Přání otcem myšlenky, aneb „Osa zla“ na vymření..?

28. Říjen, 2008 – 9:17

Základní línie tzv. osy zla, jak nazvaly USA některé země, které jim pranic nevyhovují, a proto je považují za hrubě nepřátelské. Kuba, Severní Korea a Írán patří právě k nim.

Vlastně není to přesně; tak jako z „osy zla“ vypadla nedávno Libyje, objetím diktátora Kaddáfího s americkou ministryní zahraničí Riceovou, vyřadily Spojené státy z hanlivého a ekonomicky velmi svízelného společenství psanců také KLDR za to, že se oficiálně vzdala svého jaderného programu.

Přesto je v případu této asijské země CIA dál ve střehu a americké přání je také zde pořád otcem myšlenky. Rozšířily se totiž zvěsti, že severokorejských prezident, šestašedesátiletý Kim Čong-il, utrpěl mozkovou mrtvici.

Dohady se objevily poté, kdy se Kim nezúčastnil vojenské přehlídky na počest 60. výročí vzniku země, když se v minulosti podobných demonstrací síly pravidelně účastnil, zejména při „kulatém“ 50. výročí a pak i při 55. výročí.

Spekulace to mohly být opprávněné, vzledem k tomu, že trpí nadváhou a množstvím chronických potíží, jež jsou stejně dědičné, jako předávání moci v komunistickém státě. Vedení izolované KLDR převzal před 14 lety po smrti svého otce Kim Ir-sena.

V nastalém zmatku se objevily zprávy, že Kim Čong-il je mrtev a že mu nepomohli ani čínští lékaři, kteří před časem do Pchjongjangu narychlo přidcestovali.

A iktus je nebezpečná choroba, na kterou se umírá ve světě nejvíc, hned po exitus letalis srdce. Exitus in deis est… Tentokrát se USA snad poprvé opravdu bály, že Kim musel zemřít, jelikož odmítl jaderné zbraně…

Před několika dny však Kim všechny vyvedl z omylu, když se objevil na fotbalovém utkání dvou univerzitních týmů, k nimž měl také patetický projev. Rozhodně nevypadal na dvojníka, které údajně využíval i Saddám Husajn, ani na člověka postiženého mozkovou příhodou.

Dalším trnem v oku pro USA je íránský prezident Mahmúd Ahmadínežád, kterému bylo včera 53 let. Spojené státy už to vidí v barvách, že by prý nemusel kandidovat na další funkční období íránského prezidenta.

Byl údajně poslední týden zjevně nemocný, protože zrušil svůj projev a v týž den se ani nezúčastnil zasedání vlády. USA už počítaly, kolik ušetří, když si odpustí jíránskou válku, vzhledem k tomu, kolik bilionů dolarů je stojí boj za svobodu a demokracii iráckého lidu…

Poslanec íránského parlamentu Mohamad Ismajl Kousárí však řekl, že prezident je jen vyčerpán.

Má být z čeho; Írán trpí více než 10 % nezaměstnaností a ačkoliv profitoval z vysokých cen ropy, bojuje také s 30procentní inflací. Ahmadínežád navíc nesplnil sliby ze své volební kampaně, v níž všem mazal med kolem úst o použití výtěžků z ropy na zlepšení života v chudších provinciích.

Sice se zúčastnil veřejné akce, na podium mu ale pomáhalo několik lidí.

„Pokles tlaku, který vedl k umístění na jednotku intenzivní péče a k nitrožilní léčbě, jej postihl dříve a postihuje,“ sdělil ministr kultury Mohamnad Hossein Saffar Harandi. Připsal problém „přepracování“ a věc smetl ze stolu prohlášením: „Je v dobré kondici, v lepší než já.“

Ahmadínežád se opičil po Kimovi a objevil se v íránské televizi, kde prohlásil, že jako normální člověk může dostat chřipku, „ale jasně říkám, že nejsem nemocný.“

Třetím v řadě je kubánský „Líder maximo“ Fidel Castro, na něhož se výzvědné služby USA speciálně soustřeďují. Ve středu 21. října 2004 mohly zajásat – Fidel Castro konečně padl. On však pouze upadl. Stalo se tak na setkání s veřejností v Santa Clara, tři sta kilometrů východně od Havany.

Castro zde po ukončeném projevu scházel ze schodů, klopýtl a upadl na zem, jak široký, tak dlouhý. Při bolestivém pádu si tento 78 letý kubánský vůdce poranil koleno a zlomil ruku. Tu mu dali lékaři do sádry, noha však dopadla o poznání hůře a musel být operován.

Při zákroku, který trval údajně přesně 3 hodiny a 15 minut, mu lékaři operovali meniskus, který se roztříštil na osm částí.

V televizním prohlášení nechtěl Fidel před Kubánci ztratit glanc a gloriolu hrdiny, tak prohlásil, že odmítl celkovou anestézi, aby mohl plnit funkci hlavy státu. Znecitlivělou měl jen dolní část těla. Při zákroku prý „vyřizoval četné důležité otázky“ s jedním ze svých spolupracovníků.

Problémy měl již dříve; v červnu 2001 ztratil vědomí při proslovu k šedesáti tisícům Kubánců na havanském předměstí. Asi desetiminutovou mdlobu přičetl přepracování a velkému horku.

Američané se však Castrovým „pádem“ namlsaly a snažily se ho poslat na onen svět alespoň virtuální propagandou. Tak se ve zprávě CIA objevilo 8. listopadu 2005, že devětasedmdesátiletý kubánský vůdce trpí Parkinsonovou chorobou

„Stále říkají, že Castru má takovou či onakou nemoc. Naposledy si vymysleli Parkinsona,“ smál se diktátor. „Je mi úplně jedno, jestli touto nemocí někdy onemocním. Měl ji i Jan Pavel II. a strávil léta cestováním po světě…“

Na podzim 12. listopadu 2006 však přišly výzvědné služby opravdu se silným kalibrem. Americká vláda prohlásila, že je přesvědčena, že Fidel Castro trpí rakovinou žaludku, dvanáctníku nebo slinivky a nepřežije příští rok.

Fidel Castro skutečně podstoupil několik operací zažívacího traktu a dostal zánět pobřišnice. Na veřejnosti se neobjevil dva roky a letos v únoru se oficiálně vzdal moci úplně ve prospěch svého bratra, o pět let mladšího Raúla.

Dne 19. února 2008 oznámil, že se již nevrátí do funkce hlavy státu, do které byl zvolen před 49 lety v ozbrojené revoluci. „Nebudu se ucházet, ani nepřijmu, opakuji, nebudu se ucházet ani nepřijmu funkci předsedy státní rady a vrchního velitele ozbrojených sil,“ uvedl Castro.

Nicméně se dál zotavuje a jako správný „El Comandante“ se USA naschvál dožil 13 srpna 2008 svých dvaaosmdesátin.

„Čtu, píšu komentáře, informuji se, mluvím telefonicky s kolegy a dělám předepsaná rehabilitační cvičení,“ prozradil bývalý kubánský vůdce.

Sen USA se přesto alespoň napůl naplnil, ovšem žádný převrat se na Kubě nekoná a jak se to rýsuje, tak se ani v nejbližší době konat nebude…

Přání tedy zůstává i nadále jen otcem myšlenky a konspirace opět pouze sci-fi báchorkami. Že Američané nikdy na Měsíci nebyli, jelikož tam není vítr a jejich vlajka se vlnila. Že atentáty na Světové obchodní centrum a budovu Pentagonu nemají na svědomí muslimští teroristé, ale americká vláda, vedená Mossadem.

Že Monika Lewinská byla ruská agentka, jež měla za úkol zlikvidovat Billa Clintona, že princeznu Dianu nechala zavraždit britská tajná služba MI 5 na pokyn královské rodiny a že za sci-fi seriál Star Trek může Vatikán, aby přiměl Američany k návratu ke křesťanství…

Třeba se dočkáme, že se s Castrem bude objímat pro změnu ne venezuelský Cháves, ale americký Obama…

Inu, mýty, bajky, poudačky, báječné fabulace… Jen války, ty děvky výdělečné, ty budou asi napořád drsně realné…

Reklama:
  1. 1 Trackback(s)

  2. Led 15, 2016: hampton bay ceiling fans

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *