Když jsem se nedávno vrátil z Norska, pochopil jsem proč; byl jsem uchvácen povahovými rysy obyvatel tohoto severské státu. Většinou jsem pobýval na venkově, kde se nezamykaly dveře obydlí, moje paní bytná mi připravila snídani a odešla do zaměstnání. Neměl jsem klíče od domu, mohl jsem přijít, kdy se mi zlíbilo, můj pokoj byl vždycky uklizený, lednice plná… Jsou snad Norové svatí? Nechápal jsem, jak v dnešním světě může někde existovat taková důvěra. A nechápu to ani dnes.

Ani masakr Breivika na celé věci dobročinnosti Norů nic nezměnil. Co bude tragická událost znamenat pro další budoucnost Norska? Budou pokračovat ve svém multikulturalismu, proti němuž Breivik vraždil? Podle toho, co se děje právě nyní, po vyhlášení rozsudku a ďábelském úsměvu vraždící bestie, asi nic moc se nezmění. Těsně po útoku prohlásil norský premiér Jens Stoltenberg, že země by měla odpovědět „ještě větším množstvím demokracie, otevřenosti a lidskosti“. Dojde to Breivikovi a projeví se u něj větší množství demokracie, otevřenosti a lidskosti…?

Zatím se zdá, že se tohoto hesla drží až překvapivě pevně, avšak jen Norové – a to i v chování vůči samotnému atentátníkovi, jenž tvrdil, že je nevinný a zaslouží si svobodu. Téměř celý svět šokovaný žasl, s jakým klidem probíhal soudní proces. Zatímco v mnohých zemích by zřejmě pohled na usmívajícího se masového vraha, který v klidu obhajuje své činy, vyvolal násilné demonstrace a snahu vzít spravedlnost do vlastních rukou lynčováním vraha, Norové, včetně části pozůstalých a přeživších, vše zvládají se zdánlivě chladnou vyrovnaností.

„Jsme stoický národ. Nekřičíme a nepropukáme v pláč. To, co cítíme uvnitř, je ale jiná věc,“ řekl před časem John Hestnes, který vede podpůrnou skupinu pro lidi přeživší Breivikův bombový útok v Oslu. Asi je spokojen i s humánním vězněním Breivika. Ten má například, jako kompenzaci za dlouhodobou izolaci, k dispozici hned tři místnosti namísto jedné; jedna je posilovna, druhá má zabudovaný počítač bez připojení k internetu a v té třetí bude v klidu spát. To vše připomíná spíše hotelový pokoj a atentátník nedávno dokonce dostal profesionální společníky – bachaře, aby měl s kým hrát šachy nebo florbal.

Nač si Norové hrají? Chtějí snad dokázat, že platí úsloví „ty po mně kamenem, já po tobě chlebem“. Chtějí dokázat, že patří k jedné z nejvyspělejších společností světa? Že smyslem jejich sociálního státu je zajistit humánní podmínky všem. A vězení je součástí sociálního systému. Kdyby prý s Breivikem nezacházeli podle těchto zásad, přestali by být Norskem… Humánnost ale nespočívá jen v nákladném vybavení cel a vězeňského areálu. Psychologové a kněz za ním navíc docházejí častěji než za ostatními vězni. Jde skutečně o humánnost nebo jen o schizofrenickou hysterii?

Anders Breivik je zkrátka podle Norů lidský tvor a jako každý jiný má lidská práva. Celé je to o tom, že chtějí jeho práva respektovat i ve vězení, izolace je nepřijatelná, protože je v Norsku považována za formu mučení. Takže, lidský tvor, s krví 77 rozstřílených lidí na svých rukách? Pohodička, vězeň pouze může pracovat, ale nemusí a nikdo ho k tomu nedonutí, posilovna, kulturní vyžití, kvalitní strava s možností výběru.  A páni vašnostové trestanci nemají žádnou starost o nájem, plyn, elektřinu, vodu… Dozorci mají povinnost hrát s vězni i společenské a sportovní hry… Rok Breivikova pobytu ve svém hotelovém apartmá bude podle vedení věznice stát v přepočtu 24 až 34 milionů korun.

Uspokojí snad Nory fakt, že v Norsku neexistuje doživotní trest vězení a Breivikovi byla uložena zvláštní forma trestu zvaná „forvaring“, která dává možnost uvěznění odsouzeného opakovaně prodloužit vždy o pět let. Dotyčný tak může zůstat v cele až do konce svého života. Teoreticky „forvaring“ umožňuje propustit odsouzeného nejdřív po deseti letech…. Že to pro Breivika v žádném případě neplatí a nikdy se tak neocitne na svobodě? Při eufemisticky pojatém útlocitu Norů bych se ale ničemu nedivil…

Dá se obdivovat, že ani v největší bolesti a rozhořčení se Norové nedali strhnout a nadále zachovávají hodnoty, které považují za důležité. Pokud by totiž najednou začali řádit podle starozákonního „oko za oko“, potvrdili by tak, že Breivikův čin měl“smysl“, že je nakonec donutil chovat se podle modelu, který on považuje za správný? Takhle mu zatli tipec a ukázali mu, že se nikdy nesníží na jeho primitivní úroveň…? A ti, co se sníží na úroveň vrahů…?

Už je jasné, že vznikl fenomén, který zplodila naše doba pokrytců a vrahů v bílých rukavičkách. Breivik měl své předchůdce v Timothym McVeighovi, pachateli atentátu v Oklahoma City, či v jiném osamělém americkém atentátníku, přezdívaném Unabomber. Byl jím zločinec Theodore Kaczynski, profesor matematiky “bojující” proti industriální moderní technologické společnosti. Zabil 3 osoby a 23 osob zranil; jeho dopisové bomby dlouho šířily po Spojených státech strach. Zapomene-li Evropa i Amerika na to, že když se víra z duší přestěhuje na prapory, má to skoro vždy smutné následky. 

Před jedenácti lety, 11. června 2001, byl popraven jeden z nejnenáviděnějších mužů tehdejších Spojených států, Timothy McVeigh. Svůj čin údajně spáchal jako pomstu za některé akce federální policie, především zásah v texaském Wacu, kde při požáru během akce proti vůdci sekty davidiánů v roce 1993 přišlo o život 86 osob, včetně mnoha dětí. Škoda, že si podobnou zprávu nemůžou přečíst Norové v souvislosti s nenáviděným vrahem Andersem Behringem Breivikem…

Inu, skandinávský justiční systém nebere odnětí svobody jako trest, ale jako ochranu společnosti, jejímž cílem je, aby se vězni po propuštění zařadili zpátky do společnosti… Tak asi proto se Breivik při oznámení rozsudku usmíval…

Izraelské osudy – Tisíc a jedna pravda ve Svaté zemi” jako eKniha – (http://www.ereading.cz/cs/detail-knihy/izraelske-osudy?eid=1135