Paradoxně se v osudném roce 1989 zrovna vrátil z vězení a hned s úmyslem zamířit rovnou na pražský Hrad. Potřeboval k tomu ale hlasy většiny Sněmovny lidu Federálního shromáždění ČSSR. Jeho kamarád Marián Čalfa z KSČ to zařídil. Předstoupil před komunistický parlament s hrozbou, že kdo nezvedne ruku pro zvolení Havla prezidentem, na toho práskne, že spolupracoval s StB. Stalo se a Václav Havel byl drtivou většinou hlasů tehdejších strachy podělaných komunistických poslanců zvolen prezidentem.

Snad proto dnes stávkují a drží hladovky studenti, že se komunisté znovu dostali na místa šéfa školství? Mají jasno; pryč se spoluprací s KSČM, pryč třeba jen s podporou jejich hlasů. Dientsbier a Zeman nesmí být prezidenty, byli přece v KSČ a nyní požádali tuto stranu o podporu své kandidatury. (Jan Fischem byl sice v KSČ, ale o podporu osobně komunisty nepožádal.) Nepřímo si o hlasy komunistů řekl také náš mladý soudruh Tomio Okamura, Japonec z Bystřice pod Hostýnem, jemuž se sbíhají sliny na post prezidenta ČR.

Tím, že vynesl komunistickou stranu na post nejdemokratičtějšího politického systému na světě, si zajistil hlasy KSČM. Jen místo Čalfy mu pomůže doktor Filip. Navzdory tomu, že „komunisté nás čtyřicet roků demoralizovali, učili krást a podvádět, vyučovali nás protekcionismu a tunelování“. Proto je prý dnes „konec se slušností, proto vedeme v Evropě v množství vypitého alkoholu na obyvatele a v kouření marihuany, proto jsou naši školáci hodnoceni jako jedni z nejhorších ve vzdělanosti a proto vítězí Tomáš Klus v Českém slavíku nad brilantním tenorem Karlem Gottem, proto se slovník českých herců, zpěváků i politiků změnil v nářečí dlaždičů…“ To vše i přesto, že mnozí z nich před třiadvaceti lety vůbec nežili a „teror“ komunistů tedy nezažili…

Současná česká „slovesnost“ popírá Mistry slova, jakými byli Jirásek, Němcová, Neruda, Vančura, Čapek, Halas, Nezval či nositel Nobelovy ceny za literaturu Jaroslav Seifert. Místo nich je veřejnost konfrontována s „básníky“ typu Kocáb a jejich veršotepectvím: „Kecy, fóry, nemakáme, to si radši nožku za krk dáme. Ať civí, kdo se diví. To byly časy, kosti a kůže – dneska už homeles houby zmůže. Ať civí, kdo se diví. Nechci se nějak montovat – aha. Co takhle pracák a hákovat? – ha ha. Zapojit se místo excesů – cože? Do pracovního procesu – Bože…“

Tohle tedy zpívá bývalý ministr pro lidská práva Michael Kocáb. Bez uzardění. Pražský výběr není žádné béčko. Je to přece klasa. Píseň Ty vole….! „Za to můžu konzumovat svobodu – tu božskou manu. Celé dny se povalovat na zasmrádlém otomanu. Potulovat, poflakovat, pozorovat vás, jak šoupete nohy. Anebo zas jen vegetovat, jen očůrávat rohy…“

Daniel Landa zůstal i ve svých 44 letech eufemisticky řečeno kontroverzní osobou české nejen hudební scény, projevující se příslušností ke xenofobii, rasismu a neonacionalismu, jemuž on sám říká vlastenectví. Od doby, kdy zpěvák působil v kapele Orlík, která se profilovala jako skinheadská, a jejíž členové a posluchači se nazývali Kališníci, což byla česká odnož tohoto hnutí, mu v jeho přerod mnozí nevěří. Dnes se od své vlastní minulosti okázale distancuje, “bílé” album skupiny Orlík je však stále v prodeji.

Album Demise, které si mediálním přeháněním vydobylo své místo v historii české polistopadové hudby, se slogany o bílém jezdci, bílé síle a nutnosti bránit se všemu cizímu násilím… „Nic ve zlim proti turistům, když se sem chtěj podívat, jenže není možný tady žít a taky pracovat, co to bylo za ránu, kdo nám to sem z dálky spad, černý oči, černý tělo, to není můj kamarád. Bílá liga, bílá síla, bílá liga, bílá síla, bílá liga je bílá bílá, vyčisti si boty, přijde tvoje síla, bílá síla mě zaslepila, černou duši mi vybělila…“

Landovo distancování od vlastní minulosti není zrovna přesvědčivé, pokud se ví, tak nikdy nepožádal o stažení Orlíku z prodeje, dodnes se hrají jeho písníčky. Kam asi plynou sumičky za jejich vysílání? Říká se jim tantiemy. Holt Žito 44… „Ty se ho bojiš, kurva a proč, urazil tě, tak po něm skoč. Vrať mu tu ránu, ty že si rváč, něco ti řeknu, si pěknej sráč. Zařvi si OI OI, držku mu rozbij, s takovim šmejdem nesmíš se srát, napal ho pěstí k zemi ho dobij, přišla ta chvíle musíš se rvát…“

A co naše báječná expředsedkyně poslaneckého klubu Věcí veřejných Kristýna Kočí, co už dokočírovala svojí nahrávkou… Ukázka politické kultury na nejvyšší úrovni…

“Bárta je bez peněz. On šel do tý politiky, ale on ty prachy pro ABL ještě nevydělal, takže ten je mrtvej. Bez ABL nemůže držet ten svůj politickej vliv a on jako politik už je odvařenej… akorát, že ta ODS mu to nedovolí. Já vám to řeknu jinak. … to je tvoje vina, … tys s tímhle zmrdem si to tady celou dobu hrál, on ovládá vnitro. To je tvoje vina, to je tvojí slabostí. Ty jdi do prdele. My tě odpálíme. Udělá se nová čistá správná ODS… Jestli to prostě nezvládne, tak oni ho odstřelej. Vezme to někdo jinej, já nevím kdo.

…Kamil se taky posral. No, oni se všichni v nějakou chvíli posrali, protože se prostě jako… … Kamil se asi hrozně bál toho, že když odstoupí jenom Bárta, tak to bude ještě horší, protože jim bude řídit ty ministerstva a bude je tam řídit a kasírovat. To on teďka dělá, ale nedělá to ve 100 procentech….

…Ten je jedinej jako nebezpečnej. (Prezident Klaus – pozn. autora) Akorát, že řekněme, že my a už se to blíží, on se taky posere při tom nárůstu těch informací. V tý společnosti se to posouvá, takže on si toho moc nedovolí, navíc podle všeho se chystá za mne postavit Havel. … Už pro tu náladu v té společnosti. … Já chci, a na tom si budujeme ten image, chci bejt ten čistej. … Kdybys to viděl, ten… pořad na ČT, byla jsem klidná. Ti naši pičusové, jak jsou tam jednotní, oni potřebujou čas. Mít čas, aby si to přečetli v těch novinách. A hlavně – já bych potřebovala, aby začali tlačit spíš ty místní lidi. … Hele, já, jak jsem úplně teď v klidu, tak nemám problém chodit všude, všem všechno povyprávět, furt dokola, a ty lidi mi věřej…“

Ve Státní opeře se nedávno předávali Čeští slavíci za rok 2012. Vavříny vítěze v kategorii Zpěvák roku si odnesl Tomáš Klus. Jak málo stačí k tomu získat tradiční Gottovu cenu? Stačí zazpívat: ”Čtyři roky v prdeli”… z nejoblíbenější české písně „Pánu Bohu do oken“, kde se opakuje refrén se slovy: …“Za co Pane Bože, za co…? …Zas čtyři roky v prdeli….“ Kolik že dalších hitů má na svém kontě tento zpěvák…? Každopádně deska „Tak mě tu máš“ Jaromíra Nohavici zůstává v čele tuzemské prodejní hitparády.

Poráží skupinu Kryštof i Kluse, co se narodil v roce 1986 v Třinci, takže si užil komunistické tyranie až až. Co ale dělal poslední čtyři roky, které tolik napadá? Proč se nesnažil, aby ty roky nebyly v prdeli. Co pro to učinil, tento reprezentant v moderním pětiboji, jenž se dal raději na chraplavé popěvování a studování DAMU. Maminka z něho má ale určitě radost. Zvláště, když se tolik podobá Okamurovi, co též chce být nejlepší…

Že přece máme ještě divadla, co drží prapor slušné poetické češtiny? Která divadla máte na mysli? V Ostravě dávají zpěvohry „Donaha – Hole dupy“ o partičce nezaměstnaných dělníků, co se rozhodnou kur.a, zarobiť striptýzem, k čemuž se probrodí peprnými ostravskými nadávkami, mezi nimiž je „prdel“ jedním z nejslušnějších. Banik, pi.o.… Jadrná zvukomalba Ostravaka ostravskeho. Kde jsou časy Vladimíra Brázdy a oblíbených operet? Kultura jazyka je nutná, pan Strauss by se divil. Kdo dnes veřejně nep.čuje, není „in“…

A Národní divadlo v Praze? Na jeho prknech odehrál Luděk Munzar třiatřicet sezon. Zlatou kapličku opustil spolu se svou manželkou a herečkou Janou Hlaváčovou v roce 1990, protože se názorově rozešli s tehdejším vedením. Do činohry pražského Národního divadla po listopadu 1989 nastoupila nová generace divadelníků, kteří prosazovali umělecké postupy, s nimiž se Munzar nemohl ztotožnit. Velézt na žebřík a divákům ukazovat holý zadek. To je dnešní Národní divadlo, Zlatá kaplička. Alternativní Shakespeare…? William se v hrobě obrací…

A že máme přece také výtvarné umělce…? Slušnost sama. Ministři kultury EU chtěli na jaře 2009 vědět, kdo je autorem „ostudně proslavené“ provokativní plastiky Entropa. Nechali proto na svou pražskou konferenci pozvat jejího tvůrce – výtvarníka Davida Černého, a ten je nezklamal. V hlasitém komentáři před mnoha přihlížejícími znectil prezidenta Václava Klause.”Co jsou moje bulharské záchody ve srovnání s tím hajzlem, co máme na Hradě,” řekl před svědky Černý. Tak už víte, od koho jsme pochytili tu hantýrku prasečích řezníků…? Máme přece svobodu slova a projevu rychlokvašných celebrit…

Nejvíc si jí považoval expremiér Topolánek: Ano, to je ten politik, co zavedl ve Sněmovně módu vztyčených prostředníčků. Kalousku, jsi jednička. Je to jeden z těch, kdo ze Sněmovny udělali Augiášův chlév. Podtrhl to nacistickými slovními hříčkami, když napsal jednomu novináři: Es kommt der Tag, jindy zase vyslal do světa zvěst, že „přijde noc dlouhých nožů“ a připomněl na Osvětimské lži… Od té doby je konec slušných lidí v tom strašidelném lidovém shromáždění, vše LIDEM…

Inu, byl to fakt krutopřísnej mejdan, v tej Státní pražský opeře… Už víte, proč se svět řítí do ďáblovy řiti a proč jsou „čtyři roky v prdeli“…?

PS: Omlouvám se případným čtenářům, že byl můj blog zařazen do „soukromých“. Podle adminů proto, že má v titulku sprosté slovo. Pan Klus může tuto píseň i se slovem „prdel“ zpívat ve všech soukromých i veřejnoprávních médiích každý den, já ho do titulku dát nesmím. Přitom jsem právě na tom chtěl zdůraznit, jak zvulgarizovala naše nejen politická scéna… Požádal jsem proto o celkové stažení tohoto textu z blogu iDnes… Nejsem a nebudu pokrytcem… Pochopil jsem, že inkriminovaný Kodex uznává v titulku slovo „prdel“ za sprostý výraz, zatímco slova „zmrdi“ a „pičusové“ jsou výrazy zcela v pořádku. Tak jsem si alespoň ověřil, že nejsem jediný užitečný idiot na blogu iDnes… http://olser.blog.idnes.cz/c/253463/Pucistka-Koci-a-jeji-politicky-slovnik-zmrdi-a-picusove.html

 

Izraelské osudy – Tisíc a jedna pravda ve Svaté zemi jako eKniha v elektronickém vydání na eReading.cz: (http://www.ereading.cz/cs/detail-knihy/izraelske-osudy?eid=1135