Protože prostředí věznice v Heřmanicích trochu znám z mých několika návštěv, přibližme si toto nápravné zařízení, asi tři kilometry severně od centra Ostravy, na Orlovské ulici v katastru městské části Hrušov. Kdysi to byl pracovní tábor, který byl vybudován v roce 1959, aby se vězni mohli účastnit na těžbě Dolu Rudý říjen. Shodou okolností jsem fáral také já v tomto dole, ne však v rámci nápravné výchovy, ale jako brigádník, vylepšující si svůj kádrový profil. Pak přišla v sedmdesátých letech rozsáhlá přestavba, až vznikla věznice.

V oblasti bývalého důVěznice Heřmanicelního pole Dolu Heřmanice se započalo s těžbou uhlí již v první polovině 19. století, zpočátku zcela primitivním způsobem, postupně pak až do likvidace dolu, (zvláště po druhé světové válce) se stále se zdokonalující technologií a dobývacími prostředky. Dobývací práce ve stávajících prostorách se prováděly více než 150 let. V dnešní podobě vznikl postupným sloučením dolu Ida s nově dokončenou výstavbou dolu Stalin II v roce 1955 s dobývacím prostorem Heřmanice a delimitovaným dolem PetrCingr v roce 1966 s dobývacím prostorem Michálkovice. Přejmenování na Důl Rudý říjen bylo uskutečněno v roce 1962. V měsící dubnu roku 1990 byl Důl Rudý říjen přejmenován na Důl Heřmanice a o tři roky později zde byla k 30. 6. 1993 ukončena těžba uhlí a do roku 1998 byl důl likvidován.

A kdo tedy spatří svět přes zamřížovaná heřmanická okna? Ti, jimž soud pravomocně přiřkl výkon trestu odnětí svobody s ostrahou, je zde také oddělení pro výkon trestu odnětí svobody s dozorem. Součástí věznice s ostrahou je specializované oddělení pro výkon trestu odsouzených s mentální retardací, specializované oddělení pro ochranné léčení alkoholové závislosti a patologického hráčství a bezdrogová zóna.

Kukláči.. Snímek Břetislav Olšer

Celková ubytovací kapacita je stanovena na 681 míst. Odsouzení jsou ubytováni v ložnicích se čtyřmi až sedmi lůžky. Na jednotlivých ubytovnách se společným sociálním zařízením a kulturní místností je umístěno průměrně 72 vězňů. Ve věznici pracuje celkem 299 zaměstnanců, z toho je 173 příslušníků ve služebním poměru a 126 občanských zaměstnanců. Kapacita věznice je naplněna na na zhruba 130 procent. Pracovat se nemusí, jen kdo se nudí. Takže denní tisícovku na jednoho vězně budou dále dávat ze svých zase jen daňoví poplatníci.

Ze Štrasburku z Rady Evropy jsem si přivezl Návrh vězeňských pravidel. Útlá brožurka prošla ostravskou vazební věznicí i nápravným zařízením Heřmanice. Zmizela mi až po zapůjčení na Mírov. Stejné povídání o trestu smrti a anglosaském právu jsem načerpal v tiskovém středisku OSN v New Yorku. Zájem o tyto informace projevil pouze poslední československý odsouzenec k trestu smrti Zdeněk Vocásek na Mírově, jemuž byl trest změněn na doživotí.

Procházka věznicí Heřmanice byla nadmíru zajímavá. Mohl jsem vstoupit do modelářské místnosti, kde si vězni lepili letadýlka a jiné modely, úspěšní byli i akvaristé, kteří dokonce mohli své rybičky prodávat. Pouze nahlédnout přes pootevřené dveře jsem mohl do posilovny, kde kralovali šéfové věznice, resp. vězňů. S nimi bylo prý neradno si něco začínat, ani je fotografovat. Stejně tak jsem nemohl nahlédnout do cely, kde byl jistý prominent, zato do cel, v nichž blahé paměti přebývali Václav Benda, Jiří Dientsbier či Václav Havel, jsem si mohl sednout i na pelest. Zdálo se mi, že tato cela je dnes už turistická atrakce.

V heřmanické věznici mají také nevšední programy pro vězně. Od pěveckého sboru, až po baletní kurz, který se mnohým odsouzeným náramně zamlouval. Balet vězňové nacvičovali pod vedením francouzského režiséra a choreografa Phillipa Tallarda, který už podobné akce zorganizoval například ve věznicích v Lucembursku, v Berlíně, Římě či Marseille. Výkony ostravských vězňů si ale nemůže vynachválit. “Je to popáté, co pracuji ve věznicích v Evropě, a musím říct, že Heřmanice jsou evropský šampion,“ pochvaloval si Phillip Tallard.

Takhle vidět kriminálníky, to není každodenní záležitost. Ladné pohyby, vypjaté figury, přesná souhra, tvrdý dril – tímto stylem se deset vězňů z ostravské věznice Heřmanice potilo při nácviku baletu. Představení s názvem Padající andělé je přitom víceméně o nich samých – o lidech, kteří sklouzli na šikmou plochu a společnost se od nich odvrátila. Své role tak vězňové hrají velmi přesvědčivě. Vězňové-baleťáci přitom své umění předvedli i veřejnosti. Nejprve odehráli představení ve věznici pro své kolegy, pak se ale přesunuli i na nefalšovaná divadelní prkna. Ti nejlepší si totiž koncem března zahráli na jevišti ostravského Divadla Jiřího Myrona v jednom představení spolu se slavnou operní pěvkyní Evou Dřízgovou…

Ovšem nejen zábavou živ je zdejší vězeň. Funguje zde i Komplexní reintegrační program pro osoby opouštějící prostředí Věznice Heřmanice. Z celkového počtu cca 957 osob, které jsou nyní ve Věznici Heřmanice umístěny, přichází v úvahu pro účast v projektu cca 280 osob, které budou propuštěny v průběhu realizace projektu a mají tak šanci projít celým programem. Vzhledem ke kapacitním možnostem projektu je možné podpořit 68 osob, které budou ze zájemců vybráni pomocí individuálních pohovorů.

Cílem je tyto osoby připravit na život po propuštění. Počítá se, že 54 osob tyto programy úspěšně dokončí a získají certifikát o absolvování vzdělávacího programu a potvrzení o odborné praxi. Nakonec pro 30 osob z tohoto programu najdou pracovníci věznice pracovní místo, na které budou moci nastoupit ihned po svém propuštění z věznice.  Realizace projektu započala v červenci 2012. Během následujících 24 měsíců bude účastníkům k dispozici komplexní program navazujících služeb, který by měl vyvrcholit plnohodnotným zapojením klientů na trh práce po propuštění z prostředí Věznice Heřmanice.

Kdo se nudí, teď může pracovat. Práceschopní odsouzení se zaměstnávají ve vlastní režii věznice a ve vlastní výrobní činnosti, kde zhotovují výrobky z kovu pro potřeby Vězeňské služby ČR. Ve středisku hospodářské činnosti věznice a u tří soukromých firem, které zaměstnávají odsouzené v pronajatých prostorách ve výrobní části areálu, vězni především rozebírají a třídí kovový odpad. Odborné vzdělávání odsouzených zahrnuje školení svářečů, řidičů vysokozdvižných vozíků, jeřábníků a vazačů. Opakovaně se uskutečnil rekvalifikační kurz pro obsluhu křovinořezu a řetězové motorové pily. Uplatňuje se též výuka cizích jazyků (němčina, angličtina) a základy českého jazyka pro cizince.

Speciálně-výchovné postupy věznice uplatňuje formou individuální intervence a terapie odsouzených, kteří mohou navštěvovat kurz Bible, diskusní kroužek o ekonomice, sociologii a politice, besedy pro odsouzené na dané téma a Klub mladých dospělých. Seberealizaci odsouzeným umožňuje činnost v zájmových sportovních, rukodělných, kulturních a chovatelských kroužcích.

Kvalitní výkony pěveckého sboru odsouzených jsou známy i veřejnosti. Dlouhodobě věznice spolupracuje se sdružením Kiwanis, pro něž odsouzení bezplatně šijí látkové panenky, které se následně předávají dětem a lékařům do nemocnic. Od slavné amnestie Václava Havla v roce 1990 se de facto zrušila práce ve věznicích. Nápravná zařízení tehdy opustilo přes 23 tisíc lidí z tehdejších 31 tisíc vězňů. Spousta podniků, závislá na vězeňských výrobcích, zbankrotovala, takže další už teď nechtějí nic riskovat…

Havel vyhlásil amnestii ještě v letech 1993 a 1998, vždy ke svému zvolení prezidentem. V roce 1993 bylo amnestováno 130 lidí, v roce 1998 bylo na základě amnestie propuštěno téměř tisíc obviněných a odsouzených. Havlův nástupce v úřadu prezidenta Václav Klaus po svém zvolení v roce 2003 ani po svém znovuzvolení či při jiné příležitosti amnestii nevyhlásil…

Inu, co asi kukláči najdou v Heřmanicích, když nedávno při stejné akci našli ve Valdicích místo avizovaných zbraní pouze mobilní telefony a nože…

Izraelské osudy – Tisíc a jedna pravda ve Svaté zemi jako eKniha v elektronickém vydání na eReading.cz: (http://www.ereading.cz/cs/detail-knihy/izraelske-osudy?eid=1135