Čekalo se, jestli budeme mít republiku nebo království…?

24. Říjen, 2008 – 10:44

Začalo to naplno ráno 28. října 1918, kdy byla v Praze vyvěšena nóta ministra zahraničí rakousko-uherského hraběte Adrássyho prezidentu Wilsonovi o ochotě zahájit okamžitá jednání o příměří.

Nóta byla přijata veřejností jako faktická kapitulace Rakousko-Uherska a stala se bezprostředním podnětem k vystupňování manifestací za zřízení samostatného státu.

Vládl poněkud zmatek a rozpaky; všichni chtěli samostatnost Československa, jen nevěděli, co bude chtít Masaryk, který zatím pobýval ve Washingtonu. Republiku, nebo snad království či dokonce neutralitu…?

Kdo měl obilí, jídlo, potraviny, ten měl na konci I. světové války v rukou úžasnou moc; Rakouskem řádil hlad a čeští politikové nechtěli dovolit vývoz potravin z Čech, a proto se právě vzniklý Národní výbor chystal převzít obilní ústav…

A prvního, koho rozvášněný dav na ulici spatřil, byl jeden z agrárních poslanců. Žádný jiný český politik nebyl po ruce, tak ho vzali na ramena, jako představitele nové moci, a vydali se i s ním s jásotem po Praze.

Těsně po desáté hodině ráno 28. října 1918 se pětka nejdůležitějších politiků dozvěděla, co se děje na Václavském náměstí. Lidé si ve svém nadšení a revoluční euforii vysvětlili Andrássyho notu Wilsonovi přijímající podmínky příměří jako kapitulaci Rakouska – Uherska a jeho konec.

Pak nadešel 14. listopad 1918 a ministr financí JUDr. Alois Rašín dal dohromady text provolání Národního výboru. Předseda vlády Karel Kramář pronesl projev k lidu; patetické jsou zvláště některé jeho pasáže…

…“Na počátku velikého díla ukládá Ti Národní výbor, ode dneška Tvá vláda, aby Tvé chování a Tvá radost byly důstojny velké chvíle nynější. Naši osvoboditelé Masaryk a Wilson nesmí býti zklamáni ve svém přesvědčení, že dobyli svobody lidu, který dovede sám sobě vládnouti, ni jediným rušivým činem nesmí býti zkaleny nynější veliké okamžiky, ni jediný z Vás nesmí se dopustiti ničeho, co by mohlo vrhnouti stín na čisté jméno národa…“

Tak začala první schůze Národního shromáždění československého dne 14. listopadu 1918, které rozhodlo, že nový stát bude republikou, zvolilo své předsednictvo, ještě nepřítomného T. G. Masaryka prezidentem ČSR a její vládu. Jako první byl Národním shromážděním projednán zákon, kterým se zrušilo šlechtictví, řády a tituly Rakouska-Uherska.

Jako druhý přišel na řadu zákon o zavedení „osmihodinné doby pracovní“, jako třetí byl navržen zákon o zavedení obchodních platidel, jakož i zákon o realizaci „pojišťování dělnictva zaměstnaného v podnicích zemědělských, jakož i čeledi“…

Hlavně se všichni dozvěděli, kdo vlastně je T. G. Masaryk…

Od listopadu 1869 studoval ve Vídni Akademické gymnázium. Veškerý svůj čas věnuje intenzívnímu studiu, především jazyků a filozofie. V roce 1872 skládá maturitu a zapisuje se na filozofickou fakultu ve Vídni na obor filologie. Získává místo u generálního rady Anglo-rakouské banky R. Schlesingera.

Roku 1876 zakončil univerzitní studia. V Německu pak strávil na univerzitě v Lipsku jeden rok. V červnu 1877 zde poprvé spatřil svoji budoucí ženu Charlottu Garrigue, dceru amerického podnikatele z New Yorku.

Dne 15. 3. 1878 uzavírají sňatek a vracejí se do Vídně. V květnu 1879 se narodila první dcera Alice, o rok později syn Herbert a roku 1886 syn Jan. Byla to především otázka finančního zajištění rodiny, jež vedla T. G. Masaryka k přijetí místa na pražské univerzitě. Do Prahy přišel s rodinou, kdy došlo k jejímu rozdělení na českou a německou část.

Před koncem roku 1914 odjel Masaryk do Itálie a po varování přátel se již do vlasti nevrátil. Působil ve Švýcarsku (1915) a později se během roku přesouvá do Francie, kam přijíždí i E. Beneš.

Po celou dobu války nesl na sobě největší tíhu a odpovědnost za budoucnost celého českého a slovenského národa při jednání v Anglii (1916), Rusku (1917 – duben 1918) a poté v Americe, až po podpis Pittsburské dohody a Washingtonské deklarace.

A zatímco evropští spojenci s rozbitím Rakouska-Uherska dlouho váhali, podařilo se Masarykovi pro vznik nového státu získat podporu amerického prezidenta Woodrowa Wilsona.

Po válečných létech se 14. října 1918 stal předsedou prozatímní československé vlády, o pár dnů později ve Washingtonské deklaraci vyhlásil samostatnost československého národa a 14. listopadu jej v jeho nepřítomnosti zvolilo Revoluční Národní shromáždění prezidentem republiky.

Dne 21. prosince 1918 se Masaryk vrátil triumfálně do Prahy a příští den pronesl na Hradě své první poselství k Národnímu shromáždění.

Pragmatický filozof měl své vyhraněné názory zejména v náboženských otázkách…

Nepřekvapuje, že katolicismus se mu jevil jako absolutní protiklad moderní demokracie. Roku 1913 napsal: „Katolicismus svou podstatou je tak aristokratický, že katolický stát a parlamentarismus je contradictio in adiecto“ (protiklad).

Nejlíp na všechna sporná vyjádření k židovství odpověděl Karel Čapek ve svých Hovorech s T. G. Masarykem. Na straně 13, v kapitole Dítě a jeho svět, Masaryk mimo jiné říká: …

„Židů, těch jsem se bál; věřil jsem, že potřebují křesťanské krve, a proto jsem si raději zašel zašel o pár ulic, než abych šel podle jejich stavení. Jejich děti si chtěly se mnou hrát, protože jsem trochu uměl německy, ale já ne. Teprve později jsem se se Židy jak tak smířil. To bylo na reálce v Hustopeči. Jednou jsme měli školní výlet do Pálavských kopců. Když jsme po obědě v hospodě skotačili a dělali hlouposti, ztratil se nám spolužák Žid na dvůr. Já za ním ze zvědavosti, on se postavil za křídlo vrat a tam se tváří ke zdi ukláněl a modlil. Tu jsem se zastyděl, že se Žid modlil, zatímco my si hrajeme…. Kdy že jsem v sobě překonal ten lidový antisemitismus? Panáčku, citem snad nikdy, jen rozumem, vždyť vlastní matka mě udržovala v krevní pověře…“

Takový byl říjen 1918 před devadesáti roky a první měsíce nového československého státu…

Reklama:

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *