Může být vyvrácena teorie o tzv. „mozkové smrti“…?

28. Leden, 2013 – 22:27
Ariel Šaron... Foto: Břetislav Olšer

Ariel Šaron... Foto: Břetislav Olšer

“Proklínám tě, Šarone!” křičel na něho zoufale jeden z židovských osadníků ze Samaří, když ho izraelští vojáci násilím v poutech odváděli z jeho vyklízené osady. “Za tuto zradu tě Bůh ztrestá…!” V polovině prosince 2005 utrpěl Šaron lehkou mozkovou mrtvici  a byl hospitalizován v nemocnici Hadassah.

Po dvou dnech byl propuštěn, ale 4. ledna 2006 utrpěl novou, tentokráte těžkou mozkovou mrtvici a byl převezen do nemocnice, kde se podrobil třem složitým operacím. Od té doby je v kómatu. Nyní přišla neuvěřitelná zvěst. Lékaři ve městě Beerševa uvedli, že při testech zaznamenali „významnou aktivitu mozku, který reagoval na stimuly“. Rodinné fotografie a hlas jeho syna. I když to neznamená, že by 84letý Šaron mohl v dohledné době plně nabýt vědomí, výsledky jejich zjištění vědce povzbudily. Hlavně výsledky magnetické rezonance. Jak se nechal slyšet neurolog Alon Friedman, politik je sice v kómatu, ale ukázalo se, že „nejspíš slyší a některé důležité informace se dostanou do jeho mozku a jsou zpracovány“.

Ra’anan Gissin, poradce a osobní přítel bývalého izraelského premiéra Ariela Šarona novinářům před několika lety sdělil, že lékaři nedokáží najít žádné známky Šaronových mozkových funkcí, ale jeho rodina jej nechce odpojit od respirátoru, protože „věří, že se zotaví.“ Mluvčí Lékařského centra Šeba (Sheba Medical Center) uvedl, že ve stavu Ariela Šarona nedošlo k žádným změnám a je stále v bezvědomí a dýchá s pomocí respirátoru. Loni byl bývalý předseda izraelské vlády byl převezen z nemocnice domů. Expremiér bude mít na svém pouštním ranči nadále zajištěnu veškerou lékařskou péči, kterou mu až dosud zajišťovala specializovaná klinika. Že by se mohl zdravotní stav politika výrazně zlepšit, lékaři příliš nepřipouštějí. „Přesun pacienta domů činíme v naději, že se jeho stav zlepší. Nepůjde však o žádný dramatickou změnu v jeho zdravotním stavu,“ řekl izraelskému rozhlasu ředitel nemocnice Sheba Medical Center, která Šarona léčí.

Snímky Břetislav Olšer

Pár lidí, kteří mohli expremiéra v nemocnici navštívit, uvedlo, že nekomunikuje, reaguje však na vnější podněty. Šaron si údajně i na nemocničním lůžku uchoval robustnost svého těla, která mu vynesla přezdívku buldozer. „Cítíte, že vnímá vaši přítomnost, má otevřené oči,“ popsal Šaronův stav jeho ošetřující lékař Šlomo Segev. „Nejde o absolutní koma, rozhodně ne hluboké,“ dodal lékař. Ranč, na němž Šaron spočinul, hrál důležitou roli i v jeho politické kariéře. Expremiér na něm chystal nejdůležitější rozhodnutí své kariéry: zrodil se tam například plán na izraelskou ofenzivu na Západním břehu Jordánu v roce 2002 či na stažení vojska z Pásma Gazy o tři roky později.

„Naším cílem jako lékařů je zajistit, aby se každý chronicky nemocný pacient mohl léčit se svými nejbližšími doma,“ vysvětlil Šaronův převoz ředitel nemocnice, v níž byl hospitalizován. Od lůžka svého otce neodcházejí synové, kteří se také snaží stimulovat otcovo probouzení. Využívají hudby. Nechávají znít skladby Wolfganga Amadea Mozarta, nejoblíbenějšího skladatele Šarona. I včera byl jeho stav označen za kritický, i když stabilizovaný. Mírně se ale prý zlepšil. Mluvčí nemocnice Ron Krumer odmítl potvrdit zprávu listu Haarec, že rozsáhlému krvácení do mozku, kvůli němuž byl premiér třikrát operován, se dalo předejít včasnou diagnózou.

Někdejší premiér Izraele Ariel Šaron údajně začal reagovat na podněty a také přibírá na váze, přestože je živen nitrožilně. O zlepšení expremiérova zdravotního stavu informoval jeho syn Gilad Šaron. Podle odborníka, který je údajně obeznámen s případem, lékaři až po záchvatu mrtvice zjistili, že Šaron trpí mozkovou amyloidovou angiopatií. Jde o degenerativní cévní mozkové onemocnění způsobované ukládáním patologického proteinu amyloidu v cévách zásobujících mozek. Kdyby lékaři předem věděli o Šaronově postižení angiopatií, nikdy by prý nezačali podávat léky proti srážlivosti krve, jak učinili po první, slabé mrtvici. Zdroj Haarecu řekl, že tyto léky zvyšují riziko dalšího záchvatu mrtvice a krvácení do mozku. „Když je vzhůru, dívá se na mne, a když ho o to požádám, pohybuje prsty. Jsem si jistý, že mne slyší,“ řekl mladší ze Šaronových synů.

V Roš Pina, malém městě na severu Izraele, se nedávno sešli extremističtí rabíni židovských osad. Vzešla z toho halachická kletba jménem pulsa denura (aramejsky prý znamená “šlehnutí ohněm”), která byla uvrhnuta na Jicchaka Rabina krátce předtím, než byl zavražděn. Tehdy v listopadu 1995 ovšem převzal úkol nebeské eskadry smrti židovský fanatik Jigal Amir. Soudní řízení prokázalo, že byl v úzkém kontaktu s aktivisty Kahane-Chaj a pravicově extrémistickými kruhy v Kirjat Arba a Kfar Tapuach, dvou baštách KACHu a Kahane-Chaj. Stejná kletba byla vyřčena také vůči Šaronovi…

Bylo časné ráno 28. února 2003 a desítky akreditovaných novinářů měly zbytečně přemrštěný zájem být u toho, když vloží svůj volební lístek do urny šéf nejsilnější politické strany a podle průzkumů jasný vítěz mimořádných izraelských voleb. Tím šéfem byl premiér Ariel Šaron a vítězem jeho pravicová strana Likud, těch šťastných vyvolených mezi tisícovkou žurnalistů, fotoreportérů a televizními kameramanů z celého světa, kteří si mohli „jestřába jestřábů“ a „krále Izraele“ při tomto úkonu zvěčnit, však bylo vybráno pouze dvacet. Víc by se ani do gymnazijní třídy nevešlo.

Ariel Šaron přišel jako každá správná celebrita až deset minut po osmé a vzápětí bylo v nevelké třídě s vystěhovanými lavicemi přetěsno, protože členové premiérovy ochranky svým počtem předčili i množství přítomných žurnalistů. Svou jednoaktovku zakončil sebejistým příchodem k urně a vložením volebního lístku s patřičným pózováním na všechny strany.

Mně ten humbuk zvýšil sebevědomí a Likudu počet křesel v knesetu; měl jich už osmatřicet, zatímco konkurenční Strana práce o deset přišla, naopak o devět poslanců si polepšil středový Šinuj, prosazující nenáboženskou vládní koalici, tedy s kýmkoli kromě ortodoxních Židů ze ŠAS – Sefarských strážců Tóry. Ti jsou ovšem poti transplantacím orgánů ze zabitých osob.

V Izraeli proto může být podle zákona uskutečněna transplantace pouze mezi jeho občany. Z více než sedmi milionů občanů židovského státu ho tvoří i milion Arabů. Transplantace se ale v Izraeli nesmí provádět za peníze, stejně tak nelze platit za darovaný orgán. Pokud ho chce někdo darovat, jedná se především o kompabilitu rodinných příslušníků, musí podepsat dokument o tom, že svůj orgán daruje dobrovolně a zcela nezištně, tedy bez finanční odměny.

Odborný časopis The Lancet informoval, že Izrael jako první země na světě poskytne lidem, kteří dají souhlas s transplantací svých orgánů, právo na přednostní vlastní léčbu. Určité výhody získají také jejich partneři a blízcí příbuzní. Izrael tak chce řešit kritický nedostatek orgánů pro transplantace. Zatímco v Británii je na seznamu dárců orgánů čtvrtina dospělých Britů, v Izraeli je to jenom desetina občanů. Izrael se proto rozhodl zavést do systému i nezdravotnická kritéria. Kdo podepíše dárcovskou kartu, získá výhody při vlastní léčbě. Tyto výhody se ale nebudou týkat osob, které orgán poskytnou osobě podle svého výběru, a nikoli vybrané ze seznamu čekatelů.

Proto izraelský parlament v minulých měsících přijal dva zákony, které podporují darování orgánů. První zákon stanoví dárcům orgánů finanční kompenzaci ve výši 18.000 šekelů za jejich čas a nepřítomnost v zaměstnání kvůli operaci a zotavování po ní. Zákon také vyčleňuje pět milionů šekelů ročně na osvětu veřejnosti o darování orgánů.

Druhý zákon zřizuje výbor, složený z lékařů, rabínů a odborníků na etiku, který určí okamžik smrti, po němž bude možné provést transplantaci orgánů od zemřelého člověka. Zákony se snaží nalézt řešení, které by dovolilo zbožným Židům darovat po smrti orgány bez obavy, že jim budou odebrány ještě před tím, než nastane okamžik smrti podle halachy, židovského náboženského práva, tedy až dotluče jeho srdce… Duchovní vůdce litevských charedim-zbožných Židů, rabi Josef Šalom Eljašiv oznámil svůj naprostý nesouhlas se zákonem, který umožňuje odejmout člověku orgány pro účely transplantace, jakmile bude konstatována „smrt mozku”.

V ortodoxních židovských charedim novinách Jated Néman prohlásili hlavní rabíni, že i v případě, že dárcovy orgány jsou určeny pro vážně nemocného člověka, je jejich stanovisko, že dokud dárcovo srdce bije i když jeho mozek nefunguje, není dovoleno odebrat žádný jeho orgán a takový skutek bude šefichut damim – „prolitím krve“. Odejmutí orgánů osobě, jejíž srdce stále bije, je označeno za vraždu. V charedim čtvrtích v Jeruzalémě se objevily plakáty s nápisem „Nezavraždíš“, které žádají zbožnou veřejnost, aby se připravila na boj, „který otřese základy této země“, proti předloženému návrhu zákona. Současně jsou citována slova rabínů, že lékaři nesmějí asistovat při transplantacích na základě mozkové smrti.

Byla by to pro čekatele orgánů hrozivá zpráva, kdyby nemohli získat lidský orgán z těla zabitého člověka, pokud by musela být zavedena nová „metoda“ zjišťování mozkové smrti…

Inu, život je smrtelná choroba a naděje umírá předposlední, když poslední umírá člověk…

Izraelské osudy – Tisíc a jedna pravda ve Svaté zemi jako eKniha v elektronickém vydání na eReading.cz: (http://www.ereading.cz/cs/detail-knihy/izraelske-osudy?eid=1135

Reklama:

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *