A to bylo humbuku o čestnosti tří poslanců, co nemyslí na svá poslanecká koryta, ale čestně odevzdají svůj mandát. Dlouho jsme nečekali, za kolik budou žít dál ve svém „počestném“ životě…Jako první zabral bývalý rebelující poslanec za ODS Ivan Fuksa, co měl jako poslanec 55 tisíc plus nějaké ty bonusy, ale i tak slabých 90 tisíc měsíčně, nyní zamířil do čela Českého Aeroholdingu. Bude zodpovědný především za privatizaci Českých aerolinií, kterou začala připravovat vláda. A to, že dostane minimálně třikrát víc než ve Sněmovně, je nabíledni.

Fuksa se Šnajdrem a Tluchořem se na začátku listopadu vzdali svého poslaneckého mandátu a fakticky tak umožnili koalici prosadit záměr zvýšit daň z přidané hodnoty o jeden procentní bod. Do té doby proti daňovému balíčku ostře vystupovali. Šnajdr poté zamířil do dozorčí rady státního podniku Čepro. Členem dozorčí rady stejné instituce se stane i Alexandr Vondra, který po neúspěchu v senátních volbách opustil na začátku prosince post ministra obrany. V těchto dnech potvrdil, že nabídku do Českého aeroholdingu přijal…

Jak to bylo, pohádko? Zabloudilo Nečasovo kuřátko? V listopadu 2012 vyhrál premiér Nečas boj s rebely v ODS a vláda tak prosadila vyšší daně. S vládou podle doporučení stranického kongresu hlasovali poslanci Tomáš Úlehla a Jan Florián, zatímco trojice Petr Tluchoř, Ivan Fuksa a Marek Šnajdr se sice nepodřídila, ale opustila Sněmovnu a umožnila, aby tak vládě pomohli jejich náhradníci. Humus. Přesto pravice tleskala svému vítězství, tleskala i Miroslava Němcová…

Trojici odcházejících poslanců by měli ve Sněmovně nahradit bývalý poslanec Pavel Bohatec, dále náměstek kladenského primátora Miroslav Bernášek a bývalý kolínský místostarosta Roman Pekárek. Jenže ten byl v květnu nepravomocně na šest let odsouzen. Pekárek si měl podle obžaloby říct o milionový úplatek za výhodný odprodej městských pozemků. Po vzoru Ratha se odmítl vzdát poslaneckého mandátu a ve vězení pobírat poslaneckou gáži. Dalším náhradníkem v pořadí je náměstek mladoboleslavského primátora Adolf Beznoska, který letos neúspěšně kandidoval v senátních volbách.

Ale co si budeme nalhávat, Parlamentu ČR nevládne Nečas, ale jedna velká gravitace korytová. Co to dalo práce, trapasů, exhibicionismu, metrosexuality, potu a někdy i krve (Dolejš, Babák), než se našinec dostal na teploučké sedadélko ve Sněmovně. Čtyři roky jsou garantované, jen bloud by tato plodná léta nevyužil do poslední mrtě. Od řečnického pultíku až po nejlevnější stravovací zařízení zvané sněmovní bufet.

A že si žijí; Sněmovna má šestičlenné vedení, tucet výborů, tři podvýbory, poslanecké kluby s několikačlenným vedením, komise – za to vše 29 tisíc až po od 97 tisíc Kč. K základnímu platu cca 60 tisíc. A ještě na zahraniční cesty ve výši 2,5násobku běžných diet a v poslaneckém hotelu v Lipnici nad Sázavou zaplatí poslanec 43 Kč za noc (s plnou penzí 170 Kč) a jeho známí 103 Kč za noc (s plnou penzí 332 Kč). Ve středisku v Harrachově platí poslanec 60 Kč za den. A co sněmovní CK, od Peru po Japonsko…

Kolikpak stál včerejšek daňové poplatníky? Je to k nevíře, ale každý den prošustrujeme na mzdy poslanců, senátorů a ministrů více než 750 tisíc korun. Za rok to činí z našich daní víc než čtvrt miliardy Kč. Každé křeslo v parlamentu, resp. ten, co v něm sedí, nás vyjde na 900 tisíc korun ročně. A pak má zbýt na důchodce a tělesně postižené…? Ovšem, jako vždy, když se blíží volby nebo má-li vláda na kahánku, zní hlasy z Nečasovy koalice; nezvyšovat daně, nesnižovat sociální dávky hlavně pro zdravotně postižené, nezavádět školné, ani zápisné… Holt, svině u koryta nesmí moc mlaskat, aby ji nikdo nevyhnal…

Je to přece paráda být poslancem nebo členem vlády, což se stává jednou za život. Obleky, kostýmky, daleko od pouliční lůzy. Průměrný plat 150 tisíc měsíčně, pracovní doba se skládá se schůzek v poslanecké kanceláři, potom jednání komisí a další špekulování, jak doběhnout opozičního kolegu, celou opozici. Není možné zapomínat ani na „vedlejšáky“. Má je padesátka poslanců ODS, zhruba polovina socialistů, většina véčkařů a strany TOP 09. Komunisté se většinou vedle svých poslaneckých mandátů do jiných aktivit nepouštějí.

Mnoho poslanců je majiteli velkých firem, takže poslancují jen okrajově, jsou spíš podnikateli než poslanci a obchodních schůzek mají “naprostou většinu”. Těch, kdo se na sto procent věnují jen práci poslance, je méně než polovina. Stačí porovnat seznam poslanců s údaji ve veřejně přístupném obchodním rejstříku. Znamená to, že poslanecké platy se zmnohonásobí ziskem svých firem.

Další faux pas Miroslavy Němcové zavinil vězněný David Rath a nyní i Roman Pekárek. Na jejich účet poslanců bude i přes jejich vazbu docházet o 29 000 korun méně než obvykle. Kancléř Poslanecké sněmovny Petr Kynštetr rozhodl, že zákonodárce, který sedí ve vazbě, nepotřebuje pobírat k platu všechny finanční náhrady. Předsedkyně sněmovny Miroslava Němcová (ODS) věří, že půjde o precedens pro podobné případy.

Rath i Pekárek po svém zatčení pobírají k platu 56 000 Kč hrubého měsíčně i veškeré náhrady na dopravu, reprezentaci, stravné a ošatné. Tyto náhrady jsou podle zákona vypláceny paušálně, ať poslanec daný měsíc cestuje, reprezentuje a kupuje obleky, či nikoli. Proto Miroslava přivítala, kdyby ji pan kancléř informoval, že po poradě s právníky vyplácení náhrad poslancům Rathovi i Pekárkovi zastaví… Tento postup schvaluje i přesto, že sněmovně hrozí soud, u kterého by se věznění poslanci mohli úspěšně nevyplacených náhrad domáhat.

„Existuje naděje, že soud rozhodne podle logiky, a nikoli striktně podle litery zákona. Pak by to byl cenný precedens pro další podobné případy. Pokud ne, žádné velké ztráty sněmovně nehrozí. Náhrady by se vyplatily zpětně a k tomu možná nějaká menší pokuta,“ řekla Němcová, čímž udělala de facto z českého soudnictví justiční mafii dle Marie Benešové…

Němcová, která nevlastní řidičské oprávnění, rovněž odmítla, že jejím služebním autem i s poslaneckou kartou a dětskou autosedačkou jezdí do práce její syn-lékař. Fakt, že octavie pravidelně parkovala před jeho pracovištěm, zdůvodnila tím, že to bylo tehdy, kdy pro ni v daný den jel a někam ji vezl. Zákon o platech ústavních činitelů dává předsedům a místopředsedům parlamentních komor právo užívat služební vůz s řidičem i bez něj k výkonu funkce nebo v souvislosti s ní a k osobní dispozici. K octavii mají parlamentní funkcionáři k dispozici také kartu na benzín, díky které mohou měsíčně projezdit 500 litrů. Pokud tento limit překročí, musí si pohonné hmoty hradit ze svého. Místopředsedkyně se podle svých slov rozhodla auto vrátit. Nyní ji proto bude vozit syn svým soukromým vozem…

Inu, soudy jsou zkrátka od toho, aby rozhodovaly o vině ne dle litery zákona, ale podle logiky věci, zkrátka „přes čáru…“

A na závěr jedna předvolební anekdota…

Přišel kníže Karel do nebe a svatý Petr mu říká: „Zasloužil sis nebe, tvoje sebereflexe byla úžasná. Během volební kampaně jsi nelhal, nepodváděl, nekecal… Máme tady ale takový zvyk, že dáváme našim nejlepším klientům na vybranou. Napřed stráví týden na exkurzi v pekle, potom v ráji. Sami se můžou rozhodnout, které prostředí si vyberou…“

Kníže souhlasil a odjel výtahem do pekla. Byl v šoku. Všude krásné prostředí, čisté ulice, nádherně omítnuté domy, všichni ho zdravili, ahoj Karle, to prezidentování sis zasloužil ty a ne Miloš. A k tomu exkluzivní bary, hospody, pivo, párky, krásné dívky… Takové peklo se mu zamlouvalo. Pak ale musel též na týden do ráje. A zase žasl.

Nikde žádný družný život, nikdo ho neznal, žádné hospody, bary, sličné dívky, kuřáci a alkohol. Lidé byli k sobě slušní a zdvořilí, bavili se pouze o divadle, hudbě a literatuře, žádní rowdies, aristokraté, neonacisté či nepřizpůsobiví a sociálně vyloučení spoluobčané. Prostě nuda…

Karel, zvyklý na aristokratickou etiketu, se po týdnu vrátil otrávený ke svatému Petrovi: „Tak co, kde chceš trávit svoji věčnost?“ Kníže pokrčil rameny: „Slíbil jsem si sebereflexi, že už budu navždy hodný, dědečku, ale pro můj šlechtický naturel se toto intelektuální rajské prostředí nehodí. Já bych radši to peklo…“

Jak rozhodl, tak se stalo. Opět celý dychtivá vlezl do výtahu. Když se ale ocitl definitivně v pekle, nevěřil svým očím. Všude špína, odpadky, inverze a kouř, nikdo ho ani nepozdravil, lidé byli otrhaní a chovali se k sobě sprostě, pivo bylo teplé, párky samá šlacha, domy oprýskané, než se otočil, někdo mu čorknul hodinky…

„Co se to stalo? Proč taková děsivá změna?“ ptal se frustrovaně lucifera. „Změna? Tak to tady vypadá pořád, sám to přece znáš; když jsi tu byl poprvé, byla zrovna předvolební kampaň…“

Izraelské osudy – Tisíc a jedna pravda ve Svaté zemi jako eKniha v elektronickém vydání na eReading.cz: (http://www.ereading.cz/cs/detail-knihy/izraelske-osudy?eid=1135