Objekt ale polepili aktivisté „Člověk v tísni“ plakáty s hesly jako „Černí bílí, spojili své síly“, „Dnes Romové, zítra vy“, nebo „Bydlení je právo“. Prý ti lidé, co mají platné smlouvy na byt v ulici Beneše Lounského, a jestliže je město vystěhovalo, mají ze zákona nárok na náhradní bydlení. Vládní Agentura pro sociální začleňování představitele Ústí kritizuje, že obyvatelům ubytovny poskytli kontakty převážně na ubytovny a azylové domy v jiných městech. A to, že všechna obydlí, Romům zatím přidělená, cikáni ihned vybydlí, to už aktivisty nezajíimá. Možná by vše vyřešilo, pokud by se aktivisté ubytovali v bytech společně s Romy.

Aby nedopadli, jako Havlova poradkyně Dr. Chalupová, která přijela do Ostravy s hrdým úmyslem přespat v romském bytě, aby prokázala rasismus starostky Liany Janáčkové. Mělam zařízeno bezplatné přenocování v některém z vybydlených bytů na Železné 12, což je Dům náhradního bydlení, kde žijí ti, které za neplacení nájmu odsoudil ostravský Okresní soud na tuto adresu. Velmi důležité je konstatování; jen a pouze okresní soud je ten, který rozsudkem určí místo k bydlení tomu, kdo se provinil neplacením nájmu – nikoliv radnice, ta podává pouze žalobu na vyklizení původního bytu. Když se pak jednou přebrodila odpadky a výkaly vybraného bytu, rychle upalovala do hotelu se osprchovat a vydesinfikovat…

Aktivista Kumar Vishwanathan… Snímek Břetislav Olšer

A máme v televizi opět nebohé romské matky, jak si plačtivě stěžovaly, že jejich dětí se nemají v čem umývat, nemůžou jim uvařit čaj ani poté, kdy doma leží s chřipkou. Ale to, že žijí v odpadcích, exkrementech a naprosto nehygienických podmínkách zaviněných jejich matkami, to je pro Kocábovské aktivisty nepodstatné a rozvěšují hesla. Jeden udatný Rom včera pro kamery vykřikoval, že je 21. století, rakety létají na Mars, ale děti musí spát na ulici..  Škoda, že nedodal, jak nepřizpůsobiví Romové i  v 21. století „vybydlují“ a kradou dál… Většinaa z nich to prostě má ve svých genech – čorkařit, chovají se stejně všude, od ostravského Přednádraží a Bedřišky, přes Šluknovsko, Chánov, Janov či Vsetín a Ustí nad Labem. Vybydlování? To jsou poklopy na kanalizaci, kliky u dveří či oken, elektrické vedení, kovové trubky na vodu, kovové zárubně… prostě, co je z kovu, s tím do sběrných surovin. Ale když si nakoupí cigarety a alkohol a mají zaplatit nájem, stěžují si, že za co, když ještě nedostali sociální dávky z daní gadžů…?

A je tu další nešvar; skupiny romských kapsářů okrádající hlavně v Ostravě, Havířově a Karviné děti stejně jako dospělé; o mobily, mp trojky, peníze, strhávají řetízky, náušnice… Není výjimkou, když jeden dospělý má na povel několik dětí kolem sedmi let, které pro něho kradou hlavně v podchodech. Chycení čorkaři skončí na policii, kde je vše zdokumentováno, pak si pro ně přijdou rodiče a odvedou si je. Na sociálku jde sice zpráva, ale děti jsou druhý den v podchodu znovu. Přes 150 krádeží a vloupání měl za sebou v Ostravě cikán řečený Rudínek, jak říkají policisté nepřizpůsobivému 14letému mladíkovi. Ten často jako nezletilý a tedy i beztrestný utíkal z výchovných domovů a diagnostických ústavů, aby vykrádal automobily. Celkem za pět roků svého “zbojničení” způsobil škodu za více než 2,5 milionu korun. Chlapec je vlastně hrdina, „mladý zbojník socialista“, který bohatým bral, sobě dával. Ústava ČR ale neříká „Jedni občané jsou povinni živit druhé…” 

Nikdy nezapomenu, když jsem v Torontu, obklopený ostravskými Romy, co žádali o politický azyl uprchlíka, setkal s názorem jednoho z odpůrců rozhazovačné sociální politiky. Byl to americký filozof Matt Ridley, který vydal knihu “The origins of virtue” (Původy ctnosti) s podtitulem “Human Instinct and the Evolution of Cooperation” (Lidský instinkt a vývoj spolupráce). Autor v ní hovoří také o tom, že pokud nebude mezi členy společnosti dohoda, co se za co vyměňuje, společenský systém se rozpadne, protože doplatí na to, že dává svým občanům neúměrně vysoké sociální výhody a amorálně slibuje, že je možné dostat něco za nic. Stručně řečeno; jestliže jedna strana může dávat všechno a druhá nic, a jestliže někdo bude pracovat a jiní budou obrazně řečeno jen ležet a žít z cizí práce, to je prostě nepřípustné…

Naštěstí mají někteří severočeští cikáni jiné starosti. Na sídlišti Maršov v nedaleké Krupce se uskutečnil casting do nového filmu režiséra Petra Václava Cesta ven, který bude vyprávět o životě mladého romského páru v současném Česku. Na sídlišti obývaném převážně chudými Romy kvůli tomu panuje velké pozdvižení. Konkurz se konal též v ústecké části Předlice. Produkce zde má zdevastovaným prostředím fakticky hotový film o Romech. Hned jsem si připomněl televizní reportáž TV Nova “Cikáni jdou do nebe”, co značně zveličila výhody a příspěvky, jež čekají na Romy, kteří přiletí do Kanady, aby nárokovali status uprchlíka. Faktem je, že dokument z roku 1997 končil záběrem, v němž korpulentní Romka zvala své příbuzné do Kanady, kde létají pečení holubi do huby, když mají pikniky u Niagarských vodopádů.

Kukláči v akci… Snímek Břetislav Olšer

Ne všech českých cikánů se to však týkalo. Kdo by neznal valašský pavlačák, naštěstí už několik let zbouraný. Vsetínská radnice musela nechat dezinfikovat společné prostory pavlačového domu, který se stal ve Vsetíně ohniskem nákazy žloutenky typu A. Na infekčním oddělení sousední nemocnice bylo hospitalizováno třiadvacet dětí. Ve Vsetíně je nyní přibližně 600 Romů, z nichž více než 90 procent žije pouze ze sociálních dávek. Sociální systém dává některým rodinám dávky ve výši až 20 000 korun měsíčně. Takže na splátkový kalendář jim rozhodně zbývají peníze. Proto byla ve Vsetíně velká sláva, když buldozery starosty Jiřího Čunka dělaly poslední planýrovací zásahy, odpadky, smrad, kravál a bitvy jednou provždy skončily.

Po demolici domu mělo jít čtyřicet postižených do náhradního ubytování. Romové však požadovali pokoje v hotelu. Když byli odmítnuti, rozešli se ke svým rodinám. Většina nájemníků pavlačového činžáku (36 rodin) dostala bydlení na okraji Vsetína ve čtvrti Poschlá. Vybudování nových bytů (dvou domů, dokonale vybavených jako obytné buňky) přišlo zhruba na 40 milionů korun, z toho asi 30 milionů korun získalo město jako dotaci ze Státního fondu rozvoje bydlení. Sedmi rodinám, asi 100 lidí, jimž podle rozhodnutí soudu nemuselo město Vsetín zajistit náhradní ubytování (zčásti i proto, že měli nájemní smlouvy na dobu určitou), byly nabídnuty starší rodinné domy mimo Zlínský kraj. Na jejich zakoupení jim poskytlo bezúročné půjčky na dobu až 20 let se splátkami kolem 2000 Kč měsíčně. Přestože se jednalo o nepřizpůsobivé a nájem neplatící rodiny, jež mohla radnice podle zákona bez náhrady vystěhovat na ulici. Neučinila to a teď toho lituje, protože s některými sociálně vyloučenými není zkrátka rozumná řeč.

Holt, kdo umí, ten umí…. Řeč je nyní o ghettu Romů na ulici Přednádraží v Ostravě-Přívoze. OVAK musel do něho odpojil přívod vody. Nájemníci neplatili. Haldy odpadků, rozpadající se vybydlené domy, v nichž jsou vážné poškozeny stropy, balkony, okna, nosné konstrukce, střechy, elektroinstalace a hlavně vůbec nefungující kanalizace. Sklepy a přízemí zaplavily splašky, všude byl silný zápach hniloby. Prostě životu nebezpečná devastace. Příkaz zněl: Bezpodmínečně se vystěhovat. Ale kde se vzal, tu se vzal kouzelný mužíček Kumar a začal organizovat úklid. A vše vyzdobil kresbami romských dětí. Dojemné.

Dělá tak vždycky, když Romové spoustu věcí zanedbali a najednou se začnou dvě hodiny snažit, jelikož jim doslova teče do bot. Je to blažený pocit, pro Kumara. Jenže je zde potíž; to právě tito romští chudáci přece nemají na rozdíl od něj šanci si po návratu klimatizovaným autem do domu s pěti pokoji napustit vanu plnou horké vody s voňavou pěnou… „Podívejte, jak si to lidé sami uklízejí a opravují. To je pěkné, ne?“ chlubí se svojí indickou češtinou aktivista Kumar Vishwanathan. „Věřím, že se to podaří. Kdyby měli lidé být odsud vystěhováni, tak to bude domino efekt. Začnou se nabalovat další problémy,“ dodal a zatajil, že ony „domino efekt a další problémy“ jsou tím, co ho báječně živí. Něco za nic, resp. podle výroční zprávy činí roční příjem jeho sdružení Vzájemného soužití cca 25,5 milionů Kč, vydání téměř 26 milionů, z toho na mzdy pro cca 45 zaměstnanců přes 11 milionů Kč…

Byl krásný říjen 1997, když jsem si hrdě četl v Globe and Mail v Torontu článek, o který mě redakce tohoto ontarijského deníku sama požádala. Prý ať napíši, jak to v Česku vlastně doopravdy je s tím rasismem, aby se nemuseli torontští  Čechokanaďané romských azylantů bát… Ovšem, ouha, článek vyšel a já se snadno a rychle stal rasistou, nenáviděným celým gramotným romským exodem. Psal jsem totiž o tom, jak lidé, jimž voda zničila nebo zaplavila domy a byty, byli dočasně ubytováni také na studentských kolejích Vysoké školy báňské – Technické univerzity v Ostravě.

Pokoje zde na přechodnou dobu obývalo na tři tisíce povodněmi postižených osob, z nichž asi dvě třetiny byli Romové. Místo vděku se však tito nájemníci, jimž ubytování, teplou vodu, televizi a jídlo třikrát denně platil ostravský Magistrát, začali chovat značně neurvale. Dělali si ohýnky, slovně napadali pracovníky Červeného kříže, vodili si na stravu i ubytování své příbuzné ze Slovenska, kteří nepatřili mezi poškozené, ale rádi přijeli se zadarmo najíst. Společně pak ničili zařízení pokojů, kradli prostěradla, deky, příbory, skleničky a další vybavení, až musela zasáhnout policie, aby část Romů přestěhovala.

To už se ukradené věci z kolejí objevily na černých burzách, které nabízely i oděvy a jídlo, jež Romové odcizili ze zásob, dodaných postiženým občanům jako humanitární pomoc. Přesně v duchu slova „vybydlovat“ devastovali též interiér základní školy, v níž Romové rozbili lavice a tabule, poničili stěny a na chodbách, i když zde měli k dispozici záchody, vykonávali do různých koutů budovy své lidské potřeby. Za ústřední topení pak nacpali zbytky jídla či pokálené ručníky, čímž se škola změnila v zapáchající hnojiště. Po vystěhování Romů museli nastoupit deratizátoři, aby vše za nemalé peníze daňových poplatníků vydezinfikovali a speciálními vysavači odstranili blechy, vši a další parazity. Zahájení školního roku muselo být v této škole odloženo o měsíc. Mnoho Romů se rozhodlo přijmout 30 tisíc korun od státu jako finanční pomoc za povodně a koupilo si letenky do Kanady, kde se prý dá přežít tvrdá zima bez peněz daleko lehčeji než v České republice…

A jaké zkušenosti mají s malými Romy v Kanadě? Deník Toronto Star napsal, že romští adolescenti  vykazují nulovou znalost angličtiny, chabý vztah ke škole i vyučování a ve srovnání s vrstevníky jiných národností značně omezené znalosti. Šokovaní učitelé je popisují jako žáky, kteří neznají ani tak banální věci, jako je školní zvonek nebo rozhlas. Řada z nich ve rvačkách ohrožuje své spolužáky, jsou neuctiví k učitelům, nedělají domácí úkoly a často i na několik dní nedodržují školní docházku, a to i na základní škole. Jeden z Romů vysvětlil náhlou absenci své 14leté dcery tím, že už má věk na vdávání a školu proto nepotřebuje…

Čeští Romové se však stěhují též do Anglie. Na protest proti přijetí romských dětí do základní školy však v anglickém městě Gloucester přestali někteří „bílí“rodiče posílat na výuku své děti. Do lavic tak neusedlo na 50 žáků, další rodiče o bojkotu školní docházky uvažovali a chystali protestní akce. “Obáváme se, že naše děti budou zbity a že je děti kočovníků okradou, bude-li jim povolen vstup do školy,” svěřila se jedna matka. Rozruch propukl poté, co se hned vedle školy utábořila romská rodina s šesti dětmi. Právě z nich mají rodiče obavy. Do školní budovy museli malí Romové chodit s doprovodem…

Teď trochu počítejme; kromě sdružení Ester, Agentury pro sociální začleňování v romských lokalitách, firmy Český projekt a Centra environmentální výchovy, je tu také financování dalších projektů, mj. program Podpory projektů integrace příslušníků romské komunity za 24 436 620 Kč. Něco též pozře kampaň proti rasismu – celkem 1 280 670 Kč. A ještě položka pro koordinátory romských poradců na krajských úřadech. Suma sumárum; ročně nám to vyjde na “pouhých” cca 112 923 340 Kč, plus neveselý dvou a půl miliardový požadavek Ivana Veselého, co je šéf Nadace na obnovu a rozvoj tradičních romských hodnot (Dženo) a ještě místopředseda romské politické strany – Romské občanské iniciativy.

Inu, je už přece 21. století, rakety létají na Mars, ale dál jsou ročně investovány do romských potíží z našich daní miliardy korun, přesto nás Amnesty International kritizuje, jak ty nebohé cikány neustále šikanujeme…

Izraelské osudy – Tisíc a jedna pravda ve Svaté zemi jako eKniha v elektronickém vydání na eReading.cz: (http://www.ereading.cz/cs/detail-knihy/izraelske-osudy?eid=1135