Aby zůstal na fakultě jako odborný asistent, musel to schválit fakultní výbor KSČ, potvrzený OV KSČ. Po skončení fakulty v roce 1974 nastoupil do Výzkumného ústavu sociálně ekonomických informací, bezprostředně řízeného Ekonomickým oddělením ÚV KSČ. Po získání titulu kandidáta věd v oboru ekonomická statistika podal v roce 1980 přihlášku do KSČ a povýšil na odborného referenta. V roce 1985 se stal ředitelem odboru metodiky, což byla nomenklaturní stranická funkce, která podléhala schválení a kontrole ÚV KSČ.

Společná prádelna kdysi v kibucu Hachotrim… Snímek Břetislav Olšer

Napřed podepsal formulář, na němž souhlasil s dočasnýnm pobytem sovětských vojsk. Tím završil svoji submisivitu vůči normalizaci. Na FSÚ se navíc zpracovávaly i tajné výzkumy pro potřeby ÚV KSČ, například „Názory československých občanů na některé stránky ideologického působení západní televize a rozhlasových stanic“, z února 1986, nebo „Názory na působení zahraničních sdělovacích prostředků ve vztahu k vybraným aktuálním politickým otázkám“. Druhá tajná výzkumná zpráva, zpracovaná pod Fišerovým vedením, byla  předána na ÚV KSČ ještě v listopadu 1989. Teprve po neslavném konci KSČ v roce 1989 svou členskou legitimaci, které vděčil za celou svoji kariéru, štítivě odložil.

Osud má rozličné vrtochy. Po vyjádření nedůvěry vládě Mirka Topolánka Poslaneckou sněmovnou v úterý 24. března 2009 a jednání koalice s ČSSD se strany dohodly na vzniku dočasné úřednické vlády. Po jednání o podrobnostech byla zveřejněna 5. dubna dohoda, že prezidentovi navrhnou Jana Fischera jako premiéra „překlenovací vlády složené z nestranických odborníků“ a její jmenování 9. května, přičemž koalice mu doporučila 8 ministrů a ČSSD 7… Premiérem byl do července 2010, nyní je kandidát na prezidenta ČR. Ke všemu vydal knihu „Inspirace“ paradoxně o obětech komunismu…

Další z devíti kandidátů na prezidenta ČR Miloš Zeman mi na téma Fischer v rozhovoru mj. řekl: “Já nechci napadat žádného kandidáta na prezidenta, tedy ani Jana Fischera, ale vstoupit do komunistické strany během Pražského jara a být za dva roky poté vyloučen kvůli nesouhlasu se sovětskou okupací, je něco jiného, než vstoupit do komunistické strany v roce 1980, tedy v době normalizace. Já bych v tom určitý rozdíl viděl, ale jestli je ten rozdíl závažný, o tom rozhodnou voliči. A je dobře, že existuje přímá volba, kdy dostane možnost přes osm a půl milionu oprávněných voličů a ne 281 poslanců a senátorů. To je ten základní úspěch a je méně důležité a není tak rozhodující, kdo bude a kdo nebude zvolen, protože to už je věcí občanů samotných…“

Do Izraele létám pravidelně už od roku 1995, navštívil jsem též řadu kibuců, české přátele v nich mám dodnes. Třeba v kibucu Hachotrim nedaleko Haify. “Přišli jsme do nevlídného úhoru, postavili strážní věž, kolem ní stany a začali žít,” smál se David Raz ze Znojma a kroutil sám nad sebou nedůvěřivě hlavou. “Dřeli jsme, aby se nám něco urodilo a my měli co jíst. Nechápu, jak jsme tu bídu vydrželi…” Během I. světové války vzniklo židovské dělnické hnutí, jež se postupně rozdělilo na dva proudy. Ha-Šomer Ha’cair – Mladý strážce – měl marxisticky komunistickou orientaci a byl pro dvounárodní židovsko-arabský stát.

Druhý proud, opět zastoupený ruskými Židy, reprezentovala strana Mapai (Mifleget Po’alei Erec Jisra’el – Strana práce země Izrael), založená Berlem Katznelsonem a Davidem Grünem, alias prvním premiérem Izraele Ben Gurionem, jako socialisticko-sionistická strana, prosazující „konstruktivní socialismus“. Vyvrcholením židovských levicových snah na Blízkém východě bylo v roce 1919 založení Komunistické strany Palestiny. Dva roky poté dal ruský Žid Jicchak Tabenkin podnět ke vzniku Gedul Ha-Avoda – Dělnické legie, základu pro vytvoření Všeobecné komuny dělníků Izraelské země.

V roce 1927 bylo založeno hnutí Kibuc Arci – Má země, které bylo myšlenkově zcela marxistické, spatřující v Sovětském Rusku svět budoucnosti. Dnes se stovky kibuců tak zadlužily, že musely zrušit v podstatě vše, co před půl stoletím dělalo kibuc kibucem. A byla to parádní léta pro sionisty, oddané novodobému Izraeli; společná práce na zúrodňování pouští i vysoušení bažin, které dostali jako věno od OSN, společný život, žádné výplaty, pouze kapesné. Ovšem také žádná kriminalita,bezdomovci či nezaměstnaní. A bez alkoholu a drog… Pro přijetí do privilegované sionistické komuny bylo tenkrát kromě zásad kolektivního hospodaření a společného využívání financí i několik dalších klíčových podmínek – nikdo z nových členů nesměl být trestaný, narkoman a člen KSČ.

Na procesy se Slánským a ostatními Židy v Praze se kibucech nezapomnělo. Lidé se však změnili, jako každý člověk, i oni byli nádoby hříšně; chtějí mít privátní firmy, aby si koupili luxusnější věci. Snaží se získat co nejvíc peněz, ale jen pro sebe. A to není v kibucu možné. Mladí nechtěli čekat, až si naspoří na auto nebo na dovolenou a kibucy opouštěli. Členové kibuců se rozhodli zrušit po sto letech dosavadní systém komuny a zavést diferencované platy. Kibucy prošly privatizací, po které jsou nyní jeho členové odměňováni individuálně, podle odvedené práce. Ale to už je úplně jiná kapitola, v níž už jen vzpomínají na své začátky rovněž s humorem židům tolik vlastním…

Kohn se vydal ze Sovětského svazu na aliji do Izraele. Na letišti v Moskvě ukázali celníci na velkou bustu, kterou vezl sebou.

“Co je to?” ptali se Kohna.

“To je špatná otázka; měli byste se ptát, kdo je to? Jde přece o vůdce světového proletariátu a geniálního politika V. I. Lenina…” Celníci pokývali zúčastněně hlavami a Kohna i se sochou pustili dál. Na letišti v Tel Avivu zastavili Kohna izraelští celníci.

“Co je to?” spustili zhurta a ukázali na bustu.

“To je špatná otázka; měli byste se ptát, kdo je to? Jde přece o Lenina, největšího zločince, který způsobil smrt mnoha milionů Rusů. Bude mi sloužit jako věčné memento…” Celnící pokývali vážně hlavami a Kohna vpustili do židovského státu. Když přišel ke své rodině, vnuk se ho zeptal:

“Kdo je to, dědo?”

“To je špatná otázka, synku! Měl by ses ptát: Co je to?”
“Tak, dědo, co je to?

“Správná otázka. Odpověď zní: To je dvacet kilo ryzího zlata…”

Inu, proto čeští Židé, od skončení holocaustu žijící v Izraeli, mají jasný názor, koho by nevolili v přímé volbě prezidentem jejich bývalé vlasti. Zatvrzelí jsou proti členům KSČ hlavně kibucníci z Hachotrimu. Jana Fischera nevyjímaje… Bude Zeman prezidentem a jeho Strana práv občanů ve Sněmovně ČR…?

Izraelské osudy – Tisíc a jedna pravda ve Svaté zemi jako eKniha v elektronickém vydání na eReading.cz: (http://www.ereading.cz/cs/detail-knihy/izraelske-osudy?eid=1135