A to sebeupálení vietnamských buddhistických mnichů kritizovali lidé, kteří podporovali protiválečné hnutí, jako Martin Luther King a další. Ne ale pro jejich zbytečnou smrt, ale jako neúčelnou propagandistickou akci. Thich Nhat Hanh, čelný buddhistický mnich, jenž dobře znal některé z těch mnichů, kteří se upálili, konstatoval v dopise králi, že jejich sebevražda nebyla ani činem zoufalství, ani politickým protestem. Byla zaměřena na “obměkčení srdcí utlačitelů a na vyvolání pozornosti světa k utrpení Vietnamců… Říci něco při takto silné bolesti znamená říci to s nejvyšší upřímností.”

Kdoví, kdyby Luther King nebo Thich Nhat Hanh ještě žili, zda by o čínských sebevraždách upálením také řekli, že nebyly ani „činem zoufalství, ani politickým protestem…“ Proč se tedy upalují tibetští studenti? Upalující se Tibeťané požadují mj. návrat duchovního vůdce dalajlamy, který uprchl z Tibetu po neúspěšném povstání proti čínské nadvládě v roce 1959 a žije v indickém exilu. Je to ten samý Dalajláma Tibetské místní vlády, co 24. října 1951, 24ho 8. měsíce roku zajíce tibetského kalendáře, napsal předsedovi Maovi z Ústřední lidové vlády, že koncem dubna 1951 vyslala místní vláda v Tibetu pět delegátů vybavených plnou mocí vedených Kaloon Ngapoi do Pekingu, aby vedli mírové rozhovory s delegáty jmenovanými Ústřední lidovou vládou.

Na bázi přátelství uzavřeli delegáti obou stran 23. května 1951 smlouvu Ústřední lidové vlády a místní vlády v Tibetu o opatřeních k mírovému osvobození Tibetu. „Tibetská místní vláda, jakož i církevní a sekulární představitelé, jednomyslně podporují tuto smlouvu a pod vedením předsedy Maa a Ústřední lidové vlády budou aktivně podporovat Lidovou osvobozeneckou armádu v Tibetu, aby konsolidovala národní obranu, vyhnala imperialistické vlivy z Tibetu a zabezpečila sjednocení teritoria a suverenitu vlasti…“ Tato slova řekl ten samý Dalajláma, který na placené přednášce v New Yorku nedávno šokoval ještě víc:

“Toužime po mírovém spolužití s našimi čínskými bratry a sestrami,” zopakoval alibisticky nedávno v Česku to, co řekl na tiskové konferenci v německé Bochumi. Zároveň dodal, že namísto nezávislosti by byl rád, aby tibetská provincie získala v rámci Číny větší autonomii a respekt pro kulturní a náboženské otázky. Na placené přednášce v New Yorku nedávno šokoval ještě víc, v Praze svá slova zopakoval: “Pořád jsem marxista. Marxismus má morální etiku, zatímco kapitalismus je pouze honbou za ziskem… Komunistický režim v Číně přinesl jejím obyvatelům neslýchaný blahobyt… Milionům lidí se životní úroveň zlepšila … ovšem je nutné najít východisko mezi životní úrovní a svobodou. Až dosud se většinou spoléhá na násilí…“

Dalajláma měl patrně na mysli fakt, že už v 8. století tibetský král Langdarma nechal bořit buddhistické chrámy a kláštery, ničit jejich sochy, pálit knihy a mnichy nutil vykonávat práci řezníků… A privilegovaní lámové otročili tibetské chudáky, z nichž dělali buddhistické fanatiky… Po povstání z roku 1959, organizovaného prominentními lámy, držícími negramotné poddané ve feudálním otroctví, které Říše středu potlačila, emigroval tibetský duchovní vůdce Dalajláma do Indie. Letos v březnu vyrukoval s tím, že po 369 letech zruší systém, který z dalajlamy činí duchovního i politického vůdce Tibetu. Konec s převtělováním…? Splaskla bublina dalšího náboženského mýtu? V dubnu bylo jasné, že se ve funkci premiéra politických úkolů ujme dvaačtyřicetiletý právník z Harvardu v USA Lozang Sanggjä a v srpnu on i jeho šestičlenný kabinet složil přísahu.

Jiní se upalují asi proto, že v Tibetu je bezplatné školství na všech úrovních, od základního až vysokoškolské vzdělání. Dvacetiletá studentka Cchering Kji se též upálila. Důvod? Vášeň pro vzdělávání se u ní ale prý změnila v zoufalství, když tibetská střední škola v okrese Ma-čchü v provincii Kan-su přestala vyučovat v tibetštině a přešla na čínštinu. Spáchala sebevraždu na protest proti novým učebnicím v čínštině a rozhodnutí omezit výuku tibetštiny na jednu hodinu. Věříte tomu? Smrt pro omezení tibetštiny na jednu hodinu…? Patrně psychická porucha. Kolik studentů by se upálilo v Česku, kdyby jim odebrali nějaký předmět…? Zase mě nařknou, že nerozumím školství a píšu jen bláboly, jak jsou děsivě týrány dívky, co je Čína smrtelně nakazila omezením tibetštiny. To je fakt na mašli nebo na benzin… Ale jaká jsou skutečná fakta?

Na začátku letošního března vyběhla dvacetiletá Cchering Kji z veřejných záchodků na místním tržišti s tělem zabaleným do dek, které si předtím napustila benzinem a omotala drátem. Za okamžik ji pohltily mohutné plameny. Pak se skácela k zemi mrtvá. Proč chtěla zemřít? Kdo jí pomáhal se obalit do dek, polít se benzínem a omotat se drátem? Bylo omezení výuky tibetštiny na jednu hodinu důvodem pro její sebevražedný čin upálením…? Čínštinou se začaly vyučovat jen matematika, fyzika a chemie, jelikož v tibetštině nejsou odpovíající slova pro určité technické termíny… A tak vznikla nová protičínská ”humánní” taktika a strategie veřejného sebeupalování, které neohrožuje kolemjdoucí ani majetek. Žádné muslimské sebevražedné atentáty ve školních autobusech…

Kde se bere v lidech tolik masochismu? Asi z dob temného feudalismu, kdy tibetští nevolníci a otroci představovali 95 procent populace, přirozeně neměli žádnou osobní svobodu a zacházelo se s nimi jako s věcmi. Vlastnili je buď vládní úředníci, aristokraté nebo vysocí lámové. Po generace byli připoutáni k půdě patřící feudálním pánům. Čím více měl pán nevolníků, tím byl bohatší. Mohl je půjčovat, dávat jako vklad do hry, zastavovat na hypotéku, darovat je či prodat. V případě, že nastávající manželé patřili různým pánům, musel být jejich sňatek schválen oběma pány. Někdy si nevolník musel svou manželku od pána koupit. Jakmile se nevolníkovi narodilo dítě, stalo se majetkem pána. Lichva, robota a vysoké daně tvořily pilíře režimu. Většina nevolníků byla zadlužena či zatížena dědičným dluhem.

Čínský vliv v Tibetu výrazně zesílil zvláště po roce 1959, kdy vznikly nepochybné pozitivní aspekty: Zrušení feudalismu, který do té doby v Tibetu přežíval a udržoval mnoho lidí, zvláště na venkově, v područí, bídě a nevzdělanosti (některé dokonce v otroctví). Zrovnoprávnění žen, které byly dříve nejutlačovanější skupinou Tibeťanů. Pozemková reforma dosavadního feudálního vlastnictví půdy, která byla dána k dispozici rolníkům k obdělávání. Zřízení veřejného školství, místo jednostranného a zaostalého klášterního školství. Klášterní školství zůstalo zachováno jen pro náboženské vzdělávání, především mnichů…

Zatímco ve starém Tibetu nebyly žádné školy, v současnosti má Tibet čtyři univerzity. V zájmu rozvoje tibetského školství zřídila ústřední čínská vláda v roce 1985 v 25 provinciích 67 tříd tibetštiny, poslala na 7 000 učitelů, aby vychovali 10 000 středoškoláků a vysokoškoláků. Vzdělání etnických Tibeťanů je dotováno vládou. Primární a sekundární vzdělání je povinné. Do roku 2003 bylo v Tibetu zřízeno 1011 škol, včetně 2020 vyučovacích kurzů. Počet posluchačů dosáhl 453 tisíc a skoro 92 procenta tibetských dětí chodí do škol. Počet negramotných se snížil o třetinu od roku 1992, kdy byl uplatněn projekt „Naděje“, který pomáhá chudým školákům znovu chodit do škol. Současně bylo postaveno 180 škol, 36 tisíc chudých školáků se do nich vrátilo. Zákon o oblastní autonomii národnostních menšin Čínské lidové republiky stanoví:

„Každý národ má svobodu používat a rozvíjet vlastní jazyk a písmo”. Od mírového osvobození Tibetu stále dbá čínská vláda na to, aby se na všech stupních tibetských škol vyučovala, používala a rozvíjela tibetština. V červenci 1987 vypracovala autonomní oblast Tibet studii „Rozhodnutí o studiu, použití a rozvoji tibetského jazyka a písma” a jasně tak byla stanovena stejná váha tibetského a čínského jazyka, přičemž důraz je kladen na princip studia tibetského jazyka a písma. Na tibetských školách se vyučuje v tibetštině a hodiny tibetštiny jsou hlavním studijním předmětem.

Vzdělávací systém spočívá v tom, že studijní materiály od základních škol po školy střední jsou psány v tibetštině, stejně tak jako ostatní doplňkový studijní materiál. Všechny texty autonomní oblasti a všechna vydaná oznámení, značky na veřejných místech a soudní spisy jsou psány jak tibetštině, tak v čínštině. Pouze učebnice matematiky, fyziky a chemie jsou jenom v čínštině, jelikož některé odborné výrazy prostě v tibetštině neexistují. Akce s názvem „Město školství” v tibetské Lhase byla oficiálně zahájena 15. února 2011. Starosta Lhasy Duo-ji-ci-zhu uvedl, že uskutečnění akce „Město školství” je novým pokusem rozvoje školství ve velkém měřítku a přispěje k urychlení reforem a rozvoji školství v Lhase a ke zlepšení kvality života lidí. Podle informace projekt „Město školství” zahrnuje sedm malých projektů, včetně střediska pro školení učitelů, výzkumných institutů při tibetské univerzitě.Upálení vietnamského budhistického mnicha na ulici v Saigonu. (11. června 1963)

Ve starém Tibetu před rokem 1951 neexistovaly základní školy v moderním smyslu slova. Po založení autonomie investoval stát obrovskou lidskou, materiální a finanční sílu do vzdělání a v září 2006 dosáhl počet žáků navštěvujících všechny typy a stupně škol v celé oblasti Tibetu 530 tisíc. V Tibetu tak mají dnes své magistry, doktory a řadu významných odborníků a učenců. V dnešním Tibetu existuje bezplatné vzdělání od základních škol, po školy vysoké. Studenti, kteří jsou ve fázi povinné školní docházky, nemusí platit poplatky za studium, jsou jim zadarmo poskytovány studijní materiál a sešity.

V pasteveckých oblastech je uplatňována politika „třech balíčků”, jejichž hlavním obsahem jsou „balíček jídla, balíček bydlení a balíček výdajů na studium”. Tříbalíčkové fondy každoročně vydají asi za 330 milionů yuanů, cca miliarda Kč. Další významnou položkou tibetského školství jsou školy tibetského buddhismu. Buddhismus v Tibetu se tradičně rozděluje do čtyř hlavních proudů: Ňingmapa, Kagjüpa, Sakjapa a Gelugpa. Ty se dělí na množství řádů a podškol. Každá má svého duchovního vůdce a vlastní styl výuky a praxe, který odpovídá potřebám různých lidí…

Jan Palach se zapálil 16. ledna 1969 a tři dny nato zemřel. Svým činem chtěl upozornit na nesvobodu nastolenou po okupaci v srpnu 1968 a především na lhostejnost lidí k poměrům v zemi. Sebeupálení Jana Palacha spustilo v tehdejším Československu úplnou vlnu podobných sebevražd. Od jeho smrti v lednu 1969 do dubna téhož roku se u nás upálilo dalších dvacet devět lidí, kteří se k Palachovi hlásili. Lékaři tehdy mluvili o “epidemii”. Spisovatel Josef Škvorecký ve své knize Mirákl napsal, že Palach patří k lidem psychicky vyčerpaným. Život si podle Škvoreckého bere jen člověk bezprostředně ohrožený na životě, což však nebyl případ invaze vojsk Varšavské smlouvy do Československa…

Otřesný obrázek se naskytl v letošním září lidem na náměstí v Roudnici nad Labem. Za bílého dne se tam pokusil upálit muž. Je těžce zraněný. Dvaapadesátiletý zemědělec z Jankovic na Kroměřížsku, který se včera odpoledne pokusil upálit, zemřel v brněnské nemocnici. Podle lékařů utrpěl popáleniny na 90 procentech těla. Od letošního března jde v Česku pravděpodobně o čtrnáctý pokus o sebevraždu upálením. Poslední případ se stal 4. června, kdy se v českobudějovické čtvrti Suché Vrbné polil hořlavinou a zapálil pětačtyřicetiletý muž z Českých Budějovic. Sérii sebevražd začal devatenáctiletý Zdeněk Adamec, jenž se upálil 6. března na rampě u pražského Národního muzea…

Inu, „Hrdinstvím není hrdinská smrt, protože smrt je rychlá, hrdinstvím je hrdinský život…“ napsal Federico García Lorca. „Známkou nezralého člověka je, že chce kvůli něčemu podstoupit vznešenou smrt, zatímco známkou zralého člověka je to, že chce kvůli něčemu v příkoří žít,“ přidal Jerome David Salinger…

Snímky Břetislav Olšer (6) a jeho archiv (1)

Izraelské osudy – Tisíc a jedna pravda ve Svaté zemi jako eKniha v elektronickém vydání na eReading.cz: (http://www.ereading.cz/cs/detail-knihy/izraelske-osudy?eid=1135