Obrátí se karta a USA budou pro Kubu hrabat prstíčkem…?
21. Říjen, 2008 – 8:07Svět je jedna velká záhada a překvapení. Včerejší nepřátelé až za hrob se mávnutím kouzelného proutku byznysu málem stávají protagonisty italského manželství, jež nečekaně mění svoji taktiku žárlivých mafiánů v láskyplné cukrování jako “můj s mojů”…
Tyto scény jsou typické pro USA, v nichž vítězí ryzí pragmatismus, jak také jinak, když ho samy vymyslely, a z jejich osy zla se pozvolna stává osa přinejmenším loajálních obchodně-konformních vztahů.
V kdysi zavrhované teroristické Libyi se proklínaný Kaddáfí dnes objímá s Condolezzou Riceovou, ze seznamu jaderných rizik a úhlavních hnízd zla zmizel už Irák i Afghánistán, i když za cenu 200 miliard USD měsíčně a pěti tisíc mrtvých vojáků US Army.
Ze stejného seznamu je vyškrtnuta už i severní Korea a brzy asi začne po téměř půlstoletí nenávisti a hospodářského embarga namlouvání Kuby s USA…
Dějí se to věci a jak říkají mí izraelští přátelé z hnutí Shalom Aschav, mír lze uzavírat pouze s nepřáteli. To má souvislost i s milionkrát zavrhovanou Kubou, zvláště když se u jejího pobřeží patrně objevily nevídané zásoby ropy.
Kuba totiž zjistila v Karibiku značné ropné rezervy, které se nacházejí v Mexickém zálivu nedalleko Cienfuegos. Nyní je ve hře údajně až 20 miliard barelů, což se téměř rovná ropným zásobám Spojených států, které těží jen v Mexickém zálivu téměř pětinu své domáci produkce.
Možná to bude někde v místech, nad nimiž jsme pluli cestou rybářského safari. Je mi je líto sargasově průzračné azurové vody moře, přes níž se dalo dohlédnout až několik desítek metrů…
USA však nechtějí zůstat pozadu a americká ropná společnost Chevron oznámila, že při zkušebním vrtu rovněž v Mexickém zálivu narazila na neobvykle bohaté podmořské naleziště přírodní ropy. Naleziště by mohlo ukrývat až 15 miliard barelů ropy a zemního plynu.
Nový vrt v Mexickém zálivu by prý mohl zvýšit nynější zásoby ropy v USA až o 50 procent. Nachází se 280 kilometrů od amerického pobřeží. Je více než dva kilometry pod hladinou a sahá přes šest kilometrů pod mořské dno.
Kubánský objev může spolu s plánovanými projekty alternativních zdrojů energie, jako je například továrna na bioplyn, pomoci Kubě dosáhnout energetické soběstačnosti.
Pokud se totiž údaj o 20 kubánských miliardách barelů potvrdí, vyletí perla Antil okamžitě do dvacítky největších světových producentů ropy. A když se dají ještě víc dohromady Venezuela a Kuba, bude to ropná síla, jež může USA pořádně zatlačit do vyděračského energetického kouta.
Zvláště když není jisté, zda jsou nová naleziště USA skutečně ve výsostných vodách Spojených států a že nejsou propojena s inkriminovaným kubánským ložiskem, což se dá v době trvající blokády snadno zakamuflovat podle známého a již zmiňovaného rčení: Co je tvoje to je moje a co je moje, po tom ti nic není…
Proto je docela možné, že se ostrov bratrů Castrů může stát členem zatím jen ohlášeného tria ropných V.I.P. - Írán, Rusko a Venezuela, které se chystají založit tzv. světovou ropnou banku. Chceš ropnou hypotéku? Přijď, domluvíme se. Na cenách, procentech i úrocích. Něco za něco… Pro kámoše se vždycky nějaká ta sleva najde…
Kuba zatím produkuje asi 60 tisíc barelů denně a dalších 93 tisíc, které potřebuje k pokrytí svých potřeb, nakupuje za „redukované ceny“ z Venezuely. Na oplátku posílají soudruhovi Chávezovi proslulé světově špičkové dětské lékaře nebo třeba sportovní trenéry, nikl a citrusy.
“Kdysi stačilo dát za litr benzínu pár pesos, jelikož pořád byly na horizontu Atlantiku vidět konvoje sovětských tankerů s ropou,” říkal mi Oriol, můj kubánských průvodce. “Benzínu bylo zapotřebí, trofejní americké křídlaté bouráky ho spotřebovaly na sto kilometrů i padesát litrů…”
Kubánská vláda přesto zakázala používání obyčejných, tedy neúsporných žárovek, a začala realizovat projekty pro získávání energie z alternativních zdrojů. Nedávno tak byla u městské skládky u Havany dokončena ve spolupráci s OSN a Švýcarskem továrna na produkci bioplynu, která má zpracovávat až 60 procent všeho havanského odpadu.
Prý už se tam chystají na výzvědy radní ze smrduté italské Neapole…
Prezident Bush junior zatím hraje směšně hrdého “mrtvého brouka”, ale jeho nástupce, zřejmě Barack Obama, bude mít jistě pragmatičtější úmysly, zvláště když by ho podle svých slov volil i sám Fidel Castro, který se díví, že tohoto mulata, syna afrického černocha a evropské bělošky, ještě nikdo z amerických rasistů nezastřeli jako M. L. Kinga…
Podle údajů Mezinárodní agentury pro energii (EIA) se v letošním roce spotřebuje ve světě každým dnem průměrně asi 85 milionů barelů ropy.
Největší měrou se na její denní spotřebě podílejí Spojené státy - přes jedenadvacet milionů barelů, Čína skoro sedm milionů, Japonsko zhruba šest milionů a Indie asi tři miliony barelů…
Svět je dnes sice jeden velký klam a násilí, ale i zázraky se v něm někdy dějí… Blíží se snad doba, kdy se další státy “třetího koše”, tedy rozvojových zemí, briskně vyhoupnout mezi globální špičku…?
Asi třicet kilometrů od pobřeží Pásma Gazy jsou totiž na dně Středozemního moře ložiska plynu, která zaujala mezinárodní těžařské firmy.
V jednom těžebním poli se ukrývají rezervy plynu odhadované na bilion dolarů. Izrael je připraven podepsat obří kontrakt na jeho dodávky z pobřežních vod Pásma Gazy a to na 15 let v hodnotě více než čtyři miliardy dolarů.
Vyjednávací tým v čele s Nigel Shawem z British Gas už koupil těžební práva na plyn v Gaza Marine.
Jak říká klasik:
“Ve všem je bordel, jenom v mléku je radioaktivita a v Gaze plyn….”
Tak proč by u pobřeží Kuby nemohla být ropa a v Karibském moři nový Kuvajt, bez kosmetického defektu zvaného Quantanamo…?
