Alfred Nobel otevřel na 90 místech ve více než 20 státech Evropy továrny na výrobu dynamitu. Za svůj život získal 355 patentů (mj. 1876 výbušná želatina, 1887 ballistite – výbušný prach). Pak se vyděsil, kolik hrůzy jeho vynálezy způsobují a svou třetí a poslední závěť sepsal v roce 1895. Reagoval na své zkázonosné vynálezy tím, že v roce 1895 sepsal svou třetí a poslední závěť, aby ulevil svému svědomí.

Pověřil v ní švédskou Královskou akademii věd rozdělováním cen a obdařil ji částkou 32 miliónů švédských korun. Ceny jsou vypláceny z úroků (asi 160 000 švédských korun) a poprvé byly uděleny roku 1901. V současnosti činí rozdělovaná částka 10 miliónů švédských korun (cca 35 miliónů Kč). Česko má dvě Nobelovy ceny – objevitel a zakladatel polarografe Jaroslav Heyrovský a básník Jaroslav Seifert… Osobnosti židovského původu jich získaly 171…

Ne náhodou vzniklo spontánní rozhodnutí studentů středočeského gymnázia Open Gate, školy miliardáře Petra Kellnera, a jejich petice, ve které podepsaní žáci základních a středních škol žádají příslušnou komisi norského parlamentu, aby Nicholasi siru Wintonovi udělila za jeho zásluhy Nobelovu cenu míru. Nyní má petiční arch přes sto tisíc podpisů. Nicholas G. Winton byl britský makléř, když v roce 1939 zachránil 669 židovských dětí z území ohroženého ČSR před transporty do koncentračních táborů tím, že jim většinou na padělané doklady zařídil odjezd vlakem do Velké Británie. Z Prahy do Londýna…

Stál jsem v Den památky obětí holocaustu na Wilsonově nádraží v Praze před sousoším makléře Wintona, který nese jedno z dětí, druhé má po boku, u nohou velký kufr s nejnutnějšími věcmi. Jde mráz po zádech z představy, co všechno ty děti čeká, když nastoupí do vlaku a odjedou do neznámého kraje k úplně neznámým lidem. Pryč od rodičů, o nichž ještě netuší, že je už nikdy nespatří… Ani, jak děsivé bude množství obětí holocaustu.

Když se mladý burzovní makléř Nicholas George Winton chystal v prosinci 1938 se svým kamarádem Martinem Blakem, pracovníkem britského Výboru pro uprchlíky, lyžovat do Švýcarska, byl požádán, aby místo lyžování přijel do Prahy pomoci s utečenci z Československa. Válečná mračna se stahovala nad celým Československem, ale v ohrožení života se ocitli především Židé z Hitlerovy černé listiny. Winton začal pomáhat s přípravou odjezdů převážně židovských dětí do Velké Británie či Švédska, které jako jediné země neuzavřely své brány uprchlíkům.

Nicholas Winton, kterému příští rok bude 104 let, roky o transportech mlčel. Odhalila to náhodou jeho žena, když v roce 1988 našla kufřík se seznamy zachráněných. Vždycky měl své krédo: „Když něco není nemožné, musí existovat způsob, jak to uskutečnit.“ A tak se svými spolupracovníky zajišťovali německá povolení k vycestování dětí, následně britská povolení k vpuštění do země a samozřejmě sehnat dětem adoptivní rodiny, které by za ně zaplatily nemalou kauci padesáti liber.

Děti jely vlakem z pražského Wilsonova nádraží přes Říši a Nizozemsko až ke kanálu La Manche, odkud je loď převezla do bezpečí ostrovního státu. Přes přísný dohled gestapa se podařilo z Prahy dostat 8 vlaků a celkem 669 dětí. Největší devátý transport, který měl převážet 250 dětí, naplánovaný na 3. září 1939 už ale nevyjel, protože 1. září začala druhá světová válka. Téměř žádné z těchto dětí válku nepřežilo.

V roce 2003 byl Nicholas Winton ve Velké Británii povýšen anglickou královnou do šlechtického stavu. Nemohl být ale jako potomek židovských rodičů oceněn státem Izrael titulem “Spravedlivý mezi národy”, jenž se uděluje pouze lidem jiného vyznání, kteří přispěli k záchraně Židů. V současnosti se počet členů „Nickyho rodiny“ rozrostl na 5 700 lidí, a to díky dětem a vnoučatům zachráněných.

Jako připomenutí výjimečného činu Nicholase George Wintona vyrazil ve spolupráci s Českými drahami 1. září 2009 z pražského Wilsonova nádraží do Londýna historický vlak Winton Train. Byl do něho zařazen také salonní vůz T. G. Masaryka, který první československý prezident dostal v březnu 1930 k osmdesátým narozeninám. Ve vlaku cestovali také některé ze stovek dětí, které jejich rodiče v roce 1939 odeslali do zahraničí, aby jim zajistili bezpečí před zrůdným nacismem. Sice jim slibovali, že jedou pouze na prázdniny, po nichž se zase všichni setkají, ale jen v sobě dusili neblahou předtuchu, že už se s nimi nikdy neshledají…

Během čtyř dnů urazil Winton Train trasu dlouhou 1296 km se zastávkami Praha, Furth im Wald, Norimberk, Kolín nad Rýnem, Emmerich, Rotterdam, Hoek van Holland, Harwich, odkud dovezl cestující přímo na Liverpoolské nádraží v Londýně. Tam zachráněné děti, jejich potomky a příbuzné přivítal sám Sir. Nicholas Winton.

Inu, pánové v komisi, která v Oslu uděluje Ceny za mír, by se měli zamyslet, zda-li není škoda takového ocenění pro Arafata, Maguierovou, dalajlámu, Al Gora či Evropskou unii, ale spíš pro hrdiny, jejichž lidství zůstane v paměti lidí na věky. Lidská nesmrtelnost je přece přímo úměrná lidské paměti… 

Izraelské osudy – Tisíc a jedna pravda ve Svaté zemi jako eKniha v elektronickém vydání na eReading.cz: (http://www.ereading.cz/cs/detail-knihy/izraelske-osudy?eid=1135