Do puče v únoru 1948 jsme měli s Židy nadstandardní kontakty. Kéž by se vrátila doba vřelých vztahů Čechů k Židům z období, kdy sám T. G. Masaryk čelil i fyzickým útokům svých studentů, kteří ho napadali za jeho postoj v kauze Hilsner-Hrůzová. Skutečnost, že i samotní Židé si vážili a ctili T. G. Masaryka, vedla slovenské židovské přistěhovalce do Palestiny k tomu, že svůj kibuc nazvali právě jménem prvního československého prezidenta. Výrazně tomu napomohla i tzv. hilsneriáda, aféra kolem Žida Hilsnera, jenž měl spáchat rituální vraždu křesťanské dívky. Masaryk ještě jako profesor se proti tomuto nařčení tvrdě postavil a málem splakal nad výdělkem. “O rituální pověře jsem znal knihy berlínského theologa Starcka, který vypsal vznik a historii té pověry. Řekl jsem svůj názor o věci spisovateli Münzovi a on to oznámil veřejnosti v Neu Frei Presse. Tím jsem se dostal do té mely… Začali mě v tisku tlouci. Pak řekli o mě, že jsem za to placen od Židů…”

A pak už se po Židech jen plivalo. „Zabte Žida!“ psali zmanipulovaní a neinformovaní dělníci Československa petice na podporu smrti „zrádných“ židovských komunistů vedených Rudolfem Slánským, tehdejším generálním tajemníkem KSČ. Jakoby holocaust nestačil, sotva skončila děsivá druhá světová válka, antisemitismus zase vzplál po celé Evropě, v tom děsivém židovském hrobu. Když Izrael odmítl stát se „17. republikou SSSR“, tak Stalin, který ještě v roce 1947 povolil prolomení embarga Spojených národů, aby dovolil Československu prodat Izraeli za několik miliard dolarů zbraně, začal s čistkami židovských spolustraníků. Před šestaosmdesáti lety byl ještě se vší slávou vyslán Slánský do Ostravy. V roce 1926 se stal šéfredaktorem ostravského Dělnického deníku a následně byl zvolen krajským sekretářem. Ovšem, kdo s čím zachází, tím také schází…

Na ÚV KSČ přišlo přes 10 500 dopisů, které obsahovaly výkřiky: „Utopte je jako kočky!“. „Všichni musí na provaz!“ či „Je to banda zločinců!“. Nechyběly ani nenávistné projevy antisemitismu: „Hitler jich mnoho likvidoval, ale ještě to bylo málo!“. Bylo sepsáno na 8 500 peticí naší “uvědomělé” dělnické třídy, která podporovala nejtvrdší tresty pro obžalované. Jako první předstoupil před soud Rudolf Slánský. “Přiznal” se ke všem bodům obžaloby: ke špionáži, k velezradě, k sabotáži a k prozrazení vojenského tajemství. Vše měl sepsáno, musel se to naučit zpaměti a poté “důvěryhodně” vypovídat o své “mea maxima culpa”… Hlavní prokurátor a justiční vrah JUDr. Josef Urválek udělil odsouzeným 11 rozsudků trestu smrti oběšením, zbylí tři “zločinci” byli odsouzeni k doživotí a zbaveni státního občanství…

A pak nastal dlouhý čas měsíců a roků, kdy pro Československo byl Izrael jen sionistickým okupantem s českými zbraněmi. Přerušeny byly diplomatické styky a toto vakuum trvalo desítky let. V říjnu 1989 Gustáv Husák naopak přivítal v Praze (už podruhé v roce 1989) palestinského vůdce Jásira Arafata a podepsal s ním Dohodu o spolupráci ÚV Národní fronty ČSSR a výkonným výborem Organizace pro osvobození Palestiny. Černobílý šátek – kúfiji, který se stal Arafatovým symbolem, si údajně palestinský vůdce vůbec poprvé nasadil před více než půl stoletím v Praze na kongresu Mezinárodního svazu studentstva. Psal se rok 1956. Federální ministerstvo vnitra prodalo v 80. letech Organizaci pro osvobození Palestiny pod cenou jako “operativní technické prostředky” samopaly, pistole a další materiál, v hodnotě asi za 1,5 milionu. Ve školicím středisku Zastávka u Brna vyškolili specialisté Státní bezpečnosti v letech 1981 až 1990 134 mužů Sjednocené bezpečnostní služby OOP.

Českoslovenští komunisté  v roce 1988 uznali „banánový“ Stát Palestina a v únoru 1989 zřídili V Praze velvyslanectví Státu Palestina, tedy zastoupení teroristické Organizace pro osvobození Palestiny (OOP). A pozvali si k tomu i arcivraha Jásira Arafata. Přitom soudruzi dobře věděli, že tato teroristická organizace vznikla v roce 1964, tedy před červnem 1967, tzn. v době před Šestidenní válkou, kdy ještě nebylo co “okupovat” a tedy ani co „osvobozovat.“ Navíc komunisté dobře znali Palestinskou národní chartu, ve které stojí v článku 9: „Ozbrojený boj je jediná cesta k osvobození Palestiny.“

Na podporu nedávného pokusu v závěru roku 2012 o přijetí „Palestiny“ do OSN se sbíraly v České republice levicové podpisy pod petici tzv. „Iniciativa za spravedlivý mír na Blízkém východě“. Kdo ji podepsal?  Známý krajně levicový publicista a bývalý politik Petr Uhl, dalším byl svými proarabskými excesy neblaze proslulý bývalý ministr zahraničí za ČSSD Jan Kavan, expředseda zahraničního výboru Poslanecké sněmovny Vladimír Laštůvka z ČSSD, představitel levého křídla Strany Zelených Matěj Stropnický a další soudruzi. Názory komunistů vystihuje místopředseda ÚV KSČM a poslanec Evropského parlamentu Jiří Maštálka v článku „Porušování mezinárodního práva ohrožuje i budoucnost ČR“. Tedy samozřejmě, že tím zlosynem je Izrael.

A poté začaly trapasy Míly Vlčka. Jako předseda Sněmovny vedl 10. června 2009 delegaci politiků do Gazy. Část členů delegace vyjednávala tajně s militantní organizací Hamas, třebaže Vlček ujišťoval, že se tak nestane. Ke schůzce s jeho představiteli ale nakonec přesto došlo, byť neoficiálně. Zatímco byl Miloslav Vlček na návštěvě Islámské univerzity, čtyři členové delegace v čele s Janem Kavanem s Hamasem osobně jednali. Je to ten samý Kavan, co je s ostudou jedna ruka. Např. s podvodníkem Lukášem Kohoutem, co neoprávněně vystupoval jako vedoucí kanceláře a mluvčí Jana Kavana a jako zprostředkovatel extrémně levných cest do zahraničí pro politiky. Tak si objednával poslanecké služební cesty. Zdarma si za peníze z našich daní zaletěl na Srí Lancu, byl v Thajsku, JAR, Tunisku, Peru či Kolumbii. Bez placení bydlel za peníze daňových poplatníků i v pražském hotelu U Kříže. Jménem předsedy Valného shromáždění OSN Jana Kavana objednal cestu VIP tryskáčem na Srí Lanku. Letadlo však nedostalo povolení k přeletu nad Indií a následně byl odhalen pro podvod za 2,5 miliónu korun a zajištění ochranky za 100 tisíc korun.

Kandidát na prezidenta ČR Miloš Zeman mi na téma islámu řekl: „Ideovým základem islámu je bezpochyby Korán. Muslima lze definovat jako vyznavače Koránu, podobně jako nacista je vyznavačem rasové nadřazenosti a antisemitismu nebo komunista vyznavačem třídního boje a diktatury proletariátu. … Nepřítelem je anticivilizace táhnoucí se od severní Afriky až po Indonésii. Žijí v ní na dvě miliardy lidí a financovaná je dílem z prodeje ropy, dílem z prodeje drog…“ Zavražděný nizozemský režisér Theo van Gogh řekl: “Multikulturalismus je zdvořilé ustupování roztahovačnému hostu, který vás postupně vytěsňuje z vašeho příbytku…“ Nietzsche žil v polovědomém stavu jako duševně nemocný progresivní paralýzou. Geniálně charakterizoval současnou morálku, a i když se narodil před 165 roky, přesto prorocky řekl: …“žijeme všichni v hluboké lži, protože předstíráme, jako kdyby stále platila křesťanská morálka, ačkoli v ni v hloubi duše nevěříme…“

Časy faux pas a jiných trapasů jsou snad už pryč. V minulých dnech na pár hodin přiletěla do Prahy ministryně zahraničí USA Hillary Clintonová, aby podpořila firmu Westinghouse v tendru na rozšíření Jaderné elektrárny Temelín. Zastavila se též za premiérem Petrem Nečasem, aby mu poděkovala za jeho podporu USA a Izraele, se stejným záměrem se v Česku objevil též o den později předseda vlády Izraele Benjamin Netanjahu; osobně ocenil odvahu Petra Nečase. „Padne-li Izrael, padneme s ním my všichni“, napsal pro víkendové londýnské Times bývalý španělský premiér Jose Maria Aznar. „Opouštěním Izraele ukazujeme, jak hluboko jsme klesli. Nezapomínejme, že Izrael je v celém regionu nejlepším přítelem Západu…“

Pragmatik Petr Nečas v čele české vlády, ať mu nadávám, jak chci, je tím jediným, co má dnes smysl. Kde to v něm vzalo? Stejně tak postupuje nejen vůči Izraeli, ale rovněž k Číně, kdy prohlásil skvostnou větu na mezinárodním strojírenském veletrhu v Brně, že českému exportu škodí módní politické projevy, jako je podpora ruské skupiny Pussy Riot či dalajlamy.

Říká se, že opakovaný vtip není vtipem, ale u tohoto to určitě neplatí…

Kohn se vydal na aliji do Izraele. Na letišti v Moskvě ukázali celníci na velkou bustu, kterou vezl s sebou. “Co je to?” ptali se Kohna. “To je špatná otázka; měli byste se ptát, kdo je to? Jde přece o vůdce světového proletriátu a geniálního politika V. I. Lenina…” Celníci pokývali zúčastněně hlavami a Kohna i se sochou pustili dál. Na letišti v Tel Avivu zastavili Kohna izraelští celníci. “Co je to?” spustili zhurta a ukázali na bustu. “To je špatná otázka; měli byste se ptát, kdo je to? Jde přece o Lenina, největšího zločince, který způsobil smrt mnoha milionů Rusů. Bude mi sloužit jako věčné memento…” Celnící pokývli vážně hlavami a Kohna vpustili do židovského státu. Když přišel ke své rodině, vnuk se ho zeptal: “Kdo je to, dědo?” Kohn se usmál: “To je špatná otázka, synku! Měl by ses ptát: Co je to?” Vnuk se tedy ptá: “Tak, dědo, co je to?“ A děda odpoví: “Správná otázka. Odpověď zní: Je to dvacet kilo ryzího zlata…”

Inu, kýč dalajlámismu premiér vnímá jako vzývání režimu, který by pravděpodobně neměl demokratický charakter a měl by „polofeudální, teokratický charakter se silnými autoritativními prvky“. Ano, patos nepatos; Petr Nečas je zkráíka mým premiérem…

Izraelské osudy – Tisíc a jedna pravda ve Svaté zemi jako eKniha v elektronickém vydání na eReading.cz: (http://www.ereading.cz/cs/detail-knihy/izraelske-osudy?eid=1135