Salman Rushdie napsal Satanské verše a byl za ně v červnu 1989 obviněn islámskými fundamentalisty z rouhačství a odsouzen íránským duchovním vůdcem Chomejním k smrti, která však několik dnů poté dopadla samotného ajatolláha. Po Chomejního smrti fatvu potvrdil i jeho nástupce ajatolláh Alí Chameneí, i když se autor omluvil a přestoupil k islámu.

Fatva se vztahuje i na překladatele a vydavatele; někteří z nich byli napadeni nebo i zabiti. Kvůli fatvě už zemřel Rushdieho japonský překladatel Hitoši Igaraši, kterého kdosi ubodal v Tokiu, a také italský překladatel, který byl ubit a ubodán k smrti v Miláně.Rushdieho norského vydavatele Williama Nygaarda v roce 1993 postřelili a několikrát zranili při útoku na jeho dům v Oslu, a při demonstraci proti Rushdieho tureckému překladateli Azízu Nesinovi před hotelem Sivas v Turecku v roce 1995 zemřelo sedmatřicet lidí, když protestující hotel zapálili. Nesin sice uprchl, ale o dva roky později zemřel na infarkt po autogramiádě.

„Příkaz zabít Rushdieho byl vydán proto, aby byly vymýceny kořeny spiknutí proti islámu. Bylo by velmi vhodné vykonat ho nyní. A proto zvyšuji cenu za zabití Rushdieho o 500 tisíc dolarů,“ sdělil Saneí. Rushdie se narodil 19. června 1947 v Bombaji. Dnes je z něho Ind s britským občanstvím nebo Brit, narozený v Indii a žijící v New Yorku. Byl také hostem Festivalu spisovatelů v Praze, kde jsme se potkali a mj. řekl, že se cití věčným emigrantem.

Nenápadný provokatér, jehož román “Satanské verše” z roku 1988, rozčílil zejména umírajícího ajatolláha Chomejního. Oba protagonisté tohoto díla, kteří zázračně přežijí pád explodujícího letadla, jsou posléze obdařeni atributy svatosti a satanství, trpí značnou duševní rozpolceností. Kontroverzní snové pasáže, ve kterých vystupuje postava archanděla Gabriela a Proroka Muhammada, se staly příčinou tragického nedorozumění. Hlavní islámský prorok Muhammad je nazýván Mahound (hanlivá zkomolenina užívaná křižáky, anglicky „honící pes“ nebo „sprosťák“), jehož hojné manželky Salman Rushdie drze a rouhačsky umístil do nevěstince. Mahound navštěvuje veřejný dům „stan u Černého kamene“ (evokuje svatyni Kaaba v Mekce…

Prorokova nejoblíbenější manželka, nezletilá A´iša, je v knize popisována jako motýlí madona, jejíž nahotu kryjí pouze dlouhé vlasy a Prorok se jeví jako pedofil. A ještě je tu zlý imám, snící jen o moci a uskutečnění svých náboženských fundamentů silou a vražděním. Tato postava byla inspirována ajatolláhem Chomejním. A ačkoliv duchovní fanatik islámu Chomejní už dávno nežije, jeho duch dál vládne Íránu.

Salman Rushdie se málem dočkal, že se vše změní k lepšímu a rozumný hlas navrhne, aby “Satanské verše” byly muslimy akceptovány jako literatura a ne smrtelný hřích. A aby už neplatilo, že každý, kdo by spisovatele zavraždil, měl přislíben posmrtný ráj, v něm řeky medu, vína a mléka, včetně spousty černookých panen připravených k obcování s mučedníky. Zdali též s mučednicemi, to si ještě nedovolil napsat ani rouhačský Salman Rushdie, jenž se nadále musí skrývat a psát pouze pod pseudonymem.

Co k tomu všemu praví Korán? Prorokův přítel Umajr bin al-Humam očekával, že každý mučedník bude v ráji ozdoben “náramky zlatými a perlami” (Korán 22:23) a “oděn do atlasu a brokátu” (Korán 44:53). Poté bude spočívat “na poduškách zelených a kobercích překrásných” (Korán 55:76), sedět “na lehátkách, jež zlatem vypleteny jsou” (Korán 56:15), a bude s ostatními sdílet “zlaté nádoby i poháry”, na nichž bude vše, “po čem duše touží a co očím lahodí”, včetně “ovoce hojnost” (Korán 43:71, 73), a “ovoce, palmy a jablka granátová” (Korán 55:68). Pro nevegetariány bude “maso ptačí podle přání svých” (Korán 56:21).

Ráj nabízí různé nápoje. Kromě “řek s vodou, jež nezahnívá”, tam budou také “řeky mléka, jehož chuť je neměnná, a řeky vína, jež rozkoší je pijícím, a řeky medu očištěného” (Korán 47:15). Víno? Nejsou alkoholické nápoje muslimům zakázány? Neříká Korán, že “víno” je “věcí hnusnou z díla satanova” (Korán 5:90)? Jak je potom možné najít dílo satanovo v Ráji? Je třeba pochopit, že víno z ráje je odlišné, “v něm opojnosti není”, a pijáci jím proto “nebudou zmoženi” (Korán 37:47). No, prosím, prohibice existovala už i v ráji. To všechno bude předloženo požehnaným v dokonale klimatizovaném prostředí: “tam na poduškách odpočívat budou a nespatří tam ani slunce žár, ani mráz spalující a blízko nad nimi budou stromů stíny a nízko budou se sklánět plody visící” (Korán 76:13-14).

Listuji v Koránu v překladu z arabštiny od Ivana Hrbka a nestačím se divit. Na mučedníka přece čekají ve čtvrtém Ráji “dívky s plnými ňadry, věkem s nimi stejné” (Korán 78:31); “dívky zrak klopící, okaté” (Korán 37:48), “jež rubínům a perlám se budou podobat” (Korán 55:58), za něž budou “oženěni” (Korán 52:20), Tyto ženy budou “dívky sklopených zraků, jichž předtím ani muž, ani džin se nedotkl” (Korán 55:56). Alláh je “učinil pannami” (Korán 56:36), a podle islámské tradice zůstanou pannami navždy. No, nezabíjej a nevyvíjej atomovou bombu kvůli takovým super nabídkám…

Inu, Rushdie asi už zůstane věčným emigrantem a bude pokračovat hon na něj ve jménu příslíbü posmrtného ráje, v němž jsou řeky medu, vína a mléka, včetně spousty černookých panen připravených k obcování s mučedníky…

Izraelské osudy – Tisíc a jedna pravda ve Svaté zemi” jako eKniha – (http://www.ereading.cz/cs/detail-knihy/izraelske-osudy?eid=1135