Ale od počátku. Někdy to zavánělo i justiční mafií. Policisté si pro MUDr. Davida Ratha přijeli 14. května přesně ve 20:15; zastavili ho, když odcházel v Rudné z domu šéfky kladenské nemocnice Kateřiny Pancové a exposlance Petra Kotta. Byl zatčen s krabicí od vína, ve které bylo sedm milionů korun. Zatímco vyšetřovatelé tvrdí, že se jednalo o část provize ze zmanipulování tendru na opravu buštěhradského zámku, Rath se hájí, že o penězích vůbec nevěděl. Považuje vše za komplot ministra Kubiceho.

Detektivové Ratha stíhají také z přijetí dalších zhruba celkem devíti miliónů v souvislosti s údajným ovlivňováním zakázek pro tři středočeské nemocnice. V případě kolínské a jí provozované kutnohorské nemocnice šlo údajně o více než 4,2 milionu, které měl dát exposlanec Petr Kott tehdejšímu středočeskému hejtmanovi MUDr. Rathovi 16. února. Dalších 667 tisíc prý Kott předal Rathovi 2. dubna v souvislosti s kladenskou nemocnicí. A konečně 4,1 milionu údajně poslanec od Kotta převzal na konci dubna a začátkem května ve spojitosti s dodávkou technologie pro mladoboleslavský špitál.

Ovšem, obvinění se vehementně brání. MUDr. Rath se hájí tím, že nemohl mít na zmanipulované zakázky vliv ani z titulu své funkce, prý vše nezávisle na sobě kontrolovaly desítky osob a různé úřady. Připomínal u výslechů, kolik za jeho hejtmanování bylo postaveno školek, škol i nemocnic a silnic. Hysterie ministra vnitra Jana Kubiceho údajně přijde české občany o miliardy z Bruselu. Poté Rath obvinil ze zbabělosti též vládu, vrchní státní zástupkyni Bradáčovou i opozici.  

Zásluhou jistého práskače policie zmapovala, jak se skupina domlouvá na zmanipulování opravy buštěhradského zámku. Šlo hlavně o to, jak údajně cenu zakázky navýšit a z celkové ceny 220 milionů si „uloupnout“ zhruba deset procent. Rath, který je už pár měsíců ve vazební věznici v Litoměřicích, měl zajišťovat krytí. Exhejtman při svém vystoupení před poslanci začátkem června prohlásil, že případ byl na něj připraven „chobotnicí pana Kubiceho“ a celý proces je manipulován od samého počátku, je neférový, nespravedlivý a nestandardní…

Chová se tedy přesně tak, jak mi to popsal na kauze Vocáska bývalý ředitel Mírovské věznice PhDr. Kohoutek, než po útěku Kajínka spáchal sebevraždu skokem ze své pracovny na druhé nádvoří Mírova. Podle ředitele věznice je taková reakce vězňů přirozená; při zahájení výkonu trestu dostanou svůj kompletní trestní spis, takže si ho mohou důkladně přečíst a nastudovat, aby si dál vše sami vykombinovali podle popsaných okolností, jak vraždy probíhaly a jak také mohly proběhnout, aniž by padla vina na ně. Jdou ve své fabulaci až tak daleko, že jsou schopni této své lži po určitou dobu i sami uvěřit. Kdyby nebohý pan ředitel tušil, že brzy zaujme Česko zřejmě světové prvenství, kdy si poslanec ve vězení může ponechat svůj poslanecký mandát včetně plus mínus šedesátitisícového platu…

Všechna tato „trestná činnost“ byla podle Vocáskova a Kajínkova, nyní i Rathova a Pekárkova, naivního vysvětlení jen zatracená náhoda, nešťastný souběh okolností. Vocásek třeba prohlašuje, že oba „jeho“ důchodci byli sice zavražděni, ale někým jiným. Jen to na něho hodili, jelikož se shodou okolností v té době zrovna nacházel na místech činů. Stalo se to, co se dalo čekat. Pravomocně odsouzený poslanec Roman Pekárek se zatím stejně jako MUDr. Rath, nehodlá vzdát sněmovního mandátu. Chce počkat, jak dopadne u Nejvyššího soudu, na který se hodlá obrátit. Nic na tom nemění ani fakt, že v příštích několika týdnech může čekat obsílku, aby nastoupil do vězení odpykat si pětiletý trest.

Pekárkovi uložil pražský vrchní soud trest za přijímání úplatku a zneužití pravomoci veřejného činitele. Poslal ho na pět let do věznice s dozorem. A musí zaplatit rovněž 250 tisíc korun. Pokud ne, přičtou se mu k trestu vězení další tři měsíce… Také on se dušuje, že vše je vymyšlené, nahrávky jsou zmanipulované a jsou jen zneužitím jeho hlasu. Každopádně jako užitečný idiot posloužil svým sto prvním sněmovním hlasem k přežití české vlády při nedávném hlasování o důvěře. A vzápětí se naplnilo rčení: Po upotřebení vyhodit…

Zdeněk Vocásek byl zadržen 5. dubna 1987 v nočních hodinách na Poděbradské ulici v Praze 9 při kontrole hlídkou Veřejné bezpečnosti. Vocásek se marně pokusil zbavit dvou kufříků a igelitové tašky. V jedné z nich byl ohnutý a zakrvácený nůž. O zavazadlech prohlašoval, že nejsou jeho – jen se do nich údajně díval. Protože i jeho oděv byl potřísněn krví, byl převezen na Obvodní oddělení VB. Spáchal dvě vraždy a o jednu se pokusil. To když ve čtvrtek 19. dubna 1984 v noci zašel do bytu Stanislava H., který opilý spal na zemi pod špinavými dekami. Tam vzal Vocásek opět kladivo a čtyřikrát Stanislava H. udeřil do hlavy a odešel do svého bytu. Byl překvapen, že Stanislav H. volal o pomoc, tak se mu snažil pomoci. 

Sám do vyšetřovacího spisu řekl, když se bránil neřčení z vraždy: „Je to vůbec možné, někoho praštit a pak ho zachraňovat?” Ke smrti nedošlo jen díky včasné lékařské pomoci. Soudní znalci z oboru psychologie a psychiatrie po zkoumání duševního stavu Zdeňka Vocáska došli k závěru, že v době činu netrpěl duševní chorobou v pravém slova smyslu. Jde u něj o o polymorfní psychopatii s hysterionskými rysy (tj. poruchu osobnosti spočívající v disharmonii její struktury). Absolutní neúcta k lidskému životu u něj pramenila z výchovné zanedbanosti, nízké intelektuální úrovně (IQ 77) i nepřítomnosti jakýchkoli hlubších zájmů. Jedinou zálibou, kterou hlouběji pěstoval, byla kynologie. Vychodil zvláštní školu a byl již předtím čtyřikrát soudně trestán. MUDr. Rath a pan Pekárek jsou proti němu géniové…

Tak byl napřed odsouzen k absolutnímu trestu. A kdy se dozvěděl, že nebude popraven…? Mohl za to prezident Václav Havel, který nechal sněmovnu 2. května 1990 schválit zrušení trestu smrti. Kromě toho, že uskutečnil šílenou amnestii a propustil skoro dvě třetiny vězňů z celkového počtu více než 31 tisíc, mezi mini byl také Jiří Kajínek. V roce 1985 byl odsouzen za krádeže a údajný útok na veřejného činitele na sedm let nepodmíněně, které mu po čtyřech letech odpustil Havel v květnu 1990. …

Když jsme skončili naše povídání, které jsem si převážně nahrával, a zaplatil pár stovek předem domluveného honoráře, dovolil se Zdeněk Vocásek dozorce, jestli by mi mohl ukázat svoji celu, abych ho v ní vyfotografoval. Bydlel sám v dvoupokoji se společnou předsíňkou. Na okně byla pevná mříž, naproti okna železná postel, nad ní polička s malou televizí. Sedli jsme si na pelest a já si listoval v sešitu, do něhož si Zdeněk Vocásek psal svoji virtuální obhajobu, s mojí pomocí román Revize svědomí. Stejnou, jako nyní již vydal knižně David Rath, kdoví, jestli je bude následovat i vězeň Pekárek…

A pak další „nevinný“ vězeň – Kajínek. V únoru 1994 byl zadržen Pražkou policií, a obviněn ze dvou vražd a pokusu o vraždu. Podle krajského soudu v Plzni a Vrchního soudu v Praze zavraždil na objednávku za sto tisíc korun dva lidi a dalšího postřelil. Na vraždu podnikatele Štefana Jandy a jeho bodyguardů Pokošových si jej měl najmout plzeňský podnikatel Antonín Vlasák… Za přispění exšéfa nováckého pořadu Na vlastní oči Radka Johna v pozici mionistra vnitra byl obnoven proces s Jiřím Kajínkem. Hlavním trumfem při obnoveném soudním jednání měly být otisky prstů, resp. že chyběly tam, kde by v případě Kajínkovy viny měly být. Podle zprávy znalce musel střelec před zastřelením Pokoše a Jandy otevřít dveře od jejich auta, střelec neměl rukavice, údajně viděli svědci na jeho ruce prsten i zlatý řetízek…

Soud nakonec uznal i tentokrát Kajínka vinným z dvojnásobné vraždy a šmytec. Dveře od auta mohl otevřít úplně někdo jiný než Kajínek… Zvláštní; otisky prstů chyběli nejen u Kajínka na dveřích auta, ale také na Rathově krabici s vínem, resp. na sedmi milionech Kč. Podle svědků prý v Kajínkově kauze neměl střelec rukavice, údajně viděli na jeho ruce prsten i zlatý řetízek. Na dveřích policie podle nynějšího návrhu na obnovu řízení žádný otisk prstu patřící Kajínkovi nenašla. Teď bude muset Kajínek snít nad trestním spisem o své nevině dál. Pokud opět nepřeřeže mříže své cely… http://www.jirikajinek.cz/archiv/zivotopis.html

Inu, Vocásek a Kajínek nejsou Rath ani Pekárek, proto se jich poslanecký mandát, ani imunita či plat netýkají… Naštěstí, daňoví poplatníci si mohou oddechnout, o důchodcích ani nemluvě…

Izraelské osudy – Tisíc a jedna pravda ve Svaté zemi jako eKniha v elektronickém vydání na eReading.cz: (http://www.ereading.cz/cs/detail-knihy/izraelske-osudy?eid=1135