Tajemství, proč je Radovan Krejčíř zrovna v JAR, odhaleno…?

31. Říjen, 2008 – 8:53

Jde zřejmě o český politický folklor v duchu známého rčení o škatulích, co se mají hejbat. Napřed bylo Občanské forum, které se však rozštěpilo na desítky politických seskupení, která tvořili ti, jež měli pocit, že se na ně nedostane v rámci hesla Očekávám Funkci, když všecko bude mít pod svým profesorským okem jen akurátní Václav Klaus se svými vyvolenými.

Pak Klaus založil ODS, pár let poté přišel „Sarajevský atentát“, kdy si odskočil do Sarajeva a už ho nadšenci, o nichž jsem se zmínil na začátku, svrhli a dělali, že to je správné. A tak vznikly další strany, Klaus se vítězně vrátil, puč se nekonal a zrádci dostali, co proto.

Situace se opakovala, napřed v ČSSD, k moci se dostala koaliční smlouva, po ní přišel čas, kdy premiér střídal premiéra a ministerské rotace jakoby se nemínily zastavit. Jednou jsi nahoře jednou dole. Pak vládla ODS a sotva se jakžtakž zabydlela, už měla tři frakce – Topolánkovce, Bémovce a Tlustokožce.

Sinusoida moci je neúprosná, zvláště že před nedávnem spolkla ČSSD při komunálkách návnadu své bezmezné touhy po vládnutí i s navijákem. A premiér Topolánek oficiálně odhalil spor mezi ním a jeho potenciálním nástupcem na post předsedy ODS Pavla Béma, když řekl, že uvítal, že se Bém konečně přestal skrývat a okopávat mu kotníky…

Stejná řevnivost nastala i v Jihoafrické republice, kde v roce 1994 všichni tvrdili, že se u nic a po jejich opakuje československý listopad 1989. Také po půl století apartheidu zvítězila „demokracie“ v podobě Nelsona Mandely, který měl mít svůj Africký národní kongres (ANC) ve vládě „až do návratu Ježíše Krista“….

Tedy nevím, pokud jsem něco nezmeškal, ale jak mám zprávy z důvěryhodných zdrojů, tak Mesiáš se ještě nevrátil, ale ANC je už v rozkolu. Jakoby se Jihofričané „opičili“ a kopírovali doslova každé politické zemětřesení v Česku.

Problémy, které se začaly prohlubovat v prosinci 2007 po nástupu Jacoba Zumy, tedy jako zřejmě i Pavla Béma, do čela strany se ještě zvětšily poté, co nové vedení ANC přinutilo koncem září 2008 k demisi prezidenta Thaba Mbekiho.

Rolihlala Mandela se narodil před devadesáti roky ve vesnici Qunu nedaleko Umtata v Transkei. Jeho otec Henry Mandela, náčelník kmene Thembu, byl hlavním poradcem Nejvyššího náčelníka Thembulandu a měl několik manželek.

„Jak to tady bylo s prvními volbami za Mandelovy vlády?“ sondoval jsem v Rustenburgu.

„Protože skoro polovina ze zdejších 30 milionů černochů neuměla většinou číst ani psát, byly volební lístky udělány tak, že na nich byly fotografie kandidátů jednotlivých stran. Bylo jich celkem devatenáct,“ dostal jsem odpověď jednoho z místních latentních rasistů.

„Věřím, že skutečně mnoho černých bylo pro Mandelovo zvolení. Nasliboval jim totiž, že každý černoch dostane dům a auto, že každý bude mít své bankovní konto,“ smál se škodolibě můj politický školitel, když mi popisoval, jak se černoši domáhali těch zázračných kartiček, co měli bílí a co jim vydávaly u bankomatu spoustu randů. „Neřekl jim ale, nebo ho neposlouchali, když jim to vštěpoval, že napřed budou muset pracovat za potištěné papírky, jimž se říká randy…“

Tak konečně vím, proč je v JAR také Radovan Krejčíř, jehož nechali elitní policisté uprchnout z jeho vily v Černošicích. Zřejmě mu též nikdo pořádně nevysvětlil, že se žádné zboží nevydává v obchodech zadarmo, ani platební karty, že nerostou ve větvích zázračného stromu kreditkovníku bankovního…

A rocněž korupce se zvláště s nástupem českých podnikavců ujala v obou zemích jako dobře naroubovaný štěp slivovicových karlátek. Radovan se v JAR proto cítí jako ryba ve vodě…

Také v předvolebních slibech si můžeme s JAR podat ruce; sliby nic nestojí, hlavně že nás zvolí. Potom se uvidí, co dál. Tak nějak uvažoval Mandela, skoro stejně jako jiné české politické slibotechny. Vysvětlení reálných potřeb však si všichni kandidáti nechávali pro sebe.

Faktem se, že černoši viděli v Mandelovi zázrak. Aby ho mohli volit, museli mít nějaký průkaz totožnosti. Ten ale chyběl skoro patnácti milionům z nich. Proto stáli pár dnů a nocí před úřady, které jim na základě dokumentů o jejich narození vystavovaly potvrzení o jejich identitě.

Také v Česku se stojí opět fronty, pro změni v supermarketech, kde se dá nakoupit i na dluh, proto je dnes každá druhá domácnost zadlužená, celkem mají exekutoři seznamy dlužníků. Takže i v Česku šlo a jde nakupovat na dobré slovo.

U nás je to však sofistikovanější; každý ví, že se platit musí, ale zato každý druhý má své metody, jak se z toho vyvléknout. Je přece od 1. ledna 2008 zákon č. 182/2006 Sb. o úpadku a způsobech jeho řešení, jehož součástí je též institut osobního bankrotu. tzv. oddlužení. V rámci zákona o insolvenci, nebo o řízeném bankrotu.

Celkově mají dnes Češi už půjčeno kolem 800 miliard korun, z toho přes 650 miliard u bank. Za celý letošní rok by celková výše exekucí mohla překonat čtyřistatisícovou hranici.

Nejblíž mají k filozofii černoškých obyvatel JAR čeští nepřizpůsobiví občané, jimž zákon umožňuje dostávat něco za nic. Tedy formou sociálních dávek a podporou v nezaměstnanosti.

Také Mandela byl od počátku své politické dráhy zatvrzelý bojovník za práva černochů a proti apartheidu. Pokoušeli osud i rasistickou vládu, až byli l v červnu 1964 Mandela a sedm dalších obviněných v tzv. Rivonijském procesu odsouzeni jako teroristé na doživotí za plánování ozbrojeného převratu.

Až do roku 1982 byli ve vězení na ostrově Robben Island, poté je přemístili do cel v Polsmoor. Nelson Mandela odmítl podmínečné propuštění z vězení výměnou za zřeknutí se ozbrojeného boje.

Ve vězení proto zůstal až do 11. 2 1990, kdy neustávající kampaň ANK a mezinárodní tlak vedly k jeho propuštění na příkaz prezidenta Frederika Willema de Clerka, s nímž obdržel v roce 1993 Nobelovu cenu míru…

Není to náhoda? Také v Česku byli přece disidenti vězněni a jen co je jednoho z nich propustii, hned se stal prezidentem a kandidátem na udělení Nobelovy ceny míru…

Černoši v JAR se nyní rozhodli alespoň částečně skoncovat s vžitým termínem pro „pretorijský režim“, úzce spojený s apartheidem. Název Pretoria zatím zůstane hlavnímu městu, jen metropolitní oblast Pretoria se změní na oblast Tshwane, navazující na tradicí zdejších černošských kmenů.

Nevím, jestli je to i v jiných zemích světa, než pouze v Česku a JAR, kde se mění sochy a pomníky, ale též názvy měst, náměstí i ulic, aby se vědělo, co je správně.

Proto už má přistav Port Elizabeth na cedulích jméno – Port Nelson Mandela, i když Nelsona Mandelu už vystřídal v prezidentském křesle Thabo Mbeki, jenž odmítl podat ruku Mandelově exmanželce Winnie, pořád ještě předsedkyni jihoafrického Svazu žen…

Dlouho se však z tohoto svého gesta neradoval… Opět podobnost čistě náhodná; ani Mirek Topolánek se dlouho neradoval ze svého gesta vztyčeného prostředníčku…

A také je správně, že v Česku skoro není náměstí, jež by neneslo jméno „tatíčka“ T. G. Masaryka. Určitě by měl ten vzdělaný a skromný pán náramnou radost.

Škoda, že Česko není jako JAR ve všem. Třeba první na světě v těžbě zlata, platiny a diamantů. Vlastně nám stačí skvělé patnácté pořadí ve výčtu zemí světa, které nejvíc zatěžují životní prostředí…

Ale není přece podstatné zvítězit, ale zúčastnit se!

A jak se u nás modrý pták změnil v oranžový expres a s tím nadešla i výměna na většině zastupitelských postů v poměru k počtu získaných volebních hlasů, také v JAR se změnil „černý“ rasismus v „bílý“ a počet zaměstnanců ve firmách musí být v poměru k počtu barevných a bílých pracovníků.

Jen běloch Krejčíř si ještě občas láme hlavu s českých soudním „apartheidem“…

Reklama:
  1. 1 Trackback(s)

  2. Led 15, 2016: hampton bay ceiling fan

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *