Vyděsil se, když ho nadšení Pražané náhodně poznali na chodníku. Zvedli ho na ramena, aby se s filozofem a teologem, který měl obavy z lynče, vydali na pochod za svými ideály, aniž tušili, že státní znak Rakouska měl černou orlici, co třímala v jednom pařátu kladivo a ve druhém cep, symbol úcty k dělníkům i zemědělcům. Aniž by se bolševici uzarděli, vykašlali se na rakouský copyright a srp s kladivem věnovali svému sovětskému proletariátu. Kněz Isidor Zahradník a od roku 1907 totiž i říšský poslanec se v čele rozjásaného doprovodu dostal až na nádraží císaře Františka Josefa, dnešní Hlavním nádraží Praha, aby vyjevený tamním zaměstnancům oznámil převzetí vlády Národním výborem a ohlásil samostanost Československa…

Rakousko-Uherská monarchie…

A tak se náhodný a Prahou v klidu anonymity kráčející poslanec republikánů stal historicky první československým ministrem železnic. Knihovník řádu premonstrátů na Strahově a inspektor velkostatku v Hradištku u Štěchovic. Napřed byl agrárník, později poslanec za Republikánskou stranu československého venkova. Ministrem železnic ČSR však byl jen asi půl roku. Jako by to bylo dnes, přejmenovávat, co se dalo. Všechny německy psané cedule a spoje do Vídně byly zrušeny, a jelikož ještě nebylo ruzýňské letiště, hlavní nádraží by se dnes jmenovalo Havlovo, tenkrát však naštěstí ještě nikdo netušil, co je to pravdoláskovství, a proto jen zrušili název nádraží císaře Františka Josefa. První podobnost. Ty další následovaly, takže dnes nás to nutí k myšlence, jestli se náhodou RVHP či EU nestaly nevyvedeným klonem Rakousko-Uherské monarchie. Dnes už se rovněž plánuje, že i každý nový prezident ČR se bude doživotně jmenovat Václav Havel.

Rakousko-Uhersko (německy Österreich-Ungarn a maďarsky Osztrák-Magyar Monarchia, byl státní útvar existující od 8. června 1867 do 31. října 1918, jenž vznikl přeměnou Habsburské monarchie na základě tzv. rakousko-uherského vyrovnání v únoru 1867. Tvořily jej Země koruny české – Čechy, Morava a Slezsko, Bukovina, Korutany, Kraňsko, Dalmácie, Halič, Rakouské přímoří ( Gorice, Gradiška, Halič, Istrie a Terst), Rakousy po Enží, Salcbursko, Štýrsko, Tyrolsko, Rakousy na Enží, Vorarlbersko, Uhersko, Chorvatsko-Slavonsko, Rijeka, Bosna a Hercegovina. Velký státní znak tvořily znaky Rakouska a Uherska spolu se znakem vládnoucí lotrinsko-habsburské dynastie. Název Rakousko císařství byl změněn na základě nejvyššího vlastnoručního listu císaře a krále Františka Josefa Prvního ze dne 14. listopadu 1867 v Rakousko-Uherskou říši. Zřejmě předchůdce Lisabonské smlouvy, jenž však byla svými listy asi třistakrát rozsáhlejší a císaře Františka Josefa jen nahradil portugalský exkomunista Barroso…

A co všechno bylo občatům Rakousko-Uherské monarchie dáno do vínku? Především rovnoprávnost, osobní svoboda, domací právo, kistovní tajemství, svoboda stěhování, svoboda hospodářství, svoboda vyznání, svoboda vědy a vyučování, svobodný projev názoru, rovnost všech národů a jejich řečí, právo petiční, spolkové a shromažďovací, společné státní záležitosti… Existovalo též království České, Haličsko-vladiměřské, Dalmatské, arcivévodství Rakouské nad i pod Enží, vévodství Salzburské, Štýrské, Krajinské, Korutanské, Slezské, Bukovinské, markrabství Moravské, okněžněné hrabství Tyrolské s Vorarlberkem a Přímoří (okněžněné hrabství Gorice a Gradišťka, markrabství Istrie a Terst s územím)… Byla rovněž společná ministerstva; C. a k. ministerstvo císařského domu a záležitostí zahraničních, C. a k. společné ministerstvo financí, C. a k. ministerstvo války, C. a k. společný nejvyšší účetní dvůr, společný státní rozpočet na rok 1910…

Počet poslanců jednotlivých zemí monarchie:

Čechy… 130 Štýrsko… 30 Gorice a Grad… 6
Morava… 49 Korutany.. 10 Terst… 5
Slezsko… 15 Kraňsko… 12 Dalmácie… 11
Dol. Rakousy…64 Tyrolsko…15 Halič… 106
H. Rakousy… 22 Voralberg…4 Bukovina… 14
Salcbursko… 7 Istrie… 6  

Jednotlivé národnosti byly zastoupeny v poslanecké sněmovně; Němci měli 233 mandátů, Čechové 107, Poláci 82, Rusíni 33, Slovinci 24, Srbochorvati 13, Italové 19 a Rumuni 5. Bylo rakousko-uherské císařství lepší? Počítáme-li, že se toto dějství odehrávalo před téměř stoletím, zaručeně mělo víc kladů, než EU na počátku třetího tisíciletí. Když jsme se odtrhli od mocnářství, byla to naděje, perspektiva a konec s područenstvím? Prý ano, proto vznikla v roce 1993 Evropská unie (EU), kterou od posledního rozšíření v roce 2007 tvoří 27 evropských států s 500 miliony obyvatel (přibližně 7,3 % světové populace).

Evropská unie byla paralelním celkem k Evropským společenstvím bez právní subjektivity, který se od ostatních lišil působností. Evropská unie byla v té době toliko zárodkem politické integrace a nástrojem pro spolupráci v některých oblastech. A teď trochu člověčiny do velkých frází; přišli jsme o kus suverenity, hrozí nám faderalizace, evropský prezident i ministr vnitra, ještě že pořád máme svoji hymnu a vlajku. To vše ale měli i národy za Francjosefovské monarchie. Ovšem to, co jsme si vytvořili českého, je dávno to tam. Čili v prdeli, jak zpívá nějaký Tomáš Klus.Soubor:Pietzner, Carl (1853-1927) - Emperor Franz Josef I - ca 1885.jpg

Nynější europarlament: 99 europoslanců – jeden za cca půl milionu Kč měsíčně: Francie, Itálie  a Velká Británie 78, Španělsko 54, na konci jsou ti, jimž „letadlo EU“ vydá nejmíň – Malta pět, Estonsko a Kypr po šesti, Slovinsko sedm, Lotyšsko devět… Česko 24 europoslanců… Dalšími členy EU jsou Belgie, Nizozemsko, Lucembursko, Dánsko, Irsko, Řecko, Portugalsko. Švédsko, Rakousko, Finsko, Polsko, Maďarsko, Slovensko, Litva… a mámě celou sedmadvacítku, tedy 754 europoslanci krát jejich plat cca 8 000 eur a máme kölem 6 milionů eur, resp. kolik je to desítek milionů korun měsíčně bruselským oknem, to už si vypočítáte jistě sami… Jakou vinu na bankrotu českého průmyslu a financí nese běžný občan? Zákazníci v supermarketech si ěotiž těchto tunelovacích přesunů většinou ani nevšimnou, protože na obalech zboží informace o původu chybějí či je zde uvedeno pouze Made in EU. Navíc řadě spotřebitelů je to šumafuk, kde se co vyrábí. Hlavně aby měli co do žaludku a za levný peníz, tím líp. Je to tím, že české domácnosti mají z několika půjček už přes bilion dluhů a polovina z nich, s exekutory na krku, si už půjčuje ne na nákupy. ale na splátky prvního úvěru.

A v tomto smyslu se vůbec Češi nezměnili. Odjakživa chtěli být podváděni. Napřed to bylo “zhasnutí světla v Československu”, po jehož rozsvícení bylo vše rozkradeno. Napřed přišla výmluva, že s takovým ekonomickým bankrotem, co nám zanechala totalita, se nedá žít. Nemůžeme být dobří hospodáři, je třeba zapojit zahraniční kapitál. A tak se prodalo bankrotující “rodinné stříbro” i “asanované” banky. Ve 14 bankách v Česku zahraniční peníze převažují. V 9 bankách je zahraniční kapitál zastoupen stoprocentně, v sedmi bankách pak převažují akcionáři naší země a pouze pět bank je ryze českých. Dnes má jen ČSOB zisk 13 miliard za rok a Česká spořitelna 12,62 mld. Kč. Dobré hospodaření? Jistě, pokud by náš první finanční ústav nepatřil majoritnímu vlastníku, jímž je belgická KBC Bank. V červnu 2000 ČSOB navíc převzala Investiční a poštovní banku (IPB), patřící japonské Nomuře.

Zopakujme si to nejdůležitější, opakování, třeba popáté, je matka moudrosti. Devět miliard korun, které Investiční a Poštovní banka půjčila na financování prodeje Plzeňského Prazdroje a Radegastu v režii Nomury, se bance zřejmě nikdy nevrátí. Nomura totiž pracujala na tom, aby se zbavila závazku splatit devítimiliardový úvěr, kterým se financovalo pořízení akcií pivovarů. Sama přitom spojené pivovary prodala jihoafrickým pivovarům S.A.B. za zhruba 22 miliard korun. Další české “stříbro” v tahu. A navíc miliardy pro odškodnění “poctivé” Nomury. A tak dál. Komu tedy patří české banky?

Komerční banka francouzské Société Générale, Česká spořitelna spadá pod rakouskou Erste Bank, ČSOB vlastní belgická KBC, GE Capital Bank je tučným soustem amerického koncernu GE Cupital Holding a Raiffeisen banka pak spadá pod stejnojmennou mateřskou společnost původem z Rakouska. Tyto banky na českém trhu jsou klasickými akciovými společnostmi, takže musejí Česku odvádět daně. Jak ale dále naloží společnost s nerozděleným většinovým ziskem je přímo na ní. Zásluhou dividend může část zisku odplout přímo na účet mateřské společnosti, tedy mimo naší zemi a už je nikdy neuvidíme. Jedině, kdyby mezi akcionáři banky byl někdo z českých luhů a hájů. Ať to bereme z jaké chceme strany, hlavními vlastníky českého bankovního kapitálu jsou z téměř 94 procent státy a akcionáři z Evropské unie.

Podle časopisu Ekonom, pokud dnes budete chtít koupit nějaký český výrobek, nesmíte být překvapení, že na něm není Made in Czechoslovakia, ale Made in EU. Podobně dopadli i další naši výrobci. Mochov východně od Prahy byl výrobcem mražené české zeleniny. Nyní jsou v obchodní síti stále prodávány pod značkou Mochovská zelenina, avšak mají na obalu připsáno Made in Austria. Převzal ji nadnárodní koncern Ardo. Během letošního roku zcela ukončil v Česku výrobu i koncern Unilever. V povltavských tukových závodech v Nelahozevsi.

Výsledkem je, kromě 600 nezaměstnaných i fakt, že všechny rostlinné tuky, které z Nelahozevsi do českých kuchyní putovaly (Perla, Flora, Rama, Hera) jsou nyní dováženy z jiných evropských závodů. Týdeník Ekonom se zajímal, odkud k nám míří například Hera, tradiční surovina pro vánoční cukroví. Místem výroby jsou polské Katowice. Z Polska se na český trh dovážejí i některé cukrovinky s logem pražské čokoládové hvězdy Orion, založené v roce 1896. Dnes z produkce švýcarského koncernu Nestlé dodává k nám mj. i oplatku Delissa.

Stejně tak, jako slepý k houslím, přišel švýcarský koncern Hero, který na český trh uvádí dětskou výživu pod tradiční značkou Sunar. Z údajů na obalech lze ale dovodit, že aktuálním místem původu je převážně Velká Británie, u některých produktů Španělsko. Přitom ještě do roku 1999 se Sunar vyráběl v Zábřehu na Moravě. Jednou jsem tam byl na studentské brigádě… Sedlčanský Hermelín je další z českých pochoutek, přičemž některé druhy jsou z polské firmy Bongrain. V Polsku se dnes ale částečně vyrábí i některé sýry Lučina, další tradiční produkt sedlčanských mlékáren…

“Přijel jsem v roce 1994, abych v Africe za čtyři měsíce navařil na čtyřicet tisíc hektolitrů piva,” hlásil mi hrdě Anton Barnošák, když mě přijímal ve své kanceláři obchodního ředitele ve Vivu v Pretorii. Vařil tady sice české pivo, ale zároveň byl výrobním ředitelem a jediným bělochem v jinak černošském vedení tohoto pivovaru.¨Afričané navíc chtějí postavit nový pivovar na klíč, jelikož ostravská pivní receptura všem náramně chutná a jen na její obří reklamu včetně laserového show bylo v Johannesburgu a okolí vynaloženo na čtyři milióny randů,” vysvětlil mi ing. Petr Janík, který působil v Pretorii jako specialista na technologii výroby piva z české poradenské firmy Pivo Praha.Ostravsko-pretorijský pivovar Vivo – Ostravar zůstane navždy jen na papíře. Naopak majitelem tří největších českých pivovarů se stala jihoafrická pivovarnická společnost South African Brewerles (SAB).

Kam se to posttotalitní vládnutí řítí? Každopádně do ďáblovy… Za posledních 12 měsíců stát zvýšil svůj dluh o téměř 167 miliard korun. V samotném druhém čtvrtletí dluh stoupl o 8,5 miliardy korun. Během loňského roku se státní dluh zvýšil na 1,344 biliónu korun. Proč být tedy hysteričtí. Je to přece ruka trhu, která přirozeně vybírá rozinky z vánočky, jež je původně česká. Větší bere, silnější vyhrává. Hospodářská krize je přece jen přirozenou součástí kapitalismu. Čo bolí, to prebolí… Čína už shrábla většinu výrobců z celého světa. Má na to levnou pracovní sílu v zatím největším počtu na světě.

A konec bude patrně také tragikomický. Když se proti vůli prezidenta Klause připravovala Lisabonské smlouva, všem bylo jasné, že se v ní málokdo vyzná, natož aby ji celou přečetl. Jak přepočítal nudící se důchodce Tomi z Tel Avivu jejích nesrozumitelných více než 350 stránek ve své rodné slovenštině? Když dospěl k prvním padesáti tisícům, vzdal to, zatímco Deklarace nezávislosti a zhruba čtyřicetistránková, jasně formulovaná americká Ústava USA i s 27 dodatky, mu dohromady vyšla na 9 118 slov a slouží Spojeným státům už skoro 250 roků. Rekord nyní drží Vyhláška EU o prodeji zelí s 26 911 slovy. Kdoví, kolik slov má vyhláška o loštických tvarůžcích. Tu Tomi zatím studuje… Kolik nás tato byrokracie stojí? Pár hektarů brazilského deštného pralesa…

Na téma monarchie se vyjádřil jednatel Monos (Monarchistického občanského sdružení) Bohumil Šourek, Ostrava, který mj. řekl: …“Rakousko-Uhersko znamenalo etapu v historickém vývoji, legitimizovanou kontinuitou panovnického rodu. Tehdejší stát stál na tradicích a křesťanských hodnotách, jež vytvořily evropskou civilizaci. Považoval za svou povinnost tuto tradici a dané hodnoty hájit. Historie podává dostatek důkazů toho, že v této úloze obstál; stačí zmínit se o bitvě u Vídně či o napoleonských válkách…. Nastalo ale období velkého zpochybňování dosavadních tradic a hodnot. Právě ty nakonec monarchii zničily, vedly k oběma světovým válkám a nakonec i k přesvědčení, že monarchii je nějakým způsobem třeba nahradit. Problém vidím v tom, že nové snahy o nový státní útvar jsou postaveny na myšlenkách, zavrhujících tradici a odporujících staletým evropským zkušenostem. Vše, co existovalo, je zavrženo, nová elita zakládá nový svět, a činí tak bezohledně, přesvědčena o svých pravdách, v základě chybných. Dospělo se do fáze nových ideologií, jež nakonec vedou k totalitě. Evropskou unii totiž charakterizuje uctívání demokracie, a k ní sedí nejlépe Sokratův výrok:

„Demokratické zřízení doplatí na to, že bude chtít vyhovět všem. Chudí budou chtít část majetku bohatých, a demokracie jim to dá. Mladí budou chtít práva starých, ženy budou chtít práva mužů, a cizinci budou chtít práva občanů, a demokracie jim to dá. Zločinci budou chtít obsadit veřejné funkce, a demokracie jim to umožní. A až zločinci demokracii nakonec ovládnou, protože zločinci od přírody tíhnou po pozicích moci, vznikne tyranie horší, než dovede nejhorší monarchie anebo oligarchie…“

Inu, za dvacet let se u nás zvýšily platy třikrát… hurááá. Ještě, že skončila Rakousko-Uherská monarchie. Že se prý ceny elektřiny, plynu, vody a základních potravin zvýšily až čtyřikrát…? fůůůj… Něco prostě k nám ze zadluženého Bruselu na počest 28. října notně smrdí, ale české tvarůžky to rozhodně nejsou. Natož Pomazánkové máslo a Benešovy dekrety…

 

 

Izraelské osudy – Tisíc a jedna pravda ve Svaté zemi jako eKniha – (http://www.ereading.cz/cs/detail-knihy/izraelske-osudy?eid=1135