Když se u grafomana-politruka dostaví horečka omladnic

30. Říjen, 2008 – 8:57

Každý z grafomanů. mezi něž patří všichni novináři zajišťující si psaním svoji obživu, to někdy prodělal, osobně jsem si to přiznal už mnohokrát, když jsem povil nějakou pitomost.

Z grafomanské odrůdy zvané politruk modrý, což mě naštěstí zatím ještě nepotkalo a jak se znám, ani nepotká, se však napřed složitým porodem vyklube na svět mírně dementní elaborát.

Pak se pisatel otráví vlastními nesmysly, dostane neustupující horečku, bolesti břicha a srdce mu krvácí z malé karmy. Tak se projevuje horečka omladnic u grafomanů-politruků, jimž neúspěch po těžkém porodu otrávil jejich žlučovitou krev.

Jednou jsem četl, jak jistý trouba přirovnal bez skrupulí Ariela Šarona, izraelského premiéra, k Adolfu Hitlerovi. Myslel jsem si, že už žádný pseudomudrc nemůže tuto neomalenost překonat, zvláště když jsem poznal pana Šarona osobně.

A přece. Včera jsem si přečetl, že Jiří Paroubek je český Edouard Daladier. Oba socialisté, jeden v Česku, druhý ve Francii. Ten první se vyznamenal v minulých dnech v komunálních a senátních volbách drtivým vítězstvím nad ODS.

Jeho francouzský protějšek z roku 1938 se nelichotivě zapsal do historie, jako jeden ze čtyř státníků, kteří podepsali Mnichovskou dohodu, čímž zradili Československo a nechali ho jako návnadu Hitlerovu Německu.

Přirovnání se týkalo Paroubkova vztahu k Afghánistánu, kdy měl prohlásit, že čeští vojáci, jejichž hrstka je velmi diskutabilní silou pro vítěné tažení, nebudou umírat v nějaké vzdálené zemi za problém, který se nás prý netýká.

Nevím, jak to šéf socialistů formuloval, kdo a jak vytrhl jeho věty z kontextu a jsou-li vůbec pravdivé, každopádně srovnatelný výrok tehdejšího francouzského premiéra, jak si ho vyfabulovali obdobní grafomanští politruci měl znít:

„Přece naši vojáci nebudou umírat za nějakou maličkou zemi ve středu Evropy, a jenom proto, že ti Čechoslováci se neumí domluvit s Němci…“

A máme tady další srovnání – meziválečné Československo a současný Afghánistán. Zatímco prvně jmenovaná země byla ve své době na špičce evropského hospodářství, dnešní země s metropolí Kábulem patří k nejchudším a nejnebezpečnějším státům na zemi.

A nemůžeme za to my, ale válka, do které svět zatáhly USA, když Afghánistán napadly, aby se pomstily za teroristický čin svého agenta CIA Usáma bin Ládina, jenž nechal zbořit newyorská „dvojčata“…

Tento dnes nejhledanější zločinec světa byl kdysi naverbován Spojenými státy, aby pomohl k vítězství nad sovětskými vojsky, okupujícími Afghánistán.

Navíc všemi pády skloňovaný Talibán dostal nedávno nabídku mírové dohody, která by ukončila válku v zemi. Tuto nabídku učinil prezident Hamíd Karzáí prostřednictvím svého bratra Kájúna na tajném setkání s Talibánci v Saúdské Arábii. USA s tímto postupem souhlasí…

V tom všem se liší situace před druhou světovou válkou a dneškem. Za Hitlerem nikdy nepřijel nikdo z vlády USA, aby s ním jednal o míru, jako to je v případě talibánských vůdců.

Snad kromě Henryho Forda, který tolik fandil Hitlerovu nacismu, že se osobně rozjel do Berlína ho podpořit a prodat mu pár svých autíček. Napsal i knihu Mezinárodní židovství – celosvětový problém.

V Německu založil pobočku Ford Werke AB a dodával německé armádě nákladní vozy. V červenci 1938 se stal za své zásluhy jako první Američan nositelem Velkého kříže Řádu německé orlice…

Z nově odtajněných a autentických dokumentů sovětské rozvědky byl Sovětský svaz v roce 1938 připraven jít Praze vojensky na pomoc, pokud by se Československo postavilo nacistickému Německu.

Praha však o tuto vojenskou pomoc pod tlakem Londýna a Paříže nepožádala. Sověti měli s Francií a ČSR dohodu o vzájemné pomoci v případě německé agrese, ale SSSR směl pomoc poskytnout jedině až poté, kdy by francouzská vojska přiložila „ruku k dílu“, což se ovšem nestalo.

Podle dokumentů rozvědky nebyla tato alibistická zrada pokusem uklidnit Hitlera na účet Československa. Západní země se jen snažily zbaběle a promyšleně nasměrovat fašistické Německo na východ, tedy na SSSR, aby se samy zachránily.

Zpochybňovat inkriminované dokumenty sovětské rozvědky je stejně neprozíravé, jako vehmentně negovat pravost seznamů StB a na druhé straně podle nich ochotně realizovat lustrační zákon i řadu pro pravici velmi výhodných akcí dehonestujících levicovou opozici.

Paroubek se tak údajně ve shodě s Daladierem, jehož čtyřka v Mnichově v roce 1938 zradila Československo, odmítl postavit zlu, což prý rovněž může mít stejně nebezpečné důsledky.

Tato bezduchá demagogie politruka-grafomana je nejen směšná, ale i nebezpečná lživým nařčením sociální demokracie, jejíž oranžový expres rozehrál dnešní česko-moravsko-slezské luhy a háje…

(Šéf českých socialistů má u mě několik vroubků, ale rozhodně mezi nimi není jeho vztah k naší vojenské misi v Afghánistánu…)

Spíš by se totiž daly nazvat nebezpečnými důsledky ony šílené války v Afgánistánu a Iráku, které stojí Spojené státy asi tři biliony dolarů a způsobily začátek globální finanční krize. Za tohle asi opravdu nestojí zato umírat..

Třeba i na téma zahraničtí zadluženosti nejen Česka, ale i USA, někdy politruk-grafoman něco „moudrého“ napíše…

Reklama:

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *