Mnozí z nás je každodenně používají, aniž by si uvědomovali, že jde o slova, převzatá z židovské řeči jidiš. Třeba slovo „kibic“ nebo „mešuge“, označující vlezlé a mírně potrhlé jedince. Mluvit o tom, že je někdo „póvl“, je jasné, že je hned zařazen do návštěvníků „pajzlu“, kde se dostane našinec často do „šlamastiky“ a je z toho „čurbes“. Hovorovými slovy v češtině se už též staly „čachr“ a „šoufl“ či “chucpe” A právě chucpe je Židy charakterizován takto: „Mladík je souzen pro brutální vraždu svých rodičů a žádá soud o shovívavost, protože je sirotek…“

Pavla Loucká, redaktorka časopisu Vesmír, mj. napsala: “Degradací vznikla i šmíra (kočující divadelní společnost nízké úrovně). Znehodnocení neutrálního jidišského semirah (zpěv, hra) proběhlo – tak jako ve většině případů – už v němčině (Schmiere), čeština se ho jen chytla a píše ho po svém. Jidiš v sobě skrývá deseti jazyků. Paskudňak (člověk odporný, vulgární, malicherný) se do jidiš údajně dostal z polštiny a ukrajinštiny, ale slovenština a čeština ho měly také. Slovenština dosud má substantivum paskuda (neřád, ničema), hovorová čeština zná sloveso zpaskudit (zmrvit, zkaňhat). Ve starších českých slovnících najdete slovo paskunda (kazisvět). Mnohé z nich se odvíjejí z ruského skúdnyj (ubohý, nuzný), ale už staroslověnština měla sloveso, které pochází od téhož kořene jako škudliti (skrbliti)…”

Prožil jsem v Izraeli mnoho židovských oslav narozenin i svátků stromů „tu bi švat“, svátku světel chanuka nebo rozmařilého popíjení červeného vína během “losovacího” svátku purim, kdy jsou Židé povinni se opít tak, aby se nepoznalo, kdo z nich je lump – haman, nebo počestný mordechaj. Vždycky se hodně zpívá a hlavně se vyprávějí anekdoty. Ty židovské, v nichž si Židé dělají legraci sami ze sebe, což je vlastnost běžně ve společnosti nevídaná. Ne nadarmo se také říká, že Židé mají za ušima, čímž je zdůrazňována jejich sečtělost.

„Jidiš vymysleli Židé jako parodii na němčinu!“ tvrdí v žertu Tomi Shved z Tel Avivu. O tomto západogermánském jazyku se spoustou prvků slovanských i hebrejských. A jaké vtipy si nejraději povídají?

Potkají se Kohn a Silberstein.
„Tak Kohn, jak jdou kšefty?“
„Ále nic moc, koupil jsem krávu.“
„Na chov, což? No to je skvělej nápad.“
„No a k ní jsem koupil bejka, jako že by telátka …“
„No, řeknu jim, voni jsou génius, z toho budou mít kšeft jak Brno!“
„Nojo, ale vona ta kráva na toho bejka jen čumí, ale nedá mu.“
„To je smutný. Ale teď mě napadlo, že voni tu krávu koupili v Kolíně?“
„Jojo, v Kolíně, že se ptaj?“
„No nic, já jen že moje manželka je taky z Kolína.“

Dva žáci ješivy rozmlouvají o Einsteinově teorii relativity.
„Já naprosto nechápu,“ přiznává se David, „jak mohou být dvě stejné věci současně různé?“
„Já ti to hned vysvětlím,“ odpovídá Davidovi Josef. „Kdyby se ti rozpálené nahé děvče posadilo na klín, každá hodina by ti připadala jako okamžik. Ale kdybys ty sám se posadil nahý na rozpálená kamna, každý okamžik by ti připadal jako hodina. To je přece jasné, ne?“

Mojše a jeho manželka Sára navštěvovali každý rok letecký den a Mojše každý rok toužebně vzdychal: „Ester, já bych moc chtěl letět letadlem!“ A Sára každý rok odpovídala: „Já vím, Mojše, ale takový vyhlídkový let stojí padesát dolarů a padesát dolarů je padesát dolarů!“

Jednoho léta Mojše Sáře sděluje: „Sáro, mám 85 let, a jestli tento rok nepoletím, tak už nikdy nebudu mít šanci letět.“ „Já vím, Mojše, ale takový vyhlídkový let stojí padesát dolarů a padesát dolarů je padesát dolarů!“
Rozmluvu obou stařečků zaslechl pilot a řekl jim: „Mám pro vás návrh. Vezmu vás na vyhlídkový let, a jestli během celého letu nevyslovíte ani slůvko, budete mlčet jako ryby, tak nebudete nic platit. A jestli kdokoli z vás dvou otevře ústa a promluví, zaplatíte padesát dolarů.“

Mojše a Sára souhlasili. Pilot provozoval ve vzduchu s letadlem různé akrobatické obraty, aby své pasažéry vyděsil a donutil je vykřiknout, ale bez úspěchu – mlčeli jako zařezaní. Nakonec přistáli, pilot jde k Mojšemu a říká mu: „To není možné! Dělal jsem, co jsem mohl, abyste křičeli strachy, s jinými pasažéry se mi to vždy povedlo, a tentokrát nic! Podařilo se vám zachovat mlčení dokonce i při té nejnebezpečnější letecké akrobacii!“
„No víte,“ říká Mojše, „je pravda, že jsem chtěl něco říct, když Sára vypadla z letadla, ale padesát dolarů je padesát dolarů!“

Katolík, mohamedán a Žid navštěvují lékaře. Všichni se dozvídají, že mají rakovinu.
Co udělá katolík? Jede do Lourd.
Co udělá mohamedán? Jede do Mekky.
A co udělá Žid? Změní lékaře.

New York. Icik se ptá otce:
„Tateleben, co znamená ,prosperity‘ a co ,crisis‘“?
„Jak bych ti to, synku, vysvětlil?“ uvažuje otec a po chvíli potomka poučuje: „,Prosperity‘ – to je šampaňské, elegantní limuzína a krásné ženy, ,crisis‘ – to je limonáda, metro a… tvoje matka.“

Ve střední Evropě se po staletí střetávaly a mísily různé národy, etnické skupiny, jazyky, kultury i různá náboženství. Žid se stával obchodníkem, bankéřem či lichvářem z donucení, protože nesměl vykonávat jiná povolání. Izolace Židů vedla v Evropě k vytváření vlastního jazyka jidiš, jehož základem byla němčina promísená slovanskými slovy a slangovými výrazy z nejspodnějších sociálních skupin, které se pro svou silnou sarkastickou tendenci staly pro židovský humor typickými. Žádný jiný národ nedal světu tolik velkých myslitelů, umělců, vědců či milionářů.

Jeden z nejvýznamnějších českých židovských spisovatelů Karel Poláček se narodil před 119 roky 22. března 1892 a zemřel před 66 lety v koncentračním táboře Gleiwitz. V době, kdy čekal na transport do koncentračního tábora Osvětim, napsal svůj nejznámější a nejúspěšnější humorně laděný román Bylo nás pět. Očima dítěte vtipně vypráví o životě ve městě. Kdo z českých čtenářů by neznal tento roztomilý román…

K nejvýstižnějším charakteristikám židovské anekdoty patří jeho slova: „Je to poetický výraz rasy, která prožila věky v opovržení, v ústrcích a ponížení. Židovskému lidu nebylo dopřáno, aby vybíjel svou energii v usilování po hodnostech, po světské moci a po činech válečnických. Ve dne se žid zabýval obchodem, lichvou, lékařstvím a jiným opovrženíhodným zaměstnáním. Večer pak stáhl záclony, odloučil se od světa a usedl ke stolu, aby přemítal a mudroval nad svatým písmem a talmudem. Místo činu miloval slovo. Svoji náklonnost věnoval logice. Nalezl zalíbení nejen v logickém obsahu slova, ale dovedl také pochopiti druhou, skrytější stránku slova, která je zjevná dětem a básníkům, ale neznáma lidem hlučným a světským: seznal, že slovo má mocnou sílu asociativní a že dovede žít samostatně. Dialektika teologických spisů přešla židům do krve. Proto židovské anekdoty vynikají svou břitkou formou a logickým obsahem.“

Židé mají rovněž svůj Kocourkov. Jmenuje se Chelm. A uvažuje se v něm takto:

V Berdyčevu hoří. Z doškové střechy šlehají plameny, náves je zalita záplavou světla, lidé si zakrývají oči a stěžují si, že je oheň oslepuje. Motke, který se k požáru nachomýtl, je uklidňuje: „Buďte rádi, že je dobře vidět. Jak byste hasili, kdyby byla tma jak v Egyptě a vy byste si neviděli ani na špičku nosu?“

Jeden Chelman kupuje vejce. „Už zase stojí o kopejku víc?“ zlobí se. „Co je na tom divného?“ namítá prodavač. „Začíná zima a od prvního dne kislevu jsou vejce vždycky dražší.“ „Není to zvláštní,“ žasne Chelman, „že ty slepice přesně vědí, od kdy mají snášet dražší vajíčka…?“

Kohn telefonuje synovi z Tel Avivu do Chicaga:
„Mám pro tebe velkou novinu, Davide, s matkou se budeme rozvádět.“
„Papa, to nemyslíš vážně?! Po tolika letech? Vždyť už to snad ani nemá smysl! A budou svátky!“
„Právě po tolika letech jsme se rozumně rozhodli, že vzájemného utrpení už bylo dost, aspoň na stará kolena se už nebudeme trápit. Buď tak hodný, zavolej to své sestře.“
David tedy zavolá sestře:“Ráchel, poslouchej, volal mi otec a prý se chtějí s matkou rozvést!“
„Po 45 letech manželství?! A před svátky?! To nemyslí vážně! Nech to na mně!“
Ráchel volá otci: „Tati, poslouchej, nebudete s matkou nic dělat, rozumíš, NIC, dokud s Davidem nepřijedeme!“
Kohn se spokojeně obrátí na manželku: „A je to, Rebeko, přijedou oba na svátky a letenky si zaplatí sami.“

Potkají se dva židé a jeden říká tomu druhému: Prosím tě, nemohl bys mi půjčit tisíc šekelů? Nemám u sebe ani šekel! říká dotázaný. A co doma? Doma? Děkuji, všichni zdrávi!

Inu, když je kibic póvl, je z toho šlamastika a čurbes v pajzlu…

Snímky Břetislav Olšer

Izraelské osudy – Tisíc a jedna pravda ve Svaté zemi jako eKniha v elektronickém vydání na eReading.cz: (http://www.ereading.cz/cs/detail-knihy/izraelske-osudy?eid=1135)