Proto jsem se vydal až do Jeruzaléma a z něho do Betléma, kde se narodil nejslavnější člověk této planety, pozdější židovský mudrc jménem Ježíš Kristus. Tentokrát jsem v Betlémě už posedmé. Ovšem netušil jsem, že tam pojedu přímo ode zdi, která rozděluje Izrael a Palestinskou autonomii a to ječtě v autě s palestinskými křesťany, kteří bojují za svobodnou Palestinu. Stalo se to tak, že česká televize natáčela rozhovor s  izraelskými Palestinci, žijícími ve velikánském domě za hezkých pár milionů. Na druhé straně této bezpečnostní zdi totiž žije ve východním Jeruzalému ¨půvabná blondýnka z Uherského Hradiště, provdaná za izraelského křesťanského Araba. Dvanáct roků to moravské děvče marně žádná o izraelské občanství….

Na tom místě Betléma byly kdysi jesličky…? Snímek Břetisdlav Olšer

Na společnou cestu do Betléma je ještě čas, tak si na moment, než se ponořím do atmosféry lidského zrození, vzpomenu člověka, jenž se stal idolem morálky, bez níž by nebylo demokracie a svobody. Dne 14. září uplynulo 75 let od chvíle, kdy zemřel v roce 1937 první prezident ČSR Tomáš Garrigue Masaryk. Narodil se 7. března 1850 v Hodoníně a zemřel Lánech. Byl pedagogem, politikem, státníkem a filozofem. Byl také poslancem rakouské říšské rady a univerzitním profesorem. V roce 1918 se stal prvním prezidentem Československa. Masaryk napsal velmi důležitou větu, která má trvalou platnost: „Ježíš, ne Caesar, toť smysl našich dějin a demokracie. Čapkovy Hovory s TGM mám po tátovi.

Za touto zdi mezi Palestinskou autonomií a Izraelem je Betlém… Snímek Břetislav Olšer

Nejlíp na všechna sporná vyjádření odpověděl TGM svému příteli Karlu Čapkovi v jeho “Hovorech s T. G. Masarykem”. Na straně 13, v kapitole Dítě a jeho svět, mimo jiné říká: …“Židů, těch jsem se bál; věřil jsem, že potřebují křesťanské krve, a proto jsem si raději zašel zašel o pár ulic, než abych šel podle jejich stavení. Jejich děti si chtěly se mnou hrát, protože jsem trochu uměl německy, ale já ne. Teprve později jsem se se Židy jak tak smířil. To bylo na reálce v Hustopeči. Jednou jsme měli školní výlet do Pálavských kopců. Když jsme po obědě v hospodě skotačili a dělali hlouposti, ztratil se nám spolužák Žid na dvůr. Já za ním ze zvědavosti, on se postavil za křídlo vrat a tam se tváří ke zdi ukláněl a modlil. Tu jsem se zastyděl, že se Žid modlil, zatímco my si hrajeme…. Kdy že jsem v sobě překonal ten lidový antisemitismus? Panáčku, citem snad nikdy, jen rozumem, vždyť vlastní matka mě udržovala v krevní pověře…”

Skutečnost, že i samotní Židé si vážili a ctili T. G. Masaryka, vedla slovenské židovské přistěhovalce do Palestiny k tomu, že svůj kibuc nazvali právě jménem prvního československého prezidenta. Dovolím si citovat T. G. Masaryka, který kdysi na téma Židů řekl Karlu Čapkovi, že srdcem zůstal antisemita, jelikož jeho matka tvrdila, že Židé vraždí malé křesťanské chlapce, aby jejich krev dávali do macesu. Rozumem však si Židů vážil a uznával je, jelikož byl moudrý jako oni a nesnášel tmářství…

Masaryk tak postavil vedle sebe nejznámější osobnosti starověku: Ježíše a Caesara. Gaius Julius Caesar (100  – 44 př. n. l. ) byl římský vojevůdce a politik; jeden z nejmocnějších mužů antické historie. V roce 44 byl zavražděn a v roce 42 př. n. l. byl římským senátem oficiálně prohlášen za jednoho z římských bohů. Ježíš nebyl císařem ani vojevůdcem. Svým vlivem způsobil rozdělení dějin lidstva na dvě epochy – na epochu před Kristem a po Kristu. Narodil se v Betlémě v izraelské zemi, prodělal obřízku jako každé osmidenní židovské dítě a vyrůstal v Nazaretě. Pracoval jako tesař.

Palestinský Betlém… Snímek Břetislav Olšer

Tři roky působil v Izraeli jako prorok a kazatel, který zvěstoval pravdu o Bohu, o člověku, o zlu, smrti i věčnosti. Mocí svého slova proměňoval lidi; ze sobců dělal lidi obětavé, z pyšných lidi pokorné, ze zlodějů lidi, kteří rozdávali druhým, z hříšníků dělal lidi svaté. Nikomu neublížil a pro věčné dobro druhých byl ochoten prolít svou vlastní krev. Ve Velký pátek byl ukřižován, ve velikonoční neděli vstal z mrtvých a po 40 dnech vstoupil na nebesa. Jeho učení, smrt a vzkříšení jsou základem křesťanské církve.  Jeho učení je přeloženo do téměř tří tisíc jazyků a má všude velmi kladný vliv na život jednotlivců, rodin i národů. Prostě nás všech, ať si to připouštíme nebo ne… Proč dal Masaryk na první místo Ježíše? Pro jeho učení, jež ovlivnilo a ovlivňuje život mnohých národů, zejména těch evropských. Naopak Caesar byl mužem, který chtěl nad druhými vládnout jako diktátor a pod jeho vedením bylo prolito ve válkách mnoho lidské krve.  

Chrám sv. Hieronýma… Snímek Břetislav Olšer

“Stalo se v oněch dnech, že vyšlo nařízení od císaře Augusta, aby byl po celém světě proveden soupis lidu. Tento první soupis se konal, když Sýrii spravoval Quirinius. Všichni se šli zapsat, každý do svého města,” připomínám si biblickou legendu svého dětství. “Také Josef se vydal z Galileje, z města Nazaret do Judska, do města Davidova, které se nazývá Betlém, poněvadž byl z domu a rodu Davidova, aby se dal zapsat s Marií, která mu byla zasnoubena a čekala dítě. Když tam byli, naplnily se dny a přišla její hodina. I porodila svého prvorozeného syna, zavinula jej do plenek a položila do jeslí, protože se pro ně nenašlo místo pod střechou…”

Tolik slova z Nového zákona o Ježíšově narození. Během mého letošního pobytu v Izraeli byl už podzim a Vánoce nadosah, takže nejen mé kroky směřovaly do Betléma, přesněji přes divnou hranici do palestinské autonomie, kde bylo těsno nejen z poutníků, ale také vojáků. Když jsem si odmyslel Izraelce s americkými samočinnými puškami M 16 či Palestince s ruskými zbraněmi AK 47- Kalašnikov spatřil jsem Betlém skoro tak, jak jsem ho viděl v papírovém a vánočně dojemném provedení z chvil mého dětství. Chrám Zrození nevypadal z venku nějak impozantně, alespoň na to, že se v něm měl narodit nejpopulárnější člověk naší planety. Možná tento matný dojem vzbuzuje už hlavní vstup do baziliky. Je pouze kolem metr šedesáti centimetrů vysoký.

Kazatelna v chrámu Božího narození… Snímek Břetislav Olšer

To prý proto, aby se do chrámu nedalo vjíždět na koních, což prý za účelem zneuctění rádi činívali zvrhlí islámští bojovníci, a každý, kdo vstupoval po svých, aby se rád či nerad pokorně uklonil… Každá legenda však má své konspirátory, tak se objevili teologové a historici, podle nichž se mohl Ježíš narodit i v Nazaretu. Později se rozšířily další spekulace: Ježíš se sice narodil v Betlémě, ale nikoliv v tom poblíž Jeruzaléma, nýbrž ve stejnojmenné lokalitě položené o sto padesát kilometrů na severozápad.

Aby se obě místa rozlišila, jižní Betlém se nazývá judejský a ten severní Betlém galilejský. Archeologové tvrdí, že v judejském Betlémě, s nímž je narození Ježíše spojováno, nenalezli žádné památky z daného období. Vždy jen výrazně starší nebo naopak mladší. První baziliku na tomto místě dala okolo roku 326 našeho letopočtu vybudovat Helena, matka římského císaře Konstantina. Původní bazilika byla zničena při samařském povstání v roce 529, ale později ji dal znovu vystavět, rozšířit a mírně pozměnit císař Justinián. Bazilika Zrození Páně je jedním z nejstarších kostelů v křesťanském světě.

“Byl to jediný významný kostel, jenž unikl zkáze při nájezdu Peršanů v roce 614; zřejmě proto, že když do něj vstoupili, našli zde obrazy mudrců z Persie, a tak se rozhodli uctít památku předků tím, že kostel nechají nedotčený,” vypráví mi Peter Bachrach z Haify. “I v době křižáckých válek jej často navštěvovali poutníci. Pod kostelem lze spatřit Grotto – Zrození Páně; stříbrné hvězdičky označují domnělé místo Ježíšova narození…”

V rozjímání jsem stál uprostřed baziliky Zrození. V duchu jsem slyšel tátův hlas, když z kůru hovězského kostela zpíval na půlnoční Rybovu Mši. Moji židovští kamarádi mi záviděli, že jsem mohl do Betlému. A to ještě neví, že mě tam vezl také Izraelec, ale arabského původu. Prostě Palestinec z východního Jeruzaléma, s izraelským občanstvím. Mě ale zajímalo, že jsem byl u betlémských jesliček ve skutečném Betlémě, v němž v dávnověku působili také výrobci střelného prachu. Turci, kteří v Betlémě pár století po Kristu pobývali, toho využili a rozebrali měděnou střechu baziliky, aby z ní nadělali koule do děl.

Křesťanští poutníci v Betlémě… Snímek Břetislav Olšer

Opouštěl jsem Betlém. Rozněžněný z toho, jak se mi splnil sen kluka, plného romantických dálek. Ještě jednou jsem se podíval směrem k tomu svatému místu. Smrákalo se. Na rodiště Ježíše padala noc. Najednou vyšla hvězda. Kdysi znamení o zrození Mesiáše. V ten můj podvečer se však místo andělského Gloria, alelujá… ozval děsivý rachot a z hvězdy byla najednou vojenská stíhačka F-15, ženoucí se nad mou hlavou někam k Pásmu Gaza. I takový je současný Betlém.

Skutečný punc současnosti místa zrození Ježíše však vytvářejí konformní Evropané, vzdáleni tisíce kilometrů, třeba až na Britských ostrovech. Jen pětina tamních základních škol bude mít letos tradiční vánoční program s besídkami a betlémem. Ostatní školy to odmítají z obavy, že tím pobouří děti z přistěhovaleckých rodin. Některé školy tak nebudou mít na vánoce vůbec žádnou vánoční atmosféru, skoro polovina předvede jako loni moderní “odkřesťanštěnou” verzi vánoc s nebiblickými postavami. Většina rodičů je přitom podle průzkumu veřejného mínění pro to, aby se děti ve škole s tradiční formou vánoc seznámily. I podle řady odborníků tím britské školy zcela zklamaly – neseznamují žáky se základní událostí lidských dějin. Podle profesora Terence Copleyho z Oxfordu je to šílenství: „Ještě jsem nepotkal žida, muslima nebo hinduistu, kterému by vadilo připomenutí Kristova narození. Ostatně podle islámu je Ježíš Kristus také prorokem, jehož narození je popsáno v Koránu. Potlačení náboženské složky Vánoc otevírá dveře bezbřehé komercializaci a požitkářství,“ varuje profesor Copley.

„A když je řeč o čerstvě narozeném miminku, které není z pohádky, jako Ježíšek, tak se teď podívej, jak za mlada vypadal dnešní skoro pětaosmdesátník,“ mění věřící Žid Bobby David z Tel Avivu moudře téma a přivádí mě zpět do přívětivější reality. Tajemně se přitom usmívá a podává mi poněkud omšelou knížku. Čtu na ni německý nápis: Babys Tagebuch – Knížka dětských dnů. A uvnitř německy o každičkém faldíku malé Bobbyho , který chodil v Ostravě do německé školy. Je v ní též o tom, kdo mu jaké přinesl dary, kdy měl žloutenku a hlavně, že dnešní skoro devadesátikilový cvalík vážil při narození jen 3,50 kg, i když měřil už úctyhodných třiapadesát centimetrů. Skoro jako Ježíšek…

„Protože židovské děti bývaly moc smutné, když jejich křešťanští kamarádi dostávali ke konci každého roku o Vánocích krásné dárky, byl u Židů svátek Chanuka, svátek znovuzasvěcení chrámu, zaveden jako obdarovávací. Během něho dostávají také židovské děti dárky,“ vysvětluje Boby a dodává, že chanuka je hlavně oslava vítězství Židů nad helenizovanými Syřany a osvobození Jeruzalému.

Poprvé za posledních sedm let je už v prosinci všech 2000 lůžek v betlémských hotelech rezervovaných. Katolický starosta Betléma čeká, že o Vánocích přijede do města na 40 tisíc poutníků, tedy dvakrát tolik než loni. A to bývaly chvíle, kdy se poputníci báli vstoupit do Betléma. Dne 17. října 2001 byl al-Fatáhem zastřelen ministr turistiky Šaronovy vldy Zeevi a Jásira Arafata Izraelci uvěznili ve jeho sídle v Ramaláhu, kde měl domácí vězení do doby, než vydá vrahy Zeeviho.

Na podporu jeho propuštění zajalo na 200 palestinských teroristů v Chrámu narození Páně mnoho duchovních a turistů. Izraelská vláda nakonec ustoupila mezinárodnímu nátlaku ve věci propuštění Jásira Arafata z jeho sídla v Ramalláhu. Situace v Betlémě byla komplikovaná. Izrael se nechtěl dostat do konfliktu s katolickou církví, který by hrozil při obsazení starobylého kostela. Nakonec bylo terroristům dovoleno odletět do azylu na Kypr… Provokace se nepodařila, protože izraelské vojsko na baziliku nezaútočilo. Ale kněží, které muslimové přitom zadrželi, shodně potvrzují, že „bojovníci hledající azyl“ se chovali ve svatyni skandálně. Arménský kněz Narkiss Korasian to dosvědčil: „Kradli všechno. Ukradli i naše kříže, ničeho neušetřili. Sebrali svícny, ikony, a všechno, co vypadalo jako zlato…”

Kdysi stačilo otevřít bránu a byli jste přes zeď v Betlémě… Snímk Břetislav Olšer

Nešlo o žádné hledání azylu, nýbrž o účelové zneužití jednoho z nejdražších křesťanských míst. Abdullah Abu Halid, jeden z vůdců této teroristické akce, později prohlásil: „Šlo o to, zabrat kostel a vytvořit tak mezinárodní tlak na Izrael… Již dříve jsme věděli, že v kostele je zásoba potravin pro 50 mnichů na dva roky. Olej, fazole, rýže, olivy a největší studna ve starém Betlémě. Nebylo zapotřebí elektřiny, protože zde byly svíce. Na nádvoří se vařilo.“ Brzy poté hrozilo nebezpečí, že i betlémská bazilika Narození Páně se stane muslimskou svatyní. Ukázalo se totiž, že dva členové komanda zahynuli při přestřelce s Izraelci. Jejich druhové je chtěli pochovat jako „mučedníky“ přímo v bazilice. To by znamenalo, že podle Koránu by křesťané neměli v budoucnosti přístup do „svatého místa muslimů“. Teprve mezinárodní intervence tento problém vyřešila.

Na náměstí Jesliček patrolují desítky palestinských policistů. Do kněžských rouch odění řečtí ortodoxní a arménští kněží se však těsně před Štědrým dnem v Chrámu narození Páně do sebe pustili násadami košťat a kameny, když při svátečním úklidu kvůli malichernému sporu propukla dlouho trvající rivalita. Musela zasahovat policie. Bazilika je spravována společně Římskokatolickou, Řeckou pravoslavnou a Arménskou apoštolskou církví. Správa chrámu je rozdělena a dodržování pravidel pečlivě sledováno, přičemž jakýkoliv zásah jedné církve do práv některé z dalších církví, může vyvolat vášnivý spor. Nicméně úklidové práce se ošklivě zvrhly, když někteří řeckopravoslavní vstoupili do části chrámu, kterou měli ve správě Arméni. Vypukla potyčka mezi asi 50 „Řeky“ a 30 „Armény.“

Mrtvé tělo Krista bylo uloženo na rouchy pokrytý kámen, který je dodnes v chrámu Božího hrobu… Snímek Břetislav Olšer

I když se vám bude každý druhý věřící dušovat, že to není pravda, faktem zůstává, že každé náboženství je více či méně politická záležitost. A nejvíc od chvíle, kdy se v Betlémě narodil Ježíš. Vyrostl z něho totiž moudrý židovský učenec-autodidakt, jenž sice mluvil aramejsky, jako všichni potomci Židů, kteří se vrátili z vyhnanství z Babylonu po prohranmém protiřímském povstání. A tento učený mladík, co se z bezdomovce stal “sametovým” revolucionářem, bičíkem vyháněl z chrámů svého Otce kupčíky a bez okolků poukazoval na pokrytectví farizeů, kteří submisivně sloužili římským okupantům. Nakonec byl prostě Ježíš z ryze politických důvodů obviněn Římany z velezrady, jelikož nechtěl platit daně, což ale svedli na farizeje, co prohlašovali, že se Ježíš rouhal, když tvrdil, že je Mesiáš a syn Boží. Zkrátka překážal mocenským paktům alibisty Piláta Pontského či velekněze Kaifáše. Proto nebyl ukamenován, ale ukřižován.

Narození i smrt Ježíše Krista spolu velmi úzce souvisí. Proto jsem v Jeruzalémě pro jistotu navštívil též dvě místa, kde měl být popraven Iesus Nazarenus Rex Judaeorum – Ježíš Nazaretský, král židovský. Jedno bylo po křížových zastaveních na Via Dolorosa v Chrámu Božího hrobu, který žárlivě střeží a spravuje šest křesťanských církví. Druhé místo je o kus dál, v arabské části Svatého města, kde má být skutečná “Lebka”, hebrejsky Golgota. Stoprocentně v to věří protestanti, kteří před více než sto roky založili Společnost Zahradního hrobu, když na ně nezbylo místo při správcovství baziliky na konci Via Dolorosa.

Podle římského architekta Vitravia akvadukty nikdy nevedly místy, kde žilo větší množství lidí. V Betlémě galilejském, ležícím jen asi šest kilometrů od Nazaretu, byly naopak odkryty zbytky velkého kostela, kláštera a opevnění. Pocházejí z doby zhruba 500 let po Ježíšovi. Podle archeologů šlo o sídlo křesťanské komunity, která se izolovala od okolního nepřátelského židovského prostředí. Zatímco judejský Betlém, dnes opět pouze z politických důvvodů patřící Palestinské správě, je poutním místem, galilejský Betlém je už jen tichou vesnicí, kde žije asi dvě stě rodin. Křesťané zde dávno nežijí a dokud zde nezačali pracovat Ošriho archeologové, tak zbytky starého kostela a kláštera zarůstaly trávou a skoro nikdo o nich nevěděl.

Chrám Božího hrobu pohledem přes koptská obydlí… Snímek Břetislav Olšer

Mezi nejhorší rozhodnutí v historii lidstva patří závěry, které přijal IV. lateránský koncil v roce 1215 a jež vyvrcholily holocaustem během 2. světové války. Před 797 roky bylo výslovně zakázáno soužití křesťanů s Židy, kteří byli oficiálně prohlášeni za ty, kdož zavraždili Ježíše Krista. Důsledkem tohoto byla separace židovského obyvatelstva ve zvláštních ulicích a čtvrtích.  Byli to však Římané, kteří Ježíše zatkli, zbičovali proslulým římským vynálezem, “devítiocasou kočkou” (důtky s kovovými konci, které trhaly kůži), dali mu na bedra těžký kříž, na hlavu trnovou korunu, kopím mu na Golgotě probodli hruď a pak hráli v kostky o jeho roucho. Římané. Ne Židé… A Pilát, neomezený vládce nad jejich životem i smrtí, najednou alibisticky prohlásil, že si jde umýt své ruce, když zfanatizovaný dav farizejů požadoval Ježíšovu smrt.

Belgický ředitel místní nemocnice Svaté rodiny Jacques Keutgen, který v Betlémě pracuje už šest roků, byl povzbuzen lepší situací do té míry, že pozval na betlémské Vánoce všech sedmnáct členů své rodiny. Ovšem v jeho rodné zemi se začaly dít věci. Metropoli Belgie letos, roce 2012, nezkrášlí vánoční strom, který tradičně stával na hlavním náměstí. Rozhodla tak bruselská radnice kvůli obavám z muslimské komunity, již by nasvícený křesťanský symbol Vánoc prý mohl urazit.

V Belgii žije četná muslimská komunita, která se stále více radikalizuje. Na jaře vyzval Fouad Belkacem, člen tamní islámské skupiny Šaría4Belgium, Belgičany, aby opustili zemi, pokud se jim islám nelíbí. Prohlásil to po násilnostech ze strany přistěhovalců, jež propukly poté, co policistka zastavila ženu v závoji a v souladu se zákony ji vyzvala, aby obličej odhalila a legitimovala se. Žena ji však napadla a zlomila jí nos. Belkacem za to útočnici pochválil.

Velké pobouření rovněž vyvolalo vyjádření nejvyšší hlavy anglikánské církve, arcibiskupa z Canterbury Rowana Williamse v rozhovoru pro stanici BBC Radio 4, že je nevyhnutelné, aby Británie přijala některé prvky islámského práva šaría. Podle arcibiskupa by muslimové. jichž žije v Anglii na pět milionů, neměli být vystavováni tvrdé volbě „mezi kulturní loajalitou a loajalitou státu“. Rowan Williams zdůraznil, že „některé prvky šaríi jsou už naší společností a naším právem uznány, takže nejde o to, že bychom sem vnášeli cizí a nepřátelský systém.“ Současně za nepřijatelné označil islámské trestní právo s jeho krutými tresty.

Inu, v roce 2050 má být v Evropě, aby se zachránila, přes 80 milionů muslimů, jejich ženy mají nejvyšší porodnost, čímž udrží starý kontinent při životě, ovšem, něco za něco, tím něčím je islámské právo šariai s jeho ukrutnostmi… http://www.youtube.com/watch?v=op75sfNapo8&feature=related

Izraelské osudy – Tisíc a jedna pravda ve Svaté zemi jako eKniha v elektronickém vydání na eReading.cz: (http://www.ereading.cz/cs/detail-knihy/izraelske-osudy?eid=1135