Po šesti letech důkladného prošetřování všech zakázek policie konstatovala, že v Příbrami nedošlo k „žádnému“ porušení zákona. A že tam ani neexistuje žádný pan Starka a spol. A pak pan Fuksa na Primě a už jako ministr zemědělství naznačil možnost lepšího života našich zemědělců, spočívajícího v zakládání družstev. Což by byla ideální pomoc českým zemědělcům a potravinářům. Že by oživení tajemníka KSČ Pláteníka z „Okresu na severu“…? A pravnuk Honzíka Hamrů by tam mohl dělat ředitele… Jeden z politicky slepých je i Ivan Fuuksa.

Proto; hlasuj, hlasuj, vykrůcaj, len mi vládu nezrůcaj… Pan Marfy by věděl, co na to říct: „Hodinky jsou vodotěsné až do té doby než se ponoří do vody…“ Pokud by sledoval průběh zmíněného sněmu, možná by dodal: „Nikdy se nepři s blbcem. Někdo by se nemusel všimnout, že je mezi vámi rozdíl…“ O tom by měli přenejmenším přemýšlet Tluchořovi boys. A vzpomenout si na slova Karla Čapka: „Kdo jednou zradil, zradí podruhé“… ODS rovná se Klaus, bez Klause už nikdy nebude ODS a její modrý den. Za dobrotu na žebrotu aneb Zrob susedovi dobře, os.re ti plot. Takové bylo chování pseudoodeesáků vůči Klausovi a proto ta dnešní zoufalost…

Jak to tedy nadějně začalo, pohádko? No, po sametu vzniklo přece Občanské fórum, chronicky známé jako slovní spojení; Očekávám Funkci, a to okamžitě. Do roka a do dne. A tak se též stalo. Najednou každý chtěl mít svoji stranu, svůj kšeft, své „vážené“ postavení. A hnedle bylo na světě na tucet pseudopolitických stran, straniček a hnutí, že nebylo k hnutí. Prim hrála ODS a ČSSD, nikoho by ani ve snu nenapadlo, že jednou bude ve volbách po třiadvaceti letech opět vítězit i KSČM…

Čas peláší, jako by to bylo včera, co se zjevil tzv. sarajevský atentát po česku, když byl Klaus na podzim 1997 na návštěvě Balkánu, nachystali jeho rumlovsko-pilipovští spiklenci puč a chtěli ho sesadit z místa premiéra. A nedávno chybělo jen něco málo, též při atentátu… bakelitovém. Hašek by napsal: „Tak nám málem zastřelili Klause, paní Müllerová“. Zkrátka, ten Santa z Hradu má na to Sarajevo nějak smůlu… Nebyl to však Ferdinand, ale Klaus, a vrahem nebyl student Princip, ale dělník Vondrouš. První se trefil ostrými, druhý předvedl jen kuličkovou generálku s dětskou repklikou…

To první české „Sarajevo“ začali místopředsedové Josef Zieleniec, Ivan Pilip, Jan Stráský a předseda poslaneckého klubu Jiří Honajzer, co tvrdili, že získali informaci o existenci zahraničního konta strany ODS. Tři dny před Zieleniecovou rezignací 20. října 1997 se grémium ODS k věci vrátilo. Přítomní odhlasovali usnesení, v němž se distancovali od jakéhokoliv „černého” účtu strany v zahraničí. Klaus se vrací ze Sarajeva a podává 30. 11. 1997 demisi z místa předsedy vlády a s ním končí celá vláda. Druhého dne svolal pražský primátor Koukal další manifestaci na Václavské náměstí, kterou tvrdě odsoudil prezident V. Havel. Tím skončilo období Klausových vlád…

Bylo to poprvé, kdy se proti němu zákeřně za jeho zády, obrátili ti, kteří by bez Klause neudělali v politice ani ránu. Philip, Ruml a další. Ruml chtěl všechno a dnes nemá nic. Nula od nuly pošla, nula se vrátila k nulám. Po ostudě, co neuspěl u přijímacích pohovorů na Právnické fakultě, se ještě snažil získat přízeň médií, když přespal ve spacáku mezi stávkujícími televizáky, o ostudném zásahu jeho komanda na mošnovském letišti v „boji“ proti „červené rtuti“ ani nemluvě, ale to už byla pouze labutí píseň před jeho propadem do ponuré země zapomenutí…

Ve sněmovně dnes sedí nemálo poslanců, kteří v minulosti působili v ODS, ale pak řady občanských demokratů opustili a nyní působí jak ve VV, tak v TOP 09, ale i v nové platformě Karlíny Peake, po víkendu politické strany LIDEM, v jejímž čele šéfuje stovce členů Karolina Peake, rovněž bývalá členka ODS. Být za mrtvého brouka je ideální alibismus, jak si přehazovat dluh z vlády na vládu, jako horký brambor. Jako by jediným východiskem byly opoziční smlouvy. V městských či krajských zastupitelstvích. Klaus dodnes tvrdí, že opoziční smlouva s ČSSD byla přímým důsledkem Sarajevského atentátu. Došlo k fatálnímu narušení politické scény, že při specifickém chování pánů Luxů, Pilipů a Rumlů v roce 1998 nebylo jiné cesty než opoziční smlouva. Mnohokrát řekl, že ji napsali pánové Ruml, Lux a Pilip. Nevděk světem vládne. Stará pravda, není třeba ji ani komentovat. Kdo by si při víkendovém sjezdu ODS v Brně nevzpomněl na kongres před čtyřmi roky.

Den 6. prosince 2008 vstoupil do dějin odchodem prezidenta Václava Klause z pozice čestného předsedy ODS. Stalo se to na 19. kongresu ODS v pražských Vysočanech. Odůvodnil to přeměnou ODS z pravicové ve středovou stranu. Prohlásil, že nechce stát ODS v cestě. Jeho rozhodnutí některé z přítomných členů ODS dokonce rozplakalo, většina z nich ale byla silně rozladěna. Proto zcela logicky chyběl Klaus včera i v Brně.

“Považuji to vůči ODS za gesto vstřícné. Neberte prosím toto mé rozhodnutí jako projev nevraživosti či nekonstruktivnosti,” prohlásil v roce 2008 Klaus a zbytečně galantně dodal, že si uvědomuje, že mu ODS pomohla do funkce prezidenta republiky. A to je přímo Hamletovská otázka; kdo komu vlastně pomohl víc? Komu Klausův odchod víc prospěl? Je jasné, že prezidentovi spadl kámen ze srdce. Těžký balvan, co ho tížil od “Sarajevského atentátu” v roce 1998.

Předseda Senátu Přemysl Sobotka se durdil, že se prezident rozešel s ODS ve zlém, že “odhodil” tímto způsobem své dítko… Vicepremiér Alexandr Vondra se svým noblesním pupkem a buran obecný s věčným úšklebkem očekával prý od prezidenta větší noblesu a viděl v něm i “staršího tatíčka, kterému se dítko nevyvinulo podle jeho představ, a proto uraženě práskl dveřmi…” Proč ne? Třeba se dítko poučí a začne být konečně samostatné. Ostatně, v osmnácti je každý pořádný svéprávný jedinec už plnoletý. Je ale milé, že pan Vondra sebekriticky přiznal, že se ODS nedovinula po odchodu Klause podle jeho otcovských představ… A hlavní Ješita Ješitovič, nešťastnou shodou okolností ministr zdravotnictví Tomáš Julínek, považoval Klausovo vystoupení za „akt zhrzené ješitnosti…“

“Myslím si, že jsme mu měli stát po těch letech za to, aby si dal čas ve svém projevu a konkrétně nám vysvětlil, kde má pocit, že se odchylujeme od zásad, na kterých jsme ODS postavili,” prohlásill exministr zemědělství Petr Gandalovič, jenž nyní právě díky Klausovi velvyslancuje v USA. Také místopředsedkyně Sněmovny Němcová se cítila prezidentovým projevem dotčena a uražena, stejně tak poslankyně Dundáčková a další, co se ani neobtěžovali Klause na kongresu uvítat. Nechali ho téměř tři čtvrtě hodiny čekal v hotelu Clarion, v přilehlém salónku, než pozvali do jednacího sálu.

“Byla to naše loajalita, která podržela Václava Klause v nejtěžším období jeho politického života. Myslím, že po tom všem máme právo chtít po Václavu Klausovi, aby tentokrát byl on více loajální k nám. Pane prezidente, buďme k sobě loajální, ODS si to zaslouží…” To vzkázal prezidentu Václavu Klausovi neidentifikovatelný Petr Štěpánek, snad jediný nevýznamný člen, ostatně mezi všemi nevýznamnými členy ODS, jemuž volba prezidenta nemohla ublížit, ani pomoci. Ale právě asi zalapal po dechu, s vidinou, že jeho šance by mohla konečně nadejít… Nevděk prostě vládne světem, hlavně tím “odeesáckým”. Vždycky jsem Klause uznával, ale jedno jsem mu nikdy nepřestal vyčítat; že dal přednost prezidentováním a nechal napospas “postsarajevským troubům” stranu, kterou těžce vynesl na svém hřbetu až na výsluní české pravicové politiky.

Protikandidát Ivan Fuksa, jeden z Tluchořových zrádců, pardon, rebelů, neuspěl. Petra Nečase podpořilo deset krajů, nemohl se opřít o hlasy z Libereckého, Královéhradeckého, Pardubického a Středočeského kraje. Počty to byly a jsou snadné; skoro dvě třetiny delegátů z Česka si položilo pragmatickou řečnickou otázku: Co by se stalo, kdyby Nečas prohrál? A sami si ihned odpověděli, že neúspěšný předseda ODS končí též jako premiér a s ním i jeho vláda. A to by znamenalo mimořádné volby, co by poslancům ODS vzaly pohodlná a pořád plná koryta.

Volili tedy menší zlo; raději ostudnou vládu s jednou aférou za druhou, než vypadnutí ze Sněmovny. Proto, ať žije Nečas, staronový šéf ODS. Nejvíc to blaží Kalouska. Jako český ministr financí převzal ve Washingtonu už podruhé za sebou cenu pro nejlepšího šéfa resortu financí z 31 evropských zemí označovaných za rozvíjející se ekonomiky. Jde vesměs o státy bývalého komunistického bloku a někdejšího Sovětského svazu. Kdyby padla vláda, nemohl by mít šanci na hattrick…

Ale nečas sjezdu si měli čím napravit. Náladu si sněmovníci spravovali srnčími hřbety v omáčce s karlovarskými knedlíky, řízky s bramborovým salátem, kuřecím soté s rýží, zákusky, kávou a bezpočtem nealko (?) nápojů. Cena za celý kongres činila přes 4 miliony korun. Vše si ale prý jak delegáti, tak hosté platili sami. Delegáti dva tisíce korun, plus ubytování a cestu, hosté 4 tisíce korun a také ubytování i cestu…

Inu, nikdy nevstoupíš do stejné řeky aneb Pyrrhovo vítězství, kdy se český nečas srovnal se slovenskou slotou; stačí malé a velmi charakteristické extempore – poslanec Bratský zakončil svou řeč na prvním dnu sjezdu ODS žertovnou říkankou: „Ať jsi mlád, či starý pes, tak vol zítra ODS.“ Na to Bém odněkud zezadu zanotoval: „Mozek vratký, to je Bratský!

Izraelské osudy – Tisíc a jedna pravda ve Svaté zemi jako eKniha v elektronickém vydání na eReading.cz: (http://www.ereading.cz/cs/detail-knihy/izraelske-osudy?eid=1135)