Podle novináře Maxe Blausteina jsou členy Svazu arabských právníků se sídlem v Káhiře právnické komory v 15 zemích a dalších 27 přidružených organizací s celkem více než 200 tisíci členy. Mezi cíli svazu je také boj proti sionismu, za jeho uznání jako formy rasismu a odpor vůči všem formám smíření se sionistickým nepřítelem a všemi projekty, jejichž cílem je dominance v arabském regionu a vykořenění jeho identity. Haifu znám jako město mého přítele Petera Bachracha. Znám též oběti teroristických útoků, s nimiž jsem hovořil v jeruzalémské nemocnici Hadassah. Znám Haifu od Karmelu, až po pobřeží, kde má svůj obelisk Peterův syn Doron, zabitý ve válce Mír pro Galileu…

Haifa patří k izraelským městům, jež se pyšní vzorovým spolužitím s lokálními Araby, co si říkají Palestinci. Název Haifa je zřejmě odvozenina z arabského slova „chafa„, což znamená „pláž“ nebo slovo „chajfa„, jež má význam „předměstí“ či „část města.“ Dnes má 264 900 obyvatel, mezi nimiž žije asi třetina Arabů. Haifa je hlavním a největším izraelským přístavem a centrem izraelského průmyslu a technologií. Nejstarší známé osídlení v sousedství bylo malé přístavní město Tel Abu Hawam založené ve 14. století př. n. l. Poté, co arabští představitele vytvoření státu Izrael odmítli, neuniklo město násilí, které se ihned rozšířilo po celé zemi. Třicátého prosince 1947 vhodili členové teroristické skupiny Irgun bombu do davu palestinských Arabů, kteří stáli před branami rafinerií v Haifě, čímž zabili 6 z nich a 42 dalších zranili.

Oko za oko, zub za zub, napsali sami Židé ve svém Starém zákonu. V odvetě zabili Arabové 39 židovských zaměstnanců rafinerie a tyto události z konce roku 1947 vešly ve známost jako masakr z ropné rafinerie v Haifě. Židovské ozbrojené složky následující den na tuto arabskou odvetu reagovali útokem na arabskou vesnici, kde žili někteří z arabských zaměstnanců rafinerie. Při tomto útoku bylo zabito na 60 Arabů. V průběhu konfliktu došlo k masivnímu vysídlení zdejších Arabů. Z původních 62 tisíc Arabů zůstalo asi 6 tisíc. Zahraniční média zdůrazňovala roli arabského vedení jako motivační faktor uprchlíků.

The Economist vysvětlil v říjnu 1948 tuto myšlenku slovy: „Je jen málo pochyb, že nejúčinnější z faktorů bylo oznámení představitelů Vysoké arabské komise, vyzývající Araby k odchodu… bylo jasné, že ti Arabové, kteří zůstanou v Haifě a přijmou židovskou ochranu, budou vnímáni jako zrádci.“ Dnes žije Haifa opět jako židovsko-arabské město. je zde také arabské divadlo al-Midan sloužící potřebám arabské populace. Ve třetím největším izraelském městě funguje 70 základních škol, 23 středních škol, 28 akademických škol a 8 odborných vysokých škol. Téměř třetina studentů navštěvuje školy, v nichž je učebním jazykem arabština…

Před rokem 1948 byla haifská radnice jedinečným příkladem rozvinuté spolupráce mezi smíšenou arabskou a židovskou komunitou, se zastoupením obou skupin na správě města. Za starosty al-Haje měla městská rada v letech 1920–1927 šest arabských a dva židovské členy a přes celkové arabské vedení, byla rada smíšená. Spolupráce se ještě více rozvinula během druhého funkčního období starosty Hasana Bej Šukriho v letech 1927–1940, který spolupráci mezi Židy a Araby na vedení města podporoval. I přes odlišné zacházení s oběma skupinami z hlediska potřeb bylo větší soužití i nadále podporováno…

Teroristka Džaradat byla v době spáchání sebevražedného masakru právnička a Palestinský výbor Svazu arabských právníků plaketu předal její rodině při „sladkém výročí jejího mučednictví.“ Informaci  přinesl s odvoláním na palestinsko-arabské noviny Al-Ajjám ze dne 14. října 2012 web Palestinian Media Watch,

Oběti vražedného útoku: Ze’ev Almog, 71 let, Ruth Almog, 70 let, Moše Almog, 43 le,t Tomer Almog, 9 let, Asaf Staier, 11 let, Brurua Zer-Aviv, 59 let, Bezalel Zer-Aviv, 30 let, Keren Zer-Aviv, 29 let, Liran Zer-Aviv, 4 roky, Noja Zer-Aviv, 1 rok, Nir Regev, 25 let, Zvi Bahat, 35 let, Mark Biano, 29 let,  Naomi Biano, 25 let, Hana Francis, 39 let, Šarbal Matar, 23 let, Mutanus Karkabi, 31 let, Usáma Nadžar, 28 let, Irena Sofrin, 38 let, Lydia Zilberstein, 56 let (zemřela na následky zranění v říjnu 2003), George Matar, 58 let (zemřel na následky zranění v říjnu 2003)… جنين: اتحاد المحامين العرب يكرم عائلة الشهيدة هنادي جرادات – originální strana 8, novin Al-Ajjám ze dne 14. října 2012…

Suicide terrorist who killed 21 receives “highest honor” from Palestine Committe of Arab Lawyers Union – celý článek Palestinian Media Watch (anglicky)

Suicide bombing of Maxim restaurant in Haifa, October 4, 2003 – podrobnější informace o obětech palestinskoarabského zločinu na webu Ministerstva zahraničí Izraele (anglicky)

Každý sedmý atentát v současnosti páchají ženy; v úhrnu již jde o desítky případů. Znamená to snad, že islám ve své moci oslabuje, když na místa mužů-mučedníků nastupují křehké ženy? Je to projev emancipace moderních muslimek, či zoufalé snahy ukázat, že se vyrovnají mužům? Že by chtěly dokázat, že islám je mohutnější zpátečnickou sílou než komunismus, donedávna ještě riziko number one pro globální civilizaci?

Sebevražedný útok, při němž byli v pásmu Gazy koncem roku 2006 zraněni dva izraelští vojáci, spáchala 57letá Fátima Umar Nadžar. Svým činem protestovala proti izraelskému ostřelování Bejt Hanúnu, při němž zahynulo 19 civilistů, ovšem nikdo z její rodiny. Napřed zavolala svým devíti dětem, že je chce všechny vidět. Měla čtyřicet vnoučat. K těm, kteří za ní nepřišli, se vydala sama. Když v poledne odešla z domu, nikdo z příbuzných netušil kam míří a co má v úmyslu. Při útoku dva Izraelce zranila, sama zahynula…”

Podle The Washington Post, čekaly v úterý 10. dubna 2007 před policejní stanicí v Bagdádu desítky rekrutů. Vmísila se však mezi ně žena zahalená do černého oděvu a odpálila se. Zůstalo patnáct mrtvých těl. Koncem února jiná atentátnice zabila stejným způsobem přes čtyři desítky studentů na jedné z bagdádských vysokých škol. “Jásir Arafat pro ně vymyslel arabský výraz “šahída”, odvozený od mužské verze šahíd, mučedník. První z nich byla Wafa Idrísová, o níž se děti učí ve školách?” řekl mi Tomi Shned z Tel Avivu. “Od té doby se nechalo dobrovolně roztrhat jiných šest palestinských žen. Hnutí al-Fatáh oznámilo, že má v rezervě dalších sto kandidátek na sebevražednou misi…”

Wafa Idrísová byla jako pracovnice humanitární organizace každodenním svědkem utrpení, ale měla i osobní problém – její muž se s ní rozvedl, když s ním ani po letech neměla dítě, zatímco nová žena mu ho porodila. Ve svých osmadvaceti letech byla Wafa jako žena v tradiční společnosti vyřízena. Její jmenovkyně Wafa al-Bisová, zohavená po výbuchu kuchyňské plynové bomby, zase měla pocit, že se nevdá – východisko spatřila v mučednictví. Některé ženy se k akci rozhodly, aby se vyhnuly trestu v rámci nechvalně známých vražd na ochranu ctnosti, nebo poté, co vážně onemocněly; někdy byly k akci donuceny bitím nebo drogami.

Ano, povolme islám vyznávajícím ženám, aby se zahalovaly od hlavy až k patám, abychom nevěděli, co se odehrává v jejich tváři a zda jsou těhotné, obézní nebo jen opásané “mučednickým” semtexem… Dnes už si vyšetřovatelé sebevražedných atentátů kladou klasickou otázku: Cherchez la femme? K výrazu “šahíd” totiž přibyla i “šahída”. Vše vychází z faktu, že ženy se ve své podstatě chtějí líbit.

Patrně proto světu vládnou make upy Rimmel či Dermacol, parfémy, tanga, kadeřnické salony, silikony, plastické operace, módní mola a další sexappelové výstřelky. Chemie. Ovšem ne ve světu islámu. Ale též z ženské přirozenosti muslimek plyne touha po obdivu ze strany jejího okolí. A teď si představte psychické rozpoložení muslimských žen, které se musí halit do hidžábů, nikábů, čádorů a burek. Nikdo si jich nevšímá, nepodaruje je obdivným pohledem. Jsou zahloubány jen samy do sebe, i když trpí smutkem za svými zabitými drahými. Topí se v potu, ve svém žalu a pokoření, přičemž se v nich hromadí hormon nenávisti a msty.

Nač asi tak mohou ty nebohé ženy se svým utrpením myslet, když kráčí po ulici, nikdo jim nevěnuje pozornost. V jejich utýraném mozku se proto už při vizuálním styku s přitažlivým mužem vyvine značné množství hormonů, oxytocinu, enylethylaminu, dopaminu, amfetaminu a endorfinu, způsobujícího přemíru slasti a blaha, což ovlivní i vytvoření velké dávky adrenalinu, jenž zrychluje jejích srdeční činnost a prohlubuje dýchání. Chemie… Ochuzené o lásku vraždí sebe i jiné…

Vyřešil jsem si patrně i další záhadu; co budou dělat ve čtvrtém islámském ráji ženy-mučednice, zatímco jejich kolegové-mučedníci si budou užívat s dvaasedmdesáti černookými pannami. Přepokládal jsem, že mučednice se stanou lesbicky zaměřenými, Z omylu mě vyvedla zpověď jedné z neúspěšných atentátnic, která řekla: “Jako mučednice bych byla velitelkou dvaasedmdesáti panen a pro zemřelého mučedníka se stala tou nejkrásnější…“ Tak že by se počet rajských hurisek rozšířil o další panny…?

Inu, chemický prach jsi a v chemický prach se obrátíš. S muslimy, nebo bez muslimů…

Izraelské osudy – Tisíc a jedna pravda ve Svaté zemi jako eKniha – (http://www.ereading.cz/cs/detail-knihy/izraelske-osudy?eid=1135