Opakování, matka moudrosti. Ohrané klišé, přesto dalo Židům dnešních 171 Nobelovu cenu. Nietzsche žil v polovědomém stavu jako duševně nemocný progresivní paralýzou. Geniálně však charakterizoval současnou morálku a prorocky řekl: …”Žijeme všichni v hluboké lži, protože předstíráme, jako kdyby stále platila křesťanská morálka, ačkoli v ni v hloubi duše nevěříme…” Co ještě nesmíme zapomenout? „Padne-li Izrael, padneme s ním my všichni“, napsal nedávno pro víkendové londýnské Times bývalý španělský premiér Jose Maria Aznar. „Opouštěním Izraele ukazujeme, jak hluboko jsme klesli. Nezapomínejme, že Izrael je v celém regionu nejlepším přítelem Západu…”

Ani jeden stát EU, kromě Česka, nebyl v závěru roku 2012 proti palestinské státnosti ve VS OSN. Naopak EU kritizuje Nečase za jeho podporu Izraele. Je šokující, že zrovna EU si dovolí kritizovat Česko. Přitom právě EU může za program EUROMED (Euro-Mediterranean Partnership), nazývaný “barcelonským procesem”, jenž počítá s přistěhováním až 80 milionů muslimů do zemí sedmadvacítky do roku 2050… Libyjský vůdce Muhamar Kadáfi v roce 2008 prohlásil: “Proč umírat za islám? Nepotřebujeme už teroristy ani sebevražedné atentátníky. Přes 50 milionů muslimů v Evropě ji sami změní za pár desítek roků na islámský kontinent…”

Je to jako v pohádce O Smolíčkovi pacholíčkovi. Neposlouchal svého kamaráda jelena, pustil k sobě Jezinky falešnice a bylo zle. Únos a zlé vyhlídky. Naštěstí byl zlatorohý kopytník poblíž a vše dobře dopadlo. Také neustále slyšíme kolem sebe, blíž a blíž, hlasy muslimských Jezinek. Prý pusťte nás do civilizované Evropy, jen si odpočineme od strádání ve své vlastní zemi… A my je pouštíme, ještě jim vyhovíme ve všem, co si vymyslí, tiskneme jim korány…

Třetí největší muslimskou zemí v EU je už nyní to hrdé křesťanské Německo, které si dnes muslimy doslova hýčká. Na 120 tisíc muslimů z třímilionové islámské komunity v SRN tak bude mít největší mešitu v německém Kolíně nad Rýnem. Už brzy nebudou turisté obdivovat jen kolínskou katedrálu, ale i minarety, které v Ehrenfeldu postaví Turecko-islámské unie (Ditib). Projekt bude stát kolem 20 miliónů eur (497 mil. Kč) a zaplatí ho příspěvky 800 sdružení patřících k Ditib. Rozhodnutí podpořili němečtí sociální demokraté, zelení, liberálové a levice. Kolínský starosta Fritz Schramm projekt obhajoval tvrzením, že velkoměsto jako Kolín potřebuje centrální mešitu: “Nehodí se, aby se muslimové modlili v halách starých fabrik a na zadních dvorech“. Kupole moderní stavby má dosahovat 35 metrů a po stranách vyrostou dva 55 metrů vysoké minarety.

Izraelský velvyslanec v USA Michael Oren varuje, že palestinští Arabové budou teď využívat každou možnost, aby si mohli stěžovat u Mezinárodního soudního dvora v Haagu. Předseda Palestinské autonomie Abbás připravuje stížnost proti plánu Izraele vystavět 3000 bytových jednotek na území mezi Male Adumim a Jeruzalémem. USA jsou proti takové stížnosti, protože plán výstavby bytů závisí na ochotě Arabů zasednout k jednacímu stolu. Izrael je podle Orena připraven odpovědět na každé jednostranné kroky lokálních Arabů, co si říkají Palestinci, stejně jednostranným opatřením.

Předběžný odhad počtu muslimských migrantů má vyrovnat demografický úbytek v celé Evropě. Zrada její křesťanské tradice? Vypočítavost Barrosových socialistů? Kam vítr, tam plášť, vlastně čádor a nikáb…? Už vím, kdo je na čí straně… V roce 2010 Dr. Nicholas Rostow působící na Yale Law School napsal: „V únoru 1981 prohlásil prezident Reagan, že výstavba není ilegální, ale nedoporučoval ve stavbách pokračovat, aby tím osadníci neprovokovali Araby.“ Tehdy USA v OSN hlasovaly proti označení výstavby za ilegální.

V lednu tohoto roku nechal premiér Netanjahu ustavit tzv. Levyho komisi k posouzení, zda je legální stavět domy a byty na území Judeje a Samaří. Penzionovaný soudce Nejyššího soudu Edmund Levy, penzionovaný soudce okresního soudu v Tel Avivu Tehiya Shapira a Dr. Alan Baker, odborník na mezinárodní právo, který stál u zrodu Dohod z Oslo. Na svých 89 stránkách komise potvrdila, že Izrael může stavět legálně. Arabská osídlení Ramallah, Hebron, Sichem či židovská Ma´aleh Adumim, Ariel i Kirjat Arba pokrývají jen 10 procent území Judeje a Samaří. Neobydlených je 90 procent území. Židovské osídlení tvoří jen 3 procenta. Navíc není Židům dovoleno stavět na soukromé arabské půdě.

Aby mohla nějaká země okupovat jinou zemi, musí být obě země členy mezinárodního společenství. V minulosti bylo okupační zemí Jordánsko, deklarujíc svou suverenitu nad Judeou a Samařím. Dnešní židovské osady neleží na „okupovaném“ území. Stephen M. Schwebel, prof. Mezinárodního práva na Hopkinsově univerzitě ve Washingtonu, poradce ministerstva zahraničí a prezident Mezinárodního soudního dvora v létech 1997-2000 tvrdil: „Jestliže území Judeje a Samaří tehdy Jordánsko nelegálně okupovalo a později ho Izrael získal nazpět, pak je to v pořádku.“ Nálezem podle Mezinárodního práva bylo rozhodnutí Ligy národů, aby se židovská domovina vytvořila na území západně od Jordánu. K tomu dala Britům pověření (mandát). Podle Charty OSN, článku 80, je rozhodnutí Ligy národů o Palestině nezměnitelné!

Vzpomínám si, jak jsem byl v Bělehradu na ministerstvu zahraničí, když se počítaly škody po barbarských náletech NATO. Bohužel, také s účastí Česka, které bylo čerstvým členem Aliance. Srbsko bylo vždy zemí statečných obránců svobody. Za 1. světové války utrpělo údajně kvůli atentátníkovi Principovi strašlivé lidské i ekonomické ztráty. Zahynulo více než 50 procent vojensky schopných mužů (18-60 let), deset procent se stalo invalidy následkem války. Přes 800 tisíc lidí zemřelo na různé epidemie, podvýživou a hladem. V zemi zůstalo na půl miliónu válečných sirotků. Hospodářství země bylo zcela rozvrácené, rozkradené okupanty (Němci, Rakousko-Uherskem, Bulhary).

Jak mi řekl docent Rajko Doleček, pak ale v krátké době zachránění Srbové, plni nadšení a odhodlání, vytvořili za materiální pomoci spojenců zase dobře vycvičenou a motivovanou stotisícovou armádu, která sehrála významnou roli při průlomu Soluňské fronty v září 1918. Srbské vojsko osvobodilo Bělehrad již 1. listopadu. Zůstaňme na Balkáně, kde vládla Ustaša – Chorvatské revoluční hnutí, fašisté, působící zejména v meziválečném období a v období druhé světové války. Když se hnutí dostalo v Chorvatsku k moci, začalo protežovat právě bosenské Muslimy. Praktiky Ustašovců dosahovaly hrůzných rozměrů – neštítili se stahovat lidi z kůže, znásilňovat dívky před očima jejich matek, popravovat malé děti a ani vyřezávat lidem oči zaživa. Když jsem se během bojů ptal posledního prezidenta Jugoslávie Stipe Mesiče, kdy válka skončí, řekl, až Američané rozdělí peníze a řeknou dost. A Ustašovci? Prý jsou to už neškodní staří lidé…”

Velvyslanec Izraele v USA Oren vyjádřil zklamání, že se kromě ČR žádná země v EU nepostavila proti uznání arabské autonomie v OSN, což bylo jasné porušení Dohod z Oslo, u kterých EU asistovala. Soudní dvůr v Haagu by byl podle dosavadních zkušeností zřejmě na straně Arabů. Chorvatské a muslimské vůdce soud osvobozuje, srbským vůdcům dává doživotí. Sami soudci takového soudu patří před soud! V Haagu proti sobě stojí vraždící muslimové a hájící se křesťané. Zatím podle počtu osvobozených vedou muslimové, přesně podle programu EUROMED…

Jen namátkou ty „nejkřiklavější“ kauzy. V únoru roku 2003 vznesl „Haag“ žalobu proti Vojislavu Šešeljovi, předsedovi Srbské radikální strany, známé svým antiglobalistickým postojem a proruskou orientací. O své nevině přesvědčený Šešelj nasedl na první letadlo směrem Nizozemsko, aby neuvěřitelné 4 roky a 9 měsíců čekal ve vazbě na zahájení procesu. Navíc, svá práva (mezi která patří právo hájit se sám), zaručená nejrůznějšími mezinárodními konvencemi i statutem Haagského tribunálu, si musel vydobýt 27 dní trvající hladovkou. Poté byl proces konečně zahájen. Carla del Ponte mezitím ve své knize přiznala, že obžaloba proti tomuto muži byla sepsána na politickou objednávku „prozápadního“ srbského premiéra Zorana Djindjiće.

Šešelj během procesu svědky a „soudní experty“ jednoho po druhém svými argumenty diskreditoval, až zostouzel. Šešeljova převaha v soudní síni je tak obrovská, že dokonce avizoval, že vůbec nebude zapotřebí, aby povolával svědky obhajoby. Teoreticky by tak mohl být rozsudek vyřčen už v první polovině jara. Ale, v okamžiku kdy žalobě zbývá k předložení důkazů pouhopouhých šest hodin, žaloba požádala o „přerušení soudu na neurčito“. Důvod? Údajné „narušení integrity procesu“. K tomu prý došlo díky tomu, že Šešelj v jedné ze svých knih zveřejnil jména tří svědků, kteří jinak požívají vysoký stupeň ochrany. Toto obvinění obžalovaný kategoricky odmítá. Soudci poměrem hlasů 2:1 žádosti vyhověli a proces přerušili…

A další evropští křesťané. Čtyřiašedesátiletý Slobodan Miloševič byl u Mezinárodního trestního tribunálu pro bývalou Jugoslávii (ICTY) souzený kvůli odpovědnosti za válečné zločiny a genocidu.  Od 12. února 2002, kdy soud s Miloševičem začal, se hlavní postava soudního projednávání potýkala s chronicky zvýšeným tlakem, kardiovaskulárními problémy a častými chřipkami. Byl nalezen mrtvý ve své cele…

Radovan Karadžić je považován za hlavního iniciátora a viníka válečných zločinů, kterých se srbská strana za války dopustila. Před mezinárodním soudem pro bývalou Jugoslávii se zodpovídá z celkem 11 zločinů genocidy, zločinů proti lidskosti a válečných zločinů…

Žena bývalého velitele bosenských Srbů Ratka Mladiče se svým synem Darkem nechtějí žádat jen o vrácení zkonfiskovaných peněz, jejichž částka v přepočtu převyšuje 360 tisíc korun. Usilují také o to, aby se Mladičova snacha mohla vrátit do práce ve společnosti Telekom. Žena podle nich byla z firmy, kterou provozuje stát, propuštěna protiprávně. Mezinárodní trestní tribunál pro bývalou Jugoslávii Mladiče stíhal kvůli obviněním z genocidy a dalších zločinů proti lidskosti. Stíhal ho už od roku 1996, byl ze všech hlavních protagonistů války v bývalé Jugoslávii posledním nepotrestaným. Pokud si odmyslíme islámské zločince, které soud v Haagu osvobodil…

Mezinárodní trestní tribunál pro zločiny v bývalé Jugoslávii po roce a půl dospěl k rozsudku nad bosenskosrbským generálem Radislavem Krstičem. Vynesl dosud nejtvrdší trest ve své historii. Uznal ho vinným ze systematického vyvražďování civilistů v bosenské enklávě Srebrenica v roce 1995 a odsoudil ho ke 46 letům vězení. Trestní tribunál v Haagu vynesl rozsudek rovněž nad Srbem Momćilem Perišićem obžalovaným ze zločinů spáchaných při válce v bývalé Jugoslávii. Perišićovu obranu, že jeho údajné zločiny spáchaly jiní, žaloba odmítla a odsoudila jej na 27 let vězení.

Ovšem, když přijdou na řadu zločinci z řad muslimů, vše je náhle podle jiných not. Mezinárodní trestní tribunál pro bývalou Jugoslávii (ICTY) v pátek v odvolacím řízení osvobodil s okamžitou platností chorvatské generály Anteho Gotovinu a Mladena Markače. Velitelům přitom loni soud vyměřil tresty 24 a 18 let vězení za válečné zločiny. Gotovina a Markač byli původně uznáni vinnými z vražd, perzekuce a rabování soukromého majetku chorvatských Srbů během konfliktu v bývalé Jugoslávii v první polovině 90. let. V pátek však soudce Theodor Meron rozhodl, že k žádnému spolčení s cílem podnikat zmíněné zločiny nedošlo. Žalobci se proti verdiktu nebudou odvolávat. A co další zločinci v „osvobozovací mánii“ haagské mafie?

Naser Orić (1967) – Muslim, někdejší velitel armády Bosny a Hercegoviny v oblasti Srebrenice, byl nejprve v roce 2006 za nepřímý podíl na zavraždění a mučení zajatých Srbů během války v letech 1992 a 1993 odsouzen ke dvěma letům vězení, v odvolacím řízení v roce 2008 byl však soudem všech obvinění zproštěn.

Ramush Haradinaj (1968) – Bývalý velitel Kosovské osvobozenecké armády (UÇK) a od března 2004 do prosince 2005 premiér Kosova byl obviněn mimo jiné z odpovědnosti za vraždy, pronásledování, znásilňování a kruté zacházení se srbskými, romskými a také albánskými civilisty, kteří byli označeni za kolaboranty se Srby. Soud jej v dubnu 2008 osvobodil pro nedostatek důkazů, jeho zástupce přitom pro podíl na mučení poslal na šest let do vězení. V červenci 2010 ale odvolací tribunál vrátil celý proces k novému projednání. Hardinaj působil v letech 2004-2005 jako předseda kosovské vlády, před tím byl velitelem UÇK. Žaloba ho vinila z odpovědnosti za 37 činů včetně vražd, znásilňování a dalších případů nelidského zacházení s civilisty. Soud ho nakonec osvobodil…

Inu, že by už byla dokonána zrada evropských křesťanských tradicí…? Že zbytečně patetické vzdychání, když je stejně polovina Evropy ateistická…? Možná nejde tolik o patos, ale o princip, svobodu a demokracii, tedy o záležitosti, o nichž nemají islámské země ani páru…

Izraelské osudy – Tisíc a jedna pravda ve Svaté zemi jako eKniha v elektronickém vydání na eReading.cz: (http://www.ereading.cz/cs/detail-knihy/izraelske-osudy?eid=1135