Tak si dejme malé opáčko; byl jsem v Lhase, v klášterech i v paláci Potála, abych zjistil, že pomluvy o lidských právech jsou jen mýtus mnohých Evropanů, kteří ještě ani nestihli do “své hájené země” přijet. A co netuší, jak vypadá primitivní feudalismus. Lepší je jednou vidět, než stokrát číst. Nejposvátnější klášter všech Tibeťanů – Džókhang – je běžně nabitý k prasknutí. Tibetským věřícím v rozličná vtělení Buddhy není vstup omezen, proto se jich tisíce modlitebními přískoky na kolenou plíží ke svým Buddhům. Co tedy víme o dalajlámovi, jehož blízkým přítelem je přes třicet roků Karel Schwarzenberg?

Čtrnáctý dalajláma Tändzin Gjamccho se narodil jako páté z šestnácti dětí v zemědělské rodině ve vesničce Tagccher v tibetské provincii Amdo. Jeho rodilý jazyk je proto jeden z místních dialektů. Ve dvou letech byl rozpoznán coby nový dalajláma. Dne 17. listopadu 1950 byl uveden do své funkce, během nepokojů v Tibetu v roce 1959 odešel do indické Dharamsaly, kde přebývá dodnes. Ale cestuje po světě.

Přicestoval také do Prahy jako tibetský duchovní vůdce, jediný žijící buddhistický marxista. Pozval ho nedlouho před svojí smrtí exprezident Václav Havel, který se kvůli jeho návštěvě po delší době vrátil ze své chalupy na Hrádečku. Jejich sobotní setkání trvalo zhruba hodinu. Dostal za to tibetský bílý šál a zlaté kolo, symbol duchovní změny, ochrany a schopnosti překonávat překážky. “Toužime po mírovém spolužití s našimi čínskými bratry a sestrami,” zopakoval dalajláma to, co řekl na tiskové konferenci v německé Bochumi. Zároveň dodal, že namísto nezávislosti by byl rád, aby tibetská provincie získala v rámci Číny větší autonomii a respekt pro kulturní a náboženské otázky.Soubor:Karel Schwarzenberg on June 2, 2011.jpg

Na placené přednášce v New Yorku nedávno šokoval ještě víc, v Praze svá slova zopakoval: “Pořád jsem marxista. Marxismus má morální etiku, zatímco kapitalismus je pouze honbou za ziskem… Komunistický režim v Číně přinesl jejím obyvatelům neslýchaný blahobyt… Milionům lidí se životní úroveň zlepšila … ovšem je nutné najít východisko mezi životní úrovní a svobodou. Až dosud se většinou spoléhá na násilí…“ A v tibetském muzeu je dalajlámův vstřícný telegram Mao Ce-tungovi:

„Předsedo Mao Ústřední lidové vlády. Tento rok koncem dubna 1951 vyslala místní vláda v Tibetu pět delegátů vybavených plnou mocí vedených Kaloon Ngapoi do Pekingu, aby vedli mírové rozhovory s delegáty jmenovanými Ústřední lidovou vládou. Na bázi přátelství uzavřeli delegáti obou stran 23. května 1951 smlouvu Ústřední lidové vlády a místní vlády v Tibetu o opatřeních k mírovému osvobození Tibetu. Tibetská místní vláda, jakož i církevní a sekulární představitelé jednomyslně podporují tuto smlouvu a pod vedením předsedy Maa a Ústřední lidové vlády budou aktivně podporovat Lidovou osvobozeneckou armádu v Tibetu, aby konsolidovala národní obranu, vyhnala imperialistické vlivy z Tibetu a zabezpečila sjednocení teritoria a suverenitu vlasti. Tímto telegramem Vás o tom informuji. Dalajláma Tibetské místní vlády, 24. října 1951, 24ho 8. měsíce roku zajíce tibetského kalendáře…“

Koncem roku 2011 zavítal do Prahy dalajláma znovu a setkal se s ministrem zahraničí Karlem Schwarzenbergem. Byť šéf TOP 09 zdůrazňoval, že šlo o soukromou schůzku, pro Číňany je ministr zahraničí symbolem zahraniční politiky státu a jeho soukromí je potažmo veřejným. Marně se snaží velvyslanec ČR v Pekingu vysvětlit, aby byla Čína shovívavá;  šestasedmdesátiletý ministr zahraničí, co desítky roků přátelí s dalajlámou, přece nezradí svého přítele kvůli politice. Co, kdyby čínské vedení alespoň ocenilo charakternost tohoto Schwarzenbergova soukromého jednání…?

Předseda nejtragikomičtější české vlády v polistopadové historii přesto mohl klidně jednat ve Varšavě se svým čínským protějškem Wen Ťia-pao jako premiér na pevné pozici a ne předseda zkorumpované a rozpadající se vlády. Jak by to také vypadalo, aby jednal jako šéf, co má na kahánku. Stál tam ve frontě jako dlužníci k Providentu nebo čekatelé na operaci šedého zákalu laserem, aby konečně prohlédli. V těchto dnech Nečasovy supliky jakoby se zapomnělo na náš obvyklý majstrštich, tedy na výhrady k dodržování lidských práv v ČLR. Tibetské vlajky na radnicích byly neoficiálně zakázány. Kdo by si troufl urazit štědrou zemi za Velkou zdí? Jde o hodně. Jen v Polsku čekala čínského premiéra necelá dvacítka demonstrantů požadující “svobodu Tibetu” či zastavení pronásledování lidí praktikujících Fa-lun-kung a azyl pro slepého disidenta, co za podivných okolností údajně utekl na americkou ambasádu v Pekingu.

Nečas ví, jak zhůvěřile se choval jeho předchůdce Mirek Topolánek s tibetskou vlaječkou na klopě saka, jenž napřed žoviálně prohlásil, že bez něho se to na Olympiádě v Pekingu obejde a zapapouškoval známou repliku, že už berlínskou Olympiádu v roce 1936 zneužili nacisté pro svoji propagandu. Pak ale stihl Olympiádu v Pekingu, kde se stačil svému synovi pochlubit, co všechno může předseda vlády, a ještě se stihl sejít s představiteli čínské letecké společnosti China Southern, která měla zájem o privatizaci ČSA nebo pražského letiště. A to ještě měsíc před tím žvanil, že prý by nerad pekingským ceremoniálem oslavoval jen sílu a velikost komunistické Číny. „Navíc Lucie Talmanová je ve spolku přátel Tibetu, takže to bych jí přece nemohl udělat…” Nakonec jí to udělal, viz syn Nicolas, a svoji tupost odhalil v celé své nahotě jako později sám sebe v Berlusconiho vile v Toskánsku…

Jaký je názor Kateřiny Menzelové, zástupkyni šéfredaktora ČESKÉ POZICE.cz, co po studiu hospodářské politiky na Vysoké škole ekonomické v Praze absolvovala ještě dvě stáže v čínštině, a to roční na Pekingské univerzitě a půlroční na Nanhua University na Tchaj-wanu. „Proč by čínský premiér jezdil do malé zemičky ve střední Evropě, ze které se na adresu ČLR ozývá jen štěkání a vrčení a kde i v malých městech se vyvěšuje vlajka země, která neexistuje, vedou se pomlouvačné kampaně a v tisku se zkreslují informace? Náš pan exprezident Havel sám několikrát oficiálně přijal dalajlámu, což čínská strana nelibě nesla. Považovala to za provokaci a vměšování do jejich vnitřních záležitostí…“

V březnu 2011 vyrukoval dalajláma s tím, že po 369 letech zruší systém, který z dalajlámy činil duchovního i politického vůdce Tibetu. Konec s převtělováním…? Splaskla bublina dalšího náboženského mýtu? V dubnu bylo jasné, že se ve funkci premiéra politických úkolů ujme třiačtyřicetiletý právník z Harvardu Lozang Sanggjä a v srpnu on i jeho šestičlenný kabinet složil přísahu.

Při svém rozhovoru s velvyslancem ČR v Pekingu Ing. Liborem Sečkou, jsem se mj. zeptal: Hodně se toho namluví o dalajlámovi, zvláště Česko má s tím maličkou potíž…?

“Někdy se celá záležitost hodně zužuje. Tedy na vysvětlenou: Pokud jde o postoje pana ministra Karla Schwarzenberga, pak jde o postoje člověka, který ctí přátelství a nemění názory dle nějaké momentální potřeby. Mám pocit, že i čínská strana nyní lépe chápe jeho přístup. Jsme připraveni jednat, bavit se o všech otázkách, včetně lidských práv a Tibetu zvláště. Současně vnímáme i čínské obavy a “citlivosti”. Není ale možné, aby Čína v tomto směru měřila dvojím metrem. Obama na počátku tohoto roku přece také přijal dalajlámu a Čína jedná s USA dál …”

A tak dál si budeme připadat jako Ovčákov plný Švejků a schizofreniků; jeden vijó, druhý prrr… Jeden čehý, druhý hot…

Inu, víc škody než užitku by udělal „prezident“ Karel Schwarzenberg, kdyby po 370 letech převtělování pozval dalajlámu do Prahy, kamarád nekamarád, co se sám vzdal své duchovní a politické vůdčí role Tibetu…

Snímky Břetislav Olšer (2), archiv (1)

Izraelské osudy – Tisíc a jedna pravda ve Svaté zemi jako eKniha v elektronickém vydání na eReading.cz: (http://www.ereading.cz/cs/detail-knihy/izraelske-osudy?eid=1135