Dne 28. prosince 1989 se tak stal lidem neskonale milovaný komunista Alexander Dubček místo prezidentem předsedou Federálního shromáždění. O den později, měsíc a půl od chvíle, kdy pořádkové síly zasáhly proti studentům na Národní třídě, byl zvolen prezidentem Václav Havel, bránící se prozíravě přímé volbě. Vděčil za to parlamentu a právníkovi Mariánu Čalfovi. Z disidenta a komunistického vyčůránka se stali spojenci. Aby byl soudruh Čalfa “in”, začal si dokonce oblékat po havlovsku svetr, zatímco Havel se učil nosit nóbl oblek s krátkými nohavicemi. A 1. ledna 1990 v novoročním projevu Havel mj. řekl:

„Milí spoluobčané, čtyřicet let jste v tento den slyšeli z úst mých předchůdců v různých obměnách totéž: jak naše země vzkvétá, kolik dalších milionů tun oceli jsme vyrobili, jak jsme všichni šťastni, jak věříme své vládě a jaké krásné perspektivy se před námi otevírají. Předpokládám, že jste mne nenavrhli do tohoto úřadu proto, abych vám i já lhal. Naše země nevzkvétá. Velký tvůrčí a duchovní potenciál našich národů není smysluplně využit…“ Bla, bla, bla…

Nakonec to byla letenská pláň, na níž se ozývalo: „Češi, Češi… Kdo neskáče, není Čech… Podívej se, Gusto, jak je tady husto…“ Přesně v duchu klasika Jaroslava Haška, který si ve Švejkovi vymyslel strážmistra Flanderku, jenž naverboval do státních tajných služeb Josefa Vyskočila, jinak místního imbecila Pepka Vyskoče. Stačilo na něho zavolat: Pepku, vyskoč!, a Pepek vyskočil a ještě zamečel…

A též se Havel zapřísahal: “Slibuji vám, že funkci prezidenta vezmu na jedno volební období, ale pak bych se chtěl věnovat práci dramaturga…” vymýšlel si, jak obalamutit lid. Dramatik a jevištní dělník Havel pak už jako prezident-pragmatik z balkonu na manifestaci v Košicích slíbil, že po volbách opět navrhne Slováka Čalfu za premiéra. Ten v roce 1990 na Havlovi radu vystoupil z KSČ a zůstal už potřetí předsedou vlády až do roku 1992, kdy z politiky odešel a stal se Havlovým poradcem a ústředním kamarádem, který se od té doby zúčastňoval všech soukromých oslav, pořádaných Václavem Havlem. Že by mezi nimi skutečně platila dohoda o nepotrestání komunistů a příslušníků Státní bezpečnosti… Byl skutečně tolik pokrytecký a falešný, že by už věděl, co je to protekcionismus…?

Bohužel, asi ano. Nakonec se mu na Hradě tak zalíbilo, že v něm prezidentoval tři volební období. Holt,jak napsal Ladislav Mňačko: Ako chutí moc… Čalfův scénář sametové revoluce vyšel do posledního písmenka a mému spolubydlícímu z kolejí a disidentu Petru Cibulkovi nezbylo, než aby veřejně řekl Havlovi do očí památnou větu: „Vašku, ty jsi prase…“

A přišla hospodářská krize, co je prý přirozenou součástí kapitalismu, a KSČM byla na koni a začala vystrkovat růžky. A vyskakovat: „Ten váš oslavovaný kapitalismus je v rejži…“ Je nutné přiznat, že člověk je nádoba hříšná, která též chybuje, krade, lže a podvádí. Jen v Česku ale pořád věříme na anachronismus. A na směšné klišé, že je lepší stát frontu na banány než před Úřadem práce. Zvláště u nás, kde může pracovat každý, kdo není líný. Výsledek voleb už každý zná. Komunisté v podstatě zvítězili a stali se středem zájmu. Napřed „inspirovali“ Tomio Okamuru, aby o nich a pro jejich hlasy napsal, že jsou nejdemokratičtější stranou na světě. Pak přišli žadonit o čárku pro přímou volbu prezidenta Zemanovci i ČSSD s Dientsbierem. Všechny sjezdy a jejich zákazy mít cokoli s komunisty byly dávno zapomenuty. Národ dal své hlasy komunistům, takže nemůžou být zase tak špatní. Máme přece demokracii.

Jsou to paradoxy; napsal v jedné ze svých absurdních divadelních dramat exprezident Václav Havel, co chtěl být dramatikem ihned, jak si odkroutí jedno jediné volební období ve funkci prezidenta. Zatímco bývaly komunista a senátor Štětina vyzýval ke zrušení KSČM, její členové naopak vzkazovali Havlovi: “Děkujeme, že jste nám dal v v roce 1989 ještě jednu šanci”. A ten dík byl na místě. Krajské volby v roce 2008 vyšvihly do čela ČSSD, která získala v celé republice celkem 280 mandátů. Následovala ODS se 180 mandáty, nejúspěšnější trojici pak uzavírali komunisté se 114 mandáty.

Ale to nebyl konec. V červenci 2011 se KSČM dostala v preferencích na druhé místo. Vox populi, vox dei. A zkuste zrušit druhou nejsilnější politickou stranu, když demokracii určuje hlas lidu. Nárůst inkriminovaných preferencí byl “skvělý úspěch mladého akvaristy”. Kdo nic nedělá, nic nezkazí… Sladká imunito, všemocný mandáte a klube, výbore s podvýbory… Kde najdeš tolik štěstí najednou? Jedině ve Sněmovně. A na radnicích… Volby do krajských zastupitelstev 12. a 13. října 2012 –  druhá KSČM přes 20,44 procent, ODS 12,29… Počet zvolených zastupitelů v ČR: KSČM – 182, ODS – 102… Jaké budou asi výsledky příštích voleb…?

A že si žijí; Sněmovna má šestičlenné vedení, tucet výborů, tři podvýbory, poslanecké kluby s několikačlenným vedením, komise – za to vše 29 tisíc až po od 97 tisíc Kč. K základnímu platu cca 60 tisíc. A ještě na zahraniční cesty ve výši 2,5násobku běžných diet a v poslaneckém hotelu v Lipnici nad Sázavou zaplatí poslanec 43 Kč za noc (s plnou penzí 170 Kč) a jeho známí 103 Kč za noc (s plnou penzí 332 Kč). Ve středisku v Harrachově platí poslanec 60 Kč za den. A co sněmovní CK, od Peru po Japonsko…

Není možné zapomínat ani na „vedlejšáky“. Má je padesátka poslanců ODS, zhruba polovina socialistů, většina véčkařů a strany TOP 09. Komunisté se většinou vedle svých poslaneckých mandátů do jiných aktivit nepouštějí. Taktika a strategie divoké šelmy, co dokáta hodiny i dny čekat na svoji kořist. Těch, kdož se na sto procent věnují jen práci poslance, je méně než polovina. Stačí porovnat seznam poslanců s údaji ve veřejně přístupném obchodním rejstříku. Znamená to, že poslanecké platy se zmnohonásobí ziskem svých firem. A to občas komunisté napadnou. Dělají, že jsou jediní, co nemají máslo na hlavě. To je přece parádní leháro; brát prachy, ale nemít přitom za nic žádnou zodpovědnost..-

“Mravní řád musí být východiskem,” upozorňoval nás ještě Václav Havel a dodával, že jeho nástupce Václav Klaus Česku škodí a je pro něho nebezpečím. Je to nevídaná drzost; tolik pokrytectví od někoho, kdo lidem dal zabrat hysterickou amnestií ublíženého vězně a barterovým obchodem s KSČ. Přes 23 tisíc hekticky propuštěných vězňů z 31 tisíc…

Inu, tak už máme, co jsem chtěli, aneb sedávej, soudružko, v koutě, budeš-li hodná, najdou tě i kandidáti na přímou volbu prezidenta ČR… Věnováno památce mého táty, jemuž komunisté zničili život…

Izraelské osudy – Tisíc a jedna pravda ve Svaté zemi jako eKniha v elektronickém vydání na eReading.cz: (http://www.ereading.cz/cs/detail-knihy/izraelske-osudy?eid=1135