Objevilo se totiž podezření, že mohl být otráven radioaktivním poloniem. Naznačují to alespoň výsledky analýzy jeho osobních věcí, kterou provedl Institut radiační fyziky při univerzitě ve švýcarském Lausanne. “Na věcech pana Arafata, šatech či zubním karáčku, jsme našli překvapivě velké množství polonia 210,” citovala agentura Reuters mluvčího institutu Darcyho Christena. Nedodala, že polonium mohlo být na osobní věci přemístěno až po jeho smrti.

“Jediným způsobem, jak to potvrdit, je exhumace Arafatových ostatků,” řekl ředitel ústavu Francois Bochud. “Ale musíme to udělat rychle, protože polonium se rozkládá. Budeme-li čekat příliš dlouho, všechny důkazy zmizí.” poločas rozpadu izotopu 210 je 138 dní. Pokud by se domněnky potvrdily, šlo by o další případ, kdy bylo k likvidaci někoho nepohodlného použito právě izotopu polonnia 210. Stejnou látkou byl v listopadu 2006 otráven v Londýně třiačtyřicetiletý zběhlý agent KGB a kritik Kremlu Alexander Litviněnko.

Mnoho povyku pro nic. Polovině muslimů se totiž vůbec nelíbí, že exhumace porušila zásady Koránu. Pro sedmdesátiletou Chadilu Arafatovou, mladší sestru bývalého palestinského předáka, je dokonce exhumace ostatků neúctou k mrtvému a porušením arabských tradic. Arafat sice zemřel, ale nabízí se otázka, jestli, kdyby ještě žil, by nedopadl stejně jako Saddám Husajn, Muammar Kaddáfí, Husní Mubarak nebo Bašár Assad…? Arabská revoluce je nevyzpytatelná. Manželka Suha zesnulého palestinského vůdce Jásira Arafata by na toto téma mohla hodně mluvit. Už nebydlí v tuniské vile a nemá tuniské občanství. Podle londýnského listu al-Kuds al-Arábí ho před rokem nechal zrušit sám tuniský prezident Zine al-Abidín Ben Alí.

Suha Arafatová společně s manželkou tuniského prezidenta Lajlou Trabelsíovou budovala mezinárodní školu tak dokonale, že víc ukradly, než postavily. Bývalá první dáma Tuniska už byla v nepřítomnosti odsouzena na 35 let vězení za korupci a rozkrádání státních peněz. Suha tomu maléru unikla a bydlí ve vile na Maltě za 1,5 milionu eur, kterou jí koupil libyjský vůdce Muammar Kaddáfí. Milovnice drahých nákupů a nemovitostí si přesto občas posteskla na neradostný osud. Přestože údajně zdědila po Arafatovi stovky milionů dolarů, když jeho osobní majetek činil přes 1,3 miliardy USD..

Jásir Arafat, vlastním jménem Mohammed Abdul-Rahman Abdul-Ra’ouf Qudwa Al-Husseini, by měl 83 roky. To znamená, že už skoro osm let ve čtvrtém muslimském ráji obcuje s dvaasedmdesáti černookými pannami a napájí se z řek plných mléka, medu a vína… Narodil se 24. srpna 1929 matce, která měla být z rodu proroka Muhammada. Otec byl zase spřízněn s rodem palestinského klanu Husseiní, v němž Hajj Amin el-Husseiní jako jeruzalémský muftí úzce spolupracoval s Hitlerem. Od roku 1948 se Arafat stal členem palestinských milicí, bojoval proti Židům a byl vysídlen do Gazy, odkud šel studovat do Egypta, kde se na káhirské univerzitě neúspěšně snažil získat titul elektroinženýra.

Nakonec dostal práci v Kuvajtu a od kuvajtského emíra obdržel za své neidentifikovatelné služby jako dar třinácti miliónů dolarů, které použil na publikování novin svého hnutí, Falastinunu (Naše Palestina) a vytvoření podmínek pro své stoupence a jejich paravojenský výcvikový program. V říjnu 1959 založil v Kuvajtu teroristickou organizaci, “Haraqat at-Tahrir al-Watani al-Falastini” (Organizace pro osvobození palestinského národa). Použil obrácený akronym, FaTaH, aby vytvořil jméno el-Fatah (průlom, vítězství). Akronym HaTaF ale znamená v arabštině náhlá nebo neočekávaná smrt.

“Po Arafatově snaze o puč v Jordánsku a dvou jeho pokusech zabít krále Husajna, bylo 16. září 1970 asi tisíc jeho příznivců jordánskými vojáky zabito a on sám musel uprchnout do Libanonu. O rok později založil příležitostní teroristickou skupinu Černé září, která provedla v Mnichově atentát na izraelské olympijské atlety, z nichž jedenáct bylo zabito, a dva nepodařené pokusy o vraždu izraelské premiérky Goldy Meirové. Stal se duchovním otcem únosů letadel. Lidová fronta za osvobození Palestiny jich na Arafatův pokyn unesla desítky, mimo jiné též jedno švýcarské a dvě americká letadla, která přistála v Jordánsku, byla vyhozena do vzduchu a cestující byli drženi jako rukojmí…,” vzpomíná v mé knize “Izraelské osudy – Tisíc a jedna pravda ve Svaté zemi” Chanan Ron, bývalý pracovník Mosadu.

Ne mír, ale teror však začal prosazovat. Teroristé OOP pod vedením Arafata podnikali útoky na civilní cíle, včetně střední školy v Ma’alotu v květnu 1974, kdy zemřelo 21 dětí a 65 bylo zraněno, ve městě Kiryat Shemona v prosinci 1974 zemřelo 52 lidí a více než sto bylo zraněno, bomby v centru Jeruzaléma a hotelu Savoj v Tel-Avivu v březnu 1975 za sebou nechaly 11 mrtvých a mnoho zraněných… K jednomu z prvních mezinárodních únosů došlo 29. srpna 1969 na Fiumicinu, kdy dva Palestinci unesli letadlo společnosti TWA do Damašku. 6. září 1970 došlo snad k nejkomplexnější akci v celé historii únosů letadel: byla unesena tři letadla (PanAm, TWA, Swissair) a jedno letadlo El Al (požadavek teroristů byl propuštění Leily Cháledové, palestinské teroristky).

„Po skončení akce byla první tři letadla vyhozena do povětří. Sedmnáctého prosince 1973 došlo na letišti Fiumicino k přepadení letadla společnosti PanAm a povraždění dvaatřiceti cestujících. Za neúspěch terorismu lze považovat zásah v Entebbe, kdy izraelská armáda rozvinula největší protiteroristickou akci v historii,“ řekl mi podplukovník v záloze Izraelské aremády Peter Bachrach, jehož nejstarší syn Doron padl ve válve Mír pro Galileu. „Dvacátého osmého června 1976 skupina teroristů z LFOP unesla na lince z Izraele do Francie letadlo Air France s 248 cestujícími na palubě. Letadlo nakonec přistálo v Entebbe v Ugandě, jíž tehdy vládl diktátor Idi Amin. Po marných pokusech o vyjednávání se izraelská vláda rozhodla vyslat záchrannou misi. Útok trval pouhých 90 minut a v jeho průběhu bylo zabito 7 únosců, aniž by některý cestující přišel o život…“

Mezi lety 1968 a 1986 došlo k 565 teroristickým akcím mimo hranice Izraele, které měly za následek 498 mrtvých a 1783 zraněných. Svůj význam má i rozmístění teroristických akcí: na prvním místě je Itálie s 64 atentáty, následuje Francie – 61, západní Německo – 52, Řecko – 35, Velká Británie – 32. Tento výskyt není náhodný, neboť Itálie byla vybírána za nejčastější cíl hlavně proto, že vždy stála jednoznačně na proizraelských pozicích diktovaných USA.

Pak Arafat v roce 1974 dělal, že za pultíkem Valného shromáždění stojí lidumil, altruista a filantrop. Jásir Arafat s károvaným arabským šátkem na hlavě a v saku pískové barvy. Po frenetickém aplausu pronesl mj. proslulá slova: „Přišel jsem s olivovou ratolestí i se zbraní bojovníka za svobodu. Nedovolte, aby tato olivová ratolest vypadla z mé ruky…“ V srpnu 1990 učinil Arafat svoji další osudovou chybu – jako jediný arabský představitel podpořil Saddáma Husajna v jeho napadení Kuvajtu. Saddám Husajn mu za to osobně vyplatil 150 miliónů dolarů. Danajský dar – peníze ze států Zálivu tak jednou provždy pro OOP skončily… 

V roce 1993 vznikly mírové dohody v Oslo, jež byly završeny podpisem mírové smlouvy 13. září 1993 ve Washingtonu. Za to obdržel Arafat spolu s Jicchakem Rabinem Nobelovu Cenu míru. Mír však nikdy nenastal, během následujících dvou let bylo při sebevražedných atentátech během intifády – vzpoury kamenů – zabito 213 Izraelců. Indický duchovní vůdce Mahátma Gándhí, ačkoli byl nominován pětkrát (včetně roku 1948, jen několik dní před tím, než byl zavražděn), nedostal nikdy Nobelovu cenu za mír…

Pětasedmdesátiletý Jásir Arafat těsně před svojí smrtí za 16 dní zhubl o 13 kilogramů a lékaři nebyli schopni určit příčinu jeho potíží. Zemřel ve vojenské nemocnici v Paříži, kam byl převezen poté, co se jeho zdravotní stav prudce zhoršil. Arafatův osobní lékař Ašraf Kurdí v televizi al-Džazíra prohlásil, že krev “Abú Amara”, jak znělo Arafatovo bojové jméno, obsahovala v době smrti vir HIV. Bývalý jordánský ministr zdravotnictví Kurdí pak ale dodal, že příčinou skonu byla otrava jedem.

Arafat byl šéfem OOP a Fatahu, jehož konkurencí byli ozbrojenci Hamasu, kteří vyhodili do vzduchu hlavní vchod do Arafatova domu v Gaze a vtrhli dovnitř. Vyrabovali mnoho jeho dokumentů a dárků, které dostal od světových vůdců a dokonce i jeho vojenské obleky. Ukradli i jeho medaile Nobelovy ceny za mír a před rokem byla vojenská uniforma bývalého předsedy Palestinské správy a vůdce teroristické organizace Fatáh prodána na trhu ve městě Gaza za 200 šekelů, což bylo méně než 1.000 českých korun.

Výstavba jeho mauzolea stála okolo dvou milionu dolarů. Jedenáct metrů dlouhé hrany stavby ve tvaru kočky připomínají datum Arafatovy smrti – 11. 11., stejně jako 11 let jeho života po podepsání Dohod z Oslo s Izraelem. Stavba je postavena ze skla a béžového jeruzalémského kamene a je ze tří stran obklopena vodou. Vedle mauzolea stojí mešita… Bývalý prezident USA James Carter měl v úmyslu se při své nedávné návštěvě Izraele sejít v Pásmu Gazy s vedením teroristické organizace Hamas. Izrael jej ale do Gazy odmítl vpustit. Využil tak příležitosti alespoň k tomu, aby porušil zásady zahraniční politiky USA a položil v Ramalláhu věnec na hrob arcivraha Jásira Afarata.

A jak dotyční multimilionáři ke svému bohatství přišli? U Arafata se to dá vyčíst už z kávové sedliny – jen EU mu posílala měsíčně několik desítek milionů USD na administrativu Palestinské autonomie, včetně platů pro úředníky. Tím se též vysvětlují dvě záhady: Proč je dnes Arafatova francouzská exmanželka Suha jednou z nejsolventnějších vdov a proč nikdy nebylo dost peněz na založení státu Palestina…? Časopis Forbes ve svém seznamu státnických miliardářů umístil Arafata na šestou pozici, dvě místa za britskou královnu. Jásir Arafat byl velkým akcionářem mj. firmy Coca Cola, tuniské firmy prodávající mobilní telefony, a majitelem velkého množství účtů v daňových rájích … Velmi štědrý byl ke své manželce, které měsíčně vyplácel 200.000 dolarů…

Suha Arafatová studovala na pařížské Sorbonně. Během Arafatova exilu v Tunisku se stala jeho blízkou spolupracovnicí. Měla na starost public relations Organizace pro osvobození Palestiny (OOP). Později byla jeho ekonomickou poradkyní a v roce 1990 se za Arafata tajně vdala, přičemž přestoupila na islám. Narodila se jim dcera Zahva, které je dnes už osmnáct. Jednou si postěžovala, že žije bez šperků a v celibátu. Jako suvenýry ji poskytoval symboly palestinské revoluce. Poté svá slova odvolala a prohlásila, že Arafat je jedním z nejšťastnějších manželů, který jejich dcerce zpívá jedinou francouzskou píseň, kterou znal: “Frére Jacques”.

Zůstala loajální palestinskému snu a státu. “Pateticky řekla, že kdyby měla syna, bylo by pro ní největší ctí obětovat ho jako sebevražedného atentátníka. Se skandály byla jedna ruka. Když se osobně setkala s Hillary Clintonovou, první dámou USA, obvinila Izraele, že zavinil mnohonásobný výskyt rakoviny mezi palestinským obyvatelstvem. Vzápětí se musel vysoký palestinský představitel za její slova omluvit…” směje se Tomi Shved z Tel Avivu, můj průvodce při mimořádných izraelských volbách v roce 2003. Suha s diplomem ze Sorbonny je jedna ze tří dcer pařížského bankéře, vystudovaného v Oxfordu, a Raymondy Tawilové, která  založila Jásiru Arafatovi Palestinskou tiskovou agenturu, takže Suha se pohybovala jen v kruzích hájících palestinskou věc, a sama dělala prostředníka mezi Arafatem, exilovaným v Tunisku, a ostatním světem…

Ve východním Jeruzalémě mě zastavil arabský mladík a strčil mi do ruky reklamní leták, který obsahoval nabídku palestinské cestovní kanceláře. Nebyla napsaná arabským písmem, ale anglicky a snědý mladík ji rozdával pouze vybraným cizincům. Zvědavost mi nedala, zalistoval jsem v útlé skládačce a užasl; zatímco do Jericha či Betléma vozily izraelské cestovky na jednodenní výlety za sto až sto dvacet dolarů, Alternative Tours: Experience Palestine měla ceny méně než třetinové a ještě nabízela během cesty zdarma občerstvení. Uveden byl i telefon, e-mail a samozřejmě adresa CK. Tak jsem se bez dlouhého váhání vydal k Damašské bráně, pak k Jeruzalem Hotel a oslovil pana Abu Hassana.

Byl to zvláštní a silně vzrušující pocit, být v Gaze, kde se mezi sebou vyvražďují členové Fatáhu a Hamásu. Trochu adrenalinu neuškodí. A mrzet mě bude jenom těch 130 vyhozených šekelů, zatímco majitelé pašeráckých tunelů v milionářském Rafáhu mají 50 tisíc USD měsíčně…

Inu, co by bylo pro palestinského vůdce spravedlivější – násilná smrt nebo udělení Nobelovy ceny za mír…?

Anekdota: Arafat se už necítil dobře a tak si zavolal z obavy ze smrti astrologa, aby by mu řekl, kdy umře. “Zemřete na židovský svátek”, řekl astrolog. “Na který”, chtěl vědět Arafat. “To je jedno”, odpověděl astrolog, “ať zemřete kdykoli, bude to v každém případě židovský svátek.”

Snímky Břetislav Olšer

Izraelské osudy – Tisíc a jedna pravda ve Svaté zemi jako eKniha v elektronickém vydání na eReading.cz: (http://www.ereading.cz/cs/detail-knihy/izraelske-osudy?eid=1135