Dvě nejproslulejší zdi světa – Velká čínská zeď a Západní zeď v Jeruzalémě – zároveň na dálku spojují obě země, v nichž se tyto stavby nacházejí. Čína a Izrael jsou dva státy, které daly lidstvu nejskvělejší vynálezy a úžasné bohatství ducha. Číňané se nikdy necítili Židy a židovstvím ohroženi. Naopak, Čína považuje judaismus za stejně starobylou, svébytnou a moudrou kulturu jako svou vlastní a respektuje vysoké morální i rodinné hodnoty zdůrazněné v Bibli.

Zatímco Židé objevili pro lidstvo Boha, dali mu Desatero, Starý zákon, nejpopulárnější osobnost světa Ježíše Krista a téměř dvě stovky nositelů Nobelových cen, Čína zase vynalezla papír, knihtisk, střelný prach, vrtné soupravy, magnetickou střelku a kompas, desetinnou soustavu, parní a hodinový stroj či porcelán, tedy vynálezy, které změnily tvářnost a stav věcí na celém světě – v literatuře, ve vojenství, v navigaci i průmyslu…

Čínská vstřícnost vůči Izraelcům se projevila také během Olympiády. Izraelští sportovci a činovníci mohli na Letních olympijských hrách v Pekingu procházet do svých pokojů dveřmi, jejichž zárubně měly také v souladu s Tórou mezuzy. Na pergamenovém svitku uvnitř jsou napsány dva oddíly ze dvou z pěti Mojžíšových knih, z Deuteronomium a Leviticus. Obě části obsahují verš: “napsat je také na veřeje svého domu a na své brány”. Na zadní straně pergamenu je hebrejsky napsán Šadaj – “Všemohoucí, jedno ze jmen Božích” Strážce dveří Izraele.”

Čína vyšla vstříc výpravě izraelských sportovců rovněž nad rámec služeb poskytovaných jiným týmům. Početnému izraelskému olympijskému mužstvu tak požehnal v přítomnosti izraelského velvyslance v Pekingu Amose Nadaje rabín Šimon Freundlich z pekingského Chabadu. V olympijské vesnici byla rovněž postavena nová synagoga, pro sportovce i návštěvníky, kteří se modlili za to, aby se už nikdy neopakovala tragédie z olympijského Mnichova, kdy byla přepadena celá izraelská výprava islámskými teroristy, při čemž bylo jedenáct izraelských sportovců zabito.

Prezident Šimon Peres se v Pekingu během šabatu připojil k tradičnímu čtení z biblické knihy Pláč, při vzpomínce na zničení prvního i druhého jeruzalémského Chrámu. Peres není důsledně praktikujícím, ale respektuje šabat při plnění státních povinností. Původně odmítl pozvání zúčastnit se zahájení Olympijských her, protože by to vyžadovalo cestovat o šabatu, což je porušením židovského náboženského práva. Čína proto uvolnila pravidla ubytování a dovolila Peresovi být jediným zahraničním státním představitelem, který mohl o šabatu zůstat v olympijské vesnici a k účasti na slavnostním zahájení Olympiády mu pak stačilo ujít několik stovek metrů…

V průběhu celých her bylo k dispozici Izraelcům také košer jídlo, certifikované rabínským kontrolorem. Takže něco je přece jen v Číně košer a ne chucpe s ohledem na dodržování lidských práv a náboženských svobod. Číňané vychvalují a velebí jak Židy, kteří byli u zrodu české industrializace, tak i Stát Izrael. Říkají, že přestože je Izrael malý a obklopen nepřáteli, stejně přežívá a slaví úspěchy. Podle nich Čína a judaismus jsou jediné dvě záležitosti, které si během historie zachovaly svůj charakter.

Samotná Šanghaj má jako megaměsto o velikosti Česka přes 20 milionů obyvatel. V letech 1920 – 1930 se řadila mezi pět světových velkoměst – Londýn, New York, Paříž a Tokio. Byla obchodním centrem pro bavlněné oděvy, léčiva, opium. Dnes má Šanghaj ambice vyšší. Být první v Asii a pak na světě. Hlavní ambicí Šanghaje je stát se do roku 2020 hlavním finančním centrem Asie. Že by vliv Židů z Šanghaje…?

V historických dokumentech se odhaduje, že první Židé přišli do Číny z Persie Hedvábnou stezkou v 8. století. První židovská komunita byla v Číně založena v roce 1163, zanedlouho poté byla také postavena rovněž první čínská synagoga. “Zdálo se, že svět je rozdělen na dva: Na ten, kde Židé žít mohou, a na ten, kam nemohou ani vstoupit”, napsal pozdější první prezident Izraele Chaim Weizmann roku 1936, kdy moc nacistů v Evropě narostla, a ostatní země zakázaly Židům vstup. Šanghaj byla výjimkou. Ve třicátých letech byla jediným místem na světě, které nežádalo vstupní víza ani od Židů.

Během třicátých let a II. světové války našlo ve městě útočiště asi 18 000 židovských uprchlíků z nacistické Evropy. Pak přišli bohatí Židé z Bagdádu, později rovněž z Ruska. V roce 1937 začalo okupovat Šanghaj Japonsko; o pět roků později zásluhou nátlaku nacistického Německa na japonské úřady pak tyto vydaly příkaz, aby se “všichni občané bez příslušnosti vystěhovali do chudinské čtvrti”, nazvané šanghajským ghettem.

Velkolepost čínské kultury a architektury potvrdila též stavba Zakázaného města a hlavně Velké čínské zdi, vybudované na obranu proti kočovným kmenům ze stepi.

Těžko popsat úžasný dojem, když jsem se ocitl uprostřed hor, jejichž hřebeny jsou lemovány obdivuhodnou zdí. Strmý svah, strmé schody, krkolomný spád, stejně tak vedoucí zeď. Neuvěřitelné. Jak ve snu se dotýkám monumentu z tisíců cihel, které obalují kdysi hliněný val. Jeho počátky sahají zhruba do osmého století př. n. l., kdy jednotlivé feudální státy na dnešním území Číny budovaly obranné hradby podél hranic mnohdy v délce mnoha set kilometrů. Dnešní údaj hovoří o délce 8 800 kilometrů, což ji vyneslo na pozici jediné stavby, viditelné z vesmíru.

Císař Čchi Š’-chuang-ti (221 až 210 př. n. l.), který sjednotil Čínu, se rozhodl spojit různé již existující hradby, aby vytvořily jedinou dlouhou zeď na ochranu proti barbarským severním sousedům. Zeď probíhající od severozápadu k severovýchodu Číny se stala jejím největším památníkem a nejslavnějším symbolem. Zpočátku bylo ke stavbě Čínské zdi použito tři sta tisíc vojáků, zločinců a také neschopných státních zaměstnanců svezených z celé říše. Zeď se stavěla z udusané hlíny zpevněné otýpkami z chrastí, ale také z cihel a kamene. Za následné dynastie Chan budování zdi a její zpevňování pokračovalo. Byly postaveny strážní věže se signálními ohni. Zprávy byly po vzoru indiánů sdělovány kouřovými signály. Kamenné úseky Velké čínské zdi vyrostly zejména za dynastie Ming a nejlépe se dochovaly.

Zakladatel mingské dynastie Chung-wu (vládl 1368 až 1398) nařídil opravit všechny strategické průchody ve Velké zdi, ale nové úseky zdi se začaly stavět několik mil jižně od té původní. Stavba pokračovala bez přerušení až do roku 1500. Průměrná výška mingské Dlouhé zdi je osm metrů, šířka měla zajistit, že se na ni vedle sebe vejde pět koní s jezdci…

Ïnu, taková je moje fascinace nejúžasnějšími zdmi světa a dojemnou spoluprací Davida a Goliáše, kdy tentokrát nemusí David-Izrael použít svůj prak, jelikož Goliáš-Čína není bezprizorní Palestina…

Snímky Břetislav Olšer

Izraelské osudy – Tisíc a jedna pravda ve Svaté zemi jako eKniha v elektronickém vydání na eReading.cz: (http://www.ereading.cz/cs/detail-knihy/izraelske-osudy?eid=1135