Pro mě není žádná potíž psát kriticky na toto téma; jsem totiž po tátovi, jenž byl zásadní antikomunista, a proto jsem nikdy nebyl v žádné politické straně. Tátu skutečnost, že odmítl vstoupit do KSČ, stála místo učitele. Tomu říkám charakter. Odmítl mít prospěch z něčeho, v co nevěřil. Ano, komunismus je utopie. Jako mír, jenž je parádní věc, pokud ovšem jste patřičně ozbrojeni až po zuby.

Proto Tomio Okamura, jako každý správný Japonec z Bystřice pod Hostýnem, se účelově přidává na stranu komunistů. Okamurova demagogie má jasný podklad; komunisté jsou na vlně a vyhrávají, svého kandidáta na prezidenta ČR nemají, takže jim zbude dost hlasů i pro něj… A zatímco já kritizují komunisty bez čtenářské odezvy, Okamura z nich učinil nejdemokratičtější stranu světa a má za to frenetický potlesk.

“Svým jménem se komunisté v původní podstatě hlásí – ač se to někomu nezdá – k asi nejdemokratičtějšímu systému, který svět poznal… Opravdu – ne idea, ale gauner s ideou v hubě škodí…“ Napsal Tomio Okamura koncem roku 2012. Chtěl se snad touto poslední větou svého blogu sám charakterizovat…? Mohl bych mu dlouze popisovat, jak je komunistická ideologie „nejdemokratičtější“, ale za to mi tento karérista, jemuž chutná moc podle Mňačka, nestojí…

Pak přišel se svojí troškou grafomanie do mlýna Vít Olmer, co prý byl ve vztahu ke KSČ stejně jako tzv. „ředkvička“, což v jeho výkladu znamená, červený navrch, bílý uvnitř. Tvrdí, že patřil k obyčejným pěšákům, kteří se dostavovali jednou měsíčně na schůzi, zaplatili příspěvky a vyslechli projevy, jimž ani oni sami nevěřili. A na akci přišla reakce. Nahrávka na smeč pro amatérského politika Františka Matějku, který je skvělý rétor a spoluzakladatel i místopředseda předsednictva Strany svobodných občanů…

Okamžitě zareagoval, když mj. ve svém blogu napsal, „že být před rokem 89 komunistou z prospěchu prý není žádná vada charakteru. Víte, pokud někdo vstoupil do KSČ z přesvědčení, setrval tam do roku 89 a dnes je například členem KSČM, dokážu to pochopit. Fakt. Nesouhlasím, komunismus je mi odporný, ale respektuji, že mu někdo jiný může opravdu věřit. Ještě víc odporní, než víra v komunismus, jsou mi ale ti, kteří skládali knížky v roce 89 s vědomím, že přišel konec jejich prospěchu…. Tyhle lidi mají vadu charakteru v krvi a kecy o poučení jsou jen další kartou ve hře o osobní prospěch. Komunista může nakonec prohlédnout a pochopit, že ten systém je špatný. Bezpáteřní prospěchářská svině však zůstane sviní za každého režimu…“

Pan Matějka však kritizoval pana Olmera za redkvičky, ne ale pana Okamuru za to, že považuje komunismus za nejdemokratičtější systém, jaký kdy lidstvo poznalo. Pan Okamura však také chybuje; přirovnal svoji obhajobu komunismu k boji komunardů 19. století. Ne že by neměl pravdu, avšak kibucy jsou mnohem skutečnějším příkladem už proto, že v době komunardů ještě polovina lidstva věřila, že je Země placatá, takže se snadno nechala obalamutit na první pohled lákavou a laskavou ideologií komunismu…

Kdyby Tomio napsal, že první idealistický počin ve snaze vytvořit komunistický režim započali izraelští sionisté po skončení holocaustu, když byli ochotni a schopni pracovat pro svůj stát Izrael naprosto nezištně v komunách, jimž říkali kibucy, měl by stoprocentní pravdu. Asi nepochopil, jak mohou být lidé šťastní, že přežili nejkrutější genocidu, a proto byli odhodlaní pracovat bez mzdy a dělat vše jen proto, aby se jejich stát na bažinách a v poušti stal soběstačným.

A tato jejich idea došla naplnění, ovšem jako každá utopie musela také skončit, což nastalo ve chvíli, kdy se rovněž v kibucech projevila univerzální lidská vlastnost – sobectví, závist a prospěchářství. Kibucy se postupně zadlužily a dnes přežívají jen v malém množství už jako zprivatizované jednotky, v nichž už neexistuje kapesné, ale řádné platy, žádná obětavost a pokora, ale tvrdý kapitalismus.

Pan Matějka však nenapadl za obhajobu komunismu Okamuru, ale Olmera. Důvod? Olmer je snadnější soupeř, který neskrývá svoji politickou naivitu, zatímco Okamura jako exportní demagog by pana Matějku převálcoval, kdy by se mu zachtělo. A tak se na stránkách iDnes rozpoutala ředkvičková revoluce, do níž se nyní zapojuji i já. Mohl bych přidat jiný příměr; meloun – nahoře zelený, uvnitř rudý…

Kdy pan František vyhlásí za „bezpáteřní prospěchářské svině“ také Jožku Fischera, Juana Barrozu, Kurta Waldheima či papeže Benedikta XVI….? Jeden byl členem extrémní levice, co podporoval teroristy, druhý byl maoista a hvězda marx-leninistické studentské federace, dorostenecké to líhně portugalských komunistů, další byl registrovaný člen SA (Sturmabteilung) a poslední se stal členem Hitlerjugend a letectva Třetí říše… Že je to demagogie? Přesně tak. A na tomhle principu však vznikají blogy drtivé většiny blogerů nejen iDnes…

Pan Matějka je též hluboce přesvědčený, že absence víry v různé bohy by naopak pomohla k tomu, aby ve světě umíralo podstatně méně lidí v jejich jménu…. Je mi ho líto. Je účelově proti všemu a všem, jen když to pofouká jeho bolavé ego. Považuje se totiž za silného jedince, jenž si je jistý sám sebou a může najít skutečné a jistě žádoucí místo v sobě pro jiné, děti, chudé, i cizince… Bože, tolik keců o poučení… Dvacet centimetrů erekce…

Můj otec si život neuměl bez víry představit, přestože kvůli ní přišel o milovanou práci. Rozhodně neočekávám, že by to mohl pan Matějka pochopit. Neumí si totiž ani představit, že právě tyhle lidi bez víry mají vadu charakteru v krvi a kecy o poučení jsou jen další kartou ve hře o jejich osobní prospěch… V co věříte vy, pane Matějko? Neříkejte, že ve svobodné občany…?

Inu, dovolil by si někdo dle filosofie F. Matějky pokládat pana Rychetského, bývalého člena KSČ, spoluzakladatele a prvosignatáře Charty 77, spoluzakladatele Občanského fóra a představitele liberálního klubu OF, za „bezpáteřní prospěchářskou svini“…?

Izraelské osudy – Tisíc a jedna pravda ve Svaté zemi jako eKniha v elektronickém vydání na eReading.cz: (http://www.ereading.cz/cs/detail-knihy/izraelske-osudy?eid=1135