Reakce šéfa adminů Honzy Dvořáka byla následující: “To není pokrytectví. Z titulku není jasné, o čem je článek. vypadá to jen jako prvoplánový povzdech, že „je to v prdeli“. Článek je výborný. Myslím, že jste se zabejčil zbytečně, protože je článku škoda…“ Ono „zabejčení“ znamenalo, že jsem odmítl upravit titulek, tedy bez slova prdel, resp. když, tak jen p.del… A tak administrátoři rozhodli o nepřípustnosti inkriminovaného titulku…

Je ten dnešní titulek stejný? Obsahuje přece vulgární slovo. Je docela možné, že když se zase ráno probudím a mrknu na PC, budu opět v „soukromých“… Faktem však je, že ke slovu „řiť“ je ve všech encyklopediích uvedeno: http://cs.wikipedia.org/wiki/%C5%98itn%C3%AD_otvor. Prostě řiť je často tabuizovaná část těla. Existuje mnoho slangových výrazů spojených s řití, které jsou obecně považovány za vulgární a nejsou používány při zdvořilé konverzaci. Ani v mém případu nejde o zdvořilostní konverzaci, ale účel světí prostředek. Může být tedy toto slovo v titulku blogu…?

Podle mě může, pokud je objasněn jeho význam v širších souvislostech. A o to mně šlo také včera, když jsem v titulku napsal ty nešťastné „čtyři roky v prdeli…“ Pokud to někdo nevěděl, tak po překvapivém vítězství písničkáře Tomáše Kluse v Českém slavíku, kdy porazil i do té doby téměř bezkonkurenčního Karla Gotta, si to notují i děti v základních školách. Slyšel jsem záznam koncertu, kdy právě tato věková kategorie spontánně zpívala „provinilý“ popěvek i s rodiči. Dětské hlásky artikulovaly slovo „prdel“ s naivním nadšením, přesně s takovým, jaké naši adolescenti mají, když vnímají něco zakázaného, ale zároveň oficiální celebritou bez problémů prezentovaného.

Vzhledem k situaci v naší společnosti se totiž slovo „prdel“ změnilo v ústech Tomáše Kluse v něco oprávněného a charakterizujícího stav věci. A právě na ten stav věci jsem chtěl včera upozornit svým blogem, v němž jsem na konkrétních případech popsal situaci, kdy vulgarismy jsou už běžné nejen v politice, ale i v oblasti umění a kultury, tedy i v textech českých zpěváků a v hlavách jejich textařů, Bohužel, ortodoxní snaha adminů dodržovat Kodex blogera za každou cenu vedla k přeřazení mého textu mezi soukromé, čímž má snaha přišla o potřebnou čtenářskou účast. A ta se získává, jak se učí na žurnalistce, především nápaditým titulkem. Musí upoutat, naznačit, ale neprozradit vše, aby přilákal čtenáře a přiměl ho přečíst si celý článek, v němž chce objevit náznak problému, jenž mu byl zrovna naťuknut titulkem.

Pan Klus může tuto píseň i se slovem „prdel“ zpívat ve všech soukromých i veřejnoprávních médiích každý den, já ho do titulku dát nesmím. Jasně, ať si ji zpívá kde chce, ale ne tam, kde jsou pokrytci a falešní svatoušci. Kam bychom přišli, kdyby se i na iDnes poddali takovým vulgaritám a nechránili se byrokratickým etickým kodexem. Přitom jsem právě chtěl zdůraznit, jak se zvulgarizovala naše nejen politická scéna. Můj blog i s prdelí v titulku měl právě bojovat s těmito sprostými slovy a měl svoji nevyhnutelnost pro celistvost textu…

Kouzlo se nepovedlo. Nejsem a nebudu pokrytcem, abych ve svém vlastním zájmu jen vypustil jednu hlásku a napsal třeba  p.del a bylo by učiněno zadost bigotnímu nařízení. Pokryteckému hraní si na počestnost… Pochopil jsem záhy, že inkriminovaný Kodex uznává v titulku slovo „prdel“ za sprostý výraz, zatímco slova „zmrdi“ a „pičusové“ jsou dle něho výrazy, co jsou zcela v pořádku. Tak jsem si alespoň ověřil, že nejsem jediný užitečný idiot na blogu iDnes… http://olser.blog.idnes.cz/c/253463/Pucistka-Koci-a-jeji-politicky-slovnik-zmrdi-a-picusove.html

Na moji sebeobranu se admini již neozvali. Ano, měli recht; kodex zakazuje vulgarismy a prdel vulgarismem jednoznačně je, tak proč se zbytečně zdržovat polemikami s cholerikem. Proto se ozývám na iDnes dnes. Třeba se stane, že se s odstupem asi jednoho roku může i zřejmě „přehlédnutý“ blog se „zmrdy a pičusy“ ocitnout dodatečně v soukromých textech. Co není košer, to je chucpe, tedy když mladík, souzený pro brutální vraždu svých rodičů, se dovolává soucitu soudu, protože je sirotek…

Inu, nejsem splachovací, abych si nechal všechno líbit. Užitečným idiotem už ale nebudu a předal jsem idiotské veslo jinému převozníkovi, ať se teď stará on, v rámci vyššího principu mravního…

Izraelské osudy – Tisíc a jedna pravda ve Svaté zemi jako eKniha v elektronickém vydání na eReading.cz: (http://www.ereading.cz/cs/detail-knihy/izraelske-osudy?eid=1135