Pro homelessáka sto tisíc, aneb Karel Kryl „in memoriam“ ostrouhal…

19. Únor, 2013 – 20:42
Jaromír Nohavica... Foto: Pavla Olšerová

Jaromír Nohavica... Foto: Pavla Olšerová

Napřed si musíte požádat, abyste dostali osvědčení o své účasti v protikomunistickém odboji, pak si přijdete k premiéru Nečasovi, jako k dočasnému ministru obrany, převzít odznak a údajně i sto tisíc Kč, ale znáte to, jedna paní povídala. Leč, sto tisíc, i zdaněných, by se hodilo každému homelessákovi.

Vyplaceno dosud bylo 18,5 milionu korun přímým účastníkům a 1,1 milionu korun pozůstalým. Prvních osmnáct prozkoumaných „účastníků třetího odboje“ se v pondělí potěšilo oceněním. Mezi nimi byl i písničkář Jaroslav Hutka, resp. jeho syn. Hutka od druhé poloviny 60. let veřejně vystupoval proti totalitní moci, a to hlavně organizováním nezávislých kulturních akcí a koncertní a publicistickou činností. Oceněni byli nicméně také lidé, kteří se s totalitním režimem utkali ve 40. a 50. letech.

Připomnělo mi to české „partyzány“, co do své žádosti o udělení doplatku za patřičný paragraf uváděli, že mj. vyhodili do povětří tolik a tolik mostů. Historik, který vše prozkoumal, zjistil, že podle žádostí bylo vyhozeno mnohem víc mostů, než kolik jich vůbec bylo kdy postaveno…

Mezi prověřenou osmnáctkou však chyběl ten, který se nejvíc zapojil do boje proti komunistickému režimu – skutečný písničkář Karel Kryl. Zřejmě neměl čas se přihlásit, jestli to ale nebude tím, že zemřel nečekaně na srdeční příhodu 3. března 1994 v Mnichově, měsíc před svými padesátými narozeninami. Pohřben je na hřbitově v Břevnově.

Jaromír Nohavica… Foto: Pavla Olšerová

Do vlasti se vrátil na pohřeb své matky 30. listopadu 1989 a navzdory tomu, že důvod jeho návštěvy byl velmi smutný, on sám týden strávený v rodné vlasti popsal jako nejhezčí týden jeho života. Radost a nadšení z převratu ho rychle opustila z důvodu polistopadového vývoje. Ve svých kritických písních tedy bohužel pokračoval i nadále. Byl hlavně v šoku, že si „vězeň svědomí“ a antikomunista Václav Havel vybral za premiéra vlády právě komunistu Mariána Čalfu a mezi své poradce si povolal „skvělé osobnosti“, jako herečku Báru Štěpánovou či spoluvězně a bývalého horníka Sobase, ale ne Karla Kryla. Vzpomene si někdy někdo na tohoto písničkáře od Pána Boha, co mu Hutka nesahá ani po kotníky. O jeho zásluhách ve „třetím odboji“ ani nemluvě…

Kryl byl i dalším odchodem z vlasti velice zarmoucen. Z tohoto důvodu také nikdy nepřijal německé občanství, po němž by se musel vzdát československého. Stále věřil, že se jednou situace změní a on se bude moci do milované vlasti vrátit. V exilu stále publikoval, vydával desky, písně a psal básně. V Německu začal externě spolupracovat s redakcí rádia Svobodná Evropa, do kterého poté nastoupil jako zaměstnanec a spoluvytvářel hudební a sportovní pořady. Možná jedině Petr Cibulka ho pomstil, když veřejně Havlovi řekl: „Vašku, ty jsi prase, prase a hovado….“

Jaroslav Hutka se narodil v dubnu 1947, kdy už bylo po válce. Jak uvedl web Axiss.cz, „byl to neúspěšný politik Balbínovy poetické strany, který zbaběle utekl z republiky, aby po návratu parazitoval na jménu Karla Kryla (který, na rozdíl od Hutky, něco pro tuhle zemi dělal i v exilu). Jaroslav Hutka, co nyní pomlouvá Jaromíra Nohavicu, samozřejmě pro své vlastní zviditelnění. Ten Hutka, co utekl, žil na podpoře a pořádně nikdy nic nedělal, vrátil se a teď už jen závidí a pomlouvá….“ Tak, kdo tady koho pomlouvá? Kdo zpívá o udavači z Těšína? Já snad…? http://www.nohavica.cz/cz/jn/rozhovory/rozh_cz_00b.htm. Že Hutka není žádný homelassák? Asi tolik, jako je Nohavica udavač…

V roce 1977 se Hutka zúčastnil III. festivalu druhé kultury na Hrádečku Václava Havla u Trutnova a stal se signatářem Charty 77, jako komunistka Šiklová. V řadách KSČ tato Hutkova příznivkyně působila od roku 1956. Na podzim roku 1967 přemlouvala své spolustraníky, aby z KSČ nevystupovali, ale zůstali tam a podpořili tím tu stranickou část, která se snažila o reformu. V roce 1968 se stala funkcionářkou a vedoucí stranické skupiny KSČ na FF UK. O rok později byla „vyloučena“ z KSČ, jelikož podepsala “2000 slov”, jejichž autorem byl její stranický kolega Vaculík. Chtěla si udělat “oko” u budoucích mocipánů a negovat tímto svým rozhřešením třinácti let své kolaborace s režimem…

Kvůli policejní šikaně, nebo spíš pro svoji lenost, opustil Hutka v říjnu 1978 Československo a žil v emigraci v Nizozemsku. Po „pádu komunismu“ se vrátil, ne však k policejnímu výprasku sedmnáctého na Národní třídu, ale až 26. listopadu 1989 na manifestaci Občanského fóra na Letenské pláni. Očekával Funkci. Nedočkal se. Zase po něm chtěli, aby pracoval. S ručkama dozadu se z něho postupem času stal chechtavý kritik české postkomunistické demokracie… Momentálně zkoumá vlast svého fanouška, romského aktivisty Kumara Vishwanathana z Indie…

Je známo, že Karel Kryl neměl Hutku nikdy příliš v oblibě. Hutka nikdy pořádně nepracoval a doma i v cizině parazitoval, pobíral sociální dávky a jako homelessák se jen tak bezcílně poflakoval. Od jointu k jointu. Moc toho o pořádné muzice nevěděl, proto po návratu zjistil, že jsou u nás mnohem lepší muzikanti, co ještě navíc celé roky předtím pomáhali Čechům. Tohle ho štvalo a jak to vypadá i po celý život štvát bude. Svědomí má i Hutka, i když je to chorobně závistivý člověk, jenž v životě nic nedokázal, protože bez práce nejsou koláče ani v Nizozemsku. Už tam záviděl sousedovi, co pracoval a měl se líp než on…

San Remo, to je i soutěž písničkářů. Ohrnovat nos nad Premio Tenco se nevyplatí, pokud si nechcete udělat osudu. Tedy pokud pro vás něco znamenají písničkáři Jacques Brel, Donovan, Nick Cave, Bulat Okudžava, Vladimír Vysoský nebo Leonard Cohen. A dnes i Jaromír Nohavica. Úspěch se však v Česku náležitě trestá. Nejvíc si přijdou na své pokrytci, co s gustem denně zraňují své rodiny, co nechávají na holičkách nejen své obchodní partnery, zpěváci, kteří zrazují a ženou k soudům své kolegy z branže. Pro prachy.

Husita, Pravda a lež, Sarajevo, Když mě brali za vojáka, Těšínská, Zatímco se koupeš, Milionář, Kometa… Jdou po mně, jdou, Ladovská zima, Přívozská pouť, Pijte vodu, O Františku Šiskovi, Zítra ráno v pět, Sarajevo, Pane prezidente, Svlíkej si košilku, Dlouhá tenká struna (”Taková je ve mně tíseň…”), Mám jizvu na rtu (”…a lesem běhám tak, aby mě vlci nedoběhli”)… Má písniček už několik stovek, zpaměti jich umí na sto dvacet tři… Vytvořil i libreta k operám. Mozart a jeho Cosi fan tutte, Potrestaný prostopášník aneb Don Giovanni a Figarova svatba. Na svém seznamu má také přebásnění polského muzikálu Malované na skle Ernesta Brylla a Katarzyny Gätnerové, jemuž předcházelo přeložené libreto k romantické opeře Heinricha Marschnera Vampýr. V Polsku už vyšlo úspěšné dvojalbum Nohavicových písniček v podání polských interpretů, oceněné mezitím i zlatou deskou…

Jistý recenzent napsal o jednom ze tří Nohavicových koncertů v Lucerně, jak ho viděl na pódiu kdysi a dnes: …“ještě bez udavačského stigmatu, mnohem, mnohem sebejistějšího, nespoutaného, odvázaného a svobodného, který rozdával dobrou náladu, energii, humor a nadšení do široka svému oddanému publiku. Teď bylo také publikum oddané, ale jako by to v některých chvílích nebyl ten jeho „starý dobrý Jarek“, ale zaskočený, znejistělý chlapík svázaný nervozitou, který si nevěří, který neví, jak bude přijat a co si může dovolit…“

Lucerna při závěrečném potlesku vstala ze židlí a nedávno si tento člověk, který si údajně nevěří a je zaskočený, znejistělý chlapík, svázaný nervozitou, převzal jednu z nejprestižnějších cen pro písničkáře nejen v Evropě…

Inu, kdysi chtěl být Hutka malířem, dnes si říká grafik a spisovatel, co zpívá své pomlouvačské songy… Ale nemůže za to, že v San Remu ho nikdo nezná, zato Nohavicu ano. Probůh, připomeňte mi, kdo že je to ten Hutka…? Račte se věnovat i následujícícm odkazům, ušetříte si zbytečné komentáře… http://cs.wikipedia.org/wiki/Karel_Kryl

http://www.axiss.cz/jaroslav-hutka-zbabelec-se-sklony-k-pomlouvani.html

Izraelské osudy – Tisíc a jedna pravda ve Svaté zemi jako eKniha v elektronickém vydání na eReading.cz: (http://www.ereading.cz/cs/detail-knihy/izraelske-osudy?eid=1135

Reklama:

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *