Odkud nacistický vítr vane? Začal to Hitler a už před více než 70 lety šel každý třetí muž Rakouska ve věku od 17 do 45 let ochotně bojovat za svého rodáka z Braunau am Inn Adolfa Hitlera a Třetí říši, přestože jejich státní znak má kladivo i srp. Chtěli skoncovat s duševně chorými a invalidními dětmi Židů i dětmi Jehovových svědků. Přišli na to, že na každého dětského mrzáka, říkali jim „zatěžující existence“ či „nežádoucí životy“, doplácejí denně skoro pět marek. S přispěním uspání morfio-hydro-chloralem nebo totálního vyhladověním je usmrcovali a potom naložili přes osm tisíc těchto dětských mozků do formalinu, aby posloužily vědě a oni ušetřili statisíce.

Byl za to někdo potrestán? Ředitel vídeňské dětské kliniky Spiegelgrund dr. Ernest Illing byl sice popraven, ale hlavní vykonavatel pokusů na dětech dr. Heinrich Gross byl nedávno vyznamenán čestným křížem I. třídy Za zásluhy o Rakouskou republiku… Od třicátých let minulého století se v Německu počítalo jedině členství v NSDAP, bez něhož nikdo nemohl být úspěšným. Po druhé světové válce bylo u nás podmínkou pro hvězdnou kariéru stát se členem KSČ. Ani jednu z těchto dvou “dovednostních” kolaborací netolerují ani v Izraeli. Nebo snad bude nacismus s hákovým křížem předpokladem životní šance i dnes…?

Hákový kříž se objevuje už ve vykopávkách měst Harappa a Mohendžodaro v povodí Indu, které prožívaly svůj největší rozkvět mezi 26. a 17. stoletím př. n. l. a udivujícím způsobem převyšovaly většinu ostatních kultur té doby. Obecně je tento mnohoznačný symbol chápán jako znamení štěstí. JInde symbolizuje mj. obíhající slunce či oheň. Jako náboženský symbol byla svastika používána některými kmeny amerických indiánů. Svastika získala v Evropě a v USA velkou popularitu. V modrém provedení se dokonce v letech 1918 – 1945 používala jako výsostný znak ve finské armádě, v omezené míře (s mírně změněnou geometrií, aby se výrazně lišila od nacistické) se svastika ve finském letectvu používala i později. Soubor:45th Infantry insignia (swastika).svg

Za 1. světové války byla svastika na strojích obou válčících stran jako letcův symbol štěstí; karetní eso či čtyřlístek. Nebyla znakem krutým, ba měla šanci stát se i symbolem neutrality. Finům pod názvem „hakaristi“ dokonce symbolizovala boj za svobodu, když byli napadeni Sovětským svazem. Lotyšské letectvo používalo v letech 1926 až 1940 červenou svastiku jako výsostný znak na svých letadlech. Některé americké vojenské jednotky ji měly jako svůj emblém (viz. 45. pěší divize, jež používala do 30. let žlutou svastiku na červeném pozadí – šlo o domorodý indiánský symbol. Svastika byla značně oblíbená i v Polsku a mnoho jednotek polské armády používalo ve 20. letech svastiku jako součást svého znaku. Ve 20. a 30. letech 20. století byla svastika v kruhu symbolem kanadského hokejového týmu.

Oficiální omluva Němcům za vyhnání z úst tehdejšího premiéra Jiřího Paroubka však kolem roku 2005 na české politické scéně vzbudila rozporuplný ohlas. Byl to nejtrapnější submisivní projev, za který se lze pouze stydět až do morku kostí. Prezident Václav Klaus označil omluvu za chybný krok, který znovu otevírá již jednou uzavřenou historickou debatu. Je tragickou drzostí, že ne Němci a Rakušané se měli omluvit nám za napadení za vyprovokování války a desítky milionů mrtvých, ale pokorně se skláníme my. Oběti nacismus. A předseda krajanského sdružení v Rakousku Gerhard Zeihsel tromu nasadil korunu. „Česko oficiálně potvrzuje tezi takzvané kolektivní viny sudetských Němců, na jejímž základě jsou postaveny rasistické Benešovy dekrety…”

Časopis “Přísně tajné” mj. napsal: “Teprve nedávno vyšla najevo informace až dosud pečlivě skrývaná, že byli odškodněni nejen odsunutí sudetští Němci v SRN a v roce 1993 i v bývalé NDR, ale i tzv. Novorakušané, tj. osoby, které získaly rakouské občanství teprve po roce 1945, prakticky po odsunu, na něž se nevztahovaly čs.-rakouské smlouvy o odškodnění z r. 1964 a 1974, kdy ČSSR zaplatila Rakousku pro tzv. Starorakušany (tj. osoby, které byly rakouskými občany před anšlusem v roce 1938) miliardu šilinků. Novorakušané byli odškodněni na základě zvláštní rakousko-německé smlouvy v letech 1961-62…”svastika

Soudné lidi děsí, že ještě v 21. století jsou slyšet ostudná slova, podporující nacismus. Opomenu chronicky známé stupidní Topolánkovy výroky a vzpomenu třeba prezidenta Rumunska Traiana Basescua, když prohlásil, že už v roce 1941 by neváhal poslat své vojáky do války proti Rusku po boku Hitlerova Wehrmachtu. Pravděpodobně by udělal totéž, co tehdejší vedení Rumunska. Napsal to Die Welt podle jeho rozhovoru pro regionální televizi. V ní ocenil nacistické Německo jako „spojence“. Z tehdejšího fašistického diktátora Iona Antonesca udělal hrdinu, zatímco krále Michala I. označil za zrádce a spoluviníka holocaustu. Nacismus žije…

Jde se tomu bránit? Ozývá se jen Izrael, pro který je to otázka bytí a nebytí. Páteční rozhodnutí prohlásit za personu non grata nositele Nobelovy ceny za literaturu Güntera Grasse (84), který se narodil roku 1927 v Danzigu, dnes Gdaňsku. Bylo přijato na základě zákona, jenž izraelskému ministerstvu vnitra umožňuje zakázat vstup do Izraele bývalým přisluhovačům nacistů. Patří mezi ně i Günter Grass, autor “Plechového bubínku” “Psího života” či “Kočka a Myš”… V roce 2006 se po dvaašedesáti letech přiznal, že na konci druhé světové války sloužil u nacistických jednotek Waffen-SS. Šéf izraelského ministerstva vnitra Eli Jišaj prohlásil, že pokud Grass bude chtít „dál publikovat svá překroucená a falešná díla, může tak činit z území Íránu“, kde najde „nadšené posluchače“. Jeho nová báseň: „Co musí být řečeno“, totiž varuje před válkou proti Íránu a je jeho taktickou přípravou na další krok – prohlášení, že v Německu je zakázáno kritizovat židovský stát.

Roste i naprostá bezohlednost k lidskému životu dětí a starých lidí. Ve Velké Británii byla zveřejněna neuvěřitelná zpráva o otřesných poměrech v nemocnici v severoanglickém Mid Staffordshire. Je možné takové nemocnice přirovnávat k vyhazovacím táborům nacistů? Lze, kromě toho, že ale není válka, přesto zemřelo zbytečně hladem a žízní i v letech 2005-2009 téměř 1200 lidí. Pacienti měli tak zoufalou žízeň, že pili vodu i ze špinavých váz… Kde byla altruistka Rowlingová, když v Anglii umíraly stovky podvyživených pacientů…? Světoznámá britská spisovatelka J. K. Rowlingová se proslavila nejen Harry Potterem, ale i kritikou klecových lůžek v dětských ústavech v ČR. Proti byl i Výbor pro lidská práva při OSN, který loni vládě doporučil, aby používání klecových lůžek definitivně zakázala. Odborníci se brání, že lůžka jsou nezbytná pro ochranu pacientů s nejtěžšími postiženími. Jinak je prý nelze dostatečně hlídat čtyřiadvacet hodin denně, sedm dní v týdnu, proto jsou síťová a méně používaná klecová lůžka lepší alternativa, než nemocného tlumit léky, aby záchvat nedostal, nebo ho poutat.  Právě takové děti vadí krajancovi Rowlingové, obskurnímu radnímu Collinu Brewerovi z britského Cornwallu; děti, co by chtěl nejraději navěky uspávat, aby ušetřil…

Inu, přibývá ignorantů lidskosti i popíračů holocaustu, jsou zpochybňovány plynové komory v Osvětimi i tamní krematoria. Je to plivnutí do tváří šesti milionům zlikvidovaných Židů a dalším nevinným obětem, popraveným bez soudu – od pražských Kobylis, přes ghetto Terezín a Dachau, desítkami dalších koncentračních táborů v Buchenvaldu a Mauthausenu konče…

Izraelské osudy – Tisíc a jedna pravda ve Svaté zemi jako eKniha v elektronickém vydání na eReading.cz: (http://www.ereading.cz/cs/detail-knihy/izraelske-osudy?eid=1135