„Po několika dnech raketových útoků na izraelské civilisty nařídil vrchní velitel operaci proti teroristickým cílům v pásmu Gazy,“ prohlásila v izraelské televizi mluvčí armády Avital Leibovičová s tím, že Džabarí měl na „rukou mnoho krve“. Další ozbrojenecké skupiny v oblasti jsou prý nyní na řadě.

Zatím jsme odkázání pouze na televizní zprávy. Připravuje se povolání záložníků do armády. Premiér Natanjahu dal jasně najevo, že míra trpělivosti Izraele přetekla. Vzkaz Hamasu je jasný, i já to pochopil podle jeho zuřivého výrazu… Zřejmě se chystá opět „odlévat olovo“…

Ahmed Džabarí byl jednou z nejdůležitějších postav Hamasu. Bylo mu 46 let a byl šéfem vojenského křídla hnutí Hamas zvaného Brigády mučedníka Izzuddína Kásama… Džabarí je nejvyšším představitelem Hamasu zabitým od izraelské ofenzivy v pásmu Gazy před čtyřmi roky. Izrael ho vinil z odpovědnosti za řadu protiizraelských útoků, včetně únosu izraelského vojáka Gilada Šalita v roce 2006.

Ozbrojené křídlo Hamasu Brigády mučedníka Izzuddína Kásama vzápětí po zabití svého velitele pohrozilo Izraeli masivní odplatou. Izrael „otevřel dveře pekla“, prohlásily brigády a ujistily, že budou pokračovat ve svém odporu a v boji proti „izraelskému okupantovi“. Organizace Islámský džihád dodala: „Izrael vyhlásil pásmu Gazy válku a ponese zodpovědnost za následky.“

Včera jsme přijeli do Jeruzaléma, v autobuse plném ozbrojených izraelských vojáků, (tato zpráva předchází pro svoji bojovou aktuálnost pokračování mých následujících reportáží) po pěti dnech nás čeká cesta do Beer Ševy, která je jedním z cílů častých raketových útoků raket Hamasu. Máme v plánu rozhovor s tamní českou konvertitkou Petrou Linhovou, dnes Oranit Machluf. Jestli se uskuteční, to je ve hvězdách. Školy v Beer Ševě byly uzavřeny… A co bude s naší plánovanou cestou do Ejlatu na hranicích s Egyptem a Jordánskem…? Na hranici s Pásmem Gaza se už stahují izraelské tanky.

Odveta za útok na vojenský džíp na sebe prostě nenechala dlouho čekat. Izraelská armáda navíc zničila dvě desítky podzemních odpalovacích zařízení patřících Hamasu a Islámskému džihádu. Odtud bylo možné vystřelit rakety typu Fajr-5 íránského původu, které jsou schopné doletět až do Tel Avivu…

“Sjednocený vládní souhlas se širokým národním konsensem na bleskový útok našeho letectva a přesné zásahy strategických bodů Hamasu v Gaze mi dávají naději, že se pořád máme na koho spolehnout. Podle mého názoru se to už mělo odehrát dávno,” říká rozohněně Tomi Shved, důchodce z Hod Hasaronu.

“Pořád jen slyšíme, jak každý den jsou obyvatelé v blízkosti Pásma Gaza bombardováni raKetami a celý ten čas pořád to samé, že se od Izraele očekává trpělivost?” dodává. “A že je třeba vyčerpat všechny diplomatické možnosti před zaútočením na hamasovce, co mají jediný cíl – zničit židovský stát a vyhovět Teheránu, aby nás nenechali ani minutu v klidu. Neumím si představit, jak by asi reagovali státy Evropy za podobné situace. Jak dlouho by jim vydržela trpělivost nereagovat… Žádný stát na světě by si nenechal líbit, co nám “palestinci” dělají? Chtěl bych vidět všechny, co nás kritizují, jak by mluvili, kdyby je takhle ostřeloval raketami nějaký soused. Evropská unie nechápe a nechce chápat, že muslimové nechtějí ani křesťanství nikde na světě. Oni se probudí, až bude pozdě. Slovo “palestinci” dávám do uvozovek, protože podle mě takový národ nikdy neexistoval a také neexistuje. Je to jen něco umělého…”

Svůj názor na válku v Pásmu Gazy má rovněž veterinářka Rachel Bocková, slovenská Židovka, co žije v Izraeli přes čtyřicet roků, před několika dny jsme ji též navštívili…

“Naši se ale rozhodli tomu všemu utrpení udělat rázný konec. Jasně, jsou oběti, ale oni, místo toho, aby mysleli na budoucnost svých dětí, je od útlého věku učí zacházet se zbraní. Žádný sport, žádná kultura, jen nenávist. Kdyby tak někdo střílel na Moskvu, Prahu, Londýn nebo Paříž, nevím, jak dlouho by tamní vlády mlčely. Tady by se náš národ vzbouřil proti své vládě, kdyby se nás nezastala…”

Ve středu Izrael zasáhl. Více než úspěšně, k čemuž ti, kdo to myslí s bojem proti terorismu vážně, musí jeho armádě blahopřát. Náčelník vojenského křídla teroristů byl zlikvidován. Nic jiného nemohl čekat – nic jiného si nezasloužil. Kdo má morální problém s eliminací Ahmada Džabarího, musí mít stejný problém s likvidací bin Ládina – a také s atentátem na Heydricha. Všichni byli zbaveni života podle téhož „vyššího principu mravního. Zločin na tyranu není zločinem…“

Co na to OSN? Ze 175 jejích rezolucí, které byly přijaty Radou bezpečnosti OSN před rokem 1990, jich bylo 97 zaměřeno proti židovskému státu. Ze 690 rezolucí Valného shromáždění OSN, přijatých ve stejném období, jich proti Izraeli bylo cíleno celých 429… Závěr je zcela zřejmý – když si Izrael nechává vše líbit, je ticho po pěšině, sotva ale začne reagovat na své napadení atentáty či raketami, už je z toho halasný protiizraelský humbuk.

Inu, jak to vypadá, budeme muset improvizovat a čekat, že Ben Gurionovo letiště bude v provozu i za pár týdnů, v době našeho plánovaného návratu domů…

Izraelské osudy – Tisíc a jedna pravda ve Svaté zemi jako eKniha v elektronickém vydání na eReading.cz: (http://www.ereading.cz/cs/detail-knihy/izraelske-osudy?eid=1135)