Asi proto je slyšet nářek z projevu reverenda Ibrahlma Ayada, palestinského katolického kněze, zveřejněného na webu Freeglobe: „Není nad utrpení Palestinců. Nikdo by nedokázal ovládnout emoce, kdyby slyšel Izraelského Araba Hassana Gibrina, jak se slzami v očích a roztřeseným hlasem vypráví o mukách, která pronásledují náš lid v Izraeli… Má v rukou tolik důkazů, že o jeho slovech nemůže nikdo pochybovat…“

Jaká muka tedy prožívají? Palestinští Arabové mají pod izraelskou „okupací“ lepší bytové podmínky, než mnozí mladí lidé v ČR. Polovina Arabů v autonomii má vlastní byt, asi procento bydlí ve vile, zbytek v domcích. Informuje o tom studie Palestinského centrálního úřadu. Přes 40 procent obyvatel v autonomii vlastní auto. 47 procent počítač a 97 procent satelitní přijímač. V 10 procentech domácností žije tři a více osob. Průměrný byt má čtyři pokoje…. Zkrátka, Pásmo Gazy a Západní břeh Jordánu takto žijí pod židovskou “diskriminací”.

Vedle synagog a kostelů je na území židovského státu na 400 stovky mešit, muezzinové a ve 120členném Knessetu mají tři arabské strany 10 křesel. Velvyslanec Izraele ve Finsku je arabského původu. Arabština je spolu s hebrejštinou uznaná jako státní jazyk Izraele. Ve které arabské zemi je hebrejština státním jazykem a kolik synagog je v Pákistánu, Afghánistánu nebo v Pásmu Gazy…?

V čem spočívá váha těchto důkazů? Jako by nestačilo, že se katastrofálním ukázalo gesto Ehuda Olmerta z roku 2007, když udělil milost 110 palestinským Arabů, v té době hledaným izraelskými bezpečnostními silami. Tento krok následoval po rozhodnutí odvolat zatykače proti 178 členům Fatáhu. Navíc předtím Izrael propustil na tři sta muslimských vězňů, z nichž mnozí měli na svých rukách židovskou krev.

Zdroje Palestinské samosprávy uvádějí, že mnoho z těchto propuštěných bojovníků obdrželo až 60.000 šekelů (300.000 českých korun) za vrácení svých zbraní. Například za pušku M -16 obdržel zázrakem z vlka v beránka se změnivší terorista 55.000 až 60.000 šekelů (275.000 až 300.000 korun), za autzomatickou pušku Kalašnikov 15.000 šekelů (75.000 korun) a za pistoli 12.000 až 24.000 šekelů (60.000 až 120.000 Kč). Peníze šly z rozpočtu autonomní správy, tedy z EU a Izraele. Odevzdané zbraně v rámci nekonečného kolotoče pak byly řadě z oněch 256 potencionálních teroristů, z nichž většina je dnes u Hamásu, zase vráceny – pokud se rozhodli vstoupit do oficiálních bezpečnostních sil Palestinské samosprávy. Ve skutečnosti tak řadě z nich zůstala jak zbraň, tak tučná prémie.

Podle Tzvi Ben Gedalyahu z webu Arutz Sheva, palestinská správa utrácí šest procent svého ročního rozpočtu na to, aby měsíčně vyplácela 4,5 milionu dolarů (cca 90 milionů Kč) vězněným teroristům a dalších 6,5 milionu dolarů (cca 130 milionů Kč) jejich rodinám. Rozdíl je mezi těmi, co nevraždili Izraelce, a těmi, co je zabíjet chtěli. Navíc všichni teroristé jsou odměňováni stejně, bez ohledu na to, zda „pracovali“ pro Fatáh – stranu vedenou předsedou Palestinské správy Mahmúdem Abbásem – nebo pro konkurenční teroristické organizace Hamás a Islámský džihád.

Na základě nových tabulek má ten, kdo si odpykal více než 30 let vězení za vraždění Izraelců nárok na 12.000 šekelů (60.000 českých korun) měsíčně. To je přibližně průměrná mzda v USA a dvou a půl násobek průměrné mzdy v České republice. Je to víc než má průměrný palestinský živitel rodiny, který si vydělává okolo 2.000 šekelů, cca 10.000 korun. Zákon Palestinské správy z roku 2003 zaručuje měsíční důchod všem palestinsko-arabským vězňům, bez ohledu na druh jimi spáchaného zločinu, nicméně vyšší odměny mají ti, kdo si odpykávají dlouhodobé tresty za vraždění nebo plánování vraždění Izraelců.

Teroristé jako Abdalláh Barghútí z Hamásu, který naplánoval smrt 67 Izraelců, dostávají prvních 10 let ve vězení 4.000 šekelů a od 11. roku vězení příplatek dalších 2.000 šekelů Celková suma 6.000 šekelů je stejná, jakou dostávají i teroristé, kteří naplánovali masakr v Park Hotelu v Netanji. Arabům, co jsou ve vězení za vraždění Izraelců a pocházejí z částí Jeruzaléma, na které vznáší Palestinská správa nárok, náleží také příplatek 250 šekelů… V roce 1953 uvolnil Izrael Palestincům zmrazená bankovní konta v hodnotě více než deset milionů USD a nabídl odškodnění za zabranou půdu. Do roku 1975 vyplatil jedenácti tisícům palestinských žadatelů přes 23 milionů tehdejších izraelských liber. A odškodnil je osmi tisíci hektary půdy.

Izrael platil náklady na přistěhovalce z vlastních peněz, zatímco palestinští uprchlíci dostávají po dobu 64 let miliony dolarů ročně od OSN, která od roku 1948 přijala 750 rezolucí o palestinských uprchlících a jejich nárocích, přitom ani jedna rezoluce nebyla o židovských uprchlících… EU navíc posílala měsíčně několik desítek milionů USD na administrativu Palestinské autonomie, včetně platů pro úředníky. Časopis Forbes ve svém seznamu státnických miliardářů umístil Jásirá Arafata na šestou pozici, dvě místa za britskou královnu. Byl velkým akcionářem mj. firmy Coca Cola, tuniské firmy prodávající mobilní telefony, a majitelem velkého množství účtů v daňových rájích … Velmi štědrý byl ke své manželce, které měsíčně vyplácel 200.000 dolarů. V Mnichově vraždící teroristy organizace “Černé září” však nechala izraelská premiérka Golda Meirová vystílet…

Možná za vše promluví známá anekdota… Na světovém setkání hlav států všech kontinentů byl položen zásadní dotaz: Řekněte čestně své svobodné mínění pro řešení nedostatku potravin ve zbytku světa. A byl z toho zmatek. V Africe se nevědělo, co jsou to “potraviny”, ve Východní Evropě zase neměli ponětí, co znamená slovo “čestně” a u sousedů v Západní Evropě byli na větvi ze slova “nedostatek”. V Číně vznikl problém, co je to “svobodné mínění” a v USA zase měli potíž s tím, co že je to “zbytek světa”…

O to víc v nich ožívá historie obránců pevnosti Masáda… Byl jsem na Masadě. Starověké pevnosti na vrcholu pouštní stolové hory. Kolem Judská poušť, pohled na líně se převalující vlny Mrtvého moře. Představuji si, jaké útrapy asi prožívali někdejší zélóti i dnešní izraelští vojáci, kteří jako důkaz své srdnatosti musejí vylézt na Masadu v plné polní. Mám jako tito odvedenci židovského státu výhodu, že se zase můžu v klidu vrátit do civilizace a nemusím ani následovat srdnaté zélóty. Když statečné bojovníky po strastiplném obléhání a budování gigantického náspu neústupní Římané konečně i s Masadou dobyli, našli jen několik stovek mrtvol.

,,…Vzdát se? Aby se každý musel dívat, jak jeho žena umírá, jsouc přitom znásilňovaná, jak jeho dítě volá otce, jehož ruce jsou spoutány okovy…? Ne! Dnes ještě jsou tyto ruce volné, ještě drží meč, ještě nám mohou být nápomocny při ušlechtilém činu ! Ne pod knutou nepřítele zemřeme, ale svobodně se svými ženami a dětmi se se životem rozloučíme !”

Tolik z řeči vůdce zélótů Elasara Ben-Jaira v předvečer pádu Masady roku 72 našeho letopočtu. Rovných 967 obránců včetně žen a dětí se po tři roky bránilo až 15tisícové armádě Římanů. Masada byla vystavena Herodem Velikým tak, aby byla nedobytná. Měla vlastní zásoby vody i jídla. Měla v kameni vybudovanou cisternu s obsahem čtyřicet tisíc kubíků. Díky tomu byla pevnost skutečným palácem o třech terasách. Býval tu dříve i bazén. Římané byli trpěliví. Několik roků stavěli obrovský násep…

Každý zélót nejprve zabil svoji rodinu (napřed děti, poté manželku), pak pevnost společně zapálili a vylosovali mezi sebou 50 mužů; ti pobili své druhy i sebe a poslední z nich nalehl na svůj meč. Do zajetí nesměl nikdo padnout. Přesto údajně dvě ženy a tři děti přežily, když se zapomenuté ukryly ve skalní vodní nádrži.

Inu, Masada je symbol izraelské odvahy a nepokořitelnosti; na ní se v současnosti odehrává vojenská přísaha mladých Izraelců: ,,Masada už nesmí nikdy padnout !” Nikdy se nesmí opakovat Mnichov 72…

Izraelské osudy - Tisíc a jedna pravda ve Svaté zemi” jako eKniha - (http://www.ereading.cz/cs/detail-knihy/izraelske-osudy?eid=1135