi sexy… Není to hřích, rabi…?“

Rabín se zamyslel, usmál a řekl: „Ne dcero, není to hřích… Je to jen velký omyl…“

Novinář zpovídá rabína u jeruzalémské Západní zdi, známé jako Zeď nářků:
„Rebe, jak často se sem chodíte modlit?“
Rabín: „Dvakrát denně.“
Novinář: „A za co se modlíte?“
Rabín: „Aby se lidé přestali nenávidět, aby nebyly války, aby si lidé pomáhali a měli se rádi.“
Novinář: „To jsou samé krásné věci. Jak dlouho už se takhle modlíte?“
Rabín: „Šedesát let.“
Novinář: „Šedesát let!!! To je neuvěřitelné. A jaký máte pocit, když teď vidíte svět kolem sebe?“
Rabín: „Mám pocit, jako bych mluvil do zdi.“

Reklama:

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *