Abbás se nažral a OSN zůstalo nedotknuté… Přitom Hamas skrytě doufal, že jednání v OSN skončí fiaskem. Tím by se Abbásova vláda na Západním břehu Jordánu rychle přiblížila konci a Hamasu by vzrostly preference. Je to Abbásúv poslední trumf. Když selže, Hamas bude nejsilnější…Taková je jednota Paslestinců, kteří jsou dnes doslova „na nože“…

“Vy si myslíte, že můžete zabíjet a zatýkat naše lidi z Fatáhu v Pásmu Gaza?“ ptali se ještě medávno vzteklí fatáhovci. Hamas pozatýkal v Gaze dalších více než 200 členů Fatáhu poté, kdy výbuch neznámého původu zabil jednoho z velitelů Hamásu. Fatáh reagoval a uvěznil zase hamasovce v Judeji a Samaří a věznice Palestinské správy v obou jejích znepřátelených částech jsou přeplněny. Kam se hrabou ty izraelské… “Katolící a křižáci hlásají nenávist k islámu a nasadili bratry prasat a opic do Palestiny za účelem oslabení islámu, jak to dělali kdysi v Cařihradě. Jejich území se stane předsunutou vyspou islámských dobyvatelů, odkud se pak rozšíří do celé Evropy. Pak se obrátíme k Severní a Jižní Americe a nakonec do východní Evropy…“ řekl před pěti lety přední duchovní Hamasu Junis al-Astal.

Vláda Palestinské správy premiéra Fajjáda, loajální k předsedovi autonomie a Fatáhu Mahmúdu Abbásovi, proto schválila v roce 2005 dalši “útlumový” antihamásovský program, v němž hraje prim zákon proti praní špinavých peněz. Chtěl tím zastavit financování Hamasu ze zahraničí. Ten už obsadil Pásmo Gaza a zadarmo tak získal i tisíce automatických pušek M16 a Kalašnikov, spoustu dělostřeleckých granátů a raket, včetně velkého množství výbušnin, nášlapných min, tun munice i spousty ozbrojených džípů a transportérů. Ty Fatáhu v průběhu uplynulých let v rámci “oselských” dohod dodaly Egypt, USA a Izrael, aby si jeho policie udělala sama pořádek s teroristy.

Mluvčí Hamasu trval na své filozofii čistek a potvrdil svoji výzvu k zavraždění všech vedoucích představitelů Fatáhu, které označil za „psy, poslušné svých izraelských pánů.“ Rozšiřuje seznam se jmény několika desítek vedoucích představitelů Fatáhu, které má za přisluhovače amerického satana a za spiklence USA, s cílem svrhnout Hamas. První z předáků Fatáhu už byli popraveni, i když se skrývali třeba v Egpytě a převlékali se za ženy… Těžké boje opět propukly v Gaze, kde Hamas udeřil na klan spojený s rivalským Fatáhem, vedou k přílivu uprchlíků z řad Fatáhu do Izraele. V bojích zahynulo devět osob – 3 z Hamasu a 6 z Fatáhu – a dalších nejméně 88 bylo zraněno. Izrael otevřel hranici s teroristickou entitou Pásma Gazy pro prchající čelné představitele Fatáhu a přijal řadu zraněných…

PaK předseda palestinské samosprávy Mahmúd Abbás ještě před několika měsíci pokorně přiznal v rozhovoru pro izraelskou televizi, že „Dva roky po druhé světové válce udělal Arabský svět velkou chybu, když odmítl plán OSN na rozdělení tehdejší mandátní Palestiny na židovský a palestinský stát…“ Nabídku Organizace spojených národů podle rezoluce OSA č. 181 měli podle Abbáse Arabové v roce 1947 přijmout. Když o rok později vznikl Izrael, následovala arabská prohra ve válce s novým státem. “Byla to naše chyba, chyba všech Arabů…” dodal.

Nebylo by ale nejlepší, aby byl už v květnu 1948 uznán Izrael Ligou arabských zemí a nebylo by třeba ani československých zbraní, Egypťané by nemuseli svrhnout v 1951 svého krále Faruka, nemuselo dojít v 1956 na Suezu k invazi Britů, Francouzů a Izraelců. Nebyly by ani militantní izraelské skupiny Irgun a Stern, ani války v 1967 a 1973. Izrael by nerozšířil své území a nevznikla by ani úzká spolupráce Izrael-USA. Židovský stát by neobdržel nejnovější americké zbraně a musel by se spokojit se zastaralými zbraněmi britskými a francouzskými. Utopie, která se však už nikdy nenaplní…

Svoji vizi na toto téma přednesl nedávno Abd al-Katif al-Mulhim, penzionovaný vysoký důstojník saúdského námořnictva. „Kdybychom uznali v 1948 Izrael, nemuselo dojít k převratům v Libyi, Sýrii, Jemenu a Súdánu. Při všech těchto převratech bylo zneužito problému palestinských Arabů. Také Írán, nearabská země, zneužívá palestinskou kartu k odvrácení pozornosti od vnitřních problémů. Diktátor Chomejní by netvrdil, že osvobodí Jeruzalém skrze Bagdád, a Ahmadínežád by nevyhrožoval zničením Izraele, přestože tam zatím neposlal jediného íránského vojáka…”

Kalifornská Sionistická aliance svobody (Zionist Freedom Alliance) na internetu rozšířila video, ukazující bývalého arabského izraelského poslance Azmiho Bišaru, ještě nedávno popírajícího existenci „palestinského“ národa. Šéf SAS Katz mj. řekl:

„Dějiny nezačaly v roce 1967. My Židé moderní doby máme skoro 4.000 let starou historii a nepřetržitou přítomnost v naší vlasti po více než 3.000 let. Palestinský národ byl vynalezen v 60. letech 20. století Jásirem Arafatem a rumunským diktátorem Nicolaem Ceauşescu ve snaze vymazat naši historii a ukrást naši zemi. Tato fakta nelze dále ignorovat. „Palestina“ byla původně cizí kolonialistický koncept, vynalezený Římany, kteří masakrovali, vyháněli do exilu a zotročovali židovský lid. Není to původní arabská identita…” říká Katz a Bišara na to reaguje:

„Dobře, nemyslím, že by vůbec existoval palestinský národ. Myslím, že existuje národ arabský. Myslel jsem si to vždy, takže jsem nezměnil názor. Nemyslím, že existuje palestinský národ, myslím, že je to kolonialistický vynález – palestinský národ. Kdy tu byli nějací Palestinci? Odkud přišli? Myslím, že existuje arabský národ. Nikdy jsem se nestal palestinským nacionalistou, navzdory svému rozhodnému boji proti okupaci. Mám za to, že do konce 19. století byla Palestina jihem Velké Sýrie…“

Palestina tedy nezískala samostatnost, ale jen status nečlenského pozorovatelského státu OSN, ne samostatnost. Co jí na Blízkém východu schází? Vedle synagog a kostelů je na území židovského státu několik stovek mešit, v nichž svolávají k pěti denním modlitbám muezzinové. Ve 120členném Knessetu mají tři arabské strany 10 křesel. Velvyslanec Izraele ve Finsku je arabského původu. Arabština je spolu s hebrejštinou uznaná jako státní jazyk Izraele. Kde je hebrejština státním jazykem kromě židovského státu? Ve které arabské zemi je hebrejština státním jazykem a kolik synagog je v Pákistánu, Afghánistánu nebo v Pásmu Gazy?

„Padne-li Izrael, padneme s ním my všichni“, napsal pro londýnské Times bývalý španělský premiér Jose Maria Aznar. „Opouštěním Izraele ukazujeme, jak hluboko jsme klesli. Nezapomínejme, že Izrael je v celém regionu nejlepším přítelem Západu…“ Česko bylo spolu s USA proti tomuto kroku Valného shromáždění OSN.

Co na to vše říká historie? To se napřed vypravil egyptský faraon Merenptah, třináctý syn faraona Ramesse II., na vojenské tažení na Blízký východ. Vše nechal vytesat do stély, kde se v hieroglyfech zmínil také o svém boji s vojáky Izraelského království. A jelikož to bylo v roce 1215 př. n. l., máme jasný textový důkaz, že Židé žili na svém nynějším území už pár tisíciletí před naším letopočtem.

A dnes? Palestinští Arabové mají pod izraelskou „okupací“ lepší bytové podmínky, než mnozí mladí lidé v ČR. Polovina Arabů v autonomii má vlastní byt, asi procento bydlí ve vile, zbytek v domcích. Informuje o tom studie Palestinského centrálního úřadu. Přes 40 procent obyvatel v autonomii vlastní auto. 47% počítač a 97 procent satelitní přijímač. V 10 procentech domácností žije tři a více osob. Průměrný byt má 3,6 pokojů. Zkrátka, Pásmo Gazy a Západní břeh Jordánu takto žijí pod židovskou “diskriminací”.

Teď si vysvětleme, co to Palestina vlastně je. Oficiálně se latinský termín Palaestina začal používat po potlačení druhého židovského protiřímského povstání, kdy Šimon bar Kochba prohrál a spousta Židů, kromě více než půl milionu zabitých a umučených, se vydala do diaspory v cizině. Mnoho Židů však nadále v Judaei zůstalo a jejich potomci tam žijí podnes. Termínem Pelišah – Palestina, podle Filištínů, nahradili Římané původní název Judaea, aby se vymazala jakákoli vzpomínka na židovský národ, který během necelého jednoho století dvakrát povstal proti Římské říši… Pak císař Hadrián zakázal Židům judaismus, popravoval jejich učence a nesměli používat, ani vlastnit pět Mojžíšových knih – Tóru. Na místě Jeruzaléma nechal postavit římské město Aella Capitolina, do kterého byl Židům vstup zakázán.

Co by znamenalo uznání jejich nezávislého Palestinského státu? Tímto aktem by byly de facto zrušeny tzv. Oselské dohody, tedy mírová smlouva z roku 1993, poprvé uznávající Izrael, kterou v norském Oslu podepsali a Nobelovu cenu míru za ni v tom samém městě dostali Jásir Arafat a Jicchak Rabin. V čem je skrytá potíž také pro Palestince? Izrael totiž na základě Dohody z Osla uznává Palestinskou samosprávu a musí s ní spolupracovat. V případě, že vznikne stát Palestina, budou negovány Oselské dohody a s nimi i právní rámec pro vládní, ekonomickou nebo bezpečnostní spolupráci. Konec nastane též se zachováváním základní infrastruktury jako jsou dodávky vody a elektřiny do palestinskoarabských enkláv. Přestože Arabové křičí, jak je Židé šikanují, skutečnost je zcela jiná.

Přičiněním izraelských vědců bude mnohem víc odsolené vody zásluhou desalinačního zařízení také v Aškelonu, ostřelovaného Hamasem z Gazy, který bude používat metodu reversní osmózy, jež přidá k již existujícím odsolovacím stanicím ve městě 120 milionů m3 vody. Na konci roku 2013 by pět podobných zařízení mělo vyrábět okolo 540 milionů metrů krychlových užitkové vody, což je okolo dvou třetin její izraelské domácí spotřeby. Bezesporu něco z ní kápne i pro Palestinskou autonomii, ovšem ani kapka pro stát Palestina. Oselské dohody jsou Oselské dohody a bez nich…? Tak dlouho se chodí se džbánem….

Vraťme se ale na počátek iluze o rozdělení tzv. Palestiny. Rezoluce č. 181/1947 Valného shromáždění OSN z 29. listopadu 1947 jasně hovoří o vytvoření dvou států – židovského a arabského, nikoliv o vzniku dvou arabských států. A protože tzv. Palestinci svůj stát založit odmítli, pokud bude sousedem Izrael, jordánští sousedé na druhém břehu Mrtvého moře nezaváhali a vytvořili palestinsko-arabský stát. A jelikož text rezoluce OSN nepředpokládá vznik dalšího státu pro palestinské Araby, nemělo by se dnes už co řešit. Jordánci byli velmi ceněni protektorem Blízkého východu.

Během druhé světové války zůstalo Zajordánsko pevnou oporou Velké Británie. Na jaře 1941 Arabská legie pomohla britským vojskům potlačit povstání v Iráku, okupovat Sýrii a Libanon, které se nacházely pod správou vichistické Francie. Zajordánský emír Abdulláh očekával. že bude za své loajální postoje patřičně oceněn, a proto vystoupil s projektem Velké Sýrie, spojující Sýrii, Libanon a Zajordánsko v jediném státě, v jehož čele by sám stanul jako syrský král. Tento plán se však na arabské politické scéně nesetkal s úspěchem. Emír se proto musel spokojit se skromnější alternativou. Dne 22. května 1946 parlament schválil změnu titulu Abdulláha z emíra na krále, taková protekcionální trafička, a změnu názvu státu ze Zajordánska na Jordánsko.

Palestinští představitelé v čele s jeruzalémským muftím a nacistou Amínem Husajním byli proti jordánské intervenci v Palestině. Naproti tomu Velká Británie a Spojené státy počítaly s tím, že král Abdulláh převezme kontrolu nad arabským státem na území rozdělené Palestiny. Jordánský král proto rozhodl o účasti Arabské legie v palestinské válce proti Izraeli, zahájené 15. května 1948. Jordáncům se podařilo obsadit Západní břeh Jordánu a historickou část starého Jeruzaléma a 25. dubna 1950 jordánský parlament jednomyslně schválil spojení obou břehů Jordánu v Jordánské hášimovské království. Nové Jordánsko tak mělo 1,5 milionu obyvatel, z nichž bylo půl milionu Zajordánců a jeden milion tzv Palestinců. Všichni automaticky získali jordánské občanství.

V rámci „mírových rozhovorů“ ovšem neskrývají lokální Arabové svou schizofrenní představu o tom, jak budou „dva státy” na území “světem uznané” Palestiny vypadat. Jeden prý bude rasově čistý arabský, kam nesmí vstoupit žádný Žid, a druhý bude židovský s velkou arabskou populací, která se časem stane majoritou. Arabové si mohou od Židů kupovat nemovitosti, ale za prodej nemovitosti či půdy Židům jim hrozí od jejich soukmenovců trest smrti. Za více než dva roky po násilném vyhnání Židů z Pásma Gazy žijí dvě třetiny z nich v dočasných ubytovnách, ve stanech a v hotelích. Hrozí nebezpečí, že se Izrael stane domovem stovek tisíc bezdomovců, zvláště když se v rámci přistěhovalecké alije počet obyvatel Izraele neustále rozšiřuje…

“V newyorském metru jede černoch a čte si noviny v hebrejštině. Přisedne si k němu Žid, podívá se mu přes rameno a udiveně říká: To ti nestačí, že jsi černoch…?”

Inu, Pyrrhovo vítězství Abbáse, aneb blížící se doba, v níž bude mít Evropa o 80 milionů muslimů víc, nic dobrého neslibuje… Pro starý kontinent. Holt, Euromed nám maže med kolem zuby skřípajících úst…

Snímky Břetislav Olšer

Izraelské osudy – Tisíc a jedna pravda ve Svaté zemi jako eKniha v elektronickém vydání na eReading.cz: (http://www.ereading.cz/cs/detail-knihy/izraelske-osudy?eid=1135