Muselo ale v ČSR k Vítěznému únoru vůbec dojít? Bez ohledu na Kollára, co napsal „Slávy dcera“ a v ní slova…“Neb raději k velikému přichyl tomu tam se dubisku, jenž vzdoruje zhoubným až dosaváde časům…“ Není to však hlavně tím, že nás hned dvakrát nechali na holičkách naši západní spojenci?

Nebýt spiknutí mocných, třeba by nebyl ani Protektorát, ani světová válka a dělení světa… Nejdřív v Mnichově, potom před 65 lety v únoru 1945 v Jaltě. Jen Francouze Daladiera vystřídaly USA Rooseveltem. Nechali jsme si Stalinem nadiktoval podmínky, jak rozdělit válečnou kořist. Byl to ale regulérní stav?  Prezident Roosevelt byl v natolik špatném zdravotním stavu, že skoro vůbec nekomunikoval. O nějaké diskusi, či snad tvrdém politickém vyjednávání nemohla být v jeho případě žádná řeč. Lépe na tom nebyl ani Churchill, jenž ztratil v Rooseveltovi oporu a sám propadal v průběhu konference těžkým depresím, jelikož v uplynulém roce prodělal tři těžké zápaly plic.Třicet případů majora Zemana

Vyjednávání tak držel pevně v rukou Stalin, byť prodělal těsně před konferencí mozkovou mrtvici. Tři těžcí invalidé si tak dělili vládu nad světem. Byla vůbec za takového stavu jaltská konference platná…? Iluze? Spíš patologie červivých mozků… Navíc žádní představitelé jiných států, o kterých bylo jednáno, nebyli přítomni a byli tak vyloučeni z rozhodování o osudech vlastního státu či národa. Nemohlo se už nic změnit na novém politickém rozdělení kontinentu, které bylo narýsováno již v Jaltě a potvrzeno postupně při jednáních v Remeši, Berlíně i Postupimi. Vítězný únor mohl nastat. Všechno byl jen podvod a zneužití moci… A přesto dál kolaborujeme s každým na počkání…

U nás máme události spojené s Lidovými milicemi a únorem 1948 dokonce několikrát nafilmované. Třeba v seriálu „Třicet případů majorta Zemana“. A byl z toho fakt krutopřísnej mejdan, řečeno slovy Ondřeje Brzobohatého, jehož tatínek, skvělý český herec, se proslavil jednou z hlavních rolí právě v tomto televizním seriálu. Režisér Jiří Sequens měl údajně s agentem Bláhou další úmysly; měl hrát mnohem déle, ne zemřít zastřelen v roce 1957. Byl však prý mezi lidmi oblíbenější než samotný Zeman-Brabec, tak ho nechali zemřít. Soudružka televizní dramaturgyně Jarmila Balašová totož rozhodla, že nelze, aby záporný hrdina byl oblíbenější, než major Zeman, a proto byl „odejit“… Brzobohatý musel hrát Bláhu. Jeho Hitchcockovsky paranoidní „Ucho“ (1969) a vesnická sága „Všichni dobří rodáci“ (1968) totiž rozdráždily bolševickou chobotnici tak, že zpočátku dostal úplný zákaz natáčet. Ve filmu i v televizi. Proto agent Bláha, jako rozhřešení…

Co bude muset hrát dnes Martin Dejdar za rozhřešení, když si dovolil jako hlavní hrdina seriálu „Zdivočelá země“ dát svůj hlas Zemanovi…? A jak můžeme vědět, že se z tohoto “nedorozumění” nestane pravidlo a že třeba paní Bohdalová za svůj hlas Zemanovi přestane dabovat Večerníčky…? Dnes už opět celý seriál „Třicet případů majora Zemana“ televize Barrandov opakuje.  V Praze jsou hospody, kde si štamgasti objednávají místa, aby měli rezervé na večer, kdy v telce běží Zeman… Major…

A jak to tedy bylo s vítězstvím pracujícího lidu v seriálu o majoru Zemanovi? Představme si jeho pátý díl „Hon na lišku“. Ponořme se do dramatického děje… Je únor 1948 a v jednom okresním městě se koná tradiční myslivecký bál. Na něm všem dobrou zábavu přeje místní továrník Čadek – Ilja Prachař, dvojnásobný laureát st. ceny Klementa Gottwalda, a sám vyzývá k tanci ženu předsedy OV KSČ. Jeho žena Inka mu to však neschvaluje; k čemu ty zbytečné provokace. Továrník ale vysvětluje, že šlo o taktický tah. Na oplátku jde Inka tančit se štábním kapitánem Kristem, velitelem místní posádky.

Na bále je také Jan Zeman a vyzve k tanci Blanku Svobodovou, o kterou má zájem rovněž jeho kamarád Karel Mutl. Ten, posilněn alkoholem, nechává zahrát Zemanovi s Blankou nepěknou a posměvačnou píseň o policajtovi. Dochází mezi nimi k rvačce. Dva kohouty od sebe odtrhne další člen okresního sboru VB Bártík a říká, že dorazil nový velitel jejich stanice. Je jím nadporučík Pavel Bláha, rázná osobnost, která Zemanovi vytýká účast na bále. Všechny členy seřve a vytýká jim, že nečetli hlášení o uprchlém zločinci. Sám pak říká, že podobného člověka viděl při vystupování z vlaku.

V tom přichází zpráva od okrskáře o pokusu vloupání do budovy na bývalém plachtařském letišti. Bláha vyhlašuje poplach a rozbíhá se pátrací akce. Při ní zajišťuje prchajícího člověka, který ale není oním hledaným zločincem. Nechává ho k výslechu Zemanovi a sám se jde představit předsedovi ONV. Na bále je všem důležitým osobám představen, zaujme Čadkovu manželku Inku. On její sympatie opětuje a oba si náramně rozumí. Mezitím na stanici probíhá Zemanův výslech chyceného, ten ale nechce mluvit. Čadek tajně doufá, že Bláha je jedním z osmy vyhozených velitelů, kteří se komunistům nehodili do krámu. Druhý den pokračuje Bláha ve výslechu zatčeného, ten ale stále odmítá mluvit, i když ho velitel fyzicky týrá. V jednu chvíli na něj Bláha vymyslí lest s pistolí, v ní ale nejsou náboje a uprchlík rezignuje a začne německy překotně vypovídat.

Bláha ho ale přerušuje, teď už prý bude mluvit kdykoliv. Na schůzi OV KSČ se probírá situace v Praze, také pak situace v místě, osoba Čadka a Kristka. Udělují Mutlovi důtku za to, že se popral se Zemanem, také členem komunistické strany. Je zde také Bártík, člen sboru VB a referuje přítomným i o Bláhovi. Bártík je také náruživý radioamatér, co na stanici zachytí novou silnou vysílačku. To už však pozval Čadek velitele Bláhu do svého loveckého hnízdečka zvaného Liščí doupě, je s nimi i Inka. Celou událost sleduje tajemný muž, který vleze do chaty oknem. Chlapi se spolu baví o Čadkových skvělých zbraních, Bláha se ukáže jako znalec a s Čadkem zkoušejí střílet na šišky.

Inka pak pošle manžela pro dřevo a s Bláhou se začnou líbat. Nakonec ho zve na schůzku na stejném místě. Po návratu na stanici chce Zeman vyslechnout diverzanta, ale zjišťuje, že se v cele oběsil na ručníku, který u něj nechal schálně právě Bláha. Situace v Praze houstne, Čadek se spěšně vrací z Plzně, schází se s Kristem a Brunclíkem, mluví o politické situaci. S Kristem se domlouvají, že Čadkovi zbraně dají věrným vojákům Kristovy posádky. Přijíždějí k jeho továrně na zbraně, ale tu už obsadili dělníci a v rukou mají pušky, k akci je povolán Zeman a má dělníky odzbrojit, místo toho se postaví na jejich stranu.

Mezitím Bláha na letišti zkoumá tamní boudu, při tom všem ho pozoruje neznámý muž, který byl i v Čadkově hájence. Na stanici pak Bláha vyčítá Zemanovi, že se zbláznil a anarchisticky se postavil na stranu dělníků. Na plachtařské letiště přijíždějí Čadkovi a Kristek i další známí z ministerstva. Z boudy vychází k překvapení všech Bláha, jenž celou akci organizuje. Mezitím Bártík opět zachytí onu vysílačku, se Zemanem vpadnou do hájenky odkud se vysílá. Tam už čeká onen tajemný muž, poručík Žitný z druhého zemského sboru bezpečnosti. Oběma vysvětluje, že je potřeba uzavřít letiště, kde je hlavní kanál přechodu. Na letiště přilétá malé sportovní letadlo, je jasné, že se do něho všichni nevejdou. Mají se schovat do boudy, kde jsou pod zámkem. Letiště obsazují příslušníci SNB, Bláha ale naskakuje do rozjetého letadla. Odlétá tak jen on sám. Zbytek zatýkají příslušníci a Zeman může čekat povýšení do funkce velitele na Bláhovo místo…

(Ještě místa a jejich obsazení; Čadkova chata („Liščí doupě“) se nachází na hradě Hasištein. Čadkova fabrika na lovecké zbraně je ve skutečnosti Stará čistírna odpadních vod v Praze-Bubenči. Letiště, odkud odletí Bláha, je polní letiště Velká Dobrá u Kladna…)

Skončil tak další díl majora Zemana; opět napínavý a hlavně přinášející majiteli Barrandova Soukupovi značný zisk. Možná zná i odpovídající anekdotu:

Kohn se vydal na aliji do Izraele. Na letišti v Moskvě ukázali celníci na velkou bustu, kterou vezl sebou. “Co je to?” ptali se Kohna. “To je špatná otázka; měli byste se ptát, kdo je to? Jde přece o geniálního vojevůdce Stalina…”

Celníci pokývali zúčastněně hlavami a Kohna i se sochou pustili dál. Na letišti v Tel Avivu zastavili Kohna izraelští celníci. “Co je to?” spustili zhurta a ukázali na bustu. “To je špatná otázka; měli byste se ptát, kdo je to? Jde přece o Stalina, největšího zločince, který způsobil smrt mnoha milionů Rusů. Bude mi sloužit jako věčné memento…”

Celnící zakroutili vážně hlavami a Kohna vpustili do židovského státu. Když přišel ke své rodině, vnuk se ho zeptal: “Kdo je to, dědo?” Kohn pokrčil rameny. “To je špatná otázka, synku! Správně by ses měl ptát: Co je to? Odpověď zní: Dvacet kilo ryzího zlata…”

Inu, z nejhoršího jsme uvnitř, miláčku, můžeme si tykat… Znásilnění lidskosti… kdo by řekl, že už je to pětašedesát roků od „vítězného“ února a že předznamenal současné vítězství české levice… dubiska, jenž vzdoruje zhoubným až dosaváde časům… Jen starý dobrý Murphy ví, jak na to: “Dokud nepotřebujete odbočit vlevo, je silnice téměř prázdná…”

Snímky Břetislav Olšer (2), archiv (3)…

Izraelské osudy – Tisíc a jedna pravda ve Svaté zemi jako eKniha v elektronickém vydání na eReading.cz: (http://www.ereading.cz/cs/detail-knihy/izraelske-osudy?eid=1135