Existují totiž tři důvody, kdy islám lhaní povoluje. Říká se mu „takíja“, jež opravňuje muslimy lhát pro dobro islámu. Filosofie je to jasná; nelžeme proto, abychom lhali, ale lžeme proto, abychom se sjednotili a lžeme z lásky. Abychom usmířili dva lidi, jednomu z nich lžeme. Když se někdo hněvá, může klít a mluvit nevhodně. Když to slyšíme a chceme to napravit, můžeme jednomu z nich říct: „On o tobě tak hezky mluví“.

Muž je oprávněn lhát svojí ženě. Může jí říkat, že je krásná, i když je ošklivá, Může jí říkat takové věci, aby si zajistil její lásku a sympatie. Může jí říct: „To jídlo je dobré“ ikdyž mu to nechutná. aby udržel rodinu pohromadě a podpořil její lásku a sympatie. Muslim může lhát z důvodu klamání nepřítele. Řekne, že k sebevražednému atentátu dojde v Jeruzalému, zatímco k němu dojde v Tel Avivu. Podvádíme nepřítele, aby přijal bezpečnostní opatření v Jeruzalému, takže toho může mučedník využít a v klidu zaútočit.

MVDr. Rachel Bocková se svojí sestrou v Tel Avivu… Snímek Břetislav Olšer

Islám nám lže, ale my o něm nesmíme napsat křivého slova, jinak máme na sobě fatwu jako Salman Rushdie za své Satanské verše. Evropa upadá do morální, hlavně však do finanční temnoty a ve snaze uspokojit okrajová práva menšin není schopna ochránit nejzákladnější práva svých vlastních lidí. Viz vražda filmového režiséra Theo van Gogha, který natočil pravdu o islámských ženách.

Podobný je případ Němky, odsouzené soudem za údajné podněcování nenávisti k islámu neboť si dovolila mezi obyvateli Německa sbírat podpisy proti budováni nové mešity a islámského centra. Čtyřiasedmdesátiletá Maria Frank, jedna z předních členů občanské iniciativy Pro budoucnost Německa, sbírá na veřejnosti pokojně podporu proti budováni mešity a islámského centra v německém Mnichově.

“Kdysi jsem běžně jezdívala autem do míst Palestinské autonomie ošetřovat tamní slepice, když se šířila ptačí chřipka. Dnes už bych tam nejela. Strach z únosů nebo lynčů je silný. Za dobrotu na žebrotu. Kolik jsme jim tam pomohli, kolik živobytí jsem jim zachránila a oni teď likvidují osady, které nařídila naše vláda vystěhovat,” vzpomíná veterinářka MVDr. Rachel Bock. Ani sedm křížků nic nezmohlo s bonviánstvím vždy dobře naladěné Židovka ze Slovenska, která už přes čtyřicet roků žije v Izraeli, momentálně v Kirot Hashikma u Tel Avivu, odkud vyráží do světových metropolí, kde přednáší o ptačí chřipce a jiných zákeřných veterinárních chorobách. Nedávno získala izraelské státní vyznamenání za celoživotní práci ve svém oboru.

“Doufám, že celý normální svět chápe, že naši lidé nemůžou být závislí na libovůli teroristů a vrahů, kteří střílejí rakety na izraelské civilisty. Že to tak dál nejde poté, co jsme jim odevzdali území a stovky osadníků dodnes živoří v provizoriích a jejich rodiny jsou na mizině; ztratily práci a stále se nedokáží vzpamatovat z šoku, že to byli naši vojáci, kdo je vyhnali z jejich domovů,” říká mi a nechápavě kroutí hlavou. “Celá část okolo Betléma doslova kvetla. Dnes se Hamás postaral o to, aby zde žili znovu v bídě a pod hrozbou teroru. Samozřejmě, že íránský a syrský prezidenti v tom teroristy ještě podporují,” vypadala značně rozčíleně.

Nietzsche charakterizoval současnou morálku a prorocky řekl: …”Žijeme všichni v hluboké lži, protože předstíráme, jako kdyby stále platila křesťanská morálka, ačkoli v ni v hloubi duše nevěříme…” Co ještě nesmíme zapomenout? „Padne-li Izrael, padneme s ním my všichni“, napsal nedávno pro víkendové londýnské Times bývalý španělský premiér Jose Maria Aznar. „Opouštěním Izraele ukazujeme, jak hluboko jsme klesli. Nezapomínejme, že Izrael je v celém regionu nejlepším přítelem Západu…”

Nedávno zavládlo znepokojení nad výzvou jordánského parlamentu k potrestání výtvarníků, kteří nakreslili tucet zesměšňujících karikatur, jež vyšly v dánském deníku Jyllands-Posten a byly přetištěny v norském Magazinetu. Protestoval celý muslimský svět, padaly rovněž výzvy k fatwě… Stejně měla dopadnout také italská největší žijící spisovatelka Oriana Fallaci, která byla ve vlastní zemi postavena před soud za to, že prý ve svých knihách urážela islám.

Oriana dělala rozhovory snad ze všemi významnými politiky světa, mimo jiné s řministrem zahraničních věcí Spojených států Henrym Kissingerem, izraelskou premiérkou Goldou Meirovou a bývalým palestinským vůdcem Jásirem Arafatem. Měla za sebou roky na pozici válečné zpravodajky ve Vietnamu a v Perském zálivu….

Islám je moje prokletí od té doby, kdy se mně vysmívala ředitelka boloňské Galerie Egle Contiová. „Come e? Jaké to je, vědět, že nejsi nejlepší – il migliore  giornalista? Spisovatelka Oriana Fallaci dělala rozhovory snad se všemi politiky světa, neušel jí ani íránský ájatolláh Chomejní… Italka a buono…“ Bylo mně pětadvacet, byl jsem nesmrtelný a ješitný. Zuřil jsem… Nepomoho mi ani uklidňování malíře Karla Hofmana, který vystudoval římskou Akademii a u Egle vystavoval.

Íránský ájatolláh Chomejní si vyžádal, aby se dostavila v tradičním čádoru. A to by nesměla být drzá Oriana, aby se nezeptala, jak se plave v čádoru, když ho ženy na veřejnosti nesmějí odložit. Chomejní se rozzuřil: „Co si islámské ženy oblékají, není vaše věc. Pokud si ho oblékat nechcete, nikdo vás k tomu nenutí. Islámské oblečení je jen pro hodnou a cudnou muslimskou ženu.“

„Cudná muslimská žena nejsem, a tak hodlám ten stupidní středověký hadr právě teď sundat!“ řekla rázně novinářka, čádor ze sebe skutečně strhla a bylo po rozhovoru…

Žila pak v New Yorku a přestože trpěla rakovinou plic, vykouřila i tři balíčky cigaret denně. Před svou smrtí už ani nemohla polykat. Zemřít chtěla ve své rodné Florencii, kde ji dostihlo předvolání k soudu za hanobení islámu. Dne 15. září 2006 zemřela…

Inu, padne-li Izrael, padneme s ním my všichni…Oriana o islámu 

Izraelské osudy – Tisíc a jedna pravda ve Svaté zemi jako eKniha v elektronickém vydání na eReading.cz: (http://www.ereading.cz/cs/detail-knihy/izraelske-osudy?eid=1135